Teď už mohu s klidným svědomím porodit, protože poslední věc, co jsem si chtěla zabalit do porodnice, je hotová... 🙂

Milníková deka pro miminko

Už v době prvního miminka jsem zaznamenala, že existuje něco jako milníkové kartičky, ale nenapadlo mne s nimi pracovat. Teď jsem díky jednomu příspěvku zde objevila milníkové deky a zaujaly mne podstatně víc. Jenže ouha - když jsem začala hledat, tak jsem buď narazila na deky s nápisy v angličtině, anebo se mi třeba nelíbily vizuálně fontem a rozvržením číslic a písma, dekorem apod. U všech deček mi navíc chyběl časový údaj týdne, buď byly jen dny a měsíce, popř. roky, ale týden - pokud už jsem na něj narazila - jen na anglických. A tak jsem začala rozhazovat sítě, kdo by mi deku vyrobil, protože já sama znám jen fixy na textil a už je tomu hodně dávno, co jsem něco tvořila rukama s látkou.

Materiál a barvu koupila nakonec moje švagruška, která naměřila rozměry, rozvrhla koncept, a se svojí sestrou pak podle vzoru namalovala centrální věnec. Číslice a text jsem si pak už domalovávala sama, právě kvůli své úchylce na vizuální stránku písma. Látka jako taková (režné plátno, ale poměrně měkkoučké, jediné, co by někomu mohlo vadit, ale mně to přijde zajímavé, je absence sněhobílé barvy - látka je dožluta a má takovou zrnitou texturu) je z nějakých kutilských potřeb. Barva byla použita Setacolor opaque (45 ml stojí kolem 100,-, ale musím říct, že ač jsem některé znaky i samotný věnec obtahovala, barvy ještě zbylo ažaž). Celková cena materiálu vyšla na 300,-.

Barva se nanášela snadno, nerozpíjela ani nepropíjela se (látku jsem měla koupenou dvojmo, takže pro jistotu jsem pod plátno položila silnější kus papíru). Nanášela jsem štětcem - konzistence barvy připomíná zahuštěnou temperu. Štětec jsem volila s pevnými štětinkami, ne takový ten klasický občejný, co člověk zná z výtvarné výchovy na základce, takže se mi nikde nerozjížděl a dělal hezké linie. Jen bych ho doporučila po nějaké době propláchnout, protože barva ho olepí, já si od něj upatlala prsty a zápěstí, a na několika místech jsem pak udělala šmouhance. Ty by asi šly rychle odstranit bezprostředně po svém vzniku, ale vykašlala jsem se na to, zkusila je vlhčeným ubrouskem odstranit až po zaschnutí barvy, a to už bylo pozdě. Ovšem není to nic fatálního a deka má alespoň opravdu punc "hand-made" 🙂.

Jinak štětec i ruce šly velmi snadno omýt, protože barva je ředitelná vodou. (Pochopila jsem, že jiné barvy lze mezi sebou i libovolně míchat, ale já zvolila černou klasiku - jednak mi to takhle přijde univerzální pro kluka i holku, a pak už mne trochu tlačí čas, protože obě děti se mi narodily o tři týdny před termínem, a to mi vychází už na tenhle týden 🙂).

Po nanesení je nutné nechat barvu alespoň 2 hodiny zaschnout, a poté zažehlit z rubové strany či přes pečící papír (dle návodu alespoň po dobu 5 minut). Pak je barva pratelná při klasických 40 stupních - což mohu potvrdit, po prvním vyprání zmizelo rozvržení a nákresy ševcovskou křídou i měkkou tužkou. Nevím, kolik času zabralo malování věnce, ale číslice i text jsem měla poměrně rychle hotové - jen bylo těžké vymyslet, kam látku s vlhkou barvou schovat, aby mi ji nepoťapaly děti.

Látku mi později sešila máma na šicím stroji, po krátké debatě jsme se rozhodly dečku ničím nevycpávat (vatelín, kus staré larisy). Vzniklo tak lehké plátno, které díky lehce přeceněným rozměrům (u kupovaných dek mi 100 cm přišlo hrozně malinko, ale ve výsledku jsem se na 100 cm dostala a připadá mi to obrovské) lze použít v létě i na přikrytí mimča v kočárku. Pokud by jednotlivé úkony nebyly rozvrženy mezi tři osoby, tak se dá dečka vyrobit za jeden den.

Na závěr musím říct, že díky uvedeným časovým údajům (den, týden, měsíc, rok) se asi vyřádím i na starších dětech a budu jim pořizovat roční fotky až do 12 let 🙂.