Včera večer jsem měla psát článek. Myslela jsem na něj už od pátku. A místo toho jsem viděla čtyři díly desáté řady Přátel. Taky ten seriál milujete, i když už je vlastně tak starý? A víte co? Nic.

Článek napsaný nemám, za to jsem se nasmála, jako už dlouho ne. Ne nebojte, tohle nebude další z těch článků, které kritizují naší závislost napříč sociálními sítěmi s doporučením, že sebeláska je to nej, co pro sebe můžete udělat, stejně jako najít si čas na to, co máte opravdu rádi.

No, možná trochu bude…ale pěkně od začátku….

Na začátek by se slušilo, abych se představila. Tak se to totiž prý má a dělá a hlavně, chtěla bych, abychom se znali o trochu lépe. Jmenuji se Monika a možná Vás to překvapí, ale nejsem na blogerském poli nováčkem. Bloguji už třetím rokem, ach ano, letos můj blog oslavil třetí narozeniny. Tedy můj bývalý blog, tedy ten, který jsem kdysi psala. Ještě ho vítr času úplně nezavál a řekla bych, že měl i maličký, ješitný úspěch a opravdu jsem ho milovala. Ale také byl mým bičem. Ano, správně čekáte teď tu část, kdy zdůrazním, jak mě blogování vlastně nutilo být stále on-line a jak mě honba za počtem liků, postupně místo motivovala, naprosto demotivovala. A to natolik, že jsem se na rok ze psaní úplně stáhla a měla pocit, že už nikdy nezačnu.

Ano a bez debat, pokud trávíte celé dny sjížděním instagramu a pinterestu a na konci dne máte chuť depresí začít psát si své vlastní parte, přestaňte s tím. Možná nesledujete ty správné lidi. Překvapeni?

Ono totiž hrozně záleží, koho sledujete. Pokud já se svými 164 cm, polovlnitými vlasy(to jsou ty vlasy, které nejsou rozkošně vlnité, ale jen Vás prudí tím, jak se cuchají)budu sledovat účty topmodelek s „nohama někam sem, zatímco já je mám jenom sem“(jak by řekla Bridget Jones), opravdu mi to štěstí nepřinese. Přinese to maximálně jen impuls začít hledat na googlu zázračnou pilulku jak podpořit růst a prodloužit nohy třeba zavěšováním se do rámů od dveří.

Čas adventu a Vánoc sebou přináší uvědomění opravdových hodnot. Vyzývá nás k zamyšlení, co je to ryzost života. Například víme, co je to láska, avšak otázkou je, jak ji dokážeme projevovat ostatním?  Jak milujeme. Víme, že je důležité odpouštět. Dokážeme to?

A Vánoce jsou ročním mezníkem, který nás vrací zpět k původnímu bohatství. Lásce, naději, radosti, zdraví, spokojenosti. K tomu, co nasytí skutečný smysl života.

A tak pojďme sdílet tuto sílu Vánoc našemi příběhy.

• Napište vlastní příběh, který se odehrál nebo stále odehrává během adventu nebo vánočních svátků. Může být veselý, poučný. Radostný nebo k zamyšlení. Napište o tom, co život skutečně přinesl. Můžete také popsat, jakým způsobem trávíte čas během Vánoc nebo jak tradičně prožíváte chvíle Štědrého dne.
• Svůj příběh napiště jako článek a označte ho #vanocnipribeh
• 21.12. 2015 vybereme 3 nejzajímavější články s příběhy a autorům zašleme vánoční dárky od Modrého koníka. (Máte se na co těšit, dárky budou pestré 🙂 )

Těším se na vaše příběhy a přeji nádhernou atmosféru adventu.

Isolda