Vždy se říká, že když něco končí, něco jiného začíná. Až časem jsme schopni vyhodnotit, zda naše rozhodnutí v místě a čase s omezeným množstvím informací bylo správné či nikoliv.

Nikdy by mě nenapadlo, že rozhodnutí mít třetí dítě mi tolik změní život. Když jsme se rozhodovali, zda klukům pořídíme ještě brášku nebo sestřičku, řešili jsme takové ty běžné starosti, zda to vůbec zvládneme - co si budeme nalhávat – především psychicky 😀, protože je pravda, že každé další dítko, když se to zrovna sejde, tak jsou především decibely navíc, postupem času i další názor do diskuze, který se dost často liší od názoru rodičů. 🙂 V každém případě rozhodnutí padlo a 4. ledna 2018 se nám narodila dcerka Ema. Ještě před vánoci jsem si všimla příspěvku Viviho, že Pampers hledá novou Ambasadorku. Řekla jsem si, že je to šance na mateřské se realizovat úplně jiným směrem než je původní má profese. Také mne zaujal požadavek, že je třeba se dorozumět v anglickém jazyce. Prostě jsem to brala jako šanci úplně nezakrnět a naučit se zase něco nového, co jsem dosud znala pouze v teoretické rovině. Můžu Vám říci, že už u psaní tohoto úvodního článku a chystání podkladů jsem se přesvědčila, jak šedá je teorie a věčně zelený je strom praxe 😉

Přihlášku do výběrového řízení jsem vyplňovala ještě v porodnici druhý den po porodu doslova za pět minut dvanáct – dříve jsem to prostě nestihla 😉. Nejprve jsem totiž váhala, zda se konkurzu vůbec zúčastnit, poté jsem čekala s ohledem na prosincový termín porodu, až se Emička narodí, abych se mohla přihlásit v podmínkách s reálnou představou o „volném“ čase, který budu moci ambasadorování věnovat. Když přišla chvíle, kdy jsem si řekla, že už asi na ten porod nemá cenu čekat, protože dříve vyprší deadline pro přihlašování, než já nejspíše porodím, tak si Emička v noci „prokopla bazén“, z plánu sešlo a místo v klidu domova, jsem se hlásila do konkurzu z porodnice. 🙂 Leden utíkal jako voda a ani jsem nedoufala, že při tom „blázinci na entou“, který jsme s ohledem na nemoci kluků měli doma, bych snad mohla v druhém kole konkurzu, kam jsem postoupila, uspět. 🙂

Jsem tedy opravdu ráda, že mi tým Pampers vyslovil důvěru a zvolil si mne za svou Ambasadorku. Tímto jim patří můj velký dík stejně jako mému muži, který mé zapálené oznámení, že se chci přihlásit do konkurzu na Ambasadorku, okomentoval slovy: „Budeš toho mít se třemi dětmi málo?“ Nicméně ho nakonec podpořil. 😉

Budu ráda, když během mého ambasadorování bude na mém blogu a ve skupině „Pampers – láska, spánek a zábava“(skupinu najdete zde: https://www.modrykonik.cz/group/8237/), kterou jsme pro Vás založili, panovat dobrá přátelská atmosféra a bude nás toto téma bavit. Budu skutečně vděčná za jakékoliv náměty a zkušenosti, ať už pozitivní nebo negativní, nicméně vždy podané v mezích slušnosti a zachování přátelského prostředí. Všem námětům a zkušenostem se budu věnovat. Pokud nebudu znát odpověď, vždy to prodiskutuji přímo s Pampers a odpovím dodatečně. Mám pro Vás připraveno spoustu, myslím, zajímavých námětů na články nejen ohledně produktů Pampers, ale i ohledně mateřství a psychomotorického vývoje miminek jako takového, budeme spolu sdílet a diskutovat naše radosti a starosti kolem dětí a v neposlední řadě budeme i soutěžit buď o srdíčka nebo produkty Pampers.

Co říct na závěr úvodního představení… jsem Zita, máma tří dětí, jedna z Vás zde na Modrém koníku a nová Ambasadorka Pampers vždy připravená Vám poradit, pomoci nebo se s Vámi jen virtuálně pobavit a zasmát. Přeci jen mottem Pampers je „láska, spánek a zábava“, tak pojďme všichni do toho tak, aby to pro nás byla především zábava a zpříjemnění všedních nevšedních dní 😉

Když jsem ve čtvrtek psala článek o malém Filípkovi, neměla jsem nejmenší tušení, jak může být život krutý, jak ne nadarmo se říká, naděje umírá poslední... Tato dražba měla být především o pomoci malé Nelince, která potřebuje speciální kočárek, a Filípkovi, který potřeboval finanční prostředky na alternativní léčbu diagnózy osteosarkom.

Přiznám se, že mě Filípkův příběh neskutečně chytnul za srdce. Byl pro mne důkazem, jak se z minuty na minutu může pro rodinu změnit celý život, hodnoty, to, na čem skutečně záleží. Věřila jsem, že tato dražba mu pomůže v boji s touto diagnózou. Bohužel Filípek tento pátek 31.03.2017 svůj boj s nemocí prohrál. Protože si myslím, že v tuto chvíli jsou všechna slova zbytečná, chtěla bych touto cestou především celé rodině vyjádřit upřímnou soustrast a hodně sil...

Výtěžek celé jarní charitativní dražby bude věnován na speciální kočárek Nelinky, kterou jsme Vám již představili, a Štěpánce, o které její maminka @pospisilovaluca napsala následující příběh:

"Štěpánka (význam jména: má vlastnost vítězů, odhodlání, vůle a odvaha) se narodila 16.10.2014 v 7:03 a rozhodla se bojovat a všem dokázat, že vlastnosti, které souvisí s jejím jménem, naplní ze všech sil. Její příběh začal být neobyčejný již v těhotenství. Po prvních testech v těhotenství a po podstoupení vyšetření plodové vody testy vyšly v pořádku, ale kolem 20. tt bylo podezření na zvětšené mozkové komory (hydrocefalus), což se v 22. tt nepotvrdilo. A přišla velká úleva.

Pak přišlo vyšetření ve 30. tt a tam byl potvrzený hydrocefalus. Porod byl v termínu a 10 dní po porodu byla Štěpánka na operaci, kdy jí do mozku zavedli hadičku, která vede do bříška, a pomocí té hadičky jí odtéká mozkomíšní mok, který se v hlavě hromadil a díky tomu se zvětšovaly komory a byl utlačován mozek, který se nemohl vyvíjet. To způsobilo další diagnózu a to hypotonii, oční a sluchovou vadu, poruchu příjmu potravy. Další diagnóza je genetická chromosomální nebalancovaná přestavba, která je nevratná, a nikdo neví, co způsobí. Tato kombinace je ojedinělá a v dostupných genetických databází není specifikována, tím pádem vlastně nevíme, s čím bojujeme a co nám přinese budoucnost.

Na základě doporučení jsme se Štěpánkou chtěli absolvovat rehabilitační pobyt, ale po 4 dnech se vinou přetížení Štěpánce spustila epilepsie. V současnosti ve dvou letech dělá pokroky, ale velmi pomalu. Potřebuje posílit svalstvo cvičením a intenzivní individuální rehabilitací, zatím nesedí (jsou to zatím první pokusy), leze, ale špatným pohybovým vzorcem, nemluví, nereaguje na výzvy a po této stránce je na úrovni 8měsíčního dítěte. Je to smíšek a je na ní vidět obrovská snaha, ale limituje ji její vlastní tělo. Je velmi těžké s ní komunikovat, jelikož neukazuje, nemluví a ani nedává zpětnou vazbu, tudíž komunikace je spíše intuitivní.

Vyloženě nepatřím mezi fanoušky sociálních sítí, kde každý sdílí první i poslední, co ho napadne. Na druhou stranu se mi líbí ta druhá podoba, kterou sociální sítě mohou mít. Dokáží poměrně snadno a rychle šířit informace, oslovit velký počet lidí a nadchnout je pro společný projekt, jehož cílem je prostá touha pomoci.

Stalo se již tradicí, že se zde na Modrém koníku dvakrát do roka sejdou uživatelky, které spojuje nejen nadšení pro kreativní ruční tvorbu, ale především vize, že do výrobků nevkládají pouze svůj nápad a čas, ale především naději a očekávání dětí, pro které se celá akce pořádá. 

Za pár dní na Modrém koníku opět vypukne již 8. charitativní dražba. Tato dražba bude výjimečná v tom, že se nebude konat pouze pro jedno dítko, ale cílem této dražby je pomoci rovnou dvěma dětem, které bych Vám ráda představila.

NELINKA (její maminka je @natalkanelinka)

Nelinka má Aicardiho syndrom a Westův syndrom. Sama se nenají, občas chodí za ruce, když jí je dobře, udělá několik kroků i sama. Nelinka má těžkou epilepsii. Chodí do speciální školy, kde má osobní asistentku, kterou rodina platí.
Rodina nyní pořídila pro Nelinku speciální zdravotní kočárek a shánějí peníze na doplatek, který není hrazený zdravotní pojišťovnou.

FILÍPEK (jeho teta je @tomanovalenka)