🥚 VAJÍČKO VERSUS SPERMIE 💦

👉vajíčko je největší lidksou buňkou s velikostí cca 0,2 mm

kdežto

👉 spermie nejmenší lidskou buňkou s velikostí hlavičky cca 0,005mm (trošku to vylepšuje bičík, který je dlouhý asi 0,05mm)

❓ Není to zajímavé, že jsme vznikli spojením dvou takto rozdílných buňěk? Asi i tady platí známé přísloví, že protiklady se přitahují 😉

Dnešní inspirace pochází z knížky Prázdná kolébka od Ilony Špaňhelové. Dostala jsem ji jako dárek od blízkých příbuzných krátce po smrti Filípka.

Myslím si, že je to moc hezký dárek pro někoho, komu zemře miminko. Vepsané věnování dodá dárku osobní nádech a rodiče po ztrátě tato pozornost může, dle mého názoru, jen potěšit.

Znáte tuhle knížku? Dostali jste nějaký podobný dárek? Podělte se s námi v komentáři a inspirujte ostatní 💗
-------------------------------------------------------------------------
Citace je z kapitoly o tom, co může rodičům zemřelého miminka pomoci vyrovnat se s nastálou situací.

Podle autorky je to například:
👉přiznat si své pocity
👉 dát ji volný průchod
👉 mít v této situaci svého průvodce, spřízněnou duši

a na závěr uvádí citovaná slova, se kterými velmi souzním. O vděčnosti jsem vám už psala vícekrát. A musím k tomu dodat, že si připadám na úplně jiném "levelu" své existence než před ztrátou. A jsem za to vděčná 🙏

🙊🙉🙈 HORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCE JE ZLODĚJEM TVÉHO ZDRAVÉHO MENSTRUAČNÍHO CYKLU 🙊🙉🙈

Vážně si to tak přeješ? Nezavírej před tím oči... A jestli už to dávno víš, pošli tyto informace dál. Protože stále je hormonální antikoncepce volbou číslo 1 pro většinu českých žen 😢

Nejdřív ale krátce na téma:
💊HORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCE A JÁ💊

Když jsem si došla na gynekologii pro hormonální antikoncepci, bylo mi 17. Sexuálně žít jsem začala v 18, takže jsem ji skoro rok brala úplně zbytečně. Prostě proto, že se to tak dělalo. A rodiče mě s ní pustili na oslavu Silvestra s klukama. Jupíííí 🍾

Vysadila jsem jí po svatbě ve 27 letech, takže jsem jí polykala dlouhých 10 let. A žila 95 % toho času s jedním partnerem 👫

Jaké bylo moje překvapení, když se nám 2,5 roku nedařilo počít miminko. Přes známost jsme se v té době dostali k docentovi jednoho pražského CARu (o zkušenostech s ním třeba někdy příště). Naštěstí jsem otěhotněla přiřozeně po prvních dvou schůzkách a k žádné léčbě nedošlo 👼

Ale proč to všechno píšu... Kdybych totiž dřív věděla to, co vím teď, hledala bych jiné alternativy antikoncepce. A ráda se s vámi podělím o některé méně známé aspekty hormonální antikoncepce (takže o vedlejších (a někdy i smrtelných) účincích to nebude). ☠

👉 s užíváním hormonální antikoncepce (HA) do těla dáváme syntetické hormony (napodobeniny progesteronu a estrogenu), které se složením i účinky odlišují od těch přirozených
👉 schopnost ženského těla tyto hormony produkovat přirozeně je tedy značně utlumena a po vysazení HA může návrat do normálu trvat i několik měsíců
👉 dávkování syntetických hormonů je dáno typem pilulek, ale každopádně není schopno pružně reagovat na potřeby ženského těla tak, jako je tomu v případě neužívání HA
👉 v každém typu HA je obsažena progestinová složka (tj. napodobenina progesteronu) a užívá se tedy již od začátku cyklu. Kdežto pokud žena HA neužívá, působí progesteron ve zvýšené míře až v druhé fázi cyklu po ovulaci.
👉 účinky estrogenů jsou tedy při užívání HA blokované a dochází k potlačení ovulace a zahuštění hlenu děložního hrdla
👉 pohyb vejcovodů je zpomalený a zvyšuje se tak riziko mimoděložního těhotenství
👉 stejně tak dochází ke snížení kvality a výšky děložní sliznice, která při užívání HA není uzpůsobená pro uhnízdění vajíčka
👉 což ve výsledku znamená, že HA má možný potratový účinek, tj. pokud selže její funkce antikoncepční a dojde k oplodnění, projeví se účinek potratový tím, že se oplodněné vajíčko neuchytí a odumře
👉 krvácení během užívání hormonální antikoncepce není menstruační, ale umělé (tzv. pseudomenstruační), tj. vyvolané pouze poklesem hladiny dodávaných hormonů během neužívání pilulek v posledním týdnu cyklu

Já jsem doslova "čučela jak puk", když jsem se některé tyto informace dozvěděla. Za celou dobu užívání HA jsem ani nepomyslela na to, že vlastně nemenstruuji, že moje plodnost nefunguje a že až si to budu přát, tak že vůbec nemusím otěhotnět 🤷‍♀️

Přeju nám všem, abychom se s hormonální antikoncepcí v našich životech setkávaly co nejméně.

PS: Nesoudím žádnou ženu, která se pro HA vědomě rozhodne a zná všechny relevantní informace. Mrzí mě, že se pro ni ženy často rozhodují v situaci, kdy jim zásadní informace zcela chybí.

PPS: Více informací o plodnosti a ženském cyklu najdeš ve skupině na FB: https://bit.ly/PrirozenePlanovaniRodicovstvi

Ráda ženám předávám myšlenku, že po sobě nemáme chtít, aby bolest ze ztráty miminka zmizela rychle. Že to není možné. Když ztratíme někoho, koho jsme několik měsíců hluboce milovaly, těšily se na něj, plánovaly společnou budoucnost, nelze čekat, že se za stejnou dobu dokážeme smířit s tím, že nic z toho se nestane.

A zároveň souním s tím, že pokud jsme byly schopné cítit tak hlubokou lásku, dokážeme v sobě objevit i vnitřní sílu na to, vyrovnat se s bolestí naší ztráty. Je to jen druhá strana též mince.

Děkuji Lence Blažejové, že tyto myšlenky vyjádřila zase jinými slovy ve svém deníku Mému miminku.

A co vy? Došly jste už ke svému uzdravení?

Milé ženy, dnes vám přináším silná slova od Terezy Kramerové.

Terezy tvorbu už nějakou dobu z povzdálí sleduju a je mi moc sympatická. A taky je mi sympatické, že ztráty miminka se nevyhýbají ani takovým bytostem, jako je ona. Duchovně plným, žijícím své poslání i vědomý život.

Znovu mě to přivádí k myšlence, že naše hodnota jako žen a matek se neodvíjí od toho, jestli zrovna naše miminko odejde. Nejsme o nic horší, není to náš trest, smůla, špatný osud. Naopak máme schopnost vidět v této zkušenosti mnoho dobrého a být za ni vděčné.

Děkuji ti Terezo za tvá slova.

"Vím, že ty jsi věděla, proč jsi potřebovala odejít.
Důvěřuji tvé volbě.
Děkuji ti za ní, i když nikdy neuvidím, jaké bys měla oči.
Smiřuji se s ní, i když tě nikdy neuslyším se smát.
Přijímám ji, i když stále budu počítat, kolik by ti bylo let, kdyby…
Milovaná Achnael, vím, že život je dar. Teď už vím, že darem je i smrt. Až v kontrastu s ní může život zářit."

Víc inspirace můžete načerpat v článku "Před rokem jsem tě držela v dlani" u Terezy na blogu tady https://bit.ly/clanekTerezaKramerova

Dneska vám přináším povzbuzení, že i na cestách a mimo domov se dá jednoduše sledovat cyklus podle symptotermální metody.

Stačí vám k tomu tabulka, tužka a teploměr 😉

Mějte krásné léto a užijte si cestování ☀🌊🏝

Milé ženy,

mám pro vás nachystané další 📹 živé vysílání 📹 ve skupině o ženském cyklu a plodnosti na Facebooku. Tentokrát na téma: O symptotermální metodě od základů a jednoduše

👶Jak ti může pomoci na cestě k miminku?
👶Co znamená ten její zvláštní název?
👶Co všechno je potřeba k tomu, abys mohla s metodou začít?

A další otázky, které tě zajímají. Můžeš se ptát přímo v živém vysílání nebo i později, až se podíváš na záznam.

Do Facebookové skupiny 👉Přirozené plánování rodičovství jako vědomá cesta k miminku👈 vede cesta tudy: https://bit.ly/PrirozenePlanovaniRodicovstvi

⚜️o záruce na dítě⚜️

Žijeme v rychlé době. Jsme zvyklí instantně konzumovat. Mít všechno tehdy, kdy si vzpomeneme. Stačí pár kliků a nakoupíte i ve svátek, potraviny vám dovezou až domů. Podívat se na jakýkoliv film, i když kina jsou zrovna zavřená? Stačí zmáčknou tlačítko na ovladači nebo otevřít notebook.

A tak lehce nabydeme dojmu, že stejně snadno to půjde i s miminkem. Jednoho dne se rozhodneme a za devět měsíců si ho poneseme z porodnice. A jaké je pak naše rozčarování, když otěhotnět nejde nebo přijdou ještě horší rány - zamlklé těhotenství, spontánní potrat, vývojové vady vedoucí k ukončení těhotenství, smrt miminka těsně před porodem. S člověkem to hodně zamává, často je v naprostém šoku a na takovou možnost zcela nepřipravený.

Myslím, že stojí za to si připomínat, že nám nikdo nedá "záruku" na dítě. Není to naše právo a svět se netočí kvůli tomu, aby každý, kdo se rozhodne, svoje miminko dostal. Teď a tady. Živé a zdravé.

Podle mě je cesta k miminku o tom, že společně s partnerem toužíme darovat život. Stvořit další bytost z naší lásky. Ale také přijmout všechna rizika, která se s tím pojí. Na konci těhotenství totiž nemusí být šťastná a zdravá rodina, ale i mnoho zlomených srdcí 💔

„Víte, tohle se stává, ale nahlas to nikdo neřekne. Kdybych jednou přišel mezi maminky na dětské hřiště a měl bych ukázat na všechny, které o miminko přišly, byla by to nejméně každá druhá. Stejně tak se jen málo připomíná, že stát se může cokoli, i když už za sebou máte první tři měsíce a v ruce těhotenskou průkazku. Tehdy jen pominulo nejrizikovější období, ale záruku, že bude všechno o. k., vám nedokáže dát nikdo.“

odkaz na původní článek https://bit.ly/maminkacz_clanek

Gábinka vyrobila pro brášku kamínek z lásky 💔

Pojď společně s námi objevit sílu ženské plodnosti a vydat se vstříc miminku přirozenou cestou.
👶🤱👶
V nové Facebookové skupině najdeš spolehlivé informace o tom, jak ženský cyklus funguje a jak posoudit, jestli je zdravý.
Že ovulaci je možné spolehlivě potvrdit na základě několika vědecky podložených pravidel o tvojí tělesné teplotě a vzhledu hlenu děložního čípku.
Taky můžeš dřív než gynekolog a mnohem spolehlivěji vypočítat termín svého porodu.
🌡📈⏲
Podíváme se na zoubek mýtům ohledně plodnosti a řeknu ti, proč už nikdy nebude hormonální antikoncepce mojí kamarádkou.
❌💊❌
Podpořím tě i po přechozí ztrátě miminka, protože to byla přesně ta chvíle, kdy jsem já sama objevila symptotermální metodu přirozeného plánování rodičovství.
👼👼👼
Láká tě to? Tak vstup dovnitř tudy: https://bit.ly/PrirozenePlanovaniRodicovstvi
➡️🚪⬅️
Ráda ti budu průvodkyní při objevování světa plodnosti a ženského zdraví. Těším se na tebe, Kamila

Láska je emoce, o které se nebojím říct, že se s našimi miminky pojí na sto procent. A proto, že svá miminka milujeme už od prvního těhotenského testu, bývá pro nás tak moc těžké, když nás předčasně opustí.

Ale láska nám může pomoci překlenout i náročnou fázi truchlení. Provést nás těžkými dny a doprovodit nás do temného údolí. Pokud na ni nezanevřeme a necháme svá srdce otevřená, časem se zahojí a budou připravena znovu se naplnit láskou pro další miminko, které k nám přijde.

A jestli se chcete ke mně připojit, zvu vás do nově vzniklé skupiny na Facebooku ⚜️Přirozené plánování rodičovství jako vědomá cesta k miminku⚜️. Bude o porozumění ženské plodnosti, o tom jak vypadá a funguje zdravý cyklus a co můžeme my samy udělat pro to, abychom se miminka brzy dočkaly.

Ráda se s vámi uvidím uvnitř. S láskou, Kamila 💗
https://bit.ly/PrirozenePlanovaniRodicovstvi

Dnes jsem pro vás jako inspiraci vybrala úryvek ze článku A co dál po ztrátě miminka, který zveřejnila na svém blogu Alena Petříková, alias Nepráškující farmaceutka.

"⚜️V naději či v očekávání?⚜️

Dnes s těhotenskými testy, ultrazvuky víme hned, že jsme těhotné. Dříve nic takového nebylo. Když nepřišla menstruace a naopak přišly příznaky těhotenství, tak se čekalo. Taková žena byla takzvaně „v naději“. A až po třetím měsíci, když to dobře dopadlo a začaly se ozývat první pohyby miminka a nebylo pochyb, tak byla „v očekávání“.

Ta myšlenka naděje, toho, že to možná dobře dopadne, se mi líbí. Nebrat vše jako hotovou věc. Být smířená a pokorná k proudu života a smrti. To se mi díky potratu povedlo a druhé těhotenství jsem už prožívala jinak."

S touhle myšlenkou totiž úplně souzním a zabrnkala na moji notu. Uvědomění si pokory k životu, obdivovat jej jako dar. A zároveň si na něj nedělat nárok. Přijmout smrt jako přirozenou a nedílnou součást naší existence...

Celý článek si můžete přečíst tady bit.ly/acodalpoztratemiminka

🪐Nemáte program na víkend?🪐 dejte si 16 km 🚶‍♀️🚶‍♂️a podpořte skvělou věc!

16 kilometrů pro dobrou věc, to je výzva Nadačního fondu Veroniky Kašákové a společnosti Oriflame na poslední červnový víkend. Alice Bendová, Hana Mašlíková, Jan Vojáček a další vyrazí s dětmi z dětských domovů na výlety po celé České republice.

Své tipy na 16kilometrové výlety posílají dál, aby na podobný výlet mohl vyrazit kdokoli. Cílem je zpropagovat drobné dárcovství, i padesátikoruna měsíčně může pomoci. A pokud se těch padesátikorun najde 16 tisíc, bude moci Nadační fond Veroniky Kašákové pomoci všem dětem, které to potřebují.

Do přírody vyrazí 26. června 10 dětských domovů. Kromě vychovatelů jim doprovod budou dělat i celebrity jako Alice Bendová, Hana Mašlíková, Jan Vojáček a sama Veronika Kašáková. Když se nás zapojí hodně, dokážeme zázraky.

Výtěžek jde na podporu dětí odcházejích z dětského domova, víc informací tady: https://bit.ly/16kmproDD

součástí naší cesty po ztrátě miminka může být i ⚜️závist⚜️

Jak se s ní vyrovnat? Posdílím s vámi, co funguje mně.

Když vidím čtyřčlennou rodinku se starší holčičkou a mladším chlapečkem, píchne mě někdy u srdce. Že takhle mohla naše rodina vypadat taky. Nebo když někdo oznamuje narození druhého potomka se slovy "konečně jsme kompletní". Jsou to nepříjemné pocity, které si nechávám pro sebe a nedávám je najevo. Ale jsem si jistá, že podobné občas cítíte i vy...

Dostanu-li se do takové situace, zamýšlím se nad tím, co přesně mi na tom vadí. Proč se takhle cítím? Je něco, co můžu ovlivnit nebo změnit? Dokážu jim to štěstí přát?

Jsem k sobě laskavá a dovolím si svoje pocity prožít. Připomíná mi to mou ztrátu a je v pořádku, že mě to mrzí. Pak si ale řeknu, co mi to přinese, když budu v této emoci zůstávat. Mám totiž možnost se rozhodnout a nechat ji odejít. Proč si ztěžovat i tak nelehkou cestu a setrvávat v negativních emocích déle, než je potřeba?

A tak se postupně učím přát ostatním jejich štěstí. Oni zase mohou mít jiné starosti, které na první pohled nejsou vidět... ⚜️přej a bude ti přáno⚜️

Jak se vypořádáváte se závistí vy? Taky k vám občas chodí? Jste už na své cestě tak daleko, abyste dokázaly závist nechat odejít?

U prvního porodu jsem vůbec ke stavu, že bych dokázala všechno pustit, nedospěla. Zpětně tenhle fakt hodnotím jako příčinu císařského řezu. (víc detailů posdílím v další části svého příběhu)

U druhého porodu si přesně vybavuju chvíli, kdy jsem si řekla:
⚜️ už nemůžu
⚜️ pouštím to
⚜️ odevzdávám se
⚜️ nepřemýšlím
⚜️ klidně umřu
⚜️ nic horšího se už stát nemůže

A tohle stačilo na otevření se z nějakých 4 cm (kdy se to několik hodin nehýbalo, stejně jako u prvního porodu) na 10 cm. Mohl přijít závěr porodu a Filípek se mohl narodit.

Šárka Vojáčková píše ve své knížce Deník jóga matky o pouštění v jiném kontextu (uspávání svého miminka), ale výsledek je stejný.

⚜️Úsilí a odhodlání nestačí, je potřeba i úplné odevzdání se něčemu, co nás přesahuje.⚜️

⚜️Naděje⚜️ je velmi silná emoce a pro mě osobně hodně znamená.
Neztratit naději, když nám zemře miminko je těžké, ale moc moc důležité. Pomáhá nám totiž najít sílu jít dál.

I o naději a víře v lepší zítřky bude naše dnešní online setkání Společně silnější - podpůrný kruh pro ženy po ztrátě miminka.

Přijď si pro svůj kousek naděje.
Přidej se tudy: https://bit.ly/prihlaskaSpolecneSilnejsi

⚜️Přišla jsi o svoje miminko a cítíš se osamocená? Trápí tě, že se nemáš komu svěřit?
⚜️Nevyznáš se ve změti svých emocí? Vztek střídá prázdnota, vyčerpání nebo pocit viny?
⚜️Myslíš si, že bez dalšího miminka nemá tvůj život smysl? Zároveň máš ale z budoucího těhotenství strach?

Zvu tě na online podpůrné setkání žen s podobným osudem - protože sdílené neštěstí je poloviční neštěstí.
Přijď si poslechnout příběhy ostatních a zjistíš, že nejsi jediná, komu se něco takového stalo.
V bezpečném ženském kruhu se můžeš otevřít a svěřit s tím, co tě tíží.

Zažij ženskou sounáležitost.
Přijď načerpat sílu do dalších dnů.
Dovol si říct o pomoc a pociť úlevu, že na všechno nejsi sama.

--------------------------------------------
Kdy? 16. 6. 2021 od 20 hodin
Kde? online přes platformu Zoom
Za kolik? 90minutové setkání je zdarma
--------------------------------------------
Na začátku mám pro tebe nachystané povídání na téma strachu z dalšího těhotenství a svoje tipy k tomu, jak se s ním poprat.
Poté se už ponoříme do sdílení a vzájemné podpory.

Přihlaš se tady http://bit.ly/prihlaskaSpolecneSilnejsi

Těším se na tebe, Kamila

⚜️můj příběh, část druhá⚜️

Určitě se mnou budete souhlasit, že každý projekt si zaslouží své jméno. Název Když smrt předchází zrození ke mně přišel tak nějak přirozeně - prostě mi přišlo, že přesně vystihuje, jak to bylo s Filípkem. Nejdřív zemřel a pak se teprve narodil.

Jenže pochybnosti na sebe nedaly dlouho čekat. Začalo to tím, že jsem dostala zpětnou vazbu na slovo smrt. Moc drsné, děsivé, ty kterým chci pomáhat to odradí, protože jim to nehezkým způsobem připomene, co se jim stalo. A hned se ozvala moje dlouhá léta pěstovaná obava stát si za tím, kdo jsem a prosadit si svoje nápady a záměry před ostatními.

Jsem ale vděčná pár ženám, které mě podpořily v tom, že není potřeba skutečnost zastírat poetickými názvy. A pokud jsem došla tak daleko, že dokážu slovo smrt bez bolesti používat a otevřeně o ní mluvit, dodá to i ostatním sílu s tímto tématem pracovat.

A tak bylo rozhodnuto. Je tu ale jedna skutečnost navíc, kterou jsem si uvědomila až mnohem později. Znenadání mi docvaklo, že ten název má v sobě schovaného ještě něco jiného...

Několik hodin před tím, než se rozběhl můj první porod, jsem se totiž dozvěděla, že zemřel můj táta. Jeho smrt předcházela narození Gábinky. A tohle uvědomění mě jenom utvrdilo v tom, že i když možná nevědomě, zvolila jsem název svého projektu správně. Týká se obou mých porodů, a tedy i mě samotné, stejnou měrou.

Téma smrti mě zasáhlo dřív, než jsem si to já sama uvědomila. Gábi se po více než 24 hodinách narodila císařským řezem, po pěti dnech jsme mohly z porodnice domů, ale na pohřeb za dalších pár dnů jsem jít nezvládla. Dodnes mě to mrzí, že jsem tam chyběla. Celé to téma je pro mě takové neuzavřené. Truchlit v šestinedělí, po prvním porodu a ještě císaři, kdy jsem byla ráda že vůbec kojím a zvládám základní péči o sebe a miminko, jsem nějak nedovedla.

Během těhotenství s Filípkem měla úraz moje babička a já jsem měla strach, aby se historie neopakovala. Zakazovala jsem si na to myslet a smrt jsem vykázala na okraj svého zájmu. A ona se brzy vrátila v plné síle. Našla mě naprosto nepřipravenou se s ní setkat. A tentokrát pěkně tváří v tvář.

Jaké to bylo v objetí se smrtí? O to se podělím zase příště...

⚜️Jak daleko jste v procesu smíření?⚜️

Vyrovnat se s úmrtím miminka je běh na dlouhou trať. I několik let po ztrátě tenhle proces nekončí. Život přináší další situace, které na odchod děťátka poukazují z nových a nových úhlů pohledu. Ale myslím si, že když se vědomě rozhodneme těmto situacím čelit, obohatí nás to. Období po smrti Filípka vnímám jako největší lekci osobního rozvoje, kterou jsem kdy prošla 💗

Je pro vás smíření ze světa science fiction nebo už alespoň občas pocítíte klid, vyrovnanost a přijetí?

Jako inspiraci pro dnešek jsem vybrala úryvek z knížky Nevědomé příčiny neplodnosti.

Myslím, že je hodně důležité zpracovat ztrátu miminka dřív, než se narodí další děťátko. Nechtít po něm, aby bylo "náplastí" na naši ztrátu a nahradilo svého zemřelého sourozence.

Nezpracovaná ztráta může ovlivnit průběh dalšího těhotenství, porodu, ale i život dítěte, které se narodí po ztrátě. Podle autorek zmiňované knihy se na nevědomé úrovni může přenést i do mateřských snah další generace...

"Jana se narodila poté, co její starší bratr zemřel jako pětiměsíční miminko. Od samého početí byl její život poznamenán matčinou úzkostností. Ze žalu nad ztrátou prvního dítěte ji matka velmi hýčkala, dokonce několikrát za noc vstávala, aby zkontrolovala, jestli Jana dýchá. Holčička vyrůstala v atmosféře plné strachu, obav a smutku.

Její úlohou bylo od narození vynahradit matce mrtvé miminko a utěšit ji v jejím žalu. Vytvořila si k matce velice těsný vztah, plný vzájemně dusivé a přehnaně ochranitelské atmosféry. V dospělosti pak doufala, že jí se separací od matky pomůže partnerský vztah. Příliš těsná vazba na matku, živená smrtí prvního miminka, se však projevila v plné míře, jakmile se měla sama stát matkou. Otěhotněla přirozenou cestou, všechno probíhalo v naprostém pořádku, ale v pátém měsíci najednou potratila.

Po této události upadla Jana do hluboké deprese a dodnes trpí neplodností, na kterou nezabírá žádná léčba."

⚜️můj příběh, část první⚜️
Ráda bych s vámi sdílela svůj příběh, ale dneska začnu od konce. Letos na konci ledna jsem se odhodlala založit projekt Když smrt předchází zrození na podporu žen po ztrátě miminka. Myšlenka a záměr se touto cestou vydat ve mně zrály nějaký ten měsíc, ale přeci jen je to hodně citlivé téma. Jen tak z ničeho nic se s ním vydat do vod internetu pro mě bylo těžké. A tak první kroky přišly až se začátkem kurzu pro online podnikatelky od ženy jménem Sigrun z Islandu.

Taky vám to přijde zvláštní spojení? Smrt miminka a online podnikání? Já jsem to vzala jako příležitost a skvělou podporu k tomu, přestat přemýšlet jestli mám, nebo nemám... Prostě jsem do toho skočila rovnýma nohama. Každý týden jsem plnila zadané úkoly, nebyl čas myslet na svoje strachy a na to, co řekne okolí. Za deset týdnů byl můj projekt na světě:

⚜️založila jsem Facebookovou stránku
⚜️natočila a zveřejnila jsem svoje první video v životě, ve kterém mluvím o smrti svého syna
⚜️vymyslela, propagovala a zrealizovala jsem první běh 4týdenního podpůrného programu pro ženy po ztrátě miminka, do kterého se přihlásilo 22 žen
⚜️natočila jsem svůj první rozhovor pro portál Modrý koník, který nakonec shlédlo přes 60 tisíc lidí
⚜️na Modrém koníku odstartovala moje Poradna, kde ženy můžou bezplatně a anonymně pokládat své otázky k tématu nenarozených miminek

Zase za týden vám napíšu další část příběhu, a to proč zrovna název Když smrt předchází zrození? Co se za ním skrývá a jak to kdysi vlastně začalo (a co všechno jsem tehdy ještě netušila). Jestli vás to zajímá, přidejte si mě mezi oblíbené 💗 nebo nakoukněte tady https://linktr.ee/kamilahusakova

Strach o osud nového těhotenství po předchozí ztrátě je sice přirozeý, ale miminku opravdu neprospívá. Je pro něj spíš důležitá psychická pohoda maminky. Vím, že se to lehko řekne, a hůř dělá...

Prvním krokem ke zlepšení je uvědomit si svoje obavy, protože potom s nimi můžeme začít pracovat. Zkusit se na situaci podívat z odstupu a zeptat se sama sebe, co se změní nebo zlepší, když se budu bát. Když si budu v představách opakovat předchozí neúspěchy. Když prožiju několik měsíců v neustálém strachu. Co asi bude v tu chvíli miminko cítít? Jakou z toho budu mít náladu já a co se tím pádem přenese na miminko?

Jedna z možných cest je udělat to naopak. Zkusit každý den vědomě prožívat radost z toho, že ke mně miminko přišlo. Že se na něj můžu těšit a plánovat si společnou budoucnost. Posílat mu do bříška lásku a naučit se s ním komunikovat, udělat si společné hezké chvilky během dne, třeba při poslechu oblíbené hudby nebo během procházky do přírody. Podpůrně působí i různé relaxační techniky nebo vizualizace.

Protože nezapomeňme na to, že my samy jsme ty, které dokážeme ovlivnit, jak své těhotenství prožijeme. I přes bolestné zkušenosti nemusíme zůstat v roli oběti, ale naopak se můžeme přenést do role tvůrce. My máme tu moc a sílu myslet pozitivně, užívat si společný čas s miminkem a vytvářet tak svojí novou realitu.

Každé těhotenství je jiné, a proto nám všem posílám víru a naději v to, že brzy budeme mít u sebe zdravé miminko 💗

"Žena musí truchlit nad ztrátou dítěte a znovu prožívat všechny své pocity, které tím vyjdou najevo. Musí zažít hněv, zlost, bolest, vinu a další aspekty ztráty." uvádí Susan Stanfordová a já s ní plně souhlasím.

Vnímám smutek a ostatní pocity jako prostředníka, který nám umožňuje postupně se se ztrátou miminka vyrovnávat.

Jak vnímáte proces uzdravování vy? Co k němu podle vás všechno patří? A myslíte si, že jste uzdravená?

⚜️40 týdnů radosti⚜️

Jakým obdobím pro vás byl čas těhotenství?

štěstí
naděje
nejistoty
těšení se
vyčerpání
vymodlené
nakupování
strachu z porodu
ranních nevolností
příprav a zařizování
radostného očekávání
..........................................
I přes svůj tragický konec pro mě moje druhé těhotenství bylo především obdobím radosti z toho, že k nám miminko přišlo a mohli jsme se na něj těšit. Protože i cesta je cíl 💗

Vnímali jste ve svém těhotenství radost? Dokážete ji zažívat i po ztrátě miminka? Podělte se s námi v komentáři.

⚜️Máte něco, co vám připomíná vaše andělské děti?⚜️

Fotka z ultrazvuku, otisk nožičky, pramínek vlásků, bodýčko nebo čepička z nachystané výbavičky...

Hmatatelné věci jsou dobrou pomůckou k tomu, abychom si naše miminka mohly samy pro sebe zhmotnit. Je důležité, mít ke vzpomínkám i něco reálného, co existenci miminka dokládá. Ulehčuje to proces truchlení, protože je jinak obtížnější truchlit pro někoho, koho jsme ani nepoznali nebo nemáme nic, co nám jeho existenci připomíná.

Já mám třeba schované
⚜️těhotenské testy (překvapilo mě, že dvě čárky jsou tam vidět i po letech),
⚜️fotky z ultrazvuku,
⚜️vzpomínkovou obálku z porodnice, kde je kartička s porodními údaji, otisk nožičky, citát z Malého prince a fotky Filípka pořízené těsně po porodu,
⚜️pozvánku na rozloučení se zemřelými v dané nemocnici, které se konalo v místní kapli a
⚜️brožurku představující porodnické oddělení - tu mám proto, že jsou je v ní stejné obrázky, jako byly na zdech porodního pokoje a dalších místností.

Co kromě láskyplných vzpomínek na svého andílka uchováváte vy?

Přibližně před rokem mě tahle věta z knížky Umění být zdráv od Honzy Vojáčka (mimochodem doporučuju k přečtění všem) posunula o obrovský kus dál ve vnímání ztráty Filípka.

Po přečtění těchto slov jsem měla jasno. Všechno do sebe zapadlo a začalo dávat smysl. Najednou jsem uvnitř sebe věděla, proč Filípek zemřel. A co mi to mělo říct. Asi nejzásadnější uvědomění za více než tři roky, které tehdy od smrti Filípka uplynuly.
Nedá se to úplně vysvětlit proč. Je dost pravděpodobné, že když jste si zmiňovanou větu přečetly, nestalo se nic. Ale já věřím, že když si pokládáme ty správné otázky a hledáme na ně odpovědi, jednoho dne přijdou. Pro každého to bude v jiný čas a za jiných okolností. Ale budeme-li tomu otevřené, stane se to.

Proto i ženám ve svých programech říkám, aby odpovědi na své otázky hledaly uvnitř sebe. Pak stačí jemná inspirace z vnějšku - třeba přečíst si jednu větu, která na první pohled s naší otázkou vůbec nesouvisí - a skládačka se poskládá přesně tak, jak má.

Přeju vám, ať tu svou odpověď najdete 💗
Kamila

⚜️Za co jste dneska vděčné?⚜️

Smrt miminka mi ukázala, že každý den se stane něco, za co můžu být vděčná. Často to jsou jen maličkosti, ale právě ty tvoří skutečné štěstí. Stačí otevřít oči a dívat se kolem sebe. Otevřít srdce a vnímat, co všechno nám život nabízí.

Měním životy maminek andělských dětí.
Přináším jim porozumění, naději a laskavost.
I když si na to často přijdu hodně malinká.

⚜️O daru života - část druhá⚜️

Co nejcennějšího kdy můžeme darovat? Život našim dětem.

Já to vnímám tak, že tento dar věnujeme už při samotném aktu lásky. I když fakticky miminko teprve vznikne. Proto si myslím, že tím nejcennějším dárkem jsme obdarovali i naše andělská miminka. I když žila jen uvnitř nás a na tento svět se podívat nemohla. I když to bylo jen pár týdnů nebo měsíců. To, že jsme jim tento dar věnovali, z nás činí jejich rodiče 💗

Jak to vnímáte vy? Považujete se za maminku, i když vaše miminko nežije? Nebo vám toto označení vadí? Těším se na vaše sdílení v komentářích.