Ahojte,

Mam pocit, že #ditetydne potrebuje zmenu. Čo navrhujem? Každy týždeň navrhnete v komentároch tému budúceho týždňa a ten, kto získa s témou najväčšiu podporu, vyberie podľa seba 5 výherných fotografií a pripraví k ním krátke texty. Článok s fotografiami zverejní u seba. Ja mu pomôžem s prípravou fotografií, rozpošlem srdiečka a urobím baneriky 🙂

Ako by to mohlo vyzerať 🙂

Dnes som si zvolil tému: Detská tvár

Pozerať sa do tváre detí je pre rodičov niečo kúzelné, je to ako pozerať sa do zrkadla, je to zároveň pohľad na milovaného partnera aj na úplne nového človeka.

Skúste si niekedy uvedomiť všetky tieto pohľady 🙂

Proc prirodni?

Jsem proste takovy prirodni typ a tak jsem druhou polovinu tehotenstvi s dcerou stravila v prirode, kde se mala take narodila. 

Byl horky cerven 2011 , posledni dny tehotenstvi bylo opravdu vedro a ja uz jen odpocivala na louce ve stinu stromu. V den terminu jsem se rano probudila a citila, ze uz je to tu...menstruacni bolesti, nutkave vyprazdneni a lehounke stahy po 12ti minutach... cely den v podstate stejne, cela noc stejna ale stejne jsem nespala a cekala co bude. Rano kolem ctvrte uz jsem citila, ze dal lezet nemuzu a vysla jsem na zahradu. Bylo svezi letni rano, zpivali ptaci a ja rozdelala ohynek, abych si prohrala zada. Ohen byl posledni mesice tehotentstvi na dennim poradku, i jsem na nem rada varila. Zabavila jsem se nosenim dreva a nahrivanim se. Muz jeste spal, mel upal a ja ho nechtela jentak budit. Zacala jsem touzit po vode, jenze stahy me stahovali k zemi a tak jsem muze vzbudila. Vzal kovovou vanu, vydrhnul ji jak se dalo a na ohni zacal hrat vodu. Ja chodila kolem a tesila jsem se az do vody nasypu sul a odpocinu si tam. V 9h jsem se do ni natahla, krasna uleva, konecne me kazdy stah nesrazil na kolena. Zadek jsem mela ve vode uplne volne, coz mi vyhovovalo. Stahy prichazely casteji a casteji, ale ja uz cas nijak nevnimala.. pripadala jsem si jako obrovsky tunel a vnimala jen, co se deje dole... kolem 11te me vyrusilo horko, zjistila jsem, ze uz neni to krasne svezi rano, ale poradne vedro a dusno. Jenze tepla voda byla uzasna a tak me muz aspon chodil polevat hlavu studenou vodou. Vedel, kdy tam ma byt a kdy ne, uzasny porodni asistent. Pred polednem prisla krize, pocit, ze to hrozne trva, ze neumim rodit a dokonce, ze uz koncim a ted to za me nekdo doresi a bude klid, protoze ja uz nechci. Chtela jsem vylezt i z vany, ale prisla kontrakce a srazila me k zemi, tak ze jsem se zavztekala, ze stejne nedojdu ani do auta a vratila se do vody. Onen vztek mi umoznil si uvedomit, ze uz se asi blizi narozeni miminka a ze mi to jde vlastne skvele, dodalo mi to novou silu. Zkusila jsem se sama vysetrit a citila uvnitr obaly a tvrdou hlavicku. Po chvily se kontrakce z otviracich zmenili na tlacici... rekla bych, ze mohlo byt 12hodin. Po cca hodine jsem zjistila, ze se hlavicka sesunula jen o malinko a zkousela jsem tlacit, ale hlavicka vzdy zajela zpet a tak jsem si rekla, ze nebudu plytvat silami, kdovi jak dlouho to jeste potrva. Ponorila jsem se opet do tunelu a nechala telo, at dela, co potrebuje. Kazda kontrakce me donutila vydat ze sebe hlasite grrrr, jak se mi stahovalo cele bricho i s branici. Par poradne silnych stahu a uz jsem citila, ze hlavicka je natlacena uplne u vchodu. Rukama jsem si branila hraz a dal jsem nechavala tempo na telu a miminku. Prisla dalsi trojita kontrakce a hlavicka zajela zas zpet a me v sekunde projelo hlavou, kirna zas se vratila a najednou prisla jedna necekana, telo se stahlo jeste mnohem vic a hlavicka byla venku. Krasna tmava hlavicka..volala jsem muze, at honem prijde. Spolecne jsme hlavicku hladili a cekali na stah. Ten prisel, takovy jemny a byla venku cela. Muz ji drzel a vzajemne se prohlizeli. Dcerka na nej koulela tema velikanskyma novorozeneckyma ocima, bylo 14:50h...dusno, 35st, ostre slunce. Polozil mi ji na hrudnik a ja si prohlizela ty malinke nozicky.. dcerka se jeste prisala a ja porodila placentu, nejak jsem necekala, ze to bude tak brzy a tak jsem mela krvavou lazen. Stejne se blizila bourka a musela jsem i s dcerkou z vody. Muz nam jeste pripravil vodu novou a nez se zacalo bourit, tak jsme si uzivali dal v teple vode. Pak jsme si vsichni zalezli, venku radila poradna letni bourka. Dcerka si vybrala krasny datum 6.6.2011. 

Ted cekam na druhy porod, tentokrat si uzivam tehotenstvi zas jinak. Bohuzel ne tolik v prirode jako prvne. V peci PA,pece lekaru minimalni(do 20tt, nez mi doslo, ze me to pokazde je  stresuje, ze lekarka jen hleda patologie  divi se, ze zadne nesjou,.)

A rikam si, jaky prichod na svet si vybere tohle miminko? 🙂 

Kazdy mame pravo na svoje emoce, pocity.

Jdeme kazdy svoji vlastni cestou, na ktere jsme si nasbirali vlastni zkusenosti a na svet kolem sebe se divame svyma vlastnima ocima.

Tento pohled je ten jediny spravny. Jsme to my, kdo rozhoduje o svem zivote. 

Jsem ted potreti tehotna. Mam jednu narozenou dcerku, druhe miminko, pravdepodobne syn je nyni v brisku, mam uz polovinu tehotenstvi za sebou.

U prvniho miminka jsem prodelala zamlkle tehotenstvi. Vnimala jsem to jako tragedii a porad se ptala proc. Hledala zeny, ktere si tim taky prosly a i presto, ze jsem se tvarila, ze se nic nedeje, tak jsem tim trpela a divila se, ze moje blizke okoli, ktere vedelo, co se stalo, netrpi tak jako ja.

Cas to odnesl a ja byla v sedmem mesici tehotenstvi s dcerkou. Lekar mi prisel na nejake mimo tabulkove hodnoty v krvi a zacalo martirium po doktorech a strach. Vyvolany strach, jeste vetsi nez ten, ktery jsem cele tehotenstvi mela. Vse dopadlo skvele, nic se nepotvrdilo.

Jsem nadsena z toho, ze jsem mela moznost kojit. Bez jakekoli komplikace, vzdy s radosti a s laskou. Kojila jsem mockrat a mockrat denne i v noci. Libilo se mi to, mela jsem rada intimitu a pouto mezi mnou a dcerkou, ktere diky tomu vzniklo. Na reakce okoli, ze ve 12 mesicich by se melo prestat jsem reagovala s usmevem a rozhodne si myslela sve.

Kdyz bylo dcerce 16 mesicu, tak jsem zacala citit, ze uz to neni ono, ze prsem zahani nudu, a to zejmena  v noci. A ze moje pokusy ji zkusit privest na jine myslenky v ni vyvolavaji pouze vztek. Tak me to poprve privedlo na myslenku kojeni ukoncit.

Zacala jsem sbirat zkusenosti ostatnich, jak probiha odstaveni ditete, ktere uz velmi dobre rozumi a paleta jeho naroku se znacne rozsirila. A navody jako pomazat si prsa cesnekem nebo zalepit bradavky naplasti nebo proste odjet mi prisly pro me neproveditelne a neuveritelne. Proste jsem si tim overila pouze to, ze to musim zvladnout sama. Trochu me to desilo, umela usnout jen v aute, v kocarku a u prsa, a to se mnou.

Pockala jsem na vhodnou dobu, kdy ji nerostly zuby, necestovaly jsme a stanovila si vnitrne termin, kdy ji tedy dam naposled. Jenze to neslo, necitila jsem se na to, i presto, ze uz jsem z kojeni byla vycerpana. Tak jsem se na to vyprdla a kojila dal.

Mozna i tim, jak jsem na to prestala zamerovat pozornost, tak to prislo samo.

Jeden den jsem ji vecer nakojila a kdyz chtela pred usnutim jeste, tak jsem ji smutne rekla, ze vsechno mlicko je uz vypite, ze tam pro ni bylo, ale ze uz neni a nebude, ale ze ji mam moc rada a budu se k ni tulit dokud neusne. Chvilku nechapave hledela, ale pak se otocila a spala. Pak jsem tedy nechapala ja 🙂