Již před tím, než jsme byly tři, jsme byli s mužem rozhodnutí, že budeme chtít jen jedno dítě. Během mého „báječného“ těhotenství a ještě „lepším“ porodu mé dcery Medy se to i potvrdilo- znovu už absolvovat tento proces nechceme, navíc se nám potvrdilo i to, co jsme si o sobě mysleli už jako bezdětní – chceme vložit veškerou péči a energii jen pro ní.

Ujasnění, že nechci mít další děti, během vlny druhátek všech mých kamarádek, pro mne bylo příjemné – málokdy si bývám něčím jistá.
Horší byla otázka, jak svou plodnost nevyužívat po další dlouhé roky- volba antikoncepce se překvapivě ukázala jako nejtěžší oříšek celé záležitosti.

Restart cyklu po porodu

Přestože jsem plně kojila celý první rok dcery, jelikož má drahá dcera byla kozomila a kromě jogurtu a okurek odmítala jíst úplně všechno, co jsem jí s láskou podávala, menstruovala jsem velmi brzy, asi třetí měsíc po porodu.

Mé cyklické já si během těhotenství asi dobře odpočinulo, protože můj cyklus byl na minutu přesný a všechny cyklické fáze se mi nabízely s maximálním prožitkem – ovulace, kdy jsem nebyla schopna myslet několik dní na nic jiného než na sex byla ta lepší část cyklu, po němž přícházel stejně silný premenstruační syndrom- návaly vzteku, záchvaty zuřivosti, pláče a probdělé noci s uvažováním o své vlastní existenci.

V době menstruace jsem obvykle první tři dny ležela v křeči a nedokázala být vzhůru.
Navíc vzhledem k tomu, jak asi silné bývaly moje ovulace jsem začala mít obavy o to, zda antikoncepční metoda, kterou jsme roky bez problému používali- přirozená antikoncepce s ohledem na plodné dny, je ještě tak účinná a bezpečná jako v dobách, kdy by nám nevadilo, kdybych otěhotněla a kdy jsem ani o tom, že bych otěhotnět mohla, moc nepřemýšlela - bylo to prostě jedno.