Už je to dobrejch 24 let... Dvacetčtyři dlouhejch let, ať to zní ještě delší, kdy jsme každý Vánoce po setmění chodili sbírat povinně vánoční stromky 🙂)) Je to jedna moje příhoda z dětství. Každej rok v tuhle dobu si na to vzpomenu. V dobu, kdy vidím všechny ty nazdobený stromky, natěšený ksichty a pak ty haldy smutnejch stromků u popelnic. Ale abych to vysvětlila...
Náš otec byl vždycky děsnej kutil a koumák. Byl fakt spořivej, ale nikdy né lakotnej. No a miloval Přemka Podalhu a Receptář prima nápadů. Tam se jednou dozvěděl, že stromky jsou super hnojivo /jehličí/ a parádní podestýlka pod jahody, aby při zrání v kontaktu se zemí nehnily. A tak jsme se po setmění každej den po Novým roce plížili setmělým a tichým sídlištěm a lovili stromky. Naložili jsme je do starýho wartburga, se kterým jsme jezdili vo víkend na chatu a spolu s nima vezli asi tak tunu kompostu, kterej otec zřídil na balkoně. Takže jste po zhruba 40 minutách ve vyvoněným warťasovi spolu s kompostem v kufru voněli asi jako mtrvola vytažená po tejdnu z Orlíku. Stromky na chatě vesele odpočívaly a tlely do jara, kdy nastal náš čas. Otrhat všechno to jehličí z 50 stromků coby podestýlku pod jahody. Speciálně smrky byly fakt chuťovka, tisíce malej jehliček se vám pozvolna zabodávalo do kůže skrz 20 let starý a rozdrbaný zahradní rukavice od dubna do června... To byl totiž čas, kdy se zhruba stihlo očesat těch cca 50 chudáků, co ale pořád docela drželi. Kromě naprosto brutální újmy na cti, kdy vás omylem potkali na ulici spolužáci a pak se vám tlemili, že houmlesujete se stromkama, mě čekala každoročně psychická újma a tou byly shnilý jahody. Protože pochopitelně plán Přemka Podlahy nebyl dotaženej úplně dokonce a jahody hnily i přes skvělej spořivej vynález a já věděla, že to otec bude chtít další rok zase vylepšovat, ale tu zasranou folii z Obi prostě nekoupil 🙂))))) Každej rok na to ale s láskou vzpomenu a vždycky se tomu zasměju 🙂) Měli jsme stejně krásný dětství, takový...experimentální 🙂) Příště vám řeknu, jak to bylo každej rok se sbíráním hroznů na našich vinicích 🙂))