Tento článek bych ráda věnovala všem maminkám resp. všem ženám, které mají strach z řízení...
Když si vzpomenu na svoje řídící začátky, bylo mi necelých 19 let, když jsem si udělala řidičák. Těšila jsem se na něj jak babka na důchod. S řidičákem jsem si potom připadala prostě už opravdu dospělá. No jo, ale taky mi došla ta zodpovědnost s tím spojená - což je samozřejmě dobře. Zodpovědnost je dobrá vlastnost, ale nesmí k tomu přibýt i strach.
Strach nás může opravdu paralyzovat do takové míry, že z nás řidiček zůstanou jen spolujezdci. A to je velká škoda.
No jo, jenže jak se toho strachu zbavit? JEŽDĚNÍM... Opravdu!
Když si vzpomenu na svoje řidičské začátky, tak to bylo opravdu výživné 🙂
Jak jsem už psala výše, řidičák mám od necelých devatenácti, ale hezkých pár let byl ukryt hluboko v peněžence. Dokonce jsem si kupovala vlastní auto aniž bych jej před koupí projela - tak moc jsem se stresovala z ježdění přes den. Za volant jsem si sedala v noci abych poodvážela kamarády z pařeb. Přes den jsem si sháněla řidiče.
Když jsme se s mým teď už manželem začali scházet, začala jsem jezdit víc i přes den. Jezdila jsem za ním a taky jsme podnikali různé výlety a já mohla od něj odkoukat, jak se vlastně řídí.
Když mi bylo 24, nastoupila jsem do prvního zaměstnání 20km za Brnem. Řídit jsem prostě musela chtě nechtě. Takže já, která se tak bála jezdit přes den, jsem najednou řídila denně 40km...
Nakonec jsem takto denně jezdila skoro šest let (teď jsem na mateřské..)
Za těch šest let jsem poznala na silnici tolik situací, které mě opravdu vyškolily, že mě teď už jen tak něco nepřekvapí...
I nyní když jsem už rok na mateřské, jsem stále aktivní řidička.
Co mě ovšem nejvíc těší, že jsem nezávislá na nikom. Prostě vezmu auto a zajedu na nákup, s kamarádkou na kávičku, ledacos zařídím, odvezu Sárinku do školky a na kroužek.
Mám ovšem z ježdění velký respekt! A myslím si, že je to dobře. Neberu to na lehkou váhu a řízení se plně věnuji. Ale už nemám strach a věřím si, že jsem dobrá řidička.
Pokud můžu poradit, hodně mě pomohl ježdění v noci. Nikde nikdo, křižovatky volné a Brno jsem díky tomu dobře poznala - přes den jsem to potom ocenila, protože jsem po cestě nemusela tápat nad cestou a mohla jsem se věnovat jen řízení.
Věřím, že řízení není jen záležitost chlapů, ale i ženy můžou řídit jako Niki Lauda...🙂
No..ridicak mam pres 10 let a jela jsem jen trikrat ze zacatku..mam takovy strach, ze uz je to skoro fobie. Sednu za volant a zacnu se klepat, nejsem schopna niceho..chci zacit jezdit, ale vzdy je nejaka vymluva, proc to nakonec nevyjde.. Ted mame auto s automatem, tak by to mohlo byt snazsi, ale...uvidime. ☹