Potrebuju se tak trosku vypsat.. Mozna ani necekam nejake reakce, ale nevim, kde jinde nez tady si ulevit...
20.12. jsem podstoupila revizi... Ohledne ni mam vse v hlave srovnany, proste to tak melo byt, i kdyz mi dela trosku problem videt rodice s miminkem nebo v obchode miminkovske obleceni...
Ale co asi moc nemam srovnany je to, ze kdyz mi pan doktor rekne, ze nekdy muzem zacit znovu..... Na jednu stranu si rikam, zacnem co nejdriv, at zaplnime tu "bolest", ale na druhou stranu mam strach.... Bojim se, ze to prijde znovu a ja to nezvladnu psychicky.....
Jesteze mam to starsi zlobidlo, ktery me drzi nad vodou ❤️❤️❤️
Budeš se bát pokaždé, když budou na testu //...věř, že teď to byla náhoda....me se tohle stalo 3x po sobě během 2 let a nakonec mám krásný 4 děti...
Není to lehké, vím jak ti je.. když jsem 3 měsíce po potratu objevila // nemohla jsem tomu uvěřit a pořád jsem se bála co bude špatně. Teď jsem v 16tt prcek je skvělý na každým utz o něco větší. Já jdu na každou kontrolu jak pro smrt strašně se bojím, že teď to bude ten den kdy vysloví větu, že se mu něco nezdá. Čím týdny ubíhají tím víc se dostávám do klidu, že to špatné jsem si přece musela vybrat.
Čas pomůže 🍀
@horvathova3 rikam si, ze bych taky nejradsi "hned", ale presne vim, ze to bude jako u Tebe... I kdyz ja jsem od zacatku mozna tusila, ze se neco po... Nedokazala jsem se radovat z toho tehotenstvi, s hruzou jsem cekala, kdy bude neco...
@slunicko.lucinecka jako ja vim, ze pokud by se mi to stalo znovu, asi bych se nedokazala "primet" zkusit znovu...
@pegynka .... podruhé jsem chtěla hned, aby to prebolelo, zadarilo se po 3 měsících...potreti už sem ani nechtěla, ale bylo to tam a ja už se tech// bala....pak sem přešla k novymu dr a ten mi vlil sílu do žil, udělal se mnou všechno možný i nemožný, týden, před cestou do CAR // ...a já se hroutila...ale dr věřil mě i dětem a zval si mě ob týden a pořád mě chválil, říkal mi jménem a byl skvělej a bum obě holky to zvládly a my je přivedly na svět...
Poslední byla trošku přes čáru, muž mě přemlouval, ale já se ji nevzdala, po všem co nás potkalo bylo jasný, když si nás ta dusicka vybrala a je zdravá, musí se narodit...dnes je holkám 5,5 a vivince 3...b3...byl to mazec, ale už mi to holky začínají vracet...a víš co....ja to věděla, doufala, modlili se, ať mám radši víc děti než nic....
@pegynka Dej si klidně trochu času, až se ti srovná psychika... mně trvalo minimálně půl roku, než jsem se nějak dala dohromady. Na jednu stranu jsem chtěla znovu otěhotnět co nejdřív, abych tím ten smutek překonala, na druhou stranu jsem nebyla ani trochu v pohodě a kdybych do toho vlítla rovnou znovu, asi bych se bála stokrát víc.
presne jak pises prisli jsme o miminko teda až v 6.mesici ale ta bolest a selhani a hlavne poprve kdyz manzel brecel bylo to neco co uz nechci zazit. mela jsem v hlave jasno otehotnet co nejdriv ale misto toho prisla vztahova krize. otehotnela jsem letos a ted jsem v 35tt a ten strach to je neco ceho uz se nezbavim, ale jak pisi holky uz bych to brala jinak tohle mam srovnane. nase holcicka na nas dohlizi a verim ze to tak melo byt. hodne me to zmenilo a vidim spousty veci, lidi, nazoru ktery bych jindy presla a nepozastavila se... drzim palce at je brzo lepe a at je vse uz je dobre ♥️
Zvladnete vse. Me se to stalo 2x jednou v 11 tydnu a hned potom v 25 tydnu. A hned po sestinedeli jsem otehotnela znova. A dneska mam 2 letou cacorku. Nebudu tvrdit ze jsem se nebala do posledni chvilky nez jsem ji drzela jsem nemohla uverit ze je ziva a zdrava!!!! A jak rika moje doktorka: ona priroda sama vi co ma delat 😉 preji Vam at se brzo zadari 🙂
Je to strašně těžký, ale zkus myslet pozitivně. Až se to příště povede, bude to určitě dobrý. ☺ Ty strachy a obavy předem člověka strašně zatěžujou, berou energii a vlastně tě pořád posouvají do deprese. Věř, že všechno je tak, jak má být a že to dobře dopadne. Posílám hodně sil a pozitivní energie ❤.
A prosím, neber to jako "poučování". Taky jsem si tím prošla a hromadou dalších věcí a dobře to dopadlo.
Je mi moc líto, čím sis musela teď projít, asi si umím představit, jak se teď cítíš. Prošla jsem si zamlklým těhotenstvím v 10tt na konci listopadu, bylo to moje první těhotenství, moc jsme si miminko přáli. Je to těžké, u mě komplikované tím, že jsem dostala na výběr mezi revizí a potratovou tabletkou, vybrala jsem si tu tabletku. Potrat se rozběhl doma, bolelo to hodně, ale jsem ráda, že jsem si to mohla celé prožít. Protože v děloze zůstávaly zbytky, zkusili jsme celý ten proces ještě jednou, ale nikam to nevedlo, takže po třech týdnech trápení nakonec revize a zase jsem byla na dně. Měla jsem stejné pocity o tom plánování dalšího těhotenství, ale časem se to v té hlavě nějak samo srovnalo. Teď jsem dva týdny od revize a pět týdnů od potratu. Pořád čekám na menzes, ať už se můžeme začít znovu snažit. Je ale fakt, že jsme o tom doma hodně diskutovali a shodli jsme se, že i kdyby se to znovu stalo, že to zvládneme. Pro mě by totiž bylo mnohem náročnější, kdybychom se vůbec nesnažili. Tak se omlouvám za román, já teď řeším návrat do práce po Novém roce... toho se hrozně bojím...
@pegynka Já si to poprvé nepřipouštěla, že může být něco špatne ale Dr. Se pořád něco nezdálo. A to bylo stari plodu oproti UTZ. Tam jsem zjistila, že srdíčko není výhra. Hlavně jsem chtěla otěhotnět teď hned okamžitě. Navíc jsem potratila v době kdy v televizi dávali malé lásky. To jsem vůbec nezvládala a skončila jsem týden na Neurolu. Přišli jsme o miminko v 9tt a obdivuju všechny co to ustaly v pozdější části. Když si teď vzpomenu na ultrazvuky jak je malý šťastný a kope si nozkama, priznam se, že teď už bych to asi jen tak nezvládla.
Holky, vsem moc dekuji.. Moc mi to pomohlo... Necekala jsem tolik ohlasu.. 2.1. jdu na kontrolu ke svemu doktorovi, tak se o tom trosku pobavime a uvidime.. I kdyz vim, ze se budu bat, vim, ze do toho pujdu a je uplne jedno, jestli se povede za 3mesice nebo za pul roku....
A propos.. Nekdy v rijnu jsem si delala takove ty testy na fb, kde mi vychazelo, ze do konce roku otehotnim.... To se povedlo a ted mi vyslo, ze me v roce 2019 cekaji dvojcata, tak jsem zvedava....
@pegynka je mi lito, co se ti stalo. Chápu jak se cítíš s těmi obavy. Já bohužel prožila před pár dny samovolný potrat a to se snažíme o první mimi. Taky se to v hlavě snažím srovnat a cítím když vidím venku těhotné ženy, ne závist ale nepříjemný pocit, potom co jsem zkusila. Říkám si že připravit se na nejhorší nelze úplně, protože záleží v jakém jseš rozpoložení v tu chvíli. Já mám štěstí ve svém snoubenci, celou dobu stojí při mě a dokáže vydržet i když jsem byla smutná, brečela, obviňovala se, protože jsem si myslela že jsem neschopná udržet miminko a to jsem byla v prvním trimestru úplně na začátku (6+2) tři dny před kontrolou u mého doktora. Teď mám sice dovoleno začít pokoušení hned, jak se to uklidní...Ale už do druhého snažení budu vcházet s obavou...co se může pokazit. Je to podle mého úplně normální když si tímto žena projde...nedokážu ale pocitově říct, co bych dělala kdybych o miminko přišla v 2 trimestru. To je daleko těžší se s tím srovnat. Hodně štěstí přeji 🍀🍀🍀🍀
@lula86
Je mi lito, co se stalo.. Ja se strasne bala samovolneho, proto jsem radsi sla na revizi.. Ale u me bylo na vyber..
Ja mam zase podporu v manzelovi a synovi.. Manzel se mnou o tom mluvi, teda spis ja s nim.. A syn mi vzdycky rika, ze je rad, ze to spatny miminko je pryc a ja neumru (bal se totiz, ze operaci umru, tak jsem mu vysvetlila, ze spis tim "spatnym" miminkem muzu umrit), oba se mnou mluvi, jakoze se neco stalo, ale stale je pro co zit...
Proste to tak melo byt, mely jsme si to z nejakeho duvodu prozit (i kdyz nevim proc, ale rada bych to zjistila), ale priste uz se nam to povede a bude vsechno v poradku ❤️
Ver mi, ze i kdyby se to podruhe stalo, tak to prijmes uz lip, protoze uz v hlave tuto moznost znas. Taky jsem to zvladla, i podruhe a pak jsme rok pockali a uz mame dva cvrcky 😊. Ted je to tezky a nepredstavitelny, ale cas vsechni zahoji a bude to jen vzpominka na jedno obdobi 😘😘😘