Akademie rodičovských radostí II.: Čas na sebe

„Rodičovství je jedním z nejvíce zatěžujících povolání. Kromě úžasných, rozkošných a hluboce uspokojujících okamžiků je provázeno přerušovaným spánkem a mimořádnými zkouškami trpělivosti a psychické pružnosti. Vaším úkolem je pomáhat dítěti s rozmanitou řadou emocí od záchvatu vzteku až po vzrušení a radost. Aby se z vás stali klidní, milující a empatičtí rodiče, musíte se v prvé řadě starat o sebe. Musíte umět rozpoznat, kdy máte špatnou náladu, a vyhledat pomoc a podporu v situacích, kdy potřebujete obnovit duševní a tělesnou rovnováhu.“

Kniha Margot Sunderlandové „Věda zvaná rodičovství“, kterou jsem doporučovala jako povinnou výbavu všech novopečných rodičů v článku „ 3 knihy, které by se měly fasovat už v porodnici“, a ze které je také úvodní citát,  se osvědčuje jako výborný průvodce nejen euforickým období prvních dní a týdnů po příhodu z porodnice, ale také v časech, kdy by člověk na svou roli rodiče nejraději na pár dní zapomněl.

Přestože by se kniha měla studovat dlouho před porodem, ne-li početím potomka, věřím, že řada rodičů k ní sahá až v případě, kdy již hledají konkrétní rady na zdánlivě neřešitelné situace vědy zvané rodičovství.

Pečovat o děti a vychovávat je, to je někdy opravdu věda. Ještě větší věda je se z toho nezbláznit a navzdory maximálnímu vytížení si zachovat alespoň zbytky zdravého rozumu. Jelikož se řada našich mužů a bezdětných kamarádek ještě stále tváří, že nechápou, z čeho po celém dni, kdy jsme „jen doma s dětmi“, můžeme být tak unavené a vyčerpané, je více než-li povzbuzující, že kniha zabývající se složitostmi lidského mozku, věnuje samostatnou kapitolu také všem pečovatelům a nutnosti věnovat nějaký čas také péči o vlastní duševní a tělesnou rovnováhu. Získáváme tak velmi příjemné ujištění, že při péči o děti a jejich výchově dostává rovnováha člověka opravdu na frak.

„Čas pro sebe hledám dost špatně, ale musím se snažit. Dosud jsem se zanedbávala a velmi negativně se to odrazilo na mé psychice,“ potvrzuje v diskuzním fóru na téma „Čas pro sebe“ uživatelka @konidana. “Každý týden si už dělám čas na to, že zalezu do vany alespoň na půl hodiny nebo na hodinu. Také cestou z práce relaxuji při chůzi lesem a často si dělám ještě zacházky, abych si samotu v přírodě užila třeba o 10 minut déle. Občas se odloučím od zbytku rodiny o víkendu. Ideálně si myslím, že bych potřebovala jeden celý den v týdnu nebo na střídačku alespoň 2h denně (i obden by asi stačilo), což je nehorázná utopie🙂“

Pokud doma funguje manžel, kterému lze děti odevzdat a utéct, dělejte to! Utopie se pak může proměnit v příjemnou realitu, říká uživatelka @odula: „Já se dvakrát, někdy třikrát do týdne prostě jen tak sbalím a vypadnu, nechám děti chlapovi a na hodinu dvě zmizím. Na nákupy, na procházku, na kafe. Zatím mi to jako duševní hygiena stačí.“

Samostatnou otázkou je, zda je pro rodiče těžší najít si čas potřebný k obnově sil, nebo zda je potíž v tom, čím tento čas efektivně vyplnit. Boj s větrnými mlýny v podobě neukliditelné domácnosti, jak o tom byla řeč v článku Jak skloubit povinnosti na mateřské, a na druhé straně naše touha po „dokonalých“ nebo alespoň v rámci možností „zvládnutých“ domácnostech nás nutí, abychom braly do rukou mopy a prachovky právě ve chvíli, kdy bychom měly spíše odpočívat a nabývat sil tolik potřebných k efektivnímu zvládání dětských (a následně někdy i svých) emocí.

Když miminko spinká

V rámci „správného rodičovství“ se tedy jako prvním zásadním krokům jeví říci „ne“ povinnostem v domácnosti ve chvíli, kdy nám děti jen trochu umožní věnovat pár chvil také sobě.

V domácnosti s nejmenšími miminky je rada, kde hledat chvíle pro sebe, jedna z nejjednodušších, ovšem na realizaci asi z nejnáročnějších. Skoro každá příručka pro novopečenou maminku nabádá: „Jakmile spí vaše miminko, odpočívejte nebo spěte také.“ Novopečené maminky si však často nedají říct, a jakmile jim dítko jen na chvilku usne, snaží se dohnat deficit v péči o domácnost. V době, kdy už mají větší dítka, která toho přes den moc nenaspí, pak vzpomínají, kolik času, když jim ještě malé miminko spalo, věnovaly něčemu tak „zbytečném“, jako je úklid, místo aby si samy odpočinuly.

Při kojení nebo krmení

Různé názory pak panují v tom, jak využít čas, kdy jsou děti kojeny nebo krmeny z lahvičky. Někde se lze dočíst, že kojení či krmení miminek je velmi intimní sbližující chvilka, v které do sebe máte nasávat celé to kouzlo a nádheru vzájemného spojení a sounáležitosti, a televize, mobil i časopis by v tu chvíli měly jít stranou. Jenže když se spočítá, kolik času stráví v prvních měsících ženy kojením nebo krmením, jsou to hodiny a hodiny, které se dají využít k naplnění potřeb jak dítěte, tak rodiče.

Sama za sebe musím říci, že jsem si vždy nejvíce odpočinula tehdy, když jsem se mohla s právě kojeným dítětem sesunout na gauč a pustit si k tomu nějakou mýdlovou operu, a pokud mi bylo duševně lépe, tak se začíst při kojení do nějaké knihy. Myslím, že o kouzelné chvilky, kdy jsem pozorovala svoje hltavě „sosající“ miminko, jsem se za ty “pročtené“ roky určitě nepřipravila. Stejně tak jako si duše řekla o chvilky literární stravy, řekla si také o chvíle strávené pouze v tichém úžasu nad krásou stvoření.

Po uložení do postýlek

Když děti povyrostou, nejvíce času lze nalézt tam, kde je stanoven pevný režim a také tam, kde není potřeba děti dlouho přemlouvat do postýlek, ať už se jedná o spánek po obědě či večerní uléhání. Uspávání dětí může zabrat mnoho času i sil. Šťastný rodič, který neví, o čem je řeč. Čas, kdy starší děti po obědě spí, nebo kdy ulehnou k večernímu spánku, by pak měl být rodičům posvátný, ať už pro vlastní relax, společně strávený čas partnerů a nebo pro vlastní spánek, který je pro duševní očistu stejně tak důležitý jako zájmová činnost. Využití spánku dětí k vlastní regeneraci praktikuje i uživatelka @bekyc: „Když syn usne, snažím se čas využít pro sebe, ne pro úklid a vaření. Koukáme s manželem na film, povídáme si, čtu si. Domácnost uklízím během dne se synem pod nohama, což je náročnější, o to víc si ale pak užiju ten čas večer.“   

Sportem k (psychickému) zdraví

Nejvíce flexibilní jsou v této oblasti asi sportovkyně: „Jsem sportovní šílenec, takže pohyb je pro mě základní životní potřeba. Varianta A: Chodím běhat/cvičit na ovál nebo na fotbalové hřiště s kočárkem. Uspím miminko, postavím kočárek pod strom a odběhám si co potřebuji. Když se probudí nebo nechce zabrat, tak běhám s kočárkem dokud neusne. Varianta B: jdu běhat brzy ráno než jde manžel do práce (tj. 5:30 odchod, do 6:30 návrat), nebo hodinku pohlídá odpoledne manžel, občas babičky. Nebo cvičím doma ať dítě spí nebo nespí, jen když nespí musím na něj dělat různé opičky, případně podávat dudlík, ale dá se a je to sranda🙂“, říká o svém způsobu relaxace uživatelka @arnostek.

Cvičení jako nejlepší způsob relaxace volí také @danask88:„Cvičit jsem chodila od mala se synem. Napřed si bral sebou pastelky a papíry a tu hodinu ve fitku si maloval, později tam dělal i úkoly. U nás byl pohodový recepční, který na něj dohlídnul a když kluka malování omrzelo zabavil ho. … Také jsem chodila běhat - na běžeckou dráhu u nás u ZŠ. Bylo tam také doskočiště pro skok do dálky, kam jsem malému vysypala hračky, bagry, lopatky atd. a on si krásně hrál na písku a já kolem něj kroužila.“

Na hřišti

Můj způsob relaxace je na pohyb mnohem skromnější, nejvíce si odpočinu s šálkem kávy nad časopisem nebo dobrou knihou. Když si nezapomenu termohrnek doma na kuchyňské lince, dá se tato „pohoda“ při dobrém naladění dětí praktikovat i na dětském hřišti, kde se děti nejlépe zabaví a já mám chvilku na (ne)rušené čtení.

Když děti nastoupí do školek a škol a ženy se vrátí, i kdyby částečně, do pracovního procesu, mnohé se shodují na tom, že volný čas už jim na sebe nezbývá žádný, ale i takovou situaci lze vidět pozitivně, jak potvrzuje uživatelka @sarihy: „Od chvíle, co jsem se vrátila do práce, žádný svůj čas vlastně nemám - je to neustálý kolotoč práce - škola - úkoly - kroužky - domácnost...Volno si čas od času děláme s manželem (jedeme někam na víkend, nebo jdeme aspoň na večeři). Já si tak akorát jednou za tři měsíce dojdu ke kadeřnici. A občas zacvičit nebo se projít, ale to moc nevychází časově, musím obstarat děti. Ale nevadí mi to - holky jsou už velké a jsou to parťáci vlastně na všechno. A rostou, osamostatňují se, budou moji péči a neustálý servis potřebovat míň a míň, pak bude čas na vlastní věci, to mi neuteče.“

Stejně tak důležité jako "najít si čas" je i to, jak kvalitně tento volný čas vyplníme. Někdo může mít o náplni svého volného času bez dětí jasnou představu, kterou pravidelně realizuje, někomu možná přijde vhod několik tipů přímo z pera Margot Sunderlandové, nejen o povzbuzujících způsobech, jak volný čas naplnit, ale také o tom, co dalšího dělat pro to, aby nás rodičovství nevyčerpávalo, ale bavilo. 

fotografie: pixabay.com

Zdroj: Věda zvaná rodičovství, Margot Sunderlandová