Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
terenak
23. led 2011

Jak se nám Adámek narodil...

...byl pátek 14.1.2011 a já jsem vyrazila na plánovanou kontrolu do porodnice. Byla jsem den po termínu a cítila jsem se skvěle. Na kontrole jsem šla nejdřív na KTG. Mimísek spinkal a všechno bylo naprosto klidné. Ani kontrakce žádné a to mě trápily už několik týdnů předtím časté poslíčky. Pak mě prohlídnul pan doktor a řekl mi, že to na porod v žádném případě nevypadá. Byla jsem úplně zavřená. Kouknul na miminko ultrazvukem a řekl, že bude veliké a že bych neměla riskovat rodit spontáně, že mám nastoupit v pondělí 17.1.2011 v 8 ráno do porodnice a že mi udělají císařský řez.... V ten moment jsem měla náladu pod psa. Tak moc jsem toužila rodit přirozeně, tak moc jsem toužila zažít ty pocity, které může prožít jen žena...ale vyhlídka císařského řezu to všechno zhatila. Šla jsem za manželem a řekla mu, že je všechno v háji, že prostě musím na toho císaře, že se nedá nic dělat...

...v sobotu ve dvě ráno mě probudila prudká bolest v břiše. V ten moment jsem ještě v žádném případě netušila, že porod už začíná...převalovala jsem se v posteli a bolesti se vracely přibližně po deseti minutách. Pořád jsem si říkala, že to nic není, že to určitě přespím. Ve tři ráno, už jsem musela vylézt z postele, bolesti byly stále častější a už jsem neuměla jen tak ležet. Řekla jsem si, že si dám sprchu a pak že to řeknu manželovi. Přišla jsem do koupelny a už viděla, že ze mně jde růžová voda a krvavý hlen. V ten moment mi teprve úplně došlo, že rodím! Chvilku trvalo, než jsem si dobalila tašku, probudila manžela, oblékla se...kolem 4 ráno jsme vyrazili do porodnice. Na příjem jsme přišli po půl páté, to už jsem měla bolesti co 3 minuty. Natočili monitor, sepsali všechny potřebné údaje. Pak přišla mladičká paní doktorka a řekla mi, že porod je zatím v úplném začátku, že jsem otevřená na 1 centimetr a že mi musela odtéct plodová voda. Ptala se kdy...já na to, že netuším 🙂  Asi, jak jsem se sprchovala...Začala mě přesvědčovat, že porod císařským řezem by byl pro mě opravdu lepší...já na to, že to chci zkusit normálně, teda pokud to jenom trochu půjde...pak mě vzala ještě na ultrazvuk a zase váhala, že mimčo prý váží 3980g, že to je fakt dost a že to jizva nemusí vydržet. Musím ještě podotknout, že bych si to sama vživotě nevzala na triko, chtít rodit normálně za každou cenu, ale byla jsem domluvená s primářem, který je zároveň mým gynekologem, že pokud půjde všechno dobře, tak že to zkusíme nejdřív přirozeně, že nebudem na prvním místě upřednostňovat císařský řez...Chvilku trvaly veškeré procedury spojené s příjmem a na porodní sál jsme dorazili v 6 hodin ráno. Převlékli jsme se do erárního krásného oblečení a mě položili do křesla. Začali točit monitor. Kvůli jizvě mě museli hodně hlídat, tak jsem ležela téměř celý porod na boku a na břiše měla pásy...Bolesti byly opravdu úkrutné a přicházely hodně často. Vždycky když na mě šla kontrakce, zaryla jsem manželovi prsty do paží, byl pak chudák celý poštípaný 🙂 Kolem 9 mě vzali zase na ultrazvuk, přišli 4 doktoři a dlouho se domlouvali, jestli mě mají nechat dál rodit přirozeně, nebo jestli mají udělat císařský řez. Nakonec jeden mladý pan doktor řekl, že se mu nezdá, že by mělo být miminko čtyř kilové, že to vidí max na 3,6kilo a že má hlavičku dole, takže to ještě chvíli zkusíme normálně a pokud by to nepostupovalo, pak, žebychom šli na ten operační sál a udělali sekci...to už jsem souhlasila a pomalu se s tím smiřovala, ale bolesti byly tak silné, že už mi to začínalo být jedno.  Kolem těch 9hod mě prohlídla porodní asistentka a řekla, že už jsem otevřená tak na 4-5cm, že to jde moc hezky! V tu chvíli jsem chtěla epidurál, já hrdinka jsem přestávala být hrdinkou a myslela, že už to nevydržím. Jenže přišel pan doktor a řekl, že žádný epidurál nebude, že bych necítila, kdyby se mi něco stalo z jizvou...takže jsem byla opět u stejných bolestí. A to ještě přišel, že mi dopíchne vodu, že je tam zbytek a že je tam ještě vak blan a že mi potom kontrakce ještě zesílí...chtěla jsem od tama utéct a běžet rovnou na sál pod kudlu, tolik jsem už chtěla, aby bylo po všem....

Kolem čtvrt na 11 už jsem byla otevřená na 9 cm a na sále začal frmol...přišel doktor a řekl, že už mám vydžet posledních 6 kontrakcí a že budeme rodit! Skoro se mi tomu nechtělo věřit, jsem vůbec nečekala, že to půjde až tak rychle a že dopoledne bude Adámek s námi! Těch posledních 6 kontrakcí bylo pravda dost náročných, hekala jsem, vzdychala, dýchala jako pes, křičela, že už to nevydržím, že mě to hrozně tlačí na konečník... a pak přišly 3 zatlačení a Adámek byl venku a všechna bolest byla pryč! Dali mi ho na břicho a to už jsem brečela jak želva a neuměla to zastavit! Opravdu jsem krásnější zážitek nezažila a budu si to pamatovat do konce života!

Adámek vykouknul na svět v sobotu 15.1.2011 v 10:39hodin, vážil 3550g a měřil 51cm....

Momentálně prožívám období neskutečné euforie a obrovské lásky k novému človíčkovi a žasnu nad tím zázrakem, kerý se z nás rodí... a zaroveň pociťuju smutek z prázdného bříška, které bylo ještě nedávno plné života...ale věřím, že to brzo přejde a už budu pociťovat jen radost z lásky, která mi leží v postýlce!

...a s jistotou můžu říct, že se to nedá srovnat z císařským řezem, kde jsem byla sama, bez manžela, který mi teď byl obrovskou oporou a zase jsem si uvědomila, jak moc ho miluji (i po téměř 12 letech, co jsme spolu)..,Štěpánka jsem skoro ani neviděla, hned mi ho odnesli pryč a první dny jsem ho ani neměla u sebe...vím jistě, že tento zážitek chci prožít ještě jednou a už se těším na další těhotenství a další miminko! Určitě do toho zase do třetice půjdeme 🙂

    Krááásné 🙂

    23. led 2011

    moc hezké🙂 já sem taky po císaři a kdybych mohla, tak bych radši chtěla rodit normálně ale nikdy to nepůjde ze zdrav. důvodů:( naše cácora se narodila 15.1.2010 v 11:38 :D hlavně hodně zdraví celé rodince

    23. led 2011

    Evi,úplně dojemné 🙂Krásně jsi to napsala,skoro jsem brečela a vzpomněla si na sebe jak jsem trpěla 🙂

    23. led 2011

    mám v očích slzičky, to je paráda, že ti dovolili prožít si všechnu tu bolest, která za to opravdu stojí 🙂

    23. led 2011
    terenak
    autor

    @jiitkka a vás to ještě čeká, uvidíš, stojí to za to!!! Je to nepopsatelně nádherný zážitek a já mám pořád slzy v očích, když se dívám na malého a vidím ten zázrak zrození před sebou...

    23. led 2011
    terenak
    autor

    @md.hs to je jasné, zdraví obou je na 1.místě!!!! Pro děťátko člověk vytrpí cokoliv!!

    23. led 2011
    terenak
    autor

    @barbara66 Andrej, no musela jsem to sepsat, dokud to mám v živé paměti 🙂 Porod bolí fest, ale stojí za to! 🙂

    23. led 2011
    terenak
    autor

    @louherz Já jsem taky moc šťastná, vlastně se mi splnil sen! 🙂

    23. led 2011

    @terenak moc se těším!! 🙂

    23. led 2011

    Až z toho mám slzičky v očích...úplně se mi vybavil minulý týden a můj porod. A souhlasím, že přes všechnu bolest, která je místy šílená, je nepopsatelný zážitek, když ti maličké dají do náručí.... 🙂 přeju hooodně moc zdavíčka a malý ať roste!

    24. led 2011
    terenak
    autor

    @kamusek Taky přejeme Dominičce hodně zdraví a ať vám dělá jen samou radost! Teď koukám, že jsme spolu musely být v porodnici, že jsme se nepotkaly?!... 🙂 Rodila jsem jen o den později....😉

    24. led 2011

    @terenak No, tak to jsme byli určitě. Divím se, že jsme se nepotkali na nějakém vyšetření 🙂

    24. led 2011

    😵 ááách ... bylo to drama, málem to zase dopadlo tak, jak ve většině případů, kdy se lékaři zbytečně bojí a volí PRO NĚ snažší cestu. Je super, že si se hned nenechala odradit a vystrašit. Ten pocit, že ti v určitou chvíli bylo všechno jedno a to i ten císař, moc dobře znám. Ale ještě že to dopadlo jak to dopadlo. Měla si podle mě krásný porod, nebylo to zase tak dlouhé. Váhu doktoří evidentně neodhadli a o to víc by tě pak mrzelo, kdyby tě na sekci donutili a ty si zjistila, že to bylo vlastně úplně zbytečné. A vidíš to, každá porodnice to má jinak, mě epidurál klidně dali a klidně nechali jizvu ,,trpět" celý den.
    Jak si na tom vlastně se traněním-šitím , strříhali?

    28. led 2011

    zraněním

    28. led 2011
    terenak
    autor

    @nikka.vo No tak se zraněním už to bylo horší☹ malý se dost rychle tlačil ven a já jsem taky tlačila ve chvílích, kdy ještě rotoval, takže mi dost roztrhal čípek a nakonec mě i nastřihli, takže teprve teď po 14 dnech jsem si schopná pořádně sednout na zadek a nemít v sobě Ibalgin 🙂 Ale jsem ráda, že jsem to všechno mohla zažít na vlastní kůži. Po prvním klukovi jsem měla pocit, že jsem vlastně nerodila, že mi něco uniklo a teď, když mi vyhrožovali tím císařem, tak jsem měla strach, že už to nikdy nepoznám co znamená "porodit vlastní dítě". Myslím, že mi pomohlo, že mám gynekologa primáře porodnice...pro ně je to hold jednodušší, udělat císaře, přesně, jak říkáš. A jinak souhlasím, že to byl krásný porod. Fakt to šlo rychle, rychle jsem se otvírala, žádný zádrhel 😵 Naštěstí!

    28. led 2011

    No tak to mě mrzí, to já měla ještě k tomu to štěstí, že jsem měla jen pár povrchových stehů, o kterých jsem ani nevěděla a pár na čípku, o kterých jsem též nevěděla, o to větší pocit euforie jsem cítila. Na oddělení jsem lítala v domácím oblečením, jak kdybych tam spíš pracovala, ostatní se ploužily 😅 Já mohla od začátku sedět klidně i s novou přes nohu. Ale i tak se nedivim, že si přesto šťastná, ta bolest určitě taky nepříjemná, ale co to je, proti rozřezanýmu břichu. 🙂

    29. led 2011

    Tak teď jsi mě potěšila. První dítko mám taky císařem, teď čekáme druhé a já bych moc chtěla rodit spontánně. Je příjemné vidět, že to jde 🙂 Tak doufám, že nám to půjde taky tak. Moc díky a moc moc gratuluju!

    11. bře 2011
    terenak
    autor

    @zzuzinda Jéé, děkujííí🙂 Jsem moc ráda, že jsem mohla zažít přirozený porod. Hrozně ráda na to vzpomínám a i přes všechnu tu bolest to byl ten nejkrásnější zážitek v životě 🙂 Držím palce, aby vám to taky vyšlo a hlavně ať máte zdravé miminko!

    11. bře 2011

    @terenak Díky moc🙂

    16. bře 2011
    2. led 2015