Zatím rozhodně nejlepší "pečivo" bez mouky. Tvarohové housky. 🥖
🌹Být dobrá máma...🌷
Každá máma chce být ta nejlepší. Ale co to vlastně znamená? Napadlo vás někdy, že kritéria toho "být dobrá máma" se v čase neustále měnila?
Ve středověku byla dobrá máma ta, která dokázala pro svoje dítě zajistit jídlo a teplo. Ve šlechtických kruzích byla za dobrou mámu považována ta, která dítěti opatřila chůvu a soukromé učitele a viděla ho jednu hodinu denně, kdy si s ním pohrála. V minulém století byla "podle režimu" dobrá máma ta, která dala dítě od 3 měsíců do jeslí, protože tam mu zajistila péči, aby ona mohla sloužit vlasti. A není to tak dávno, co byla dobrá máma ta, která dítěti od 4 měsíců dala knedlík s omáčkou, protože ho nebude ochuzovat.
Moje maminka byla v 90 letech dobrá máma, protože mi obula pevné uzavřené boty a nechodící mě posadila do chodítka, abych si užila trochu toho pohybu. A ten knedlík mi dala taky!
Dnešní doba je na maminky, podle mě, jedna z nejnáročnějších a my mámy jsme díky sociálním sítím vystaveny velkému tlaku na to, být nejlepší z nejlepších. Nesmíme solit, sladit, používat papírové plíny, musíme prát v eko prostředcích, všechno kupovat jen bio, všechno si vařit a péct sami, musíme se dětem věnovat, hrát si s nimi ve stylu montessori pedagogiky, nesmíme jim pouštět pohádky, musíme k nim přistupovat s respektem, neustále je rzovíjet a tak dála, a tak dále. Poznáváte to?
A víte co? Za 20 let to všechno bude zase jinak a naše děti si budou ťukat na čelo jak jsme je to vychovávali. Ale já věřím,že všechny mámy co tu jsme, ať dáme dítě do chodítka nebo mu v roce strčíme pribináček, jsme prostě DOBRÉ mámy. Svoje děti totiž bezmezně milujeme.❤❤❤
Dneska k obedu kukuricno hraskove spagety, se spenatem, slaninou, parmazanem a lahudkpvym drozdim navrch.
Pokud se snazite omezit klasickou mouku, muzu vrele doporucit!
Anicka si hraje a zpiva si: "Buno je c***ak, Buno je c***ak".
Chytam paniku, kde to jen mohla slyset. My takovy slova nepouzivame a ani nikdo z rodiny. Tak se ji ruzne vyptavam, kde to slysela...
"Jo aha, ty myslis, jak zpiva masinka : Bruno je courak, Bruno je courak." 😂
"Aničko, jaký bys chtěla dort?"
"Autovej! S Bučitelkou. A Bleskem. A Cruz."
Dárky pro naší modrookou a blonďatou holčičku ke třetím narozeniním. To jsem zvědavá, co budem kupovat Tondovi. 😀
Od té doby, co jsem objevila tohle těsto, jiný štrůdl se u nás nedělá.
500 g špaldový mouky (dala jsem napůl celozrnou), 1 vejce, 1 kelímek jogurtu, půlka másla, půl lžičky soli, lžička octa.
Zítra to budou 3 měsíce, co plně kojím. Aničku jsem kojila jen měsíc, pak jsem to vzdala. Tam bylo špatně snad úplně všechno a zpětně musím říct, že odstavení nám oběma psychicky strašně pomohlo. Ale pořád je to ve mně, pořád si říkám, že jsem mohla víc bojovat. Změnit se to už nedá. Proto jsem tak strašně vděčná, že teď nám to jde bez nejmenšího problému. Nejsem nějaká kojící fašistka, neprožívám u toho orgasmické stavy ( 😀 ), ale jako je to fakt strašně praktický. Kdykoliv jídlo po ruce, kdykoliv ideální teplota a množství a jedním z obrovských benefitů je to, že je to nejideálnější uspávací prostředek.
Včerejší status o špajzce a 5 minutách samoty má pokračování.
Po asi 3 minutách, kdy jsem tam seděla a popíjela se ozvalo:
"Tatííííí, kde je maminkááááá."
"Ve špajzce."
"Chytá moly?"
"Ne, hledá tam ztracený mládí." 😂
A už jsem je tam měla oba.
Některé dny je prostě potřeba se aspoň na 5 minut schovat do špajzu.
🐳Holky, takova otazka do pranice.🐟
Manzel ma moznost jet v lete na 2 tydny rybarit do Norska a vaha, jestli jet. Furt se me pta, co ja na to. Mela bych v tu dobu doma 3,5 letou neskolkovou a 9 mesicni mimco, navecer by jezdila vypomahat babi👵. Ja mam docela jasno, myslim, ze za to, co vse pro nas dela, by si to zasloužil.
Co vy? Podporili byste muze nebo ne? 👍
Můj druhý porod za odměnu
První porod se moc nezdařil a celkově na něj "nerada" vzpomínám. Byl dlouhý, nepříjemný a ve výsledku jsem byla hodně potrhaná. Proto jsem se druhého porodu docela bála a chtěla, moc jsem chtěla, aby byl lepší. Měla jsem tři taková přání, která jsem "posílala do vesmíru": přála jsem si porodit do dvou až tří hodin po příjezdu do nemocnice, přála jsem si rodit v noci, aby to dcera celé prospala a ráno už u ní manžel zase byl a přála jsem si, aby mi plodová voda praskla přirozeně.
Na porod jsem se nsažila připravit. Poctivě jsem pila maliník, jedla lněné semínko, ke konci jsem přidala pupalkový olej a bylinné napářky (ty doporučuju všem všema deseti, protože i kdyby to bylo jen placebo, bylo to moooc příjemné). Taky jsem cvičila s aniballem. S tím jsem se snažila cvičit už před prvním porodem, ale vycházela jsem jen z té klasické pozice pololehu a vůbec mi to nešlo. Teď jsem zjistila, že nejlepší je to ve stoje. Necvičila jsem teda úplně poctivě a dostala jsem se jen na 26 cm, dál už mi to nebylo příjemné, ale i tak si myslím, že to hodně pomohlo (syn měl obvod hlavičky 36 cm a já měla dva vnější a jeden vnitřní steh).
Termín porodu jsem měla jen jeden a to 20.10. Asi tak týden před mě začínaly trápit poslíčci a občas docela intenzivní, že jsem si kolikrát říkala, že snad už. Ale nic. Na poslední návštěvě u doktorky jsem byla zavřená, porodní cesty nenachystané.
22.10. jsem byla v porodnici na monitorech. Tam už se objevovaly kontrakce a dokonce po 3 minutách, jen jsem ale slezla z lůžka, tak zmizely. V noci už mě budily po 10 minutách, ale ráno jako když utne. Ticho po pěšině. Celý den se tak střídavě objevily a pak zase zmizely. Večer kolem 8 jsem si začla auvědomovat, že jsou nějak pravidelnější. Po 15 minutách, po 10 minutách....Ale v pohodě jsem dokázala fungovat, uspala jsem dceru a šla si dát vanu. Muž začal být nervózní, ale já jsem mu opakovala, že to určitě nic, že to zase přejde, ať si jde lehnout. Nešel a pořád mě kontroloval. Začal plašit, že zavolá mojí mamce na hlídání, kdyby něco. Já jsem byla proti, dělalo mi dobře být v tichu sama...chodila jsem po chodbě, prodýchávala, u každé kontrakce jsem se trošku zavlnila a bylo mi fajn. No v půl 12 jsem svolila ať teda mamku zavolá. Přijela ve 45 a já měla v tu dobu kontrakce už po 3 minutách. Ve 12 jsme vyrazili.
Do porodnice jsme dojeli asi ve čtvrt na 1, provedli příjem, klasika. Na monitoru kontrakce, ovšem otevřená jen na 2 cm. V tu chvíli se mi strachem úplně roztřásly kolena a chtělo se mi brečet. S dcerou jsem taky přijela jen na 2 cm a v porodnici byla dalších skoro 8 hodin. To nedám, brečela jsem tam manželovi....
No nakonec jsme se "ubytovali" na předporodním pokoji a já šla rovnou do sprchy, tam mi bylo dobře. Asi kolem 1 přišla PA a zkontrolovala ozvy miminka. To jsem byla docela v šoku, že mě oproti minule nikdo nenutil na monitor, ale měli takovej přenosnej přístoj (asi doppler?). V půl 2 proběhla další kontrola: "Jé vy jste už na 5 cm. To je rychlost."
Dobrou chuť pokud právě obědváte. 🙂
A tak to trošku odlehčíme ne? 😀
Dnes si zvolime noveho prezidenta a budeme mit 5 let vystarano 😀 A ja jsem si tak rikala, co vsechno se v beznem zivote stane. Za tech uplynulych 5 let se toho u me zmenilo mraky. Tehdy jsem.chodila s klukem, o kterem jsem.si myslela, ze je to on. Pak jsem.potkala meho soucasneho muze a to byl blesk 🙂 Odstahovala jsem se od rodicu, vdala se, dokoncila vejsku, dokoncila skolu osobniho rozvoje, porodila úžasnou dceru, rozjela podnikani a.prestehovala se do naseho domecku. Co vy? Jake bylo vase prezidentske obdobi?😉
Dneska jsou to dva roky, co se narodila. Naše malá Anička. Nikdy v životě jsem nebyla tak unavená. Nikdy jsem toho nenaspala tak málo (počet nocí, kdy jsem spala vkuse by se dal spočítata na prstech jedný ruky). Nikdy jsem se tak moc nebála. Nikdy jsem se necítila tak moc zoufalá, když jsem někomu nemohla pomoct. Nikdy jsem se tak často sama sebe neptala, jestli to, co dělám, dělám dobře. Nikdy jsem tak často neměla chuť se schovat do koupelny a brečet, což by mi stejně bylo prd platný, protože to dítě si mě najde všude 😀. Nikdy v životě jsem nebyla šťastnější. Každý večer, když si jdu lehnout k tobě do naší postele, o které jsem vždycky kategoricky prohlašovala, že v ní spát nebudeš, cítím tak obrovský vděk za to, že ji mám. Je to láska mého života.
Ja versus Anicka. 🙂 Porodila jsem si vlastní kopii 😀
Holky pražské otázka za srdíčko...Kam v blízkosti Letné (technického muzea) do dobré restaurace s dětským koutkem? Děkuju
Je super mit malou partacku. Kdo jinej by se mnou v pul 7 nadsene jel pro koblizek, protoze sem.to dostala, boli me bricho a mam.hormonalni nerovmovahu.❤💃😘
Ja snad zacinam "lesanovatet". Začala jsem Anicce dělat domácí nanuk bez cukru a ted jsem.se vrhla na granolu. Jeden plech jsme sežrali, rak dalsi do zasoby. Susena jablicka, orisky, skorice, med. Nebe v hube.🙂
Sedačka...Doma jsme se shodli, že naše trojmístná sedačka je už prostě malá. Takže chceme koupit novou. Ovšem nastává problém. Potřebujeme rohovou, minimálně 5ti místnou, se SUNDAVACÍMI A PRATELNÝMI potahy, ideálně kdyby ještě byla rozkládací. Ikeu ne. Tu máme teď. Nemáte někdo náhodou takovou?
Tak jsem nám naplánovala krásný dopoledne. Původní plán zněl, že pojedem autem k lesu, kde si vyjdem na vyhlídku. Před odjezdem Anička azavelela, že chce jezdit na motorce. Fajn, tak změna plánu. Pojedem na cyklostezku, tam si může jezdit do aleluja. Dojedme tam, vytáhnu z auta motorku, řev. že na ní jezdit nechce. Chce nosit. Ok, nahodím po třech měsícíh nosítko a vyrážíme. Začalo prěet, takže to po 200 metrech otáčíme a jdem zptáky k autu. 😀 Tak jsem nás alespoň vyfotila.
Mám prostě nejšikovnější dítě a nikdo mi to nevymluví 😀 V lednu jí budou dva atakhle krásně kreslí sněhuláka 😍
Manzel ma dneska firemni vecirek a aby mi to nebylo lito, tak nam s Anickou objednal a dovezl veceri. 🙂
Jsou věci, které bezdětné kamarádky prostě nepochopí. Před chvilkou se mě jedna snažila přesvědčit na večer na třídní sraz, který se koná v den, kdy má muž firemní večírek. Prý si mám vzít Aničku s sebou. 😀
Nevím jak u vás, ale u nás ten adventni úklid nejak postrada smysl. 😀
Moje milé já...
...tohle si přečti, až si zase bude připadat jako hrozná matka.
Vím, měla jsi plány. Chtěla jsi být prefektní máma, co nikdy nedělá chyby, nadšeně si s dítětem hraje, neustále vymýšlí montessori aktivity, má navařínu a uklízíno...A ono to tak není. Navíc pak přijde náročnější období nebo den blbec a ty najednou nechceš nic, než zalízt si pod deku a celej den se schovávat. Jenže to nejde. A pak kičíč. A vztekáš se. A brečíě. A nechceš Aničku ani vidět, natož se o ní starat. Ale i přesto všechno se o ní staráš. Přebalíš jí, uvaříš jí oběd, jdeš s ní ven, hraješ si s ní. Proto jsi DOBRÁ máma! A to že dvě hodiny sedíte na gauči a koukáte na pohádky? Na a co! Taky bys jí mohla zavřít do postýlky a nechat brečet. A to jsi nikdy neudělala. Vždycky jsi tu byla pro ní - i když na kraji sil, brečící, křičíčí. Nakonec jsi jí vždycky vzala do náručí a pomazlila. Proto si DOBRÁ máma.
Pamatuj si, že vždycky děláš to nejlepší, co v danou chvíli dokážeš. Kdybys to dokázala líp, udělala bys to líp. Fakt!
Tak si to, Kačí, pamatuj.
Pro všechny nedokonalé matky...
Ano, opět po nějaké době, jdu s kůží na trh, ale asi se opět potřebuju vypsat. Shodit kus kamene, který mě tíží...
Je to docela drsné přiznání, zvlášť tady, kde se to hemží supermatkami, které jsou vždy pozitivní, krásné, úžasné a báječné a mají dokonalé děti. Nejsem ani pozitivní, o kráse se dá pochybovat a každý den padám na hubu. A to mám prosím pěkně jen jedno, ani ne sedmiměsíční dítě.
Myslela jsem si, že překonáním šestinedělí a všech těch hrůz s kojením a nekojením, pláčem a pláčem a nenávistí, máme to nejhorší za sebou a už bude jen krásně...Mno, když si na to vzpomenu, tak je líp, ale rozhodně ne krásně a upřímně...nejsem z těch, které by hrdě prohlásily, že si mateřství užívají a je to nejkrásnější období v životě. Ne, prostě není. Je to hrozné, vyčerpávající, deptající.
Nebudu tady vypisovat, jak těžké to je, protože by to bylo na 2 A4, ale ve zkratce je to asi tak, že přibližně 10 hodin denně poslouchám dětský křik, vztekání, rozčilování a pláč. Vstane, 10 minut si hraje a pak to začne....vzteká se, že chce hračku, vztaká se, že jí má, vzteká se, že chce jinou, vzteká se, že sama neví co chce... pláče, že chce na ruku, pláče, že chce na zem, pláče, že je na zemi...Jediná chvíle, kdy se nevzteká je, když je v nosítku. Chvíle. A nebo když jí...
Každý den jsem vyřízená (teď jsem aktuálně na týden u mojí mamky, čili jsme na jedno dítě dvě a padáme na hubu obě). Každý den jsem naštvaná. Proč já? Proč mám pořád nespokojené dítě? Co dělám špatně? Proč to mateřství ze všech z okolí zvládám nejhůř? Proč sakra není zticha! Buď už zticha, nikdo ti přece nic nedělá! Proč jsem na ní teď naštvaná, je přece maličká, nemůže za to! Ale já už prostě nemůžu...Třeští mi hlava...Jsem špatná máma...
A pak, každý večer mi vlastně dojde, že nejsem špatná máma. Jsem i přes to všechno naštvání sakra dobrá máma! I přesto všechno svoje dítě nadevše miluju a nedala bych ho ai za celý svět a dokonce bych na ní nezměnila ani kousek její osobnosti. Taková jaká je, je prostě moje....
Šest měsíců mateřství...
Už šest měsíců jsem máma. Bylo to to šest nejkrásnějších a zároveň nejnáročnějších a nejdrsnějších měsíců v mém životě. Za tuhle krátkou dobu jsem zjistila,že...
...že porod pekelně bolí
...že za týden jsem si bolest vybavovala jen matně a teď si na ní nevzpomenu vůbec
...že šestinedělí není pr*el
...že kojení bolí a kojit skutečně nemůže každá
...že laktační psychóza není mýtus
