Ano, opět po nějaké době, jdu s kůží na trh, ale asi se opět potřebuju vypsat. Shodit kus kamene, který mě tíží...
Je to docela drsné přiznání, zvlášť tady, kde se to hemží supermatkami, které jsou vždy pozitivní, krásné, úžasné a báječné a mají dokonalé děti. Nejsem ani pozitivní, o kráse se dá pochybovat a každý den padám na hubu. A to mám prosím pěkně jen jedno, ani ne sedmiměsíční dítě.
Myslela jsem si, že překonáním šestinedělí a všech těch hrůz s kojením a nekojením, pláčem a pláčem a nenávistí, máme to nejhorší za sebou a už bude jen krásně...Mno, když si na to vzpomenu, tak je líp, ale rozhodně ne krásně a upřímně...nejsem z těch, které by hrdě prohlásily, že si mateřství užívají a je to nejkrásnější období v životě. Ne, prostě není. Je to hrozné, vyčerpávající, deptající.
Nebudu tady vypisovat, jak těžké to je, protože by to bylo na 2 A4, ale ve zkratce je to asi tak, že přibližně 10 hodin denně poslouchám dětský křik, vztekání, rozčilování a pláč. Vstane, 10 minut si hraje a pak to začne....vzteká se, že chce hračku, vztaká se, že jí má, vzteká se, že chce jinou, vzteká se, že sama neví co chce... pláče, že chce na ruku, pláče, že chce na zem, pláče, že je na zemi...Jediná chvíle, kdy se nevzteká je, když je v nosítku. Chvíle. A nebo když jí...
Každý den jsem vyřízená (teď jsem aktuálně na týden u mojí mamky, čili jsme na jedno dítě dvě a padáme na hubu obě). Každý den jsem naštvaná. Proč já? Proč mám pořád nespokojené dítě? Co dělám špatně? Proč to mateřství ze všech z okolí zvládám nejhůř? Proč sakra není zticha! Buď už zticha, nikdo ti přece nic nedělá! Proč jsem na ní teď naštvaná, je přece maličká, nemůže za to! Ale já už prostě nemůžu...Třeští mi hlava...Jsem špatná máma...
A pak, každý večer mi vlastně dojde, že nejsem špatná máma. Jsem i přes to všechno naštvání sakra dobrá máma! I přesto všechno svoje dítě nadevše miluju a nedala bych ho ai za celý svět a dokonce bych na ní nezměnila ani kousek její osobnosti. Taková jaká je, je prostě moje....
A co tím chci říct?
Milé maminky, nebuďte na sebe přísné. Nejste dokonalé, nikdo není. Ale jste nejdokonalejší maminkou pro VAŠE dítě. Není lepší maminky pro VAŠE děťátko, než jste vy! A i když mateřství není růžové a jsou i velmi temné dny/týdny/měsíce, i když jse každý den unavená a frustrovaná, i když každý den řičíte a brečíte, i když sousedka od vedle zvládne každý den uklidit, uvařit a ještě je usměvavá zatímco vy ani nevylezete z pyžama, i když se chcete zavřít v komodě s čokoládou a nechat dítě řvát v pokoji nebo si alespoň dát sluchátka do uší JSTE DOBRÁ MÁMA.
Pro vaše dítě jse ta nejlepší máma na světě a jsem si jistá, že by vás nevyměnilo ani za pytel jiných maminek! 🙂
to jsi napsala moc hezky, v době internetových "přátelství" máme tak nějak sklony ( někdo více, někdo méně) ukazovat jen tu hezkou část, protože ta ošklivá se jednodušeji schová, než při přímém kontaktu, neexistují dokonalé matky, už jen proto, že lidé nejsou dokonalý a tak mi nedokonalé ženy máme ty naše nedokonalé děti a milujeme je i přes občasný karambol, nebo i častý, to je všude jiné 🙂 taky věřím tomu, že jsem pro svého syna ta nejlepší máma, miluju ho a jsem tu pro něj, občas se vzteklým vražedným nasazením, ale jsem, pořád jsem ještě nezamkla dveře za ječícím dítětem a neutekla 😀