Jaký vybrat kočárek pro miminko, aby ta procházka zkrátka stála "za to"? Také jsme tuto otázku řešili... Barva byla jasná, jen jakou značku, jaký tip? Prochodili jsme kupu prodejen, nalistovali hromadu prospektů a časopisů a pak jsme se rozhodli řešit to jinak... Prvotně jsme totiž chtěli pro to naše miminko takový kočárek, který bude i zdobný a pyšně se za ním poneseme na každé procházce. Ovšem ihned po tom co jsme prozřeli, jsme se na kočárek koukali jako na svou vlastní postel na kolečkách...

Nechceme se v posteli mačkat - měl by tedy být prostorný... Občas se rádi pohoupeme (což zrovna v posteli moc nejde, ale přišlo nám to v roli miminka jako super), tedy by měl být houpací, ne moc tvrdý... Budeme chodit po městě, ale i na procházky v přírodě - pak se budeme soustředit na kolečka a jejich pohyblivost a možnosti jízdy i v menším terénu... Budeme s naší "postelí" jezdit i autem - koukneme se tedy i na skladnost... Občas třeba vyrazíme někam, kde budou výtahy - bude fajn, když se do nich kočárek vejde... Nechceme stále dokupovat další a další kočárky, jakože od vajíčka do auta po sporťáček - pak tedy budeme volit více-dílné varianty... Bude super, když k němu budeme mít i padnoucí fusak a slídy... A protože nebude stále jen "tlačit" manžel, měl by také být lehký... A hezký? No to samo také, přece jen je to událost, která má být i vidět, ale hlavní bude aby prdečkovi bylo fajn...

Tak jo... Vybaveni parametry jsme vyrazili znovu... A přišel další a ne zanedbatelný parametr - cena. Hmmm... Kdo by nechtěl aby jeho kočátek splňoval parametry a ještě měl cedulku - Versace, jenže 90 tisíc, to je spíš jako dát kauci na rodinný vůz... Inu nebudu již dlouze popisovat jak jsme se dostali na cenu, která pro nás byla přijatelná a kočárek splňoval, když ne vše, tak alespoň většinu... Dá se to najít, jsme důkazem. Značky kočárků a jejich prodejce zde propagovat nebudu, od toho tento krátký postřeh není - spíš takový malý tip pro budoucí rodiče - jak na kočárek.

A co bychom to byli za tvůrce, kdybychom ovšem zcela otevřeně nenabídli k tomu Vašemu kočárku - naše doplňky... Je vskutku z čeho vybírat, věřte nám, sami je používáme a tak Vám možná přijde vhod dnešní variace 6x jinak 🙂

Přejeme plno krásných, harmonických, vzdušných, příjemných, zdravých a spokojených kilometrů s kočárkem - ať už bude jakýkoli... LittleEYE

Dlouho jsem přemýšlela, zda má vůbec smysl průběh mého porodu sepisovat, jestli to vůbec bude někoho zajímat. Ale nakonec jsem usoudila, že by těchto pár řádků mohlo někoho povzbudit a někoho možná i pobavit.

Byla jsem nadšená, jako každá maminka a nemohla jsem se dočkat chvíle, kdy poprvé uvidím ten malý uzlíček. Každý den jsem si říkala, jak by asi mohl vypadat, komu bude podobný a jestli bude vlasatý. Co si budeme povídat, která z nás o tutom nepřemýšlela? Ale samozřejmě jsem chtěla, aby moje miminko bylo hlavně zdravé.

Hodně dlouho jsem si myslela, že se nic nezměnilo, a i když mám břicho, přes které si nevidím ani na špičky prstů u nohou, tak přeci zvládnu všechno ne? Do práce jsem chodila téměř až do porodu, i když, asi bych neměla používat slovo chodila, ale spíše se valila :D Moje velká výhoda byla, že bylo teplo, takže jsem svoje oteklé ploutve narvala do žabek a úchvatné tělo do šatů, no a bylo to bez starostí🙂

Celé těhotenství probíhalo naprosto skvěle, žádné nevolnosti, málo nabraných kil ( bylo jich ve finále 13, ale pro mě to bylo málo :D), čas mi rychle utíkal díky už zmiňované práci a jedinou komplikaci, kterou jsme s rampelníkem měli byla, že nám přestala fungovat ledvina. Jako při každé kontrole u svého gyndaře se mě pan doktor zeptal, jak se cítím a já jako vždy odpověděla, že naprosto skvěle a pan doktor mou odpověď obdařil smířlivým úsměvem a myslím si, že v hlavě mu vždy problesklo „no to určitě“ :D Po tom, co mi na ultrazvuku ukázal rampleníčka, řekla jsem mu, že mám tak zlobivé dítě, že mi zarývá nožky pod žebra, na což jsem dostala odpověď, že tam malinkej nedosáhne. Dostala jsem tedy za odměnu ještě jeden ultrazvuk a verdikt zněl, že ledvina nefunguje a je plná močového vaku. Ve finále jsme to ustáli, bolesti byly velké, někdy nesnesitelné, ale co bych pro tu svojí lásku nezvládla.

Už jsem odpočítávala každý den a přišlo mi to někonečný. Měla jsem jít na kontrolu do nemocnice dva dny po řádném termínu. Byla jsem zoufalá, protože minulou kontrolu mi provedli Hamiltona a jemu se stále nikam nechtělo. Když mě zavolali, modlila jsem se, aby byla nějaká změna. V kabince jsem odložila svůj stan, tak mi totiž přišlo oblečení, které jsem nosila. Přišla jsem za panem doktorem, který si hned v úvodu ze mě udělal srandu, že bychom s partnerem spolu měli spát alespoň třikrát denně, abychom malému pomohli na svět. To se snad zbláznil? :D Jediná odpověď, na kterou jsem se zmohla byla, že partner určitě netouží po ničem jiném, než obšťastnit přežranou anakondu (to jsem měla být já)...Po chvilce jsme tedy přešli ke kontrole a mé srdce z jedné strany zaplesalo, když jsem uslyšela, jste připravená a je to otázka pár hodin, ale z druhé strany, co když zase kecá? :D Tak jsem se oblékla a vyrazili jsme si s partnerem na dobrý oběd, mohl být na dlouhou dobu poslední. :D

Přišel večer a stále se nic nedělo, tak mi bylo jasné, že se nic nejí tak horké, jak se to uvaří a zase to byl planý poplach. Lehla jsem si do postele a rozhodla jsem se, že i přes bolavou ledvinu a dost mělké dýchání, způsobené tím malým mrňouskem, si tu noc užiju a pořádně se vyspím. Ale to jsem si jen myslela. S půlnocí přišly první kontrakce, já jsem byla plná rozporuplných pocitů, protože jsem stále netušila, jaký je rozdíl mezi poslíčky a kontrakcemi. Ležela jsem nehnutě a koukala na digitální hodiny, které se nám promítají na strop ložnice. Kontrakce se mi vracely po osmi minutách. Vydržela jsem do půl druhé a potom jsem si šla dát horkou vanu. Partner spokojeně spal a snažila jsem se být potichu, ať ho zbytečně nestresuju. Ve vaně se mi kontrakce zkrátily a zintenzivnily, přesně jak chytré knížky píší 🙂 Po půl hodině jsem z vany vylezla a šla jsem se zachumlat pod deku do obýváku. Pozorovala jsem tu tichou noc a moje dvě kočičí lásky neváhaly a šly si lehnout ke mně, byla to pro mě v tu chvíli úžasná terapie a relax. Kontrakce už se držely na čtyřech minutách téměř do půl páté ráno, tak jsem se rozhodla, že partnera vzbudím a měli bychom asi za chvíli vyrazit. Uvařila jsem mu čaj a připravila snídani. Po tom co jsem ho probudila slovy, miláčku vstávej, už je to tady, na mě vytřeštil oči a vylítnul z postele, jako kdybych už byla v druhé době porodní :D V klidu si vypil čaj, ale druhý koláček už nedojedl, protože mi začaly tak silné křížové bolesti, že už jsme museli jet. Mezi dvěřmi, kde nás naše kočičky vyprovázely a já už sotva funěla, mi partner říká a nevrátí nás domů? No to teda nevrátí!!! :D