Ženy/maminky řidičky
Tento článek bych ráda věnovala všem maminkám resp. všem ženám, které mají strach z řízení...
Když si vzpomenu na svoje řídící začátky, bylo mi necelých 19 let, když jsem si udělala řidičák. Těšila jsem se na něj jak babka na důchod. S řidičákem jsem si potom připadala prostě už opravdu dospělá. No jo, ale taky mi došla ta zodpovědnost s tím spojená - což je samozřejmě dobře. Zodpovědnost je dobrá vlastnost, ale nesmí k tomu přibýt i strach.
Strach nás může opravdu paralyzovat do takové míry, že z nás řidiček zůstanou jen spolujezdci. A to je velká škoda.
No jo, jenže jak se toho strachu zbavit? JEŽDĚNÍM... Opravdu!
Když si vzpomenu na svoje řidičské začátky, tak to bylo opravdu výživné 🙂
Jak jsem už psala výše, řidičák mám od necelých devatenácti, ale hezkých pár let byl ukryt hluboko v peněžence. Dokonce jsem si kupovala vlastní auto aniž bych jej před koupí projela - tak moc jsem se stresovala z ježdění přes den. Za volant jsem si sedala v noci abych poodvážela kamarády z pařeb. Přes den jsem si sháněla řidiče.
Když jsme se s mým teď už manželem začali scházet, začala jsem jezdit víc i přes den. Jezdila jsem za ním a taky jsme podnikali různé výlety a já mohla od něj odkoukat, jak se vlastně řídí.
Když mi bylo 24, nastoupila jsem do prvního zaměstnání 20km za Brnem. Řídit jsem prostě musela chtě nechtě. Takže já, která se tak bála jezdit přes den, jsem najednou řídila denně 40km...
Nakonec jsem takto denně jezdila skoro šest let (teď jsem na mateřské..)
Za těch šest let jsem poznala na silnici tolik situací, které mě opravdu vyškolily, že mě teď už jen tak něco nepřekvapí...
I nyní když jsem už rok na mateřské, jsem stále aktivní řidička.
Co mě ovšem nejvíc těší, že jsem nezávislá na nikom. Prostě vezmu auto a zajedu na nákup, s kamarádkou na kávičku, ledacos zařídím, odvezu Sárinku do školky a na kroužek.
Mám ovšem z ježdění velký respekt! A myslím si, že je to dobře. Neberu to na lehkou váhu a řízení se plně věnuji. Ale už nemám strach a věřím si, že jsem dobrá řidička.
Pokud můžu poradit, hodně mě pomohl ježdění v noci. Nikde nikdo, křižovatky volné a Brno jsem díky tomu dobře poznala - přes den jsem to potom ocenila, protože jsem po cestě nemusela tápat nad cestou a mohla jsem se věnovat jen řízení.
Věřím, že řízení není jen záležitost chlapů, ale i ženy můžou řídit jako Niki Lauda...🙂
Doporučujeme
Já mam řidičák 11 let a řídila jsem první asi 2 roky. Pak jsem 8 let nesáhla na volant a teď mě přítel přemluvil a jela jsem po polňačce vyklepaná jak ratlík.Přítel chce aby zase začala jezdit ale já na to nějak nemam "koule".
Mam ridicak 15 let a ridila jsem 5x, z toho 3x sama. Auto mi stoji v garazi, staci vyrazit. Ale radeji nabalim obe deti a udelame si puldenni vylet mhd treba k doktorovi, nez di sednout za volant, ani nahodou. Nejsem v aute rada ani jako spolujezdec. Za volantem by me to uplne zabilo. Nejsem schopna sledovat znacky, provoz, ovladat auto, a jeste poslouchat rvouci deti. Fakt nee. Za me je borec kazda, ktera dokaze ridit a nezblaznit se z toho.
Řidičák mám od 1997, takže nějakých 22 let. Prvních 10 let tak nějak sporadicky jako náhrada při akcích, odvozech. Prostě žádná sláva. Pak jednou šéf zavelel, že se pojede pro auto. Já ve stresu, po třech lekcích kondiček sedla v Brně do fungl nového pickupu a jela domů 120km. Musela jsem natankovat, trefit dálnici, křižovatky... No prostě mazec. Od té doby jezdím denně. I přes 5 let mateřské jsem jezdila. K našim, na výlety, byla soběstačná, co se týče nákupů / výletů / dojezdů. Už 2,5 roku dojíždím zpět do práce (60km / cesta). Baví mě to.
Po cestách jsem potkala kde co, kde koho, zažila mnohé, prošla dvěma naklepanými plechy ne mou vinou. Pokud má kdokoli možnost jezdit, nebála bych se toho. Každý jednou začínal 🙂
Řidičák mam od roku 2001 a od roku 2009 jezdim denne. Musim. Ale jsem rada. Jsem nezavisla a sobestacna. To, co vidim na silnicich, je nekdy na pest mezi oci. Nerada ridim potme, blbe vidim... Jedine, co nedam, je Praha 😂 to odridi manzel 😊
Taky mám řidičák 10 let, ale z řízení nemám vůbec radost... když je třeba někoho někam odvézt je to vždycky za trest. Potkala jsem na silnicích pár pitomců, co na mě řvali že jsem pi** a ukazovali prostredničky atd... a teď mi určitě řekněte, že z toho si nesmím nic dělat. Ale dělám! Ostatní řídiči jsou pro mě zlo. Jezdí asi málo nenasraných ohleduplných lidí... 😔
Holky, díky za reakce🙂
@lucie8655 úplně tě chápu, mám to samé ale s motorkou. Nedovedu si představit sedět jako spolujezdec natož to řídit 😀
@kayty Je to fajn, být nezávislá, že? Vidím to na tchýni, též měla roky řidičák, ale nikde nejezdila a před pěti lety jí tchán koupil malou corsa v automatu a ted si líta kam potřebuje🙂
Člověk to musí chtít hlavně kvůli sobě. Já sama se nechtěla nechat zahanbit, kousla sem se a prostě jezdím🙂
@schmudlina denně potkávám někoho na pěst. Už jsem zažila ledasco, několikrát mě málem zmáčklo auto do svodidel, zažila jsem i vybržďování. Zážitků mám mraky, ale opravdu ježděním jsem si tak vytrénovala oko a reflexy, že mě už jen tak něco nepřekvapí a na spoustu situací umím zareagovat🙂
Jinak věř že kolikrát jsou horší chodci než kdejaký nasraný řidič 🙂 Např. já dnes - vycouvávám si z chodníků a mezi mě a další auto vleze ženská 😀 to člověk fakt nepochopí 😀
objednejte se na kondicni jizdy do autoskoly ( ja mela 4 h) a moc mi to pomohli
Začni psát komentář...
No..ridicak mam pres 10 let a jela jsem jen trikrat ze zacatku..mam takovy strach, ze uz je to skoro fobie. Sednu za volant a zacnu se klepat, nejsem schopna niceho..chci zacit jezdit, ale vzdy je nejaka vymluva, proc to nakonec nevyjde.. Ted mame auto s automatem, tak by to mohlo byt snazsi, ale...uvidime. ☹