Včera u nás byla vzácná návštěva! (kamarádka, momentálně létající pro Emirates) 🙂 a tak se Tonik náležitě předvedl.
Měl v ruce křupku a plazil se s ní po čerstvě vytřené podlaze, z čehož mě jímala hrůza. Zavelela jsem tedy: "Antoníne, sedni si na zadek, když máš jídlo!". A to dítě se fakt zastavilo, posadilo se a způsobně si strčilo zbytek křupky do pusinky. Následoval uznalý pohled návštěvy: "Tyjoooo, on už tě takhle poslouchá??!".

Mohla jsem lhát. Mohla jsem dělat, jak vychované, hodné a roztomilé mám dítě 😀
"Ale prdlajs, neposlouchá. Dílo bohapusté náhody a chuti na křupku s trochou prachu!". 😀
Ale vypadalo to efektně, to ne že ne 😀