Zdravím všechny.
Dny, měsíce a roky jdou a já si stále víc uvědomuji, že skoro všechno, co jsem v době očekávání svých dětí jedla, cítila, snášela nebo nesnášela, se nakonec odraží v jejich životě. Už vím, proč doktoři doporučují v těhotenství jíst pestrou a zdravou stravu. Ale nepomůže to tomu, aby vám dítě pak jedlo všechno. Stalo se mi, že při první jsem až nadmíru dodržovala všechna ta zdravá pravidla, i když jsem z nich nijak nadšená nebyla. Pravdou je, že dcera odmítá všechno, co mi v těhotenství nechutnalo. Jediné, po čem se může utlouct, jsou rajčata. A světe div se, rajče bylo to jediné, co jsem musela po dobu asi tří, čtyř měsíců mít každý den.
A co se týká fyzických pocitů? Mladší dcera chtěla, abych s ní byla na trampolíně. To už jsem byla těhotná. Ne že bych tam hopsala. To ne. Jen jsem tam seděla a dohlížela na ni. Přiznám se, že mi nadvakrát nebylo dobře. A syn se od malička bojí houpačky. Může to mít opravdu takové následky na chování a chuťové buňky našich dětí? Jak to je, nebo bylo u vás? Máte taky některá takové zkušenosti?
@veru_86 Jo, i to může být. Mě se třeba chutě v těhotenství měnily. To co jsem nikdy nejedla, mi v těhu chutnalo a naopak, zase jsem třeba nesnědla nic, co jsem běžně jídávala, neměla jsem na to chuť. Po porodu se vrátilo více méně všechno do normálu.
@perla28 Chápu, že u každého je to jiné. Jen jsem si tak říkala, jestli to třeba nemůže být právě tím, co v těhotenství jíme, nebo děláme. Ale je mi jasné, že to může být pravda, ale také nemusí.
já nemám ráda ty chemické růžové - malinové limonády. v těhotenství jsem si občas nějakou dala - prostě mě to hodně lákalo, nutilo. jednou jsem volala z nemocnice cca v 36tt ať mi ji manžel doveze, že mám po ní absťák 😀. a malinovka je dcery nejoblíbenější - já ji opět nemůžu ani cítit.
Ja jsem za cele tehotenstvi s prvni dcerou nesnedla ani jeden banan a to je mam celkem rada, no neslo to. Dcera je temer neji, nekdy si kousne, ale vyjimecne.
Ale ja si myslim, ze je to naopak, ted nevim, jestli to dobre vysvetlim.
Ze dcera neji banany, protoze jsem je ja nejedla v tehotenstvi, ale jsem je nejedla, protoze dcera uz v brise je nechtela jist. Takze to neni ovlivnene tim, co snime, ale nas ovlivnuje to dite, aby jsme to nejedli.
Ja jsem v 2.tehu byla strasne moc aktivni, byla jsem happy, snazila jsem se toho co nejvic stihnout, makala jsem s usmevem na tvari od rana do vecera, co vikend to min.2 vylety... no a starsi dcera je silena aktivka, extra aktivni, pohybliva, neposedi chvilku v klidu. U mladsi mi od 23.tt hrozil predcasny porod, takze jsem vetsinu tehu prolezela s nohama nahore a dcera je nejstastnejsi, kdyz si muze sednout s knizkou, byt doma, v klidu, hlavne zadne vetsi akce... a mam nekolik takovych pripadu i ve svem okoli. Neco na tom bude.
Neco na tom bude. Moje mama se mnou jedla ryby a jabka a to ja primo miluju. A ja v tehu jedla hodne zeleniny a ovoce a muj maly to taky miluje. Dostane na talir zeleninu a chlebik s lucinou a sunkou,jako prvni jde po zelenine,a ja ho krmim chlebem 😅
Myslím, že na všem, co tady píšete za postřehy, něco je. Otázka je, kde ta pravda vlastně je? Přijde mi to, že tohle nejsou učebnicové příklady, ale jednotlivé zkušenosti. Teď jsem si ještě vzpoměla, že když jsem čekala druhou dceru, tak jsem měla ráda omáčky, dcera je může v jakémkoliv množství a jakýkoliv druh.
Zajímavý poznatek, posledné měsíce jsem hodně trpěla na pálení záhy vypila jsem denně litr mléka někdy i smetanu jak se to nedalo vydržet. Syn má ABKM. Jestli z toho..