Z čeho mají strach vaše děti? Jak zvládnout dětský strach jemně, citlivě a s láskou

"Mám syna, kterému budou dva roky a nyní jsme byli u dětské doktorky. Bylo to o nervy. Syn se pozvracel, jak se bál. Byl ubrečený až hrůza. Taky máte takové zážitky?" Svěřuje se jedna z maminek na fóru, ve kterém se diskutuje o dětském strachu. Jak dítě zbavit strachu nejen z doktorů?

Strach je naprosto přirozenou a nedílnou součástí vývoje dítěte. Strach vlastně patří k našim každodenním životům. Asi není nikdo, kdo by se vůbec ničeho nebál. A není to ani zdravé. Některé strachy jsou ale zbytečné a pak jsou na řadě rodiče, aby své dítě utěšili, povzbudili ho a byli mu nablízku. Aby se naučilo svůj strach překonávat a nevyvinula se z něj zbytečná fobie.

Co je to strach?

Strach je takový stav, při kterém se člověk, v tomto případě dítě, ocitne v situaci, kdy ho něco ohrožuje. Přičemž může jít o zdánlivé i skutečně nebezpečí. U malých dětí je určitý stupeň strachu v pořádku. Neměl by mu ale bránit v běžném životě. Obvykle se děti bojí v neznámém prostředí nebo nečekané situaci.

Jestliže strach vzniknul po nějakém opravdu nepříjemném zážitku (pokousání psa, nehoda, apod.) a dítě není schopno se přes něj delší dobu přenést, je na místě zvážit návštěvu psychologa nebo psychiatra. Stejně tak, pokud se na něm projevují symptomy chorobné úzkosti. V tomto případě už ani dítě neví, čeho se bojí. Objevují se záchvaty (pocity dušení, nevolnost, pocení, závratě) a mohou vyústit až v neurotické poruchy (nechutenství, zvracení, záchvaty vzteku, pomočování, apod.). Zde se už bez lékařské pomoci určitě neobejdete.

"Syn (čerstvě 3 roky) posledních pár měsíců špatně usíná. Musíme u něj buď já nebo manžel vždycky zůstat, dokud neusne, protože se prý bojí. Jsou to různé věci - začalo to krokodýly/pavouky/hady pod postelí, teď se zas bojí bubáka ve skříni nebo za závěsem. Doma jsem ho nikdy ničím nestrašili, takže je mi jasné, že za to můžou starší bratranci a babička s dědou, u kterých se hodně dívá na televizi a děda je navíc takový ten typ, že chce mít z vnoučka pořádného chlapa. A vím, že má na svůj věk až moc velkou představivost. Ale syn před spaním skoro obden brečí nebo se budí a volá nás. No a co je horší - zvykl si chodit spát k nám do postele. Snažíme se mu vysvětlovat, že strašidla nejsou, necháváme mu i rozsvícenou lampičku, ale přijde mi, že je to horší a horší a už si nevím rady."

Malé děti se bojí jinak

Asi do tří let věku se děti bojí konkrétních věcí a situací (cizích lidí, psů, hlučných předmětů). Větší děti do šesti let mají strach z nadpřirozena a jiných neskutečných věcí (strašidel, duchů, tmy, čertů, apod.). Některé obavy mohou být i odrazem nějakého zážitku ve dne.

"Potřebuji poradit, jak naučit mého tříletého synka nebát se pejsků, nákladních aut a motorek. Nemůžeme jít ani normálně na procházku. Jak projede kolem náklaďák nebo motorka, tak si zakrývá ouška a hned se ke mně tulí. Když potkáme pejska (na vodítku, bez vodítka, za plotem) štěkajícího i neštěkajícího - stává se ze syna horolezec (hned po mně leze do náruče). Teď posledně šel manžel s Lukym nakoupit a jeli na odrážedle. Ze zahrady na něj štěkl pes a Luky se tak lekl, že začal brečet a ujíždět. Vyrazil bohužel rovnou na silnici, ještě že nic nejelo."

Jak dítě zbavit strachu

• Mluvte s dítětem o jeho obavách – mějte pro dítě pochopení a naslouchejte mu. Zeptejte se, čeho se bojí a proč. Můžete mu i říct, že v jeho věku jste se také báli a teď už se nebojíte.
• Neignorujte to – rozhodně strach dítěte neignorujte. Snažte se zjistit jeho příčinu.
• Nikdy se nesmějte – nikdy se obavám a strachu svého dítěte nesmějte. Jen mu tím snížíte sebevědomí a strachu ho nezbavíte. Čím víc si z něj budete utahovat, tím více se v něm budou negativní pocity zakořeňovat.
• Dopřejte mu čas – svému dítěti dopřejte dostatek času, aby mohlo strach překonat. Láska a podpora jsou všemocné. Můžete mu pomoci na jeho obavy zapomenout, ale bez nátlaku a nucení.
• Nestrašte ho – jestliže má za sebou vaše dítě nějaký ošklivý zážitek z lékařské ordinace, mohl by se u něj vyvinout strach z doktorů. Proto nikdy lékařem nebo injekcí své dítě nestrašte. Na lékařské ošetření své dítko připravte, vše mu vysvětlete a hlavně slibte, pokud je to možné, že budete stále s ním. Příliš vhodné není ani tolik oblíbené strašení čerty, bubáky, strašidly, vodníky, apod. Zejména doma byste se měli těchto věcí vyvarovat. Domov má být pro dítě znakem bezpečí a nemělo by se bát, že si pro něj může do pokojíčku přijít čert nebo z pod postele vylézt bubák.
• Odměňujte a chvalte – tak jako u všeho i tady jsou odměny a pochvala velmi vhodné. Za to, že se dítě snaží bojovat se svým strachem, si můžete zajít třeba na zmrzlinu, koupíte mu oblíbené lízátko nebo cokoliv, co má rádo. A samozřejmě stále chvalte, chvalte a povzbuzujte.

"Kamarádce zabíral speciální sprej na bubáky a strašáky (voda v rozprašovači s levanduli). Řekla dceři, že ji to ochrání a malá vždy stříkne a spinká celou noc."

"S bubákama je to těžký. Mně pomohlo přistoupit na to, že onen dotyčný bubák existuje a vyhnat ho, prostě říct třeba 'bubáku, jdi spát do komína'. Dítě bylo spokojené, že bubák odešel a pak už usínalo líp."

"Náš malý se taky docela bojí psů. Já mu to pořád vysvětluju a když někde venku potkáme někoho se psem, tak mu říkám, že se zeptáme, jestli je pes hodný a jestli si ho můžeme pohladit. Ze začátku jsem takhle hladila psy sama, ale časem se začal přidávat taky."

Nepřehánějte to s ochranou

Strach dětí často nevědomky způsobí i rodiče. Jestliže máte o své dítě až přehnaný strach, nikam ho nepouštíte a nic mu nedovolíte, zaděláváte mu na velký problém. Stane se z něj nesamostatný, bázlivý a ustrašený jedinec.

"Jak zvládáte ten všudypřítomný strach o své dítě? Já už se hodně bála v těhotenství, aby vše dobře dopadlo a po porodu je to mnohem horší. Pořád se mi hlavou honí myšlenky, aby neměla nějaký úraz, aby mi neonemocněla, aby jí někdo něco neudělal, často kvůli tomu pláču, ale nechci ji kvůli svým fobiím v budoucnu omezovat. Netušila jsem, že mateřský cit je tak silný."

Škodlivé je i zmíněné strašení. Poslušnost dětí by se neměla vynucovat právě tímto a vlastně ani nemá výchovnou hodnotu. Nenuťte dítě k nesmyslným zkouškám odvahy. Strachu se zbaví pouze laskavým povzbuzováním a porozuměním.

A co je nejhorší a nikdy to nedělejte? Nikdy mu nevyhrožujte, že jej prodáte či opustíte, když není hodné. To dítěti může opravdu ublížit. Ze všeho nejvíc totiž potřebuje bezpečný domov a zázemí.