Ahoj, potřebuji se vypovídat. Mamce po několikaměsíčních obtížích zjistili rakovinu ve čtvrtém stádiu. Je na tom velmi špatně, málo jí, téměř celý den tráví na lůžku, má opiátové náplasti, protože má nesnesitelné bolesti zad. Primární nádor zatím nebyl zjištěn. Tento týden bude mít teprve konzultaci na onkologii, kde očekávám, že vzhledem k jejímu stavu jí nebudou moc mít co nabídnout. Nedovedu si představit, že by mohla v tomhle stavu na chemoterapie.
Jak se s tím smířit? Bouří se ve mně spoustu emocí, vůbec nevím, jak zvládnu být oporou v téhle chvíli. Přijde mi, že ani nemám čas na smíření/vstřebání situace, všechno přišlo tak náhle.
Vím, že smrt k životu patří, ale je tak mladá, má lehce přes 60.
Pokud může mamka ještě něco zažít ,tak bych se snažila jí to splnit a jen být s ní. Bude to to poslední, co tě bude hřát u srdce ,že jste ten čas byly spolu. ❤️ Se smrtí rodiče se smiřuje těžko, bude to možná pár let trvat , možná ti "docvakne " to všechno až v ten pohřbu a bude to bolet ,ale věř mi, že to zvládneš.🙏Chce to čas ,ale jde to 🙏
To mě moc mrzí, přesně tuto situaci již nějakou dobu řešíme, mamince zjistili loni, též ve čtvrtém stádiu,l. Dali jí imunoterapii, na několik měsíců se zlepšila, ale minulý týden po ct řekl doktor že jsou tam nová ložiska a léčba nefunguje ☹️. Loni mě to totálně sejmulo, letos bych řekla že se to plíží pomalu, ale v kombinaci s běžným provozem a dalšími potížemi to přestávám vše dávat... Jinak na to nejedeni dostala nějaký sirup a ten jí zabral, řešili jsme to i nutridrinky, zhubla 20 kg ☹️...
Vím, jak ti je. Tátovi přišli na nádor na žlučovodu taky pozdě. Bohužel nešel k doktorovi už půl roku před diagnózou, kdy měl první příznaky, ale až když zežloutl. Je těžké se s tím smířit. Měla jsem sto chutí tátu seřvat, že to neřešil dřív a teď umírá, ale nic by to nevyřešilo. Bylo to celkem rychlé a to je možná důvod, proč se s tím nedokážu pořádně vyrovnat do dnes. Jako bych mu nedokázala odpustit, že nás tady nechal. Mě nejvíc pomáhalo se s někým o tom pobavit. Kolegyni v té době umírala mamka po dlouhé nemoci, tak jsme se navzájem podporovaly. Oporou mi byla i nejlepší kamarádka. Takže jestli máš tu možnost se někomu vypovídat, udělej to. Případně nějaká terapie. Určitě to v sobě nedrž.