Uplynuly tři dny a my se zase chystaly snidat a nabrat energii po návštěvě našich miláčků 🙂 najednou se rozletěly dveře a v nich sestra, že hledá maminku Baronovou :( moje prvotni pocity byly srovnatelné ze zemětřesením. Celá vyděšená jsem se ptala co se stalo a jestli je něco s malou. Sestra mně uklidnila, že se nic neděje, jen že Vali je natolik silná, že může konečně s JIPky na oddělění 12- rooming in. Teda, tak to bylo jako by mnou projelo deset štastných koňských spřežení....cože?????my budeme KONEČNĚ SPOLU???? tak jsem se měla v klidu nasnídat a pak se uvidi co a jak....když jsem se vrátila z toalety, Jani mi oznámila, že mám jet na JIPku, chtěji se mnou mluvit doktoři. Ani nevite, jak se mi ulevilo, konečně jsem se k malé nemusela vracet a loučit se s ni, byli jsme spolu už napořád. Což bylo 6 dnů od porodu to nejlepší co mně mohlo potkat. A jak jsme to všechno zvládaly???? na začátku to byl boj, malou jsem krmila sondičkou, co 3 hodiny odsávala mléko a dělala si záznamy jako na vojně. Jakmile přišel na návštěvu Kája- můj manžel a nejskvělejší táta v jedné osobě, byla jsem štastná- jsme celá rodina pohromadě. A to jsem ještě netušila, že tato zkušenost mi přinese mnoho dobrého do začátků mateřství