Celá naše rodina miluje pobyt v lese. Vlastně to tady co chvíli připomínám, takže to pro vás není žádná novinka. Možná už některým připomínám zaseknutou gramofonovou desku, že? Jenže mně to prostě nedá.
Téměř celé dětství jsem, ač v bytě, žila opravdu jen pár metrů od lesa. Ve větších městech jsem potom vyhledávala alespoň parky, protože vycházka do lesa už obnášela určitý vypravovací proces a přiznávám, že v jistém věku jsem na to byla líná.
Teď mám ale vedle sebe malého člověka, který teprve poznává svět a lenost mu nic neříká. Je potřeba chodit do lesa pravidelně. Ono to vlastně platí pro všechny a v každém věku, jen s těmi dětmi všechno nějak nabírá na důležitosti.
Opakování je matka moudrosti. A pokud se ptáte, proč chodit do lesa, tak právě pro vás tady mám hned sedm důvodů.
1. Uděláte něco pro zdraví své i vašich dětí.
Pobyt a pohyb v přírodě a v lese především prospívá tělu i duši. Dítěti i dospělému. Mně se během procházky v lese vždycky neskutečně uleví. Jako bych tam utekla sama před sebou.
2. Přirozená únava je pro dítě nejlepší. A vlastně i pro rodiče.
Pro rodiče a jejich večerní klid není nic lepšího než dítě, které se v průběhu dne dostatečně unavilo, ale zároveň to není únava jako po návštěvě Disneylandu, kdy všechny zážitky naopak spánku zabrání, protože to v té malé hlavičce šrotuje a šrotuje. Když Martin po domě neběhá jak urvaný vagon v době, kdy se blíží odchod do postele, je to uspávání přeci jen o chlup příjemnější.
3. Škola hrou.
Knížky jsou krásná věc, ale není nad to, když ukážu prstem před sebe a řeknu: „Vidíš, to je strom. A tamhle běží srnečka...“ Jak Martin poroste, budu se muset samozřejmě posunout na další úroveň. Buk, dub, konvalinka, muchomůrka... Znáte to.
4. Máte svobodu pohybu.
Chodníky jsou dobrá věc, ne že ne. Ale taky je moc fajn jít někdy přímo za nosem. A ještě lepší je dát tu svobodu pohybu dítěti. Jistě, nenechám ho utéct kilometr daleko nebo vrazit do stromu, ale za ručičku ho taky pořád nevodím. Uprostřed lesa se nemusím bát, že ho srazí auto. Nemusíme se složitě vyhýbat ostatním chodcům. Řeknu k tomu už jen jedno slovo. Úleva.
5. Uvolněte se, prosím.
Pro některé dětské i dospělé povahy je uvolnění se před lidmi naprosto nepředstavitelná věc. Jednoduše se stydí, a nebo až přespříliš prožívají názory okolí. V lese rozhodně nebude hlava na hlavě jako v supermarketu. Obzvlášť teď, když lidé už šílí z Vánoc. Schovejte se do lesa. Proběhněte se společně s dětmi hromadou listí jako šílení, vykopávejte jej do vzduchu. Až to uděláte, jistě pochopíte, proč jsem vás k tomu navedla.
6. Doma kromě času nic neuteče. Ani prach, ani špinavé nádobí.
Neustále ze všech stran slýchávám, jak nikdo nemá čas. Na nic. Kdysi jsem četla na Šťastném blogu krásný článek o tom, že je velký rozdíl mezi nemít na něco čas a nemít to jako prioritu, protože to pro vás jednoduše není (až tak) důležité. Musím dát Báře za pravdu. Snažím se naučit neříkat, že nemám čas. A i když tvrdím, že uklizený domov je příjemný základ, klidně nechám kuchyni a vše v ní po vaření oběda ležet ladem a vyrazím s M. do lesa. Co by bylo horší - být po setmění v lese plném divočáků nebo stát u kuchyňské linky a uklízet nádobí?
7. Společně. Ty a já. On, ona. My. Vnímáte to?
Vymyslet náplň volného času pro všechny generace v domě bývá občas docela dřina. A pokud se nekoná žádná velká akce, není nic jednoduššího než... než co? Ano, než jít do lesa. Společně. Pokud zrovna netrpíte vzájemnou ponorkou, běžte a vychutnejte si přítomnost toho druhého. Partnera, dítěte, přátel. Kde nic, tu nic. Jen vy a les. Jen vy společně. Možná začnete vnímat něco, co jste doposud jen poslouchali. On je v tom velký rozdíl a bez rozptylování to jde mnohem snadněji.
Jak často chodíte do přírody? A přímo do lesa? Změnilo se to s příchodem dětí nějak?
Článek jsem původně zveřejnila na svém blogu www.tvrdohlavamama.cz
Kdybych mohla tak dám klidně sto lajků🙂 V lese a v přírodě jsem od malička byla nejméně jedem celý víkend v měsíci. S příchodem dětí se tato moje potřeba znásobila - chodila jsem denně na dlouhé procházky s kočárem, přičemž víkendy v lese jsme s manželem (i s dětmi) drželi také. Nyní mají děti už i jiné zájmy a koníčky, tak musíme naopak trochu ubírat, protože v posledních letech jsme v lese bývali i 3 celé víkendy z měsíce. A jak jsem zase začala chodit do práce, chodím denně pár km na vlak přes les. Je to moje studnice energie a štěstí 😍