viridie
31. kvě 2019
622 

#moje_profese

Tak tento #tag je bezva věc ! Nejenom, že se člověk dozví, pro mne (zahnívající) matku na RD je to i příjemné rozdmýchávání paměti a prastarých profesních dobrodružství !

Čili i já bych Vam tímto ráda přiblížila mojí práci, respektive  jedno  kariérní období v životě jedné zdravotní sestry...🙂

Jsem vystudovaná sestra specialistka pro ARO/JIP a před lety jsem si ještě doplnila bakalářské vzdělání v oboru ošetřovatelství, na magistru už jsem se nějak nezmohla.

Nicméně od začatku.Když pominu nějaké ty brigády v nemocnicích ještě při studiích, moje první velká pracovní zkušenost byla v USA,kde jsem strávila 18 měsíců a kde jsem pečovala o lidi s mentáním postiženim.Toto byla opravdu škola života a určitě se o tom někdy rozepíšu.

Po návratu jsem pak stravila skoro 2 roky jako sestra u lůžka na oddělení ARO, kde to bylo skvělé, leč  táhlo mne to opět ven.

Tentokrat jsem se rozhodla pro Saúdskou Arábii, zemi pohlcenou islámem,pouští a obrovským bohatstvím.

V Saudi jsem pobyla nesmírně náročné, ale zároveň fantastické tři roky, z této zkušenosti budu čerpat navždy...ach..jak ráda se nechávám unést vzpomínkami na tuto životní etapu ! 

Když jsem se z Rijádu vracela, měla jsem již za sebou 9 let směnného provozu "v

rukavicích/potu/krve/přeplněného močáku/bolavých zad a velkého vyčerpání"..... a došla jsem k závěru,  že potřebuju trochu oddych od klinické medicíny, zúrokovat letité zkušenosti ze zahraničí a take  držet úroveň mé angličtiny.

Měla jsem veliké štěstí, záhy jsem narazila na nabídku pozice "Coordinating Nurse" pro jednu mezinárodni asistenční službu, jejíž hlavním posláním je zdravotnická pomoc lidem v zahraničí a o které se teď více rozepíšu.

Klienty těchto společností jsou pak pojišťovny, které pojišťují turisty cestovních kanceláří nebo pak velke korporace, jejichž zaměstnanci jsou dlouhodobě rozházení různě po světě za prací a potřebují mí přístup k lokální a neakutni zdravotní péči.

V praxi je to tedy pak velice rozmanité spektrum pomoci.

Od telefonické rady, zda si lze v Budapešti koupit Aspirin, navigace průjmem skoleného turisty v Egyptě na místní kliniku, hledání pediatra pro MMR očkování v Jakartě, repatriace lyžaře se zlomenými koncetinami, až po logisticky komplikované evakuace osob, které postihla výšková nemoc v Himalájích.

Tato konkrétní společnost má celosvětový rozptyl, v době mého působení fungovalo cca 16 tkzv. "alarm centers", každé "pokrývá" určitý region, pro Prahu to byla tenkrát celá Střední a Východní Evropa.

Všechna alarm centra spolu komunikovali, pracovali jsme v propojeném systému, kam se zadávali všechny informace o daném případu a který by viditelný všem povolaným.

Pražské centrum tedy komunikovalo s panem Novákem, který jel na dovolenou do Nikaragui, ale zubaře,který by ho ošetřil nám doporučilo centrum ve Filadefii.

Nastoupila jsem do týmu lidí, kteři pracovali v režimu 24/7, já však nejprve pracovala klasickou pracovni dobu Po-Pá 08-16.

Postupně jsem však taká najela na služby, kde obrovskou výhodou byla možná práce z domova.Náš kolektiv byl rozdělen na tým, který přijmal hovory, vyřizoval a řídil případy z té obecné stránky věci,pokud byla nutná nějaká medicínská asistence/konzultace-byl hovor přepojen na nás-zdravotnický tým.

V přítomnosti byl vždy lékař a sestra.Já vyřizovala lehčí záležitosti, respektive komplikovanější situace a rozhodnutí jsem vždy konzultovala s lékařem či mojí nadřízenou "medical directorem".

Mnohdy se činili opravdu významná rozhodnutí a protože naší nedílnou čiností byla i komunikace s pojišťovnami/korporacemi/klienty-kteří ve finále financovali naší asistenci, pokud se jednalo např.o doporučení o okamžité evakuaci, jejíž cena se můze vyšplhat až na milionové částky, museli být vždy dodrženy přísné komunikační a schvalovací algoritmy.

Jinými slovy- já osobně jsem nemohla jen tak někomu poslat letadlo či sanitku jen proto,že si o to zažádal a do telefonu na mne křičel, že so zaplatil pojistku,tak ať s sebou hejbneme.

Ti, kteří spravovali případy a ne-medicínsky se nazývali koordinátoři.Jednalo se o hlavné o mladé lidi, drtivá většina ovládala nejenom angličtinu,ale i dalši jazyk a to tak nutnou polštinu,maďarštinu,balkánské jazyky.....

Občas ale nastala i situace, že hovor byl veden mezi mnou, českým pacientem,jeho ošetřujícím lékařem někde ve Stockholmu a holkou z naší účtarnykterá pomáhala překládat se švédštiny..

Připady byly opravdu pestré, nechybělo vypětí, drama,shon a emoce.

Já se zprvu nemohla nabažit prostředí kanceláře.Pochopte..roky jsem se převlékala do uniformy,v práci pořád nějaké puchy,upocená,v teniskách,kafe v běhu...A najednou jsme sukýnce a podpatkách seděla za stolem,srkala latte a byla děsně důležitá.

Velkým kořením mé práce byla pak moje osobní úcast na převozech pacientů. Jednalo se buď o krátkodobé cesty,např.doleťet do Bruselu,kde jsem ze sanitky na letišti vyzvedla pána po operaci slepého střeva a letecky ho doprovodila do Prahy,kde jsem ho opět na letišti předala do další sanitky a celá akce trvala cca 8 hodin. Naopak náročnějši byla třeba mise do Tokya, kam jsme převáželi postaršķ Japonku, které byl v Praze diagnostikován zhoubný nádor,potřebovala se vrátit domů, ale byla na tom velice špatně.

Tady v tom případě se jednalo převoz vleže, doprovázela jsem jí já a intenzivista, během letu dostávala léky,kyslík a bylo to opravdu náročné.

Takovéto cesty jsou logistická výzva. Musí se oslovit letecká společnost,která je ochotná vzít takového člověka na palubu, připravit kabinu,zajistit kyslík, musí se zajistit asistence na přestupních letištích, sanitky na obou stranách, příjem do nemocnice a hodně modliteb,aby se něco po cestě s prominutím nepodělalo.

Tady se toho událo hodně, byla jsem na cestách asi 4 dny, zestárla o 10 let, ale zase jsem stihla ochutnat pravé sushi a proletět se v A380 business class..🙂

No,dalo by se toho napsat ještě mnoho....byla to pro mne neocenitelná zkušenost, tuto práci jsem vykonávala 5 let.Naučila jsem se hodně o cestovní/aviatické medicíně, procestovala svět a poznala práci sestry i jinak.

A pokračování třeba příště, díky za přečtení ! 

    Hustý!!! Četla jsem jedním dechem. Ještě, jesteeee!
    31. kvě 2019
    Úžasný. Chci vědět víc! Je to opravdu zajímavé. Moc mě zajímá i tvůj zivot v SA.
    31. kvě 2019
    Ja chci taky jeste cist 😉 prosim!!!
    31. kvě 2019
    Hodne zajimave. Pokud budes mit cas, rozepis se, prosim 🙂
    31. kvě 2019
    Taky chci ještě! 🙂
    31. kvě 2019
    Hej bozi!! Splnila jsi vyzvu na 100%!! Jsem rada, ze jsem se dozvedela zase neco noveho a strasne zajimaveho. O zdravotnickych asistencich jsem vedela, ze existujou, ale o te globalni propracovanosti jsem teda nemela ani sajnu!
    Diky a pis dal, mas skvely sloh 👌🏼
    31. kvě 2019
    Super! 🙂 Taky me zajima vic 🙂
    1. čer 2019
    Taky chci víc, tak piš dál
    1. čer 2019
    Super ❤️
    1. čer 2019
    Wauw 🤩 četla jsem jedním dechem 🙂
    1. čer 2019
    viridie
    autor
    Milé holky,díky moc za hezké komentáře,určitě opět něco zkomponuju ! 🙂
    1. čer 2019
    Waw, davam si ta do oblubenych a netrpezlivo cakam na dalsie casti. Mohla by si z toho normalne urobit serial.
    4. čer 2019
    Naprosto obdivuhodna práce 👍👍👍
    7. čer 2019
    Čte se to jedním dechem, určitě pokračuj též by mě zajímal pobyt v SA, jako setra u lůžka, která se nehne z ČR si aspon přečtu něco zajimávého
    7. čer 2019
    To musí být super job, to bych si na pár let klidně nechala líbit 😉
    7. čer 2019
    Skvělý článek, díky! 👏
    7. čer 2019
    Super! O něčem takovém jsem neměla ani tušení. 👏
    7. čer 2019