O tom, že jednoho dne budu mít miminko jsem snila už jako malá holčička, hrála jsem si na maminku a moje panenky byly moje děti. Myslela jsem si, že je mi souzeno být matkou a to je byl i můj životní cíl.

Ale co život nechtěl.... V pubertě se dostavil šok.... Velmi často mě bolívalo břicho, a to vedlo k mnoha vyšetření, doktoři nevěděli co se mnou tak si mě přehazovali jako horkou bramboru. Jednoho dne, díky ultrazvukovému vyšetření přišli na to že v břiše mám něco co by tam být nemělo, tak mě poslali na velké gyn. vyšetření pod nárkozou a zjistili že v břiše mi nic nepřebýva nýbrž chybí.

Po probuzení z narkózy mi doktoři sdělili že nemám dělohu, že trpím vrozenou genetickou vadou a že nikdy nemůžu mít vlastní dítě. Bylo to hrozné a těžké, vždyť jediné po čem jsem v životě toužila bylo dítě a teď mi jen tak řeknou že ho mít nemůžu. Bylo těžké s tím žít a před kamarádama se tvářit že je vše v pořádku ale já byla strašně nešťastná a hodně nocí jsem kvůli tomu probrečela. Ale nic se nedalo dělat život šel dál...

Dlouho dobu jsem tento problém nějak neřešila. Začala jsem to řešit a hledat různá řešení až když jsem potkala svého přítele a věděla jsem že s ním bych dítě chtěla. Hledala jsem na internetu různé možnosti, a jediná dostupná možnost byla náhradní matka, tj. žena která by odnosila moje dítě. Jenže nepsané pravidlo je, že ženy které chcou být náhradními matky si za to berou né malé peníze a ty já neměla a jelikož platím já i můj partner hypotéku tak by nám na to ani nikdo nepůjčil. Takže se to muselo řešit jinak...

Naštěstí mám užasnou rodinu a tak mi nabídla má sestra a má mamka že to pro mě udělají. Přemýšlela jsem nad sestrou, jenže ta nemá žádné svoje dítě a já nechtěla aby první dítě které by porodila musela dát mě. Takže to zbylo na mamku. V době kdy jsme to začali řešit bylo mamce 46let,a i tak vůbec neváhala a šla do toho. Několikrát jsem jí říkala ať si to dobře rozmyslí, že se nebudu zlobit když to nebude chtít udělat, že na ní nechci tlačit, ale ona si to nerozmyslela, řekla bych že už byla pár let připravena na to že to udělá. Musím ještě podotknou, že mamka má tři dcery (25, 23, 6 let)

Domluvily jsme si s mamkou chůzku v centru léčby neplodnosti a tam jsem se setkaly s doktorem a celé to probrali a on s tím souhlasil že do toho půjdeme. Takže začalo pravidelné chození k doktorovi a hormonální léčba, píchaní njekcí a nakonec odběr vajíček, odebrali mi kolem 20 vajíček a z toho se jim podařilo udělat 13 embryí. Na první pokus jsme dávali jen jedno embryo, nechtěli jsme riskovat dvojčata, což už by byla na mamčin věk moc velká zátěž. a nastalo 14 dní čekání na výsledek, po uplynutí této doby jsme volali na kliniku a tam nám bohužel oznámili že to nevyšlo. Mezitím jsem ještě zkončila po oběru vajíček v nemocnici s torzi jednoho vaječníku, který mi museli nakonec vzít.

V tento předvánoční čas se na nás valí takových reklam na hračky pro naše děti! Ale jsou všechny opravdu vhodné? I nad tímto se snažíme zamýšlet téměř neustále a vybírat pro vás do prodeje jen takové produkty, které bychom koupily i vlastním dětem. Mnoho zákazníků se nás ptá, co koupit dětem okolo jednoho roku… Tak tedy – tady jsou naše doporučení pro ty nejmenší a to spolu se soutěží o kupón na nákup u nás v hodnotě 500Kč! 

Dnešní děti mají často tolik hraček, že se mezi nimi ztrácí. Hodně stimulů způsobuje, že se děti nedokáží soustředit a po pár minutách skákání od jedné hračky k druhé se zase nudí, protože se do ničeho nedokáží „ponořit“… Nebylo by tak lepší volit kvalitu před kvantitou?

V prvních letech života je velmi důležité, aby dítko přicházelo do styku s přírodními materiály, díky kterým se učí o okolním světě. Dřevo, vlna, bavlna, ale i keramika, sklo (např. nádobí)... Kvalita materiálu často přímo vybízí k tomu, aby se s pomůckou zacházelo jemně, opatrně, s úctou a zodpovědností. Kromě své krásy a estetičnosti jsou tyto materiály také šetrnější k životnímu prostředí a je u nich menší riziko používání barev a toxinů, které nepatří do rukou (a úst) našich dětí. 

Asi je nám všem jasné, že bychom mohli vybírat hračky, které by byly smysluplné a zobrazovaly by objekty z reálného světa (např. dám přednost hnědému psovi před růžovým). A pro nás dalším důležitým bodem je jednoduchost. Velké množství barev, zvuků, činností a vjemů v jedné hračce může dítě rozptylovat, může narušovat jeho schopnost soustředění. Osobně věřím, že na rozvoj hudebních vloh jsou tu hudební nástoje, k trénování motoriky, např. zatloukání jsou zatloukačky a k učení písmen a číslic další pomůcky. Když pak máme všechno v jednom, třeba v plastovém stolečku, kde se kladívkem zatloukají hlavičky, které zpívají při každém trefení se a navíc abecedu nebo čísla... Pro dítě je to moc. Věřím, že v jednoduchosti je krása a síla! 

A které hračky se nám osvědčily? 

Nejdříve pár tipů z klasických montessori pomůcek….