Ze života s bilingvním dítětem: Mini chlapík rapidně rozvíjí svoji slovní zásobu. Během jednoho týdne se naučil "juice, cheese, two a Jesse." Dokonce se pokusil sestavit větu "Down, no!" Reaguje na španělský "abuela" a když se chce vytáhnout tak řekne "aqua." Na pozdrav nebo rozloučení reaguje "hi." To dítě jede jako ďábel, počítám, že za měsíc tímhle tempem bude definitivně mluvit v souvětích. Taková rychlost je prostě nezastavitelná 😀
#svetovy_tyden_noseni_deti Nosili jsme a nosíme, ale taky používáme kočárek...P.S. pro matky puristky ano, jsem si vědomá, že tohle je focený s baby bjornem, tudíž neergonomickým nosítkem, ano, vyměnili jsme za ergonomický a ano, mini chlapík to nošení v neergonomickým nosítku přežil a ano, už bych ho nepořídila...
Sladký hlavně Sladký Nový Rok!
V neděli večer začala oslava židovského Nového Roku 5777, oslava trvá od 2. října do 4. října. Jako skoro všechny židovský svátky i Roš HaŠana není jen o jednom dni. Možná je to proto delší, aby se snědlo všechno to navařený jídlo. Teď když o tom tak přemýšlím, tak snad jedinej svátek, který se slaví jeden den je Jom Kippur a to není svátek, ale půst. Ne, jeden svátek na jeden den by se našel, ale to se nepočítá.
Roš HaŠana znamená v překladu hlava roku a hlava roku se musí pořádně oslavit a zajíst. Roš Hašana je jeden z takzvaných Velkých svátků. Za týden následuje hned ten další tentokrát postní Jom Kippur tedy den oběti. Někdy mi připadá, že to tehdy před těma několika tisíci lety zavedli, aby se lidi mohli odlehčit potom novoročnim nášupu. Liturgicky se ale na Roš HaŠana otevírá brána nebes, aby se na Jom Kippur definitivně zavřela. To období mezi jsou nebesa otevřená a dávají šanci lidem, aby se zbavili loňskejch hádek a nesvárů. Během těch mezi dnech se v synagogách troubí na šofar, teda beraní roh, tím troubením se nebesům oznamuje, že se brána ještě nemá zavřít.
A co jsme měli k večeři? Klasicky jsme měli slepičí polívku s macesovýma knedlíčkama a mini chlapík ji jedl úplně sám! Tak velkýho chlapa už mám doma, bohužel mi přitom procesu jedení seděl na klíně. Klika, že je ta polívka tak průhledná, to se úplně na těch pruhovanejch šatech ztratilo. Ta čokoláda z jablka už byla horší. Následoval tzv brisket, další tradiční jídlo, hovězí maso dlouze dušený s mrkví a bramborama. Moje máma ještě udělala tři kila bramborovýho salátu a já napekla bochník chleba. No a klasicky se musí Novej Rok přivítat sladkým jídlem, aby ten rok byl celej sladkej. Tradičně jsou to jablka s medem, ale my udělali variaci a moje máma napekla dva obr pecny štrůdlů, po kterých se může celá americká rodina utlouct. No a tchýně čokoholička obalila jablka do čokolády.
Takže Šana Tova uMetuka neboli Krásnej a Sladkej Novej Rok!
Dneska je prvního října a tudíž musíme začít vymejšlet na ostro naše halloweenský kostýmy, loni jsme šli za duchy z prostěradel, což zachránil jenom mini chlapík svojí sladkostí jinak jsme spíš vypadali jako dva dospělý v prostěradlech s bílym ksichtem..napadla mě geniální maska jít za kohoutky a mini chlapík by byl instalatér, ale Amík se na to nějak netváří, že prej kohoutek z hlavy nechce...a přitom by to bylo podle mě docela dobrý, tak jako tak budem jako debilové vypadat 😀
A u nás se jde do finále a je to teda průser jako mraky. Jako vtip je to taky trapný, jo mluvim o americkejch prezidentekejch volbách
http://mamazavodou.blogspot.com/2016/09/prvni-p...
Ze života s bilingvním dítětem: Školka jasně zanechává na mini chlapíkovi své stopy. Přestal znakovat, že chce pít, místo toho říká "Aqua!" P.S. Vytahujem ze sklepa naše učebnice španělštiny!
Ze života s mini chlapíkem: Po měsíční mini chlapíkově docházce do školky můžu s klidem říct, že je to hoch učenlivý neb se naučil základ. Naučil se ráno dělat mrtvýho a nevstávat. Tento základ si jistě ponese i do dalších školních let a tím nám naše rána hodně zpestřil. Nudná snídaně se mění na hru "Hoď to do seb ať můžem jít." Sprcha a oblíkání je "Pětiminutovka v rychlým makeupu," za což jsem mu velice vděčná neb mi tímhle tempem oční stíny vydrží i dvacet let. Pak máme hru na "Probuď mini chlapíka, navleč ho a hoď do kočárku a nesmím zapomenout na "běh v nízkých botách" a na "mami na podpatky zapomeň!" Nakonec tam šoupnem "sprint s kočárem po chodníku" a "úplně vyflusaná sedni do metra!"
Naštěstí mu to drží jenom o víkendech a tak se nemusíme bát, že bysme se přespali během víkendu, to jsme zpátky na našem obvyklym programu "Mami, jdem si hrát už je pět!"
Kokouš aneb Amíkova podpásovka
Občas se mi stane, že na ulici najdu takovou tu hnusnou umulousanou oslintanou a celkově úplně olezlou hračku, prostě takovýho toho rodinnýho kamaráda bez kterýho se dítěti a jeho rodičům hroutí svět. Úplně vidím tu rodinnou tragédii!
Mini chlapík a jeho láska
Ano, i v naší rodině se vyskytuje jeden takovej kamarád, jehož náhlá ztráta vyvolá ve všech paniku. Naštěstí jsem na takové chvíle natrénovaná svým dětstvím. Ne, nebyla jsem to já, kvůli komu upocený rodič s panikou v oku vysílal pátrací četu do širokého okolí. Já jsem byla dítě skromné, mně k usnutí a uklidnění stačil palec v puse a prst zamotanej do vlasů. Tím viníkem byl můj mladší bratr a jeho "kulání." V osmdesátých letech komunistického Československa těch usínáčků moc nebylo a tak si můj malej brácha našel kousek saténu. Bohužel takovej malej kousek látky mívá tendenci se ztratit a tak obě moje babičky po nocích sešívaly kousíčky podpultového saténu, aby pak přinesly pytlík s krásně nažehlenými kousky na inspekci. On totiž ne každej satén byl ten pravej a někdy se dokonce pokoušel rodinný člen vpašovat "kulání" z jiné látky. To oddechnutí celé rodiny, když několik kousků prošlo a bylo uznané za "kulání" bylo slyšet hodně daleko. Ano, vždycky bylo lepší mít několik kousků do foroty.
Mini chlapík zjevně podědil geny po strejdovi neb palec v puse a vlasy mu nestačí. On musí mít svýho Kokouše. Kokouš se k nám do rodiny dostal jak jinak než darem. Ne, že bych měla něco proti žluté plyšovosti se saténovou podšívkou, jemnou růžovou výšivkou říkají "My best friend Emmie," oranžovým zobáčkem a květinovým klouboučkem koketně posazeným nad jedním rafinovaným očkem, ale tak nějak mi to přijde přeci jen trochu mimo můj vkus. Co nadělám pro mini chlapíka to byla láska na první nebo druhý pohled. Zkoušela jsem koupit hnědé opičky a strakaté pejsky, ale ty byli pokaždé odhozeni se zhnuseným výrazem. Takže máme Kokouše.
Ano, máme Kokouše, kterému jsem dlouho nedala žádné jméno, ale říkala mu ten žluťák. To musela přijet moje máma a pojmenovat ho Kokouš. Moje máma, která odmítá dát Kokoušovi status krásné žluté kačenky a místo toho ho přiřadila ke slepicím. Z jejich kvokání pak udělala Kokouše. Dokonce i Amík mu říká Kokouš. Je to sice poněkud krkolomné jméno, ale už po třech měsících neustálého opakování to zvládl.
Čím mě ale Amík překvapil, bylo jeho škádlení mini chlapíka, kdy mu Kokouše bere a pusinkuje a u toho řiká: "Kokouš je moje holka! Má mě radši!" Nedalo mi to a zeptala jsem se, jak přišel na to, že je Kokouš holka. Amík mi suverénně odpověděl: "Hele, to je přeci jasný. Slepice je v češtině ženskýho rodu, proto je to holka." Jako brada mi spadla, absolutně jsem takovou gramatiku nečekala. "Teda, tos mě dostal," pravila jsem já úžasná a podporující manželka. "Problém je ale v tom, že jeho jméno definitivně napovídá, že je to kluk. Kdyby to byla holka, jmenovala by se Kokouška." "Takže mi řikáš, že zrovna když mám pocit, že jsem fakt dobrej a jsem na sebe pyšnej, jak jsem to pěkně správně vymyslel musí mi tvoje máma hodit podpásovku se jménem a pojmenovat tak důležitýho člena rodiny jako kluka?" Ano, někdy s ním fakticky soucítím a skoro zatlačím slzu v koutku oka při představě záludností českýho jazyka v mysli cizince. Nejlíp to ale vyřešila tchýně, ta se vykašlala na nějakýho Kokouše a místo toho mu pěkně jidiš říká "Šmáta."
Ze života s Amíkem: Volal mi Amík, byl vyzvednout mini chlapíka ve školce poprvý a.."Hele tak tam přijdu a oni už spali, nebo skoro spali. Mini chlapík leží na postýlce a já ho teda beru. U dveří mi začne řikat:" No, no no!" Nemá botičky. Najdu botičky, obuju mu je. Vezmu ho do náručí a on zase: "no, no. no! Ďaďa!" Vracím se pro kokouše (rozuměj usínáčka). Zase ho beru do náručí a v tom si vzpomenu, že potřebuje i tu pláštěnku co tam visí. Beru jí a jdem, A on zase: "Da? No, no, no!" a sám se vrací pro baťůžek. Co ti mám řikat, klasický vyzvedávání otcem a to jsem to vážně nedělal naschvál!" Přišla jsem odpoledne domů a v předsíni botičky asi o dvě čísla menší než nosí mini chlapík a hlavně cizího dítěte. S čím šlo to druhý dítě domů to nevim. Je klika, že Amík má mini chlapíka co se o sebe umí postarat.
Ze života s bilingvním dítětem: Mini chlapík táhne svýho velkýho bratrance Bena za ruku vesele žvatlajíc: "brme něně baa ma bam bam téé ba." Ben se na mě podívá s vyděšenym výrazem: "Teto, to teď mluví česky?"
Existuje i alternativní smysl pro rytmus, jsem toho živoucím příkladem!
http://mamazavodou.blogspot.com/2016/09/holka-s...
Ze života s biligvním dítětem: Tak mi vždycky přišlo celkem vtipný, že ve španělštině se proč i protože řeknou stejně "porque"...stačily dva roky s mini chlapíkem a teď vím, že dolů i nahoru se taky řeknou stejně oboje je "down" a dává to perfektní smysl a ne "up" neřekne a "nahoru" už vůbec ne, prostě je to všechno "down"
Ze života v New Yorku: Seděla jsem na oběd na lavičce v úplně narvanym parku. Najednou jde kolem týpek v saku, upadne mu několik složených bankovek, všichni kolem na něj začnou volat: "Pane! Pane! Upadly vám peníze!" On se neotočí jenom ještě víc zrychlí a najednou mu upadne celej štos bankovek. Honí ho slečna na podpatkách a pán ve sportovním."Pane! Pane! Vaše peníze!" Kolem všichni vstávají z laviček a volají na něj. Peníze byly falešný, vtip to byl, ale bylo hezky vidět jací jsou k sobě newyorčani. Kolikrát se mi stlao, že mi něco upadlo třeba z kočárku a lidi se za mnou hnali, aby mi to vrátili. Hele fakt to stojí za to je to nakažlivý a hezký 🙂
Ze života s mini chlapíkem: Jezdit na dovolený po USA znamená hodně hodin v autě, ale jak je vidět mini chlapík to zvládá naprosto dokonale, jen ta babá je nějaká vytuhlá 😀
Norman Rockwell a jeho muzeum definitivně stojí za návštěvu...
http://mamazavodou.blogspot.com/2016/09/norman-...
Done
Dneska je to 15 let od pádu dvojčat...pamatuju si, jak jsem seděla v Praze před televizí a myslela si, že je to nějaká reklama na další americkej katastrofickej film...zase tak daleko od pravdy to nebylo
Takhle jsme začali naši letošní dovolenou
http://mamazavodou.blogspot.com/2016/09/catskil...
Ze života s mini chlapíkem: Sbohem podpatky, mám vás jich tolik doma ve skříni a ano bohužel vás zřejmě hodně dlouho neuvidím, neb ta cesta do školky každé ráno se definitivně nepodobá krásné procházce po ránu, ale spíše sprintu. Matka sotva dechu popadá tlačíc kočárek s rozvaleným mini chlapíkem se sípavě vedeným monologem o krásách cesty, autobusu, aut, mostu, houpaček, se s láskou rozloučí s dítkem a po dalších pěti minutách běhu se zpocená až na zadku svalí do klimatizovaného metra...sbohem, podpatky měla jsem vás ráda, slibuji, že vás budu oprašovat a po nosit alespoň po bytě.
Zataralý novinky o olympiádě v Riu
http://mamazavodou.blogspot.com/2016/09/olympia...
Ze života s mini chlapíkem: Mini chlapík měl dnes velkou, přímo obrovskou premiéru, šel poprvé do školky. Teda ona to školka přímo není, je to spíš mini školička se dvanácti dětma. Mini chlapík se pochlapil a prej měl jednu chvilku mírně orosený oči. Jeho nemluvení nevadí, jak jsem se dozvěděla, tak tam mají jednoho maďarskýho chlapečka, jednoho gruzínce, číňana, pár španělsky mluvících a odpoledne se tam pár hodin mluví jenom španělsky. Jsem zvědavá jak moc velkej bordel v těch jazycích bude mít 😀
Tak takhle si tady pěkně neužíváme neuzákoněný dovolený
http://mamazavodou.blogspot.com/2016/08/dovolen...
Ono je ale úplně jedno, kam se po dovolený vracím, prostě se mi nikdy zpátky nechce, ať to bylo do Prahy nebo teď do New Yorku..obě města, kam na dovolenou jezdí davy lidí..když já radši tu dovolenou no..
Tak a je to tady po jedenacti dnech zase zpatky v praci...jsme se bavili s Amikem, jak bysme fakt chteli mit vic dovoleny, jenze k tomu zase potrebujes penize..ach jo tenhle kolotoc je fakt nanic...zacinam sazet a az vyhraju ty miliony tak jedu na dlouhou, ale fakt dlouhou dovolenou
Jako vážně jedem konečně zejtra na dovolenou....já už ták moc chci pryč!
Tak co frajerky taky máte rády podpatky? Já teda jo
http://mamazavodou.blogspot.com/2016/08/podpatk...
Tak jo už se u nás začíná ochlazovat, 37 stupňů, tak to už jde
http://mamazavodou.blogspot.com/2016/08/je-srpe...
Ha tak u nas dneska jeste horsi nez vcera ... Prej se ma ale ochladit na snesitelnejch 30😀
Tak kdybyste o tom některá pochybovala, tak já jsem máma, teda už skoro dva a půl roku, ale já mám dlouhý vedení no
http://mamazavodou.blogspot.com/2016/08/jsem-ma...
Jsem si stěžovala včera?
