Úvodní dieta - první fáze

Budík na šest hodin, chci připravit vývar na požívání, dovařit zeleninu atd. Budík úspěšně zaklapnu a vstávám v sedm. Blahořečím svému andělu strážnému, že malá tu hodinku spí v klidu a já mohu pracovat. Dnes opravdu chci s dietou začít, nebo se vůbec neodhodlám! A je mi jasné, že pokud nebudou věci nachystané, tak m. odejde do práce s rezignací a k dietě se neodhodlá…

Ráno celkem v pohodě, skopový vývar mě neskutečně navnadil, plný masa a zeleniny mi vydržel na půlku dne bez toho, aniž bych pociťovala hlad a musela svačit. Stačila snídaně.

M. byl celkem spokojený.

Jsem překvapená, jak jsem celkem plná energie a jak málo mi stačí na uspokojení. Kdybych si dala rohlík, tak mám za chvíli hlad🙂

Večer m. krize. Vývar s masem mu nestačí, chce takzv. něco pevného do žaludku, prostě „hutného“, jak se vyjádřil. Dobře… tak já teda začnu vařit:D Udělala jsem květákovou kaši a přidala brokolici. M. to uspokojilo a mě vlastně taky.

Pro ty, kteří ví, co GAPS je, je první odstavec pouhé opakování…

Co je GAPS? … něco jako „lék na všechny nemoci“ a snad ne s tak velkou nadsázkou řečeno. Pěkně je to zde: http://zivakultura.cz/2012/06/co-je-to-gaps/

Zkráceně: GAPS= GUT and PSYCHOLOGY SYNDROME, což při překladu do češtiny popisuje to, že naše střevní flora, tedy bakterie které máme ve střevech, má obrovský vliv na stav naší psychiky a může přímo či nepřímo ovlivňovat náš celkový zdravotní stav. V praxi to tedy znamená, že stav našeho zažívacího systému je v podstatě klíčovým bodem našeho zdraví.

Jak to laicky vysvětluji m. a těm, co se ptají: ve střevech je toho hooodně…toho dobrého i zlého. Pokud vše funguje jak má, tak se toho zlého není třeba bát. Candidy a spol. denně přijímáme v potravě a neovlivníme to. Problém začne, pokud si z různých důvodů poškodíme trávení ve střevech (pokud enterocyty na mikroklkách nedokáží efektivně trávit disacharidy aj). Nestrávené sacharidy začnou krmit špatné bakterie, Candidám narostou chapadélka, uchytí se na stěnách střev a začnou produkovat toxiny…Střeva jsou chorá, zánětlivá..Toxiny následně zamořují celé tělo a jsou příčinou mnoha zánětů, slabé imunity, mnoha nemocí….úspěšné léčení a vyléčení je praktikováno u autismu, mnoha autoimunitních onemocnění, jako jsou astma, ekzém, alergie, dále dyspraxie, dyslexie, ADHD…i obyčejné kvasinky, které trápí třeba mě;)

Boj spočívá na více frontách:

1)vyvarujeme se všech složitějších sacharidů(ani kousek ať neprojde!), které GAPS pacienti vlivem chorých enterocytů nejsou schopni trávit a které následně krmí špatné bakterie

Vliv slova na naše sebevědomí je jeden z nejsilnějších aspektů, které nás ovlivňují. To jakým způsobem s námi jednají naši rodiče, naši kamarádi, učitelé ve škole, spolupracovníci a nadřízení, naši životní partneři a naše děti.

Slovo je velmi mocný nástroj a stejně tak jako nám dokáže být velmi dobře k užitku, může se stát zbraní, která způsobí na našich duších zranění, která se jen velmi špatně léčí a v mnoha případech se tyto rány nepodaří zacelit do konce života. Zvláště děti jsou velmi citlivé na to, jak s nimi mluvíme, jakými výrazy je častujeme, jaký volíme tón hlasu.

Kritika dospělého, obzvlášť rodičovská může vzít dítěti vítr z plachet na pěkně dlouhou dobu. Kritika, která se uloží do mozku, jako program do počítače pak ovlivňuje to, co budeme, nebo nebudeme dělat, to jak se budeme nebo nebudeme chovat, to jak budeme nebo nebudeme schopni komunikovat s lidmi, jestli se budeme umět prosadit a s kým se budeme stýkat.

Je jedno kolik nám je let. V dospělosti je to s kritikou podobné jako v dětství. Pravděpodobně se na věc,  která  je opakovaně kritizovaná nakonec vykašleme. Přestaneme chodit do společnosti, když nám opakovaně zkritizují oblečení, přestaneme chodit na koupaliště, pokud se kritika týká naší postavy, přestaneme zpívat, protože je kritizován náš hlas, přestaneme malovat ……Přestaneme mít rádi sami sebe.

Dovolíme lidem z našeho okolí, aby z nás udělali někoho, kdo se nám nelíbí, s kým nejsme spokojeni a s kým se necítíme dobře. Čím více se necháme ovlivnit názory druhých, tím těžší je uvědomit si, že to nejsme opravdu my, je to jen projekce lidí z našeho okolí. Většinou takových, kteří jsou nespokojeni sami se sebou a hnáni závistí ničí životy a sebevědomí nás ostatních.

Zkusme se na sebe podívat svýma vlastníma očima.