Ze života s mini chlapíkem: Po měsíční mini chlapíkově docházce do školky můžu s klidem říct, že je to hoch učenlivý neb se naučil základ. Naučil se ráno dělat mrtvýho a nevstávat. Tento základ si jistě ponese i do dalších školních let a tím nám naše rána hodně zpestřil. Nudná snídaně se mění na hru "Hoď to do seb ať můžem jít." Sprcha a oblíkání je "Pětiminutovka v rychlým makeupu," za což jsem mu velice vděčná neb mi tímhle tempem oční stíny vydrží i dvacet let. Pak máme hru na "Probuď mini chlapíka, navleč ho a hoď do kočárku a nesmím zapomenout na "běh v nízkých botách" a na "mami na podpatky zapomeň!" Nakonec tam šoupnem "sprint s kočárem po chodníku" a "úplně vyflusaná sedni do metra!"
Naštěstí mu to drží jenom o víkendech a tak se nemusíme bát, že bysme se přespali během víkendu, to jsme zpátky na našem obvyklym programu "Mami, jdem si hrát už je pět!"
Ses proste husta! ja jsem se zapotila jen z ty predstavy
U nas to probiha tak, ze starsiho vzbudim, resp ja si myslim, ze je vzhuru, pomuzu mu se oblict, dopravim ho do kuchyne ke stolu, aby se nasnidal ( jak to, ze pres noc zapomene, kde mame kuchyn???) a jdu vzbudit malickou. U ni to jde jak kdy, vetsinou trochu zaknuci, ale v pohode, jak je rozespala a zblbla, tak je dobre ovladatelna, coz je vyhoda. Tak dceru nakojim, oblecu a.. Kluk mezitim oblecenej zmizi zpatky do loznice, vleze zpet do pelechu a spi dal...! 😧😬😆😆😆😆
ranní pretěky 🙂