Dobré ráno maminky, dnes bych si ráda přečetla Váš názor na jednu věc. Jak asi mnohé víte tak nějak jsem se začala angažovat aktivně v oblasti náhradní rodinné péče. Proč to píšu. Představte si situaci, kdy by se u vás doma stala nějaká nepříjemná, špatná událost a vy byste věděly, že se teď ani rodina o vaše děti na několik týdnů nebo hůř měsíců prostě nemůžete postarat. Musely byste to řešit a měly jste na výběr dvě možnosti - dát na tu dobu dítě do ústavní péče (ehm dnes dětského centra) kde by se o něj staralo několik různých lidí..a nebo byste dítko mohly umístit k jedné konkrétní "tetě" pěstounce, která by za vámi jezdila na návštěvy, nebo vy za ní jak by bylo potřeba a věděly byste, že až situaci vyřešíte zase Vám dítko v pořádku předá do Vaší péče..Jakou možnost byste si zvolily a proč? Odpovědi ráda odměním srdíčkem..
Já se tedy moc omlouvám, četla sem to třikrát, ale ať dělám co dělám, takovou situaci si nedovedu, jako matka představit. Absolutně nikdy bych dítě neopustila, ani za války, ani v nemoci. To není jako poslat dítě na tábor, aby si užilo zábavu☹
Ev.bych volila druhou variantu, ale to jen abych nejak odpovedela
Tak urcite druha moznost. Ja mam ke stadovym institucim odpor tak nejak celkove.....
Určitě druhá varianta.Hlavně že by se o malého starala jedna osoba,dobře a já bych ho mohla často vídat
Asi druha moznost, otazka zda by to bylo hlavně možné?
@rehakovamonika1 Ano je to možné. Jsou to přechodní pěstouni. Zde si můžeš přečíst příběh jedné z nich https://www.modrykonik.cz/blog/wrtulka/article/tetou-v-kojeneckem-ustavu-klokanku-a-na-mi2ffq/
Problém dnes je, že exitují dvě formy péče o děti v takové sitauci - ústav a přechodní pěstouni - o té druhé možnosti bohužel dost lidí ani neví..
@wrtulka určitě druhá varianta... i to, že kdyby něco.. otec se nedokáže třeba postarat, rodina by si dítě nevzala, protože by to nezvládli, nemají čas a nebo prostě jsou staří na to, aby se dokázali o dítě..
Bohužel znám jednu rodinu, co přišli o maminku a aby opravdu neskončili někde v děcáku, tak se jich ujala babička, která sama nemůže, ale snaží se co to jde.. A přitom by to mohl být kdokoliv.. mají super život, o nic nepřišli a občas jedou i za druhými prarodiči ... (všichni mají už okolo 70 let)
Já bych se v té situaci klidně octnout mohla, jsem s malou sama a moje matka o nás nemá zájem, ale myslím si, že by se o malou postaraly kamarádky nebo by se to prostě nějak udělalo. Do ústavu by šla jedině přes mou mrtvolu, ta pěstounka by byla schůdnější varianta, ikdyž pro mě taky krajní.
Díky bohu, sem jedna z těch u které by moje rodina a kmotra mych dětí zafungovali na milion procent. Jinak vubec nevim co bych mela odpovědět. Ustavní péče je traumatická skušenost, nicméně třeba můj muž byl v pěstounské péči a ještě po 20ti letech z toho má nespočet traumat a tik v obličeji.
@wrtulka ještě dodám, že já bych se ráda stala pěstounkou, ale naše podmínky nejsou k tomu vhodné... bohužel ... Už jen kvůli tomu kde bydlíme... je potřeba to opravit, ale cca 2 mil na opravu není, takže je to nereálne a dělá se jen co je potřeba.. zbytek si to udělá syn, až to bude jeho...
ty normy mi nesedí... neříkám dítě do chlíva nepatří, ale my to jen nemáme uděláno tak perfekt jak to orgány vyžadují ...
Ja bych se v decaku bala i nějaké šikany nebo vztahů mezi dětmi. Neverim tomu,ze děcaky fungují jako v Indianech z vetrova, určitě tam bude nejaka hierarchie atd. A je to opravdu tak,že rodic má právo ovlivnit, kam dite půjde? Není to v takovém případe na třeba na soudu nebo sociálce? Pak si vůbec nedovedu představit, že by ještě do decaku nekdo Dítě dobrovolne dal a ty by vůbec existovaly...
@verena jde o to, že přechodní pěstouni jsou tu "chvíli" - ti první někde od roku 2012 a stále jich není dost..Nicméně pokud volný pěstoun v tom kraji je pak ano pak jako rodič můžete říct ke komu dítě chcete umístit..samozřejmně pokud se jedná o situaci ktero popisuju..u přechodných pěstounů může být dítě max rok od rozhodnutí soudu. Takže se za tu dobu musí sitauce vyřešit..jinak pak nakonec dítě opravdu v ústavu skončit může..Nicméně odpověď zní ano..můžete žádat že nechcete aby dítě šlo do ústavu ale šlo do PPPD.
A čim to je,ze u nás mohou byt deti u pestounu jen jeden rok? (Tedy proc jsou zakony nastaveny takto). Souhlasim, že je potřeba všechny zúčastněne dotlačit do trvalého reseni co nejdřív, ale když jediná možnost je decak, tak to porad nějak nechapu. Dle tv třeba v Americe mají deti dlouhodobe. Co si o tom myslíš?
@verena jsou pěstouni dlouhodobí - kde je předpoklad, že děti dovedou do dospělosti. A pak jsou pěstouni přechodní - kteří se mají o děti postarat po dobu která je nezbytně nutná k vyřešení jejich situace. Čím dřív tím líp. Ten rok je tam dán spíš jako maximální doba. Za tu dobu se opravdu drtivá většina osudů dětí vyřeší..
@verena Jeden rok může být dítě u přechodných pěstounů. Pak jsou pěstouni tzv. dlouhodobí, u kterých jsou děti dlouhodobě, často do dospělosti. Do přechodné péče jdou děti, kde je předpoklad, že se situaci do toho roku podaří vyřešit (např. rodiče v nemocnici, v léčebně, ve výkonu trestu apd.) a vrátí se zpět do rodiny nebo se pro ně najdou dlouhodobí pěstouni. A k přechodným pěstounům jdou samozřejmě i miminka, která tak tu dobu než jdou do adopce nemusí trávit v ústavu. Bohužel dlouhodobě není dost zájemců o tu klasickou, tzv. dlouhodobou pěstounskou péči a už jsou případy, že dítě od "přechodňáků" putuje do ústavu, což osobně považuju za šílenost.
Samozřejmě, že druhá odpověď.... Jako i kdybych měla žít s dítětem v autě, tak bych ho nikdy nikam nedala... ale je moooc, mooooc, nezodpovědných lidí. Je to smutné. ☹
ráda čtu, že by jste děťátko nikam nedaly, jste skvělé mámy. Občas se však něco přihodí. Vím o čem píši. Jsem přechodná pěstounka. Někdy se v rodině něco semele a takovéto děti nám jdou do péče. Radujeme se pokaždé, když se to v rodině spraví a miminko se může opět vrátit k mámě domů. Ne vždy to jde, hodně záleží na mamince. Také je fajn, když jde k nám k pěstounům a ne do kojeňáku. Rozhodně nechci říct, že by se sestřičky nesnažily, ale pokud je miminko u nás, tak se my přizpůsobujeme jemu. Jeho potřebám a jeho biorytmu. Kdežto v ústavu je to jako např. v porodnici. V tolik a tolik se vstává, pak se jí, pak se spí, vizita atd. Teď zrovna pomáháme jedné mamince, která si vzala zpět miminko a je hodně sociálně slabá. Snažíme se jí podpořit hlavně materiálně. Jsme nadšené, že se to daří a může mít mimi u sebe. Kdo by jste měl to srdce se začít zajímat o dlouhodobou pěstounskou péči, tak mrkněte na stránky Krajského úřadu. Jsou tam informace o pěstounství.
ještě chci zodpovědět proč je u přechodných pěstounů dítě jen maximálně jeden rok. Kdyby to totiž nebylo omezeno, tak by se soc. pracovnice nesnažily vyřešit tu situaci rychle. Např. dají nám do péče miminko, kde maminka podepíše souhlas s adopcí. Ten podle zákona však může podepsat až po šesti týdnech a pak má ještě lhůtu tři měsíce na to, to vše odvolat. Dítě je tedy právně volné cca. ve 4,5 měsících. Pokud jde vše bez průtahů. Pak se pro dítě hledá vhodná rodina a to také nějakou dobu trvá. Dítěti pak ubíhá čas, který by už mělo trávit s adoptivní mamkou. Pokud by jsme tedy nebyli časově omezeni, tak by se to více a více natahovalo. Čím dříve miminko odchází do definitivní rodiny, tím lépe pro něj. V kojeňáku se to tak moc neřeší. Jsou tam miminka od 0 - 3 let. A pak si přejdou do dětského domova. A svět se točí dál...kdo se bude namáhat najít mu rodinu? Vždyť kojeňák pobírá měsíčně na jedno dítě 48 000 Kč.
Dobrý den, také jsem pěstounka na přechodnou dobu. Nejedná se jen o miminka, ale i o starší děti. Měli jsme doma dítko 7 let maminka musela do nemocnice akutně. Byla tam 7. neděl. Neměli rodinu, která by se postarala. Jezdily jsme za maminkou na návštěvu. Maminka měla na výběr ústav nebo přechodný pěstoun. Byla ráda, že se rozhodla pro nás.
To je super. Nemohla by maminka o tom něco sepsat? Kojeňák totiž často podsouvá lidem, to že rodiče si nepřejí, aby dítě bylo u přechodných pěstounů. Je to jak píšete. Jezdili jste za mamkou, kdyby bylo dítko v děcáku, za mamkou by se nedostalo.
Já měla v péči zatím samé miminka 🙂
Já měla už i dva kluky 7 let a 9 let. byla s nimi legrace. Je pravda, že někteří přechodnici chtějí jen mimča. Můj názor je takový. Koledují si o vyhoření. Být stále v šesti nedělí nevím nevím. Já se snažím se nevyčerpávat. Představte si mít stále mimi. Větší dítko je oživení a i větší zkušenosti. Mimi jen spi, kadí a jí. Moc se mi také líbí vyjet s kočárkem. Měla jsem už šest dětí z toho dvě mimi.
u nás v kraji jsou převážně mimi, i pěstouni, kteří chtěli větší dítko, dostali mimi. První jsem měla z porodnice, kde mi dovolili s prckem ležet a předávala jsem ho v půl roce, dalšího jsem měla také z porodnice a předávala jsem ve třinácti měsících, tohoto mám z KÚ a zatím nevím, kdy mu najdou rodinu, snad již brzy. Máte, ale pravdu s tím vstáváním. U dvou posledních jsem se 7 měsíců nevyspala. Unavená jsem dost, ale mimča mě baví 🙂 akorát to předávání pak obrečím, ale to k tomu patří.
Karlovarský a vy?
tak to je od nás pěkný kousek 🙂
Jednoznačně bych využila druhé možnosti,protože děti by byli jem s jednou osobou a nebyli by tolik zmatene.Navic bych měla vice informaci o dětech.Pro deti by bylo lepši domaci prostředi, jak neosobni ustav..Doufam že tuto otazku nebudu muset nikdy řešit..