S manželem jsme se snažili o miminko přes 5 let, dokonce jsem si i před kliniku reprodukce vyřídila profouknutí vaječníků kde jsem měla termín 12.7.2018. Mezitím jsem si v práci vyjednala dovolenou na červen-měla jsem v plánu si odpočinout od práce a popřípadě se pokoušet o miminko než půjdu na te zákrok. Nastal květen a i čas menstruace, když mi to začalo bylo to velice slabé což jsem si i divila a kamarádka na mě až mi to skončí at si udělám test, tak jsem si koupila krabičku se 2 testy, a udělala jeden a tam 2 čárky ta druhá byla slabší ale byla tak jsem zkusila i druhý a opět 2 čárky. Celá natěšená jsem šla další den na gyndu a sestřička mi říká že je to ještě moc brzy aby bylo něco vidět na ultrazvuku ale poslala mě na odběr krve, další den volám na výsledky a prý tam je těhotenský hormon ale nízký tak at přijdu ještě jednou další den na krev, tak zase volám o výsledky a prý už hormon hodně narostl tak at se dostavim po víkendu na ultrazvuk. Manžel šel se mnou,ale raději čekal venku jak byl hodně nervózní. Doktorka udělala tedy ultrazvuk a už tam byla vidět naše malá fazolka,já se radostí rozbrečela i když vím že není vyhráno, nikdy se neví co se stane,nechala sem si vytisknout fotku a celá natěšená šla za manželem. Ten měl takovou radost že ihned volal své matce jestli se nechce stavit na kafčo a tam jí to oznámil i když jsem mu říkala že je to hodně brzy,tak byla také hodně natěšená (první vnouče). Pár dní na to mi volali z nemocnice že se profouknutí ruší jelikož ředitel zakázal veškeré malé zákroky které nejsou ohrožením na životě, tak jim říkám že už nebude ani potřeba že jsem se tak uklidnila že půjdu na zákrok že se konečně zadařilo a otěhotněla jsem. 
Těhotenství probíhalo v pořádku jen jsem měla asi 2x slabé krvácení ale vždy se jednalo o planý poplach. Veškérá vyšetření byli také v pořádku, dozvěděli jsme se že čekáme holčičku ,tak jsem byla štěstím bez sebe holčičku jsem si moc přála. 
Termín porodu byl 20.2.2019 , na kontrolách v porodnici se stále ukazovalo že porod se nechystá. V pátek 22.2. se mi tozjeli křížové bolesti do zad kdy byli pravidelné po 5 minutách ,břicho mě bolelo tak mě můj otec odvezl do porodnice na kontolu,kde mi řekli že porod se stále nerozeběhl že si mám doma dát teplou sprchu a uvidíme co to udělá, v noci jsem nespala vůbec, sprcha nezabrala a já měla dál křížové bolesti do zad po 5 min nic jsem za celý den nesnědla ani moc nevypila jak mě bylo špatně tak mě muž pět s mým otcem odvezl do porodnice a opět mě poslali domu že nic, já doma brečela bolestí do večera do mě muž opět nedostal žádné jídlo , kdy ty bolesti ještě více zesílili tak opět směr porodnice, tam jsem si tedy vyslechla něco jako že sem simulant a poslali mě domu, prej opět teplou sprchu atd. Doma jsem hodila opravdu teplou sprchu kdy to ty bolesti ještě více zesílilo. Kamarádka mi 24.2. donesla kojící polštář at si najdu úlevovou polohu , kdy nezabíralovůbec nic ani skákání na míči,jen sem ležela v posteli na boku a čekala kdy přijde další bolest která se snížila po 3 minutách, snažila se do mě dostat jogurt když nic jinýho ani ten sem nesnědla, byla jsem prý bledá jak stěna a řekla at jedem do porodnice a manžel at klidně udělá scénu že tohle neni normální. Tak tedy přijel můj otec odvezl nás tam já jela v teplákách a bylo mi to úplně jedno. Před porodnicí jsme potkali sanitáka který mi nabídl odvoz nahoru na sál , tak jsem ho slušně odmítla i když sem už sotva šla se slovy že když mě nechali takhle dlouho tpět že už si to sama i dojdu. Přijmula mě arogantní sestřička vy jste u byla i včera, no tak to se na to podíváme zda zase nejedete zbytečně, já na ní jen nechápavě koukala. Převlékla jsem se do jejich košila a šla na vyšetření a monitor ,přišla doktorka mě vyšetřit a prý už jste na 4 cm otevřená tak to si vás tu necháme, já se rozbrečela úlevou že se to už konečně pohnulo.
Mezitím sestřička mě odvedla na porodní box a šla pro mého manžela, dala mu oblečení,a byl mi tam celou dobu oporou , na přijem mě vzali v 16 hod , klystýr mi nedali prej se porod blíží docela rychle, ale dali mi alespon čípek , který rychle zabral.  Něco po 19 hodině se porod začal zpomalovat jak bylo tělo vyčerpané, tak mi dali kapačku s výživou a zároven i s nějakou látkou aby se porod zase rozeběhl rychleji. Během kontrakce kdy mě sestřička vyšetřovala mi praskla voda a ve 23:35 se narodila Terezka . A aby toho nebylo málo tak v propouštěci zprávě bylo at si za týden dojdu na odběr krve k doktorce a ukázalo se že se mi tam díky tomu porodu rozjel zánět v těle takže k tomu antibiotika a horečky, a péče o malou ale naštěstí mám hodného manžela a hodně moc mi pomáhal

„Tak dobrý den, paní Daňková. Já jsem Vlašťovková, porodní asistentka. Později přijde ještě pan doktor Kapřík. Takže tady bude samý zvířátko.“ Ha ha super paní má jakože smysl pro humor. Škoda, že se ti moc smát nechce, jen už chceš ze sebe vypudit to mládě tak, abyste to oba přežili. „Budete mít kluka nebo holku.“ Díky taťko za pohotovou odpověď, že se necháváme překvapit. Já fakt nemám chuť na vybavování se.

„Tak jste krásně a dostatečně otevřená, takže si ještě poslechneme, jak mimču ťuká srdíčko a zkusíte zatlačit.“ Ťuk, ťuk, ťuk….v tuhle chvíli nejkrásnější a nejvíc uklidňující zvuk. „Miminko máte v bříšku spíše na pravé straně, takže si na prvních pár zatlačení lehnete na pravý bok, aby se hlavička hezky srovnala do porodních cest. Výborný postřeh paní Vlašťovková, mimčo se opravdu vyvalovalo celé těhotenství spíše na pravé straně. Vypadá to, že svojí práci rozumíte a začínáte se mi líbit. „Já jsem u maminek hlavně v začátku porodu a pak si porod převezme a dokončí doktor. Vy rodíte poprvé, takže to bude trošku těžší a delší, ale u druhého už to půjde raz dva. To kolikrát ani nestihne přijít doktor.“ Cože? Doktor občas nestihne přijít? Tak to musím zabrat, abychom to stihly spolu a bez doktora alias nadívače krůt.

„Až přijde další kontrakce, tak zkusíte zatlačit.“ OK, je to tady uuuf. „Dobře, po každé kontrakci vždy zkontrolujeme ťukot srdíčka.“ Jsi ráda, že můžeš, tak často slyšet ten uklidňující zvuk, že je vše v pořádku. „Ještě si dáme dvě kontrakce takhle na boku a pak už si lehnete na záda.“

„Dobré, hlavička se krásně srovnala do porodních cest. Jste moc šikovná a krásně tlačíte, ale takhle na zádech je potřeba zabrat víc. Při každé kontrakci zatlačíte celkem třikrát a mezi tlačením se pořádně nadechnete, aby mělo miminko dost kyslíku. Sestra vám bude říkat, jak dlouho tlačit.“

A je to tady, takže se pořádně nadechni. Slíbila sis že u toho nebudeš ječet. Zavřít oči, bradu na hrudník a tlačit. „Tlačte ještě, ještě, ještě, ještě, ještě, ještě, ještě…………………….dobrý.“ Asi u desátého „ještě“ si říkáš, že si ta sestra dělá prdel. Vydýchat a znovu. Dostáváš se do zvláštního transu. Taťka stojí někde napravo u tebe, ale ty ho nevnímáš. Je perfektně neviditelný. Nic neříká. Nesahá na tebe. Jen tam prostě je, a to je to, co teď zrovna potřebuješ. Jsi v tunelu, na jehož konci je milý obličej paní Vlašťovkové. Nevíš, kolik je hodin, jak dlouho už tam jsi, kolik kontrakcí už proběhlo. V tunelu slyšíš jen: „ještě, ještě“, „ťuk, ťuk, ťuk“, „jste šikovná, už vidím vlásky“, „hlavička je venku, ještě ramínka“. Najednou máš pocit, že další kontrakce hrozně dlouho nepřichází. Proč nepřichází? Už je venku hlavička, musíš dostat ven zbytek toho malého bezbranného tělíčka. Jediný co přišlo, je ten doktor. Ach jo už je tady zase ten jeho otravný obličej a hlas. Už je tady kontrakce, tak zatlač, ať je to hotový a ten vůl může zase jít pryč.

Najednou ti na břiše přistál. Nový středobod tvého vesmíru. Ahoj. Mezi nožkama ti čouhá pytlík, takže ty budeš asi můj synek. Počůral a pokadil jsi mi celý břicho, takže ty budeš náš synek. Vítej na světě, Románku. Přestáváš plakat, koulíš unavenýma očima a koukáš na mě. Taťka stříhá pupeční šňůru a do očí se mu valí slzy dojetí. Je 12. 3. 2019 10:11. Po 14 hodinách jsme všichni unavení, ale už máme to nejhorší za sebou… to jsem si v tu chvíli myslela…

„K sakru jak mám vědět, jak vypadá ten přirozený, když jsem naživo neviděla nikdy žádný? Rachel v Přátelích hodiny drtila Rossovi ruku, ale vidět bylo prd!“

Každý si pod pojmem přirozený může představit něco jiného, zamyslete se nad tím, co by vyhovovalo vám. Tady jsou body, na kterých se shodne většina. Přirozený porod je:

• Bez potlačování bolesti pomocí léků –  existují i jiné způsoby úlevy a dokonce jsou metody, díky kterým bolest ani nevznikne.
• Bez urychlování – vyvolávání je výhodný pro personál porodnice, ne pro dítě. (Pro vás to na konci porodu může být taky lákavý – zvažte podle sebe.)
• V libovolné poloze – a to po celou dobu, nejen pro první dobu porodní. Vaše tělo si řekne, co potřebuje.
• Bez nástřihu – pokud se na dítě a vaše tělo nespěchá, všechno zvládne bez zbytečného zásahu. Pokud se druhá doba porodní protahuje, je lepší změnit polohu (třeba na svislou), než nechat do sebe řezat.
• Nevyvolávaný – termín porodu je jen číslo … Normální je porodit od 38. do 42. týdne. Až pak by se mělo vyvolávat 😉

V klidu si projděte, co vás zajímá, a sestavte si své porodní přání – plán to může být těžko, porod není něco, co by se dalo naplánovat 😉 Nehroťte to, vždycky ho můžete změnit – i během porodu. Vaše přání je podstatnější, než zvyklosti porodnice. Nenechte se překecat k něčemu, co se vám nelíbí.

A proč se vlastně o přirozený porod snažit? Je to ten nejlepší start do života pro vaše dítě. Dokáže spustit ty správné hormony, aby pěkně najelo kojení a bonding byl úspěšný. Naopak poporodní traumata ovlivňují životy dětí i maminek na hodně dlouho – snažme se je nezpůsobovat, páni porodníci.

Chci vědět víc

„Vždyť se přece říká „spát jako mimino“, tak proč mě všichni strašej, že se po porodu pár let nevyspim??“

No – sice budete reálně spát méně, ale díky hormonům vám to nebude až tolik vadit. Vaše tělo je na to uzpůsobené. Co je dobré vědět:

• Pro miminka je normální se budit často, nesnažte se o mnohahodinový spánek kojence – je to marný a nefyziologický.
• Uspávání dětí kojením je ta nejpřirozenější věc. Stejně tak houpání dítěte nahoru a dolů během uspávání (připomíná mu to vaši chůzi, když ještě bylo v břiše).
• Spánek s rodiči je základní potřeba dítěte. Nebraňte se tomu.

Tak jako vy rádi usínáte vedle svého partnera, rádi se vedle něj probouzíte a během noci je vám jeho přítomnost příjemná, tak to samé má rádo vaše děťátko. Nenechte toho nejmladšího člena rodiny o samotě ve tmě.

Chci vědět víc