Již před tím, než jsme byly tři, jsme byli s mužem rozhodnutí, že budeme chtít jen jedno dítě. Během mého „báječného“ těhotenství a ještě „lepším“ porodu mé dcery Medy se to i potvrdilo- znovu už absolvovat tento proces nechceme, navíc se nám potvrdilo i to, co jsme si o sobě mysleli už jako bezdětní – chceme vložit veškerou péči a energii jen pro ní.

Ujasnění, že nechci mít další děti, během vlny druhátek všech mých kamarádek, pro mne bylo příjemné – málokdy si bývám něčím jistá.
Horší byla otázka, jak svou plodnost nevyužívat po další dlouhé roky- volba antikoncepce se překvapivě ukázala jako nejtěžší oříšek celé záležitosti.

Restart cyklu po porodu

Přestože jsem plně kojila celý první rok dcery, jelikož má drahá dcera byla kozomila a kromě jogurtu a okurek odmítala jíst úplně všechno, co jsem jí s láskou podávala, menstruovala jsem velmi brzy, asi třetí měsíc po porodu.

Mé cyklické já si během těhotenství asi dobře odpočinulo, protože můj cyklus byl na minutu přesný a všechny cyklické fáze se mi nabízely s maximálním prožitkem – ovulace, kdy jsem nebyla schopna myslet několik dní na nic jiného než na sex byla ta lepší část cyklu, po němž přícházel stejně silný premenstruační syndrom- návaly vzteku, záchvaty zuřivosti, pláče a probdělé noci s uvažováním o své vlastní existenci.

V době menstruace jsem obvykle první tři dny ležela v křeči a nedokázala být vzhůru.
Navíc vzhledem k tomu, jak asi silné bývaly moje ovulace jsem začala mít obavy o to, zda antikoncepční metoda, kterou jsme roky bez problému používali- přirozená antikoncepce s ohledem na plodné dny, je ještě tak účinná a bezpečná jako v dobách, kdy by nám nevadilo, kdybych otěhotněla a kdy jsem ani o tom, že bych otěhotnět mohla, moc nepřemýšlela - bylo to prostě jedno.

Nyní, v přesvědčení, že otěhotnět prostě nikdy znovu nechci, jsem v očekávání každého cyklu s každou hodinou zpoždění, kterou jsem si předem způsobovala nervozitou, šílela.

Stop nervům a PMS

Kvůli obavám z otěhotnění a nedůvěře k přirozené antikoncepční metodě, kterou jsem si strachem z otěhotnění vypěstovala, a také z vyčerpání z měnících se nálad a mučícím stavů během premenstruačnímu syndromu jsem se pomalu rozhodla, že vyzkouším hormonální antikoncepci. Kdysi, jako náctiletá, v dobách pubertálních vztahů a prvních lásek, kdy se prakticky nedělalo nic jiného, než souložilo, jsem jí brala a moc mi to vyhovovalo, bylo mi po ní dobře, neměla jsem žádné potíže.

Když jsem před deseti lety začla žít s manželem, časem, po získání vzájemné důvěry, jsem jí pro nadbytečnost vysadila.

Bohužel za tu dobu se pohled na hormonální antikoncepci změnil, už se nepokládala za tak geniální výdobytek doby a spíše než o přínosech se o ní teď hovoří v souvislosti s riziky, které s sebou její užívání nese.

Hormonální antikoncepce není jednoduché řešení

Zdravotní rizika užívání antikoncepce jsou často diskutovaná.

Po mnoha výzkumech a upravování dávek obsažených hormonů, které se během let velmi snížily, jsou její vedlejší účinky prokázány a jejich seznam se rozšířil. 

Mezi známá rizika, jako je riziko vzniku trombóz či embolií, se v posledních letech prokázal vliv na růst nádorových onemocnění, vysoká zátěž pro trávicí systém a játra a také alergické změny na pokožce.

Zdravotní rizika fyzické schránky našeho těla jsou prokázaná, mne nejvíc vadí vedlejší účinky na poli ovlivnění psychiky, které jsou stále předmětem spekulací a spíše subjektivních pocitů jednotlivých uživatelek. 

Uměle vyvolaný cyklus bez ovulace a všech jejích hormonálních bonusů vede často k nechuti na sex.

Absence cykličnosti v případě boje s PMS může být výhodou při potlačení těch negativních emocí a výkyvů, na druhou stranu ale přichází emoční útlum i v ostatních fázích cyklu, které jsou nám ženským přínosem.

Často se hovoří o tom, že ženy užívající HA se díky vymazání své cykličnosti a změnám, které hormonální zátěž přináší, chovají jako muži a tento jev vede také ke špatnému výběru životních partnerů.

Skvělý dokument na toto téma je ke shlédnutí zde v archivu ČT. 

Těmito poznanými okolnostmi, které jsem jako nepociťovala,změnil můj názor na její užívání jako na komfort bez rizika.

I přes své vnitřní přesvědčení, že HA není to zrovna to nejlepší, co pro svoje tělo mohu udělat, ze zoufalství a zvědavosti jsem se rozhodla jsem  pro experiment, zda mi dokáže antikoncepce na moje potíže s psychickými problémy během cyklu pomoci. Uvědomovala jsem si, že příznivější pro celou mou situaci by bylo zkusit pracovat na přijímání své cykličnosti, ale vzhledem k okolnostem jsem se rozhodla pro jednoduché řešení.

Také jsem si od „prášků“ slibovala, že mi přinesou klid ohledně nechtěného těhotenství. S vědomím a znalostmi, co hormonální antikoncepce může způsobit, jsem si ji nechala předepsat  s tím, že ji použiji jako lék a uvidím, zda mi pomůže. A doufala jsem v lepší zítřky.

Hormonální antikoncepce jako lék

Během prvních měsíců užívání se nestalo téměř nic, krom úlevy od silného krvácení, které jsem mívala, a s ním spojené bolesti. Vůči sexu jsem ovšem pociťovala úlevu, že jsem chráněna před nechtěným otěhotněním, a pomohlo mi to k uvolnění.

Výkyvy během cyklu jsem pociťovala stále, ačkoli s vědomím, že se jedná o uměle vyvolaný pseudocyklus. Stále jsem přibližně věděla, kdy bych asi měla ovulovat a kdy se blíží onen týden před menstruací. Premenstruační stav se zmírnil, ale nepominul. Spása přišla až v okamžiku, kdy jsme bleskově zvolili termín dovolené a já na ní nechtěla menstruovat, takže jsem použila dvě plata bez přestávky, abych zabránila krvácení.

Teprve v tuto dobu jsem si všimla, že jsem dokázala delší dobu fungovat bez depresivních stavů a poměrně dlouho jsme se s mužem nepohádali a dokázali se kolem sebe pohybovat bez řevu. Poprvé po delší době mi bylo dobře a nenesla jsem následky premenstruačního týdne dalších několik dní.

Happy end se nekoná

Ukázalo se, že zřejmě jediné řešení mého problému by tedy zřejmě bylo nemenstruovat už nikdy a vůbec, což jsem naštěstí se zachováním trochy mé kdysi zdravé mysli zavrhla.
Zároveň jsem si také uvědomila, o co jsem přišla v těch „lepších časech“ - boje bláznivá ovulace a velká chuť k sexu a s ní velké napojení na celé moje tělo, kdy jsem si bez většího snažení mohla užívat dlouhé a mnohonásobné orgasmy, byly nyní jen sladká vzpomínka. Uvědomovala jsme si, že komfort nekrvácení a nehoršících se nálad jsem vyměnila za minimální potěšení a téměř nulové chuti na sex, kterou jsem dokázala udržovat jen ve snaze hledání starých postelových časů.

Výsledek se změnil, okolnosti nikoli

Nyní při načínání posledního plata antikoncepce, ke které už nechovám žádné pozitivní city, jen si chci užít poslední letní dovolenou jako zaručeně neplodná, jsem tam, kde jsem byla před asi devíti měsíci, kdy jsem načnula to první.

Nechci mít další děti, nechci trpět premenstruačním syndromem a nechci přijít o svoje ženství, které souvisí s mým sexuálním životem víc, než jsem si myslela.

Čeká mne poprázdninová návštěva gynekoložky a rozmýšlení, jakou cestou se se svými vaječníky a dělohou vydáme. 

Mými dalšími možnostmi zřejmě bude úprava dávkování antikoncepce a zřejmě i její změna, či vydání se zcela jinou cestou. Možná je to výzva začít dělat věci jinak.

Možnosti dlouhodobé antikoncepce

Mám několik dalších možností volby dlouhodobé antikoncepce, konkrétně je popisuji v dalším článku. 

Vzhledem ke své extrémní citlivosti se obávám děložního tělíska, že ho ucítím, volba toho nehormonálního by se mi moc líbila, obávám se však silnější a nepravidelné menstruace a můj problém s PMS by se tím neřešil. Názorů na jeho používání je i na Koníkovém foru o něm požehnaně a velmi se různí. 

Volba hormonálního tělíska je se obávám trochu z bláta do louže, ačkoli hormonální dávka je nejnižší že všech hormonálních antikoncepcí. Nevyřešil by se ale můj vnitřní boj s tím, že mám všeobecně k léčivům odpor a moje poslední antikoncepce je spíš krok zoufalství. Možná mým přesvědčením, že je hormonální antikoncepce špatná volba, jsem si předem její pozitivní účinky zazdila. Rozhodně se ale o tom poradím se svou lékařkou, rozsáhlá diskuze k přečtení je zde na Koníkovi také.  

Ze všech mých obav tedy vyplývá, že mne čekají měsíce zkoušení a hledání a také rozhodnutí, jakou cestou se vydat. 

Konečné řešení naší plodnosti - sterilizace?

O podvázání vaječníků jako o jednorázovém a konečném řešení mé plodnosti, které by se mi z hlediska pohodlnosti a jistoty líbilo nejvíc, jsem hodně četla a vážně o něm uvažovala asi deset sekund. Ačkoli má má otázka ohledně dalšího dítěte roky negativní odpověď a po tom, co jsem se bolestivě stala mámou evidentního jedináčka, zcela vyřešena, naštěstí jsem se za roky mého dospělého života poučila o tom, že nikdy neříkej nikdy je třeba dodržovat.

Ačkoli si nyní nedokážu představit mít či chtít další dítě, vím, že nedokážu dohlédnout za horizont událostí třeba za pět let, kdy ještě nebudu tak stará, abych nemohla další dítě chtít/mít. Proto o sterilizaci neuvažuji zatím vůbec, navíc zatím v české republice není dostupná jinak, než operativně, a do té možnosti bych vzhledem ke svým stavům po operačních zákrocích asi také nešla.

Vasektomie, čili sterilizace muže za pomocí prerušení chámovodů, je zatím tabu, o kterém můj muž nechce vést rozhovor.

Poučená, ale stále na začátku

Po několika měsících zkoumání svého těla v cyklu, který se po porodu nahodil do nejvyšších otáček, a vlivu hormonální antikoncepce na něj, jsem toho moc nevyřešila a čeká mne další zkoušení, která metoda chránění před početím mi bude dlouhodobě vyhovat.

Nyní mne teda čeká další pokus o tlumení premenstruačního syndromu, zřejmě tentorkáte přírodní cestou a pravděpodobně vyzkoušení děložního tělíska.
Snad jsem podělením se o svůj hormální experiment přinesla informace některé další ženě, která řeší dlouhodobou antikoncepci či také PMS.

M.

Zdroj: antikoncepce.cz; Wikipedia

Obrázky: flickr.com, pixabay.com