Zdravím, ráda bych se tu s Vámi podělila o svůj včerejší zážižek.
Měla jsem možnost, dostat se na úžasný, odborný seminář, který se týkal adopce. Byl veden velmi zkušenou lektorkou, psycholožkou s mnohaletými zkušenostmi z praxe. Kromě jiného jsme se tam dotkli tématu dětí z IVF a také dětí z darovaných spermií, vajíček..embrií.
O co šlo. Lektorka zcela otevřeně přiznala, že je pro děti důležité jak byly počaty, co víc ony podvědomě vědí jak to je. Prostě cítí, že je něco jinak /ne ve zlém, prostě jinak/. Je to jev který je mezi psychology popisován už roky, nic nového..
Demonstrovala to na případu mladého muže, který roky dorážel na své rodiče s tím, že si myslí že je adoptovaný. Měl k tomu i nějaké důvody..jakože jim nebyl moc podobný atd.Rodiče mu zarytě tvrdili, že nic takového není pravda. Až jednou přišla pozvánka na sraz prvních dětí z IVF.
Byl z IVF navíc z darovaných buněk. Lektorka vyprávěla jak moc to s ním zamávalo, jak moc ho to zranilo. Celý život to cítil a rodiče mu pravdu zatajovali. Bohužel to samozřejmně mělo velký a bohužel špatný vliv na další vývoj vztahu mezi jím a rodiči, protože to pro něj prostě byla velká rána a zásah do jeho vlastní vybudované identity.
Navíc u anonymních dárců ty děti nikdy nemají šanci toho člověka potkat a vyrovnat se s tím. Shodly jsme se na tom, že nabízení dárcovských programů a celkově IVF s tím, že pak se to dítěti neřekne je obrovská časovaná bomba. Průser je, že pro doktory na klinikách to končí prosperujícím těhotenstvím..
Já si spíš myslím,že to není o početí,ale o tom,co ty děti cítí z rodičů.Ale jsou rodiče,kteří dítě počnou normální způsobem a potom se k nim jako rodiče nechovají,následně skončí v dětském domově nebo v pěstounské rodině.V dospělosti pak napíší do Pošty pro Tebe s velkou nadějí,že poznají své pravé rodiče,protože si myslím,že je ti adoptivní málo milovali a pak přijde velké zklamání.Tak nevím,co je potom horší?
@knoflikarka ,já mám doteď pocit,že jsem byla vymněná v porodnici,protože jsem si s rodiči nikdy nerozumněla(pořád chtěli,abych byla jiná,než jsem a ikdyž jsem byla bezproblémová,tak mi neustále vyčítali,jak se za mě musí stydět)a po narození prvního syna jsem se s nimi stýkala jen kvůli své babičce,která před 4.roky zemřela a od té doby nejsme v kontaktu.Přitom mě počali vědomě,ale netuším,na co při tom mysleli 😃 Nejmladší ségra je pro ně hvězda č.1 od narození do teď a o jejím početí neměli ani tušení.Takže asi tak............
Ja myslim, ze neni treba tohle chapat jinak, nez je psano. Nikdo prece nepise, ze je IVF spatne. Druha vec je, ze bunecnou pamet nejde ocurat a nekdy mame psychicky blok uz z okamziku poceti, stejne jako se v pokrocilem veku muzeme potykat s prubehem vlastniho porodu, pokud nebyl uplne hladky. Takze ne uplne klasicke poceti muze byt duvod k vyreseni pozdeji, ja zas netusim, jestli se moje dcera bude nejak potykat c vyvolavanim a CS - je na mne hodne fixovana, zrovna to muze byt nasledek, ze ji ze mne nekdo vyndal nasilne, kdyz se ji nechtelo.
@madre1 To já mám teď s rodiči super vztah, ale v dětství trochu nemohli překousnout, že jsem strašné dřevo na sporty a vůbec spíš introvert... Ale sami od sebe mi nic neřekli, v podstatě ani nevím, kde jsem k tomu přišla :D
@msimankova Tak s nějakým traumatem z dětství se potýká asi každý, ať už z raného dětství, z dysharmonických vztahů v rodině (a kolik jich dneska je), ze školy. Nemyslela jsem to tak, že tím autorka chtěla říct, že je IVF špatné, jenom pro nás je to už "přirozená" součást života. Prostě každý má něco.
Ja jednou potkala pani, co mi tvrdila, ze nase dite ,,ze zkumavky" je chudak, protoze pri poceti neproslo jakymsi tunelem extaze nebo cim. Druhe dite jsme pocali prirozene a naprostou nahodou, jenze jsem behem jeho poceti myslela na nakup a na to, jak uz jsem unavena. Tak nevim, kterej z tech dvou nasich chudacku to ma horsi.😀
@dreana Přesně, nemáme se za co stydět - a o tom si myslím, že to je hlavně. Protože rodiče, kteří se stydí (za rozvod, za adopci, za IVF...) a nemluví o tom s dítětem, vytvářejí dusno, které se jednou provalí. Ty sama ale víš, že to je pro nás ta nejmenší starost :D Kdyby nevyšel tenhle cyklus, šli bychom do darovaných vajíček - opět o tom už všichni věděli a vůbec jsem neměla pocit, že bych to nějak měla zakrývat.
@dreana myslim, ze ctes "blbe". Nejde o to, podle me, ze adopce a ivf a darovana vajicka/spermie jsou spatne, ale ge by se to detem nemelo tajit, zejmena ve chvili, kdy se samy ptaji. To je preci logicke, ne? Vim, ze maminky s problemy s pocetim jsou casto moc vztahovacne, v tomto ohledu, je to pro ne citlive, ale ver,ze i ti, kterym to kde "hned", maji ruzna jina trapeni a ne vzdy min zavazna.
@knoflikarka naprosto souhlasim ! pro nas darcovstvi nebude volba, pokuf nevyjde ivf pujdeme do adopce ! a rozhodne se nestydime ! ❤
@zmrz_lina "Shodly jsme se na tom, že nabízení dárcovských programů a celkově IVF s tím, že pak se to dítěti neřekne je obrovská časovaná bomba."
"Byl z IVF navíc z darovaných buněk."
Takže kdo že to neumí číst? 😊
Ale třeba se k té diskuzi vyjádří i autorka článku, když už přišla s takovým silným tématem, tak snad od toho neuteče. 😉
@knoflikarka Nemám důvod utíkat🙂 Myšleno tak že IVF není problém ale komunikovat s dítětem je to podstatná informace o jeho vzniku. U darovaných buněk ano ale jít do toh sakra vědomně a neyavírat před problémem identity oči..pak ano ale jít do toho nic mu neřekneme je zmíněná časovaná bomba..snad je mi rozuměno
@knoflikarka ano, ale z celkového kontextu je zřejmé, že negativne je vnimano zejména ivf z darovaných buněk, pokud se o tom nemluví, tak o to spíš. A celkově to, když rodiče s dítětem nemluví o tom, jak to s ním je, ať to bylo "normálně", nebo z darovaného. Takhle to chápu já.
@knoflikarka promiň, ještě jsem komentář doplnila, tak sem musela původní smazat.
Tak to je opravdu hodně zajímavé...My jako pěstouni na přechodnou dobu se spíš setkáváme s lidmi, kterým se IVF nepodařilo. Je mi jich moc líto. Vidím jak to, že nemohou mít svoje dítě zamává jejich psychikou a příprava na IVF tomu dle mého soudu ještě dodá...☹ Ale je dobře, že se to každému nepodaří, kam bychom ty úžasné človíčky předávali? 😍
a ja si myslim, ze to je opravdu o tom, co to decko citi z rodicu a ne o tom, ze si to jeho bunky pamatuji..., mam kamarady, co adoptovali trimesicniho chlapecka, dneska mu je 18, nerekli mu to, nechteli, aby patral po svých bio korenech a stretl se se zlem, on to tedy netusi, a je spokojenej a stastnej a ma milujici rodice..., takze asi tak, podle mne úvaha spise o tom, co vyzaruji rodice... ne o tom, co citi bunky z jiného genofondu
Tak ono je to u darovaných buněk podobné jako u adopce, je jasné, že by se dítěti nic nemělo zatajovat. My čekáme mimi z IVF, spermie i vajíčka byla naše, ví to i všichni v rodině, nepřipadá mi, ze bychom se měli za něco stydět nebo něco skrývat. Takže pokud se to všechno povede, dozví se to ve vhodném věku i naše dítě, minimálně už proto, že nás jenom strašili tím, abychom náhodou neotěhotněly, nikdo nedělal žádnou osvětu o tom, že to naopak někdy jít nemusí. Dám mu klidně i přečíst svůj deník, ze kterého snad i pochopí, jak moc jsme ho chtěli.
Jinak období, kdy jsem si myslela, že jsem adoptovaná, jsem měla v dětství i já - a nejsem 😉