Pokračuji v představování designových kolekcí Lässig. Dnes je na řadě kolekce Glama Lama s motivem bláznivé lamy. Tu jste si oblíbili, i jsme o jednu sadu nádobí s tímto vzorem soutěžili 🙂
K dispozici jsou zase dvě barevné varianty: modrá a korálová. Která se víc líbí vám?
Včera jsem vám ukazovala kolekci Little Chums, dneska je na řadě Little Water. Ta je u nás v ČR dostupná dost omezeně, takže se mi na jednu mozaiku vešla verze s labutí i s velrybou. Ideální pro ty, kdo nejsou na výrazné vzory a křiklavé barvy.
Celá kolekce Little chums mi připadá tak roztomilá, že bych nejraději měla doma všechno, ale pořád narážím na zásadní problém: sladit všechno do jedné barevné varianty, nebo vybrat to, co se mi zrovna líbí nejvíc, a namíchat si různé barvy a různá zvířátka? A pokud jednu barvu, vsadit na mátovou, růžovou, nebo bílou?
Pokud vás zajímá, co vše v kolekci najdete, kuk do skupinky 🙂
https://www.modrykonik.cz/group/8583/
#lassig
Dotaz č. 1: Kolik batohů a batůžků ja tak akorát v rodině se 3 dětmi?
Dotaz č. 2: Můžu ho nosit i já?
Ten modrý 🥰 V ČR bude taky už brzy.
Protože vím, že na tuhle zprávu jsem nečekala sama, tak hlásím:
Sada porcelánového nádobí Lässig v megaroztomilém designu Little Chums je konečně k objednání!
K dispozici jsou tři barevné verze: tyrkysová s pejskem, bílá s kočičkou a růžová s myškou.
Najdete třeba na malvik.cz
Která se vám líbí nejvíc? Já objednávám myšku 🙂
Jsem ráda, že jsme se zbavili dětské jídelní židličky s pultíkem, nikdy jsem si tu horu plastu neoblíbila.
Ale ta možnost celou ji šoupnout do sprchy a opláchnout měla něco do sebe...
Snažím se nestěžovat si, brát věci s nadhledem a koukat se na svět pozitivně. Ale... někdy je toho tak nějak moc. Konečně se mi podařilo sehnat poporodní rehabilitační cvičení v dostupné vzdálenosti, v době, kdy nemusím vyzvedávat ze školky, a dokonce včetně hlídání. Zaplatila jsem, nadšeně absolvovala první hodinu... a přišly neštovice.
Dneska přijel z práce pohlídat manžel a ten únik z izolace mi po týdnu doma přišel vážně k duhu. Ale jak to vyřeším příští týden, to tedy nevím...
Snažím se na těch našich neštovicích na etapy hledat něco dobrého. Tak třeba dnes: venku bylo hnusně, takže i zdravotní procházka padla, tudíž jsme měli dost času na vyvařování. Terezka chtěla karbanátky, tak dostala karbanátky. Davídek za žádnou cenu nechtěl karbanáky, tak jsem se nenechala rozhodit a dostal hamburgery. 😀
Dneska v recenzi chválím: svačinová krabička Adventure typi se povedla moc!
Recenzi najdete ve skupince Lässig pro mámu, pro děti, pro rodinu https://www.modrykonik.cz/group/8583/
Včera jsme u Veroniky @apacheee rozebíraly, jak dětem závidíme ty hračky, atrakce a dětské koutky, které dnes mají a za nás nebývaly.
Druhá věc, kterou jim docela závidím, je jídlo. Já vyrostla na špagetách s točeňákem a škubánkách s cibulkou, jen v neděli bylo třeba pečené kuře. Krevety jsem poprvé ochutnala v šestnácti na dovolené ve Španělsku, první opravdu čerstvou a kvalitní rybu jsem měla pár let před třicítkou při přípravě kuchařky a mořského vlka jsem poprvé jedla až s mým mužem. Pro tyhle jelimány jsou krevety stejně samozřejmé jako rozinky a mořského vlka dostanou k sobotní večeři... S takovýmhle jídelníčkem asi na dům nikdy nenašetříme, je to peklo, jak jsou u nás ryby drahé. Ale pozorovat, jak to do nich padá, to za to stojí 😍
Mimochodem, měla jsem docela obavy z fleků, která na bryndáčku nechala červená řepa, ale stačilo propláchnout pod tekoucí vodou a jsou pryč.
Z kolekcí Little Spookies a Spooky máme doma jen látkové pleny, takže ji tady moc často neukazuju. Ale je to škoda, protože třeba tyhle batohy jsou parádní. Moc se mi líbí, že část těch strašidýlek je reflexních, takže ve tmě fungují na batůžku jako odrazky. Bezpečnost především!
Když se sportuje, je žízeň i v zimě.
Hodně lidí si myslí, že tyhle nerezové lahvičky z kolekce Adventure jsou termosky. To musím uvést na pravou míru, termosky to nejsou, když dovnitř nalijete horký čaj, stěny se rozpálí. Ale rozhodně udrží vodu v příjemné teplotě déle než plastová lahvička. Funguje tak dobře, že jsem jednu dokoupila i do kabelky pro sebe. A pssst, termosky ve dvou velikostech (obě dost malé do dětského batůžku) jsou mezi připravovanými novinkami!
#lassig
Také jste dnes využili mrazivého počasí a vyrazili ven "vymrazit bacily"?
My za sebou máme dlouhou procházku, skoro se nebojím říct tůru, capkaly jsme asi dvě hodiny a ještě teď mě bolí nohy. Pro představu přikládám plánek trasy...
V posledních dnech si hodně užívám, jak se prodlužuje den. Před Vánoci jsme ze školky chodili hlubokou tmou, bez baterky ani ránu, a teď už je vidět! Na focení na mobil to teda ale ještě není 😀
Objevili jsme další funkci batohu Tyve: dá se za něj držet při chůzi za kočárkem 🙂
Když jsem tu ukazovala Rézčin nový batůžek, psala jsem, že jsem dost zvědavá, jak bude vypadat po prvním dni v lesní školce. No, stejně jako zvířátko, které batůžek barevně připomíná... Mazec 🙂
Ale když jsem jí dneska ráno balila svačinu, zjistila jsem, že ta špína nějak vysublimovala a batůžek je najednou zase skoro čistý. A došlo mi, že ten Davidův jsem vlastně taky ještě nikdy neprala. Samočisticí úprava?!
Tak dám za nějaký čas zase vědět, jak se osvědčil.
Cestování s dětmi je občas o nervy, hlavně v zimě. A co teprve to vybalování po návratu domů! Nenávidím to... Když jsem byla dítě, řešila jsem to tak, že jsem úplně všechno z kufrů a tašek dala do špíny. Teď, když jsem máma, už na téhle metodě vidím jisté mouchy... Ale dělám to tak pořád 😀
Má někdo vychytanější zlepšovák?
#lassig
No tohle! Bleskově jsem vběhla do dmka, plenky, tablety do myčky, mýdlo na ruce, v kapse mi pípla smska od muže, kde jsem, rychle vyskládat na pult, co pokladní namarkuje, rychle rychle do batohu. Máte chlapečka, nebo holčičku?, kouká pokladní na ty plenky. Holku, ale i kluka, vlastně dvě holky a kluka, soukám ze sebe, proč ji to zajímá? Dál skládám věci do batohu, snažím se tam vecpat ještě ty tablety, dobrý, vešly se, už jenom peněženku... a sbírám bradu ze země. Přede mnou přistál dárek k nákupu.
Takhle nadšenou zákaznici asi měli naposledy, když @apacheee dostala nafukovacího ptáka. To tam mají mentalistu, který dokáže poznat, co komu udělá největší radost?!
Co se vám nejvíc osvědčilo, když děti začaly samostatně jíst? U nás vedou tihle pomocníci:
- velký bryndák s "okapem" – většina bryndáků na trhu je tak malinká, že sotva dosáhnu na bříško. Pěkně velké, dokonce s okapem, máme z IKEA, ale materiál je strašný a po pár vypráních vypadají dost nehezky. K Vánocům jsem Mínce nadělila tenhle, kromě okapu má rukávky, dobře se nandává, omývá, je z příjemného materiálu a vůbec mi už ušetřil spoustu nervů 😀
- dětský příbor – máme velkou zásobu celokovových, ale pro menší děti se opravdu lépe hodí tyhle s plastovým držátkem, jsou lehoučké a lépe padnou do ručky
- malá sklenička s velmi tlustými stěnami, tzv. ruská – vlastně nevím, proč se těmhle sklemičkám říká ruské, zato vím natuty, že to jsou dokonalé skleničky pro učení se pít – přesně velikost do dětských rukou a v pohodě odolají i pádu na zem
- zapékací miska místo talířku – moje nejlepší vychytávka! Chtěla jsem se za každou cenu vyhnout plastu, tak jsem vytáhla misky na creme brulee, které jsme před lety koupili ve výprodeji jedné zrušené restaurace. A jsou ideální! Velikost je přesně na jedno jídlo pro prcka od půl roku do dvou, jsou mělké, takže se do nich dobře dostane, a téměř nerozbitné. Pár jsme jich rozbili, ale vzhledem k pořizovací ceně nic, čeho bych bůhvíjak litovala.
Později přecházíme na jídelní sady Banquet, mají pěkné designy a jsou levné, takže mě případné střepy zase tolik nemrzí. A Mínka teď má novou porcelánovou sadu Lässig. Na větší hodnocení je zatím brzy, ale na první potěžkání je jasné, že tenhle porcelán také něco vydrží. I když vzhledem k ceně se ji otestovat shozením na zem bojím .-)
- a klasické látkové ubrousky – dlouho jsem na utírání rukou, pus a stolu používala látkové pleny, ale pořád jsem z toho měla takový ušmudlaný pocit. Pak jsem jednou na oslavu vytáhla látkové ubrousky, které jsem používala právě jen při slavnotstních příležitostech, a už je neuklidila. Vypadají lépe a slouží skvěle!
Nemám ráda Silvestr.
Nebaví mě slavit. Nerada popíjím. Nechutnají mi chlebíčky. A nedávám si předsevzetí. Nikdy.
Ale plánuju. Přepisuju si všechny svátky a narozeniny do nového diáře. Rozvrhuju plány a povinnosti. Představuju si, co mě v novém roce čeká. Teď, s mým absolutně neplánovacím mužem a dětmi, o dost míň než dřív. Ale pořád.
Loni jsem si do diáře mezi cíle letošního roku napsala, že jsem se stala ambasadorkou na Modrém koníku. Splněno.
Letos si píšu koupi domu našich snů a vybudování nového domova pro naši rodinu a začátek domškoláctví naší Rézky. A moc si přeju, abych si za rok také mohla odškrtnout: Splněno.
A k tomu vážu jednak své poděkování pro vás, protože bez vás bych ambasadorkou být nemohla, a zároveň přání do roku 2020. Ať už si dáváte předsevzetí nebo plánujete, ať slavíte nebo bilancujete, ať se cpete chlebíčky nebo ukusujete řapíkatý celer, střízlivé nebo ne. Přeju vám, ať vám plány vycházejí a přání se plní. A z těch nejtajnějších ať se stávají splněná. Ať jsme všichni zdraví. To ostatní přijde .-)
Krásnej novej!
S mou pokračující vánoční depkou mi ty letošní návštěvy příbuzenstva moc nesedly. A do toho jsem si tu u někoho přečetla, jak je to hloupě vymyšlené, že děti sotva dostanou dárky, ještě si s nimi ani nepohrály, a už je musí opustit kvůli návštěvám. Najednou mi to přišlo jako velká pravda a místo těšení se na setkání s těmi, které tak ráda vídám, byť třeba jen párkrát do roka, jsem měla chuť zakrýt se na gauči dekou a hrát si s plastelínou.
Jenže děti už obuté přešlapovaly u dveří. David v náručí třímal obrovskou krabici s dráhou a dinosaurem, aby si s ní u strejdy mohl hrát s bratránkem Vojtou, protože to je přece mnohem lepší než hrát si sám nebo jen s námi. A Terezko, ty si s sebou nic nebereš, ani jednorožce? Ne, mami, bude tam přece Klárka a Nikolka a nebudu na něj mít čas, s holkama je přece mnohem větší zábava než s hračkama!
Dneska odjeli k babičce, zase jen s dráhou a pár hračkami. A těšili se, protože tam dostanou další dárky, a budou se koukat na pohádky a cpát se cukrovím a babička jim všechno dovolí... A neřešili žádné křivdičky ani že si na ně vzpomněla od srpna poprvé nebo že jim ani nepopřála k narozeninám, protože oni ji mají rádi a protože teď jsou Vánoce a protože předtím je předtím a teď je teď.
Ruku nahoru, komu taky děti někdy připadají moudřejší než my, dospěláci 🙂
Letošní prosinec jsem jako na horské dráze. Nahoru a dolů, nahoru a dolů. A pak zase. A zase.
Rozbitá pračka. – Pán, co nám dal v lidlu známky, abychom měli na plyšáka. – Paní, co nás málem zabila v křižovatce, když nám nedala přednost, a ještě na mě troubila jako o život. – Mína chodí. – Tchyně. – Večeře s kamarádkou ze Švýcarska, kterou jsem neviděla roky. – Ostrava. – Setkání s ex. – Prstýnek od Davídka. Nepovedené cukroví. – Výhra, které se pro mě vzdala jedna z vás. – Siréna za Ostravu.
A pak přijel kurýr a já bulím nanovo.
Když jsem měla schůzku se zástupcem Lässigu pro Českou republiku, abychom probrali připravované novinky a plány na zbytek mého ambasadorského působení, vyprávěla jsem mu taky o Miládce. O tom, jaká je a co dělá a jak je díky ní lepší svět. A zmínila jsem se, že pro ni připravuju vánoční dáreček, abych jí trochu té péče a lásky vrátila zpět. ON (jmenuje se Ondřej, ale ta velká písmena píšu hlavně proto, že si je zaslouží) řekl, že ho to zajímá, ať mu pošlu víc informací. Pak mi napsal, že by se rád přidal. A dneska přivezl kurýr balíček.
Já vím, že vás my, ambasadorky, občas pěkně otravujeme. Že je té reklamy na Koníkovi občas až moc. Že spamujeme zeď. Že nás firmy platí, takže těžko můžeme něco jiného, než chválit. Tuším, že spousta z vás si možná i pomyslí, že dobré skutky se mají dělat, a ne o nich psát.
Ale já jsem pyšná, že můžu zastupovat zrovna Lässig a spolupracovat na jeho propagaci zrovna s Ondřejem z Babypointu. A rozhodně to teď nesouvisí s výplatou nebo s produkty, které dostáváme k testování. Je to kvůli těm pocitům, kterých jsem plná zrovna teď.
A protože to je celé je i (a hlavně) díky vám tady na Koníkovi, které nás snášíte a podporujete, tak chci velké, velké poděkování poslat i vám. Děkuju :-*
Tipy pro Ježíška z kolekcí Lässig
Dobře vím, že hlavní dárky z dopisů pro Ježíška už jste svým dětem dávno nakoupily. Ale tohle je přesně doba pro "ještě by to něco chtělo". Něco praktického, ale hezkého a kvalitního, něco, co byste jen tak asi nekoupily, ale když jsou ty Vánoce, proč si neudělat radost. Nebo něco, na co byste využily příspěvek od prarodičů...
Proto jsem tu dnes s tipy na naše nejoblíbenější produkty z kolekcí Lässig. Ano, vím: jsem ambasadorka téo značky, takže se ode mně čeká, že budu vychvalovat kvalitu i design produktů této řady. Já se ale nebojím přiznat, že jsou produkty, které nám úplně nesedly, jejichž kvalita mě nepřesvědčila nebo které mi i k poměru ke kvalitě připadají zbytečně drahé. Ale dostala jsem možnost si tyhle věci pořádně osahat, vyzkoušet, podrobit zátěži dětí v lesní školce: a ty, které obstály, které za tu cenu stojí, které jsem si zamilovala já i děti, produkty, které na mých fotkách budete vídat i dávno potom, co mi skončí smlouva, vám dnes chci doporučit.
Dětské batůžky Mini Backpack
Tyhle batůžky máme pro obě děti: ten růžový z fotky pro Terezku a modrý příšerkový z kolekce Little Monster pro Davídka. Jsou opravdu pevné a kvalitní, nejvíc ale oceňuji dělení prostoru: spodní kapsa pojme svačinu (a to i když vyteče, má nepropustnou úpravu), takže v hlavním prosotru zbývá dost místa na poklady. Ve skupince Lässig pro mámu, pro děti pro rodinu můžete najít podrobnou recenzi se spoustou fotek.
Kufříky
Přesně věc, kterou bych asi jen tak nekoupila. Děti přece mohou mít věci v mém velkém kufru. Ale kolik radosti už s těmi kufříky bylo a jak samostatně se teď umí sbalit na cesty! Nakonec jedna z nejpraktičtějších věcí, které jsme dostali k testování, byly právě tyhle kufříky. A to jsem se těšila, žeb po prázdninách pojedou zpátky do Lässigu a nebudou zabírat místo... 😀
Pečení pro unavené mámy – čokoládové lanýže
Pečení s dětmi je jako běhání po delší době flinkání se na rodičovské: Když vyběhnete, chvilku je to paráda, moc vás to baví, říkáte si, proč to vlastně neděláte častěji. Za první zákrutou vás začne pobolívat hlava, mírně rudnete a začínáte se zadýchávat. Po další chvilce jste rudá jako rajče, při dýchání hlasitě funíte, lehce se vám zatmívá před očima, stačí ještě pár chvil a máte pocit, že každou chvíli explodujtete. Co to, zatraceně, bylo za stupidní nápad se do toho pouštět?! A pak je po všem, vy se vydýcháte a dáte si nohy nahoru, do krve se vyplaví endorfiny, vás omámí hluboký pocit uspokojení, jo, dala jsem to, jsem skvělá, proč to vlastně nedělám častěji?
Běhání teď moc nedám, ale můžu vás ujistit, že pro pečení platí totéž: stačí to zopakovat párkrát a stane se toho zvyk. Tu prostřední fázi budete zvládat lépe a lépe, ten omamný pocit na konci ale zůstane pořád. A při pečení navíc i sladká odměna k tomu.
Jestli jste ale v pečení zhruba na tom stupni, jako já v běhání, mám pro vás tip na dokonalé jednoduché cukroví, které za vás v podstatě celé zvládnou udělat děti samy, ale ani náhodou ho nezvládnou všechno sež**t. To bude na vás 🙂
Takže voila: recept na čkoládové lanýže je tedy! Poctivě přiznávám, že různé varianty s dětmi vymýšlíme sami, ale základní recept je z Vánoční Kuchařky pro dceru Jany Florentýny Zatloukalové, kterou si také každé Vánoce rádi prohlížíme, protože je krásná.
Co budete potřebovat?
Čokoládu! Čím kvalitnější, tím lépe, já si teď oblíbila Ritter sportku, která je vyrobena jen ze tří surovin: kakaové hmoty, kakaového másla a cukru. Procento kakaové hmoty si můžete vybrat, mají dvě varianty. Ale pro obměnu můžete klidně použít i čokoládu bílou nebo s ovocem. Potřebovat budete 200 gramů.
Vánoce s ambasadorkami – Soutěž s Lässigem má výherkyni!
Nemůžu si pomoct, ale ze všech bytostí, které po světě nosí dárky, mi Ježíšek přijde prostě nejlepší. A to hlavně proto, že o s ním není tak jednoduché a do detailu promyšlené jako třeba se Santa Clausem, který vozí dárky na saních tažených soby a do domů je dostává krbem (ne že by to dávalo kdovíjaký smysl, ale proveditelně to zní). Kdežto Ježíšek? Jestli je mimino, jak ty dárky unese? A jak vlastně může nadělovat, když už je mrtvý? Kudy se dostane dovnitř, když krb nemá skoro žádný byt? A jak to všechno stihne, když nemá žádné pomocníky? MIluju to, že nemusím vymýšlet žádné povídačky, že se stačí jen usmát, protože to je právě TO kouzlo: vánoční zázrak. A víte, co mě na Ježíškovi baví nejvíc? Že nemá žádné seznamy a že žádné dítě nevyškrne jen proto, že zlobilo. Ježíšek naděluje všem, i zlobilům zlobivým. Stačí v něj věřit.
A já teda věřím! Nikdy jsem v Ježíška nepřestala věřit. Ani to, že jsem dostávala dárky (i) od rodičů, ani to, že už jsem dárky dávno nadělovala sama, nic z toho mi víru v zázraky nevzalo a nikdy nevezme. Vždyť kdy jindy už věřit v zázraky, když ne o Vánocích?
Včera mě opravdu dojalo, že podle vašich odpovědí je iniciativa Zachraňte Ježíška úplně zbytečná. Ať si leze po domech a zdobí adventní kalendáře, ať si okupuje obchoďáky a ať se o něm klidně zpívá v koledách. Ať si klidně nechá celý celičký advent. Klidně. Protože Štědrý večer bude Ježíškův. Ježíšek je náš a my jsme Ježíškovi, tak to bylo, je a bude. Děkuju, že tuhle víru v kouzlo, zázraky a z lásky plněná přání uchováváte a předáváte našim dětem.
A teď už k vyhlášení:
Tentokrát se vyplatilo počkat, protože vylosovaný komentář byl až jeden z posledních. Napsala ho @radunka1990, která tam získala dárkové balení dvou XL plen Lässig Little Water Swan. Gratuluji!
Všem ostatním moc děkuji za účast a posílám alespoň srdíčko pro hezčí den. Moje soutěž skončila, ale #vanoce_s_ambasadorkami stále pokračují, a to novou soutěží každý den. Tak neztrácejte ostražitost!
🎁 Vánoce s ambasadorkami 🎁
SOUTĚŽ S LÄSSIGEM
Ahoj, jmenuju se Rebe a jsem závislá na Vánocích.
Vánoční dárky začínám nakupovat v povánočních výprodejích, první perníčky na Vánoce peču v září, nejpozději v říjnu a bez vánočních světýlek na oknech bych v prosinci nezamhouřila oka. Svého muže od srpna provokuju "Dneska jsem ti koupila dárek..." a z vánočního ignoranta, co nekupoval dárky ani vlastní matku, si předělala pohodáře, který umí kupovat, vyrábět a balit nejlepší dárky na světě!
Ale řeknu vám, naše první společné Vánoce byly katastrofa. Byl to tehdy teprve měsíc, co jsem se přestěhovala za ním do Švýcarska. Daleko od rodiny a od přátel, celé dny sama, protože byl v práci... A oni si na Vánoce vymysleli posezení se zaměstnanci v restauraci! Stihli jsme před ním jen polévku, vrátili se pozdě v noci a dárky rozbalovali ráno narychlo v posteli předtím, než zase odešel na celý den do práce. Polykala jsem slzy, a když odešel, promáčela polštář. Smutkem z toho, jak se nám to nepovedlo, a dojetím a láskou z toho, jak dokonalé dárky mi koupil a vyrobil... Třeba tu lucernu, nad kterou jsem někdy v létě říkala Až jednou budeme mít dost peněz... Postavil ji na pak stůl, než mě požádal o ruku, na svatbě nám při obřadu svítila vedle prstýnků...
Sám viděl, že to zvoral. Další Vánoce prosadil firemní posezení už na odpoledne, abychom slavnostní večer měli jen pro sebe. Ale pak nás sousedi pozvali na večeři a my zase dorazili až v noci. Ten třetí rok už jsme měli malinkou Rézičku a já konečně pochopila, že nemusíme večeřet s první hvězdou na nebi, že nemusíme mít tažený štrůdl a u stromku s prskavkou v ruce zpívat koledy, jako jsme to dělávali doma, když jsem byla malá. Že to jsou naše Vánoce a my si můžeme vytvořit vlastní, nové, jen svoje tradice. Takže jsme napekli cukroví pro zaměstnance a vánočku pro sousedy, dali si s nimi svařák a prošli se v přístavu a kolem jezera a ke stromečku šli hned po polévce, aby si malinká pomuchlala alespoň jednu hračku, než únavou odpadla.
Od té doby naše Vánoce každý rok dolaďuje a pozměňujeme, aby byli všichni spokojení. Skoro každý rok si vytvoříme novou tradici. Z těch, na které jsem byla zvyklá z dětství, toho moc nezbylo. Jdeme na výlet, večeříme pozdě, nemáme kapra ani salát, zato spoustu chodů, ke stromečku jdeme už po předkrmu a hodujeme až v noci, když děti usnou...
Co ale zůstalo a čeho se nikdy nevzdám, to je ten zázrak, kterým se dárky dostanou pod stromeček, zatímco si po večeři umýváme ruce, jen táta poklidí nádobí a přijde si také umýt ruce a pak se ozve zvoneček, kdo to zvoní, půjdete se tam podívat? A pak ta chvíle, kdy děti vletí do obýváku, aby viděly Ježíška, ale on už tam není, mami, zase jsme ho nestihli, MAMÍÍÍÍÍÍ, podívej, jsou tu dááááárky... Doma jsme od malička nadělovali všichni včetně nás, dětí. Vždycky jsme dárky zabalili a dali do prádelního koše v ložnici. A Ježíšek potom stihnul se svými dárky dát pod strom i ty naše. Nikdy jsem nepochopila, kde byly dárky od našich, protože pod stromkem jich vždycky bylo mnohem víc, než by se do koše vešlo. Jak je táta stihnul tak rychle dostat pod strom nebo jak vyčaroval zvonek, když už s námi dávno byl v koupelně...
Nultý adventní týden Lässig – Kdo vyhrál?
Náš "Nultý advenní týden" věnovaný maminkám je za námi. Dneska otevřeme první okénka toho opravdového adventního kalendáře a zapálíme první adventní svíčku na věnci. Teď už to začíná naostro.
Věřím, že alespoň malé dozvuky tohoto týdne si ponesete s sebou a pod každým okénkem nového dne si najdete i malou chvilku pro sebe. Musím přiznat, že mě opravdu dojalo, jak poctivě jste se k mé výzvě postavily, že jste nepodváděly, ale opravdu si čas pro sebe našly, a hlavně, že jste to potom se mnou sdílely.
A vaše přání? Už jsem vám říkala, že pořád věřím na Ježíška a kouzlo, kterým umí plnit velká přání? Každé jedné z vás přeju, ať se ta vaše plní. I ta materiální, i ta opravdu důležitá.
A teď už k losování. Nejraději bych z toho osudí vytáhla všechny z vás, ale to by mě v Lässigu hnali 😀 Výherkyní mohla být jen jedna – a tou se stala @zuzzik90. Moc gratuluji! Ozvu se ti soukromou zprávou a domluvíme detaily poslání výhry.
Všem ostatním děkuji za účast a těším se na vás při dalším soutěžení. Mimochodem, nebudete vůbec muset čekat dlouho!
Vaše Rebe a #lassig
Když má Ježíšek podobu kolouška...
Už za týden to začne! Advent. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že v tomhle období jsme my, maminky, nejobětavější, nejnesobečtější, nejaltruističtější z celého roku. Uklidit, vyleštit, vysát, vytřít, vyklidit, vymyslet, sehnat, nakoupit, donést, přebrat, vyklidit, nakoupit, naplánovat, napéct, nazdobit, nasvítit, nadekorovat, ovonět... Jasně, většina z nás to asi dělá radostně a natěšeně, máme Vánoce rády a všechno to chystání k tomu patří. Ale zkrátka a jednoduše, neděláme to pro sebe, děláme to pro rozzářené oči dětí a pro pohodu a soudržnost celé rodiny. Na nás, maminkách, přece zase tolik nezáleží...
Takže, dneska vám všem chci říct jednu věc: na vás, maminkách, záleží zatraceně moc! Bez vás by nic z toho nebylo. Nebo aspoň ne takové. To vy připravujete to kouzlo a plníte sny všem kolem sebe. A na sebe vám při tom většinou už nezbývá čas. Proto jsem se rozhodla dnešek vyhlásit 0. adventní neděli a následující týden pak věnovat právě vám, maminkám. Každý den vás budu vyzývat k tomu, abyste si udělaly čas jen pro sebe, abyste se rozmazlovaly a opečovávaly a abyste myslely jen na sebe. Budu se vás snažit inspirovat a prosit o další inspiraci vás, abychom daly dohromady návod, jak si ten týden udělat co nejsladší, nejvoňavější a nejpříjemnější. Tohle bude ten nejsobečtější, nejegoističtější a nejsebestřednější týden v dějinách Modrého koníka!
A abych vás pořádně motivovala, najít si po celý týden alespoň pár minut pro sebe, připravila jsem pro vás tuhle soutěž a vyprosila si v Lässigu krásnou cenu. Nebude to batůžek, plenka ani svačinová krabička. Nebude to vůbec nic pro děti. Tenhle dárek bude pro maminku, pro radost a pro potěšení. Bude to něco, po čem sama moc toužím: nádherná přebalovací taška Mix´n Match bag v pudrově růžovém odstínu. Ke kabelce patří termoobal na láhev, přebalovací podložka, pouzdro na drobnosti a karabiny pro připevnění ke kočárku, vše barevně sladěné. Líbí?
Jak se zúčastnit? Dostanete dva velké úkoly:
1. Vyhraďte si pro sebe půl hodinu času. Minimálně, klidně víc 🙂 Máte na to čas do páteční půlnoci, stačí jedna půlhodinka, ale může to být klidně chvilka každý den. Neuklízejte, nechystejte, nevěnujte se ničemu a nikomu než sobě. Dělejte cokoli, co vás dělá šťastnou, u čeho si vyčistíte hlavu a co vás nabije energií. A pak mi napište, co to bylo a jak jste si to užily.
2. Napište mi, co si přejete k Vánocům. Ale pozor! Zdraví, štěstí nebo světový mír se nepočítá. Musí to být něco konkrétního, něco, co se dá koupit za peníze. Budu chtít fotku té věci a odkaz nebo popis, kde se to dá koupit. Jo, a když už si to vymyslíte, zkuste to říct i svému partnerovi. Zasloužíte si, aby o tom věděl a mohl vám to koupit :-*
Recenze přebalovací tašky Mix'n Match
Po téhle přebalovací tašce jsem pokukovala někdy od Vánoc, takže když jsem ji na úvodním školení v Lässigu dostala k otestování, skákala jsem radostí. A to se mi zatím "jen" líbila, neměla jsem tušení, jak skvělá ve skutečnosti je. Teď už vím, tak vám o tom chci napsat do této recenze.
První věc, která není na první pohled vidět, je, že ta taška je prostě obrovská. Je pevná, drží tvar a podle mě vypadá elegantně, takže trochu klame tělem, ale uvnitř je obrovská jako náklaďák. Pokaždé, když špatně plánuju, někde udělám velký nákup a nemám s sebou nákupní tašku, znovu a znovu zírám, kolik toho do ní nacpu. Klidně do ní sbalím pro děti oblečení na dva dny. Má rozměry 48,5 x 38 x 19 cm, ale přehozená přes rameno vypadá jako běžná kabela.
Taška je vyrobena ze 100% recyklovaného polyesteru s certifikátem Repet – ten potvrzuje, že látky, ze kterých je produkt vyroben, byly vytvořeny z recyklovaných PET lahví po spotřebování jejich obsahu. Tento proces nejenže využije tento materiál k novému účelu, ale zároveň ušetří velké množství energie. Materiál je zároveň velmi odolný, takže taška vydrží dlouho, po skončení kočárkového období lze používat jako kabela. Tašky řady Mixn Match získaly mnoho ocenění za svůj unikátní vzhled, vysokou kvalitu, funkčnost a šetrnost k životnímu prostředí.
Taška má troje ucha: široké tkané pro nošení šikmo přes tělo, tančí tkané pro nošení na rameni a krátké kožené pro nošení v ruce (pozn. nejsem schopna poznat, jestli je to pravá, nebo umělá kůže, protože ucho má do hladka zatavené okraje). Každé ucho je na kovové karabině a lze odepnout, takže si můžete ponechat jen to, které využíváte nejvíce, nebo nocit všechny tři. Mně se líbí jako doplněk tašky, takže nosím všechny tři 🙂
Součástí tašky je, jako u Lässigu vždy, bohaté příslušenství. Kromě popruhu a uch je to přebalovací podložka, kapsička na drobnosti, termoobal na láhev a karabiny pro zavěšení na kočárek. Uvnitř tašky je potom ještě vyjímatelná kapsička na příkrmy na patentky.
Taška má hlavní prostor na zip, vedle něj z každé strany je ale ještě otevřená, velká a hluboká kapsa. Směrem k tělu je v ní i kapsička na mobil a kroužek na klíče.
Pozor! Pozor! Pozor!
Pokud letos chcete opět darovat vánoční dárek potřebným v projektu Krabice od bot, letos je novinka, nestačí dárek rovnou donést na sběrné místo, ale musíte si ho předem "zarezervovat". To znamená, že si na profilu svého sběrného místa vyberete, pro koho budete dárek chystat podle pohlaví a věku. Díky tomu bude mít Ježíšek dárky pro všechny a žádné nadbytečné. Ale pozor! Rezervace rychle mizí.
