Zdravím všechny🙂, mám již odvozené jedno dítě a teď sháním kočárek pro druhé. Rozhodla jsem se sepsat pár postřehů, které jsem za dobu používání pochytila - na co si dát pozor. Budu moc ráda, pokud to některé z vás pomůže při výběru a zároveň budu ráda, když mě kdokoli doplníte - ať je článek co nejvíce přínosný🙂

Jako první kritérium vždy platí váše situace - kde bydlíte, kam s kočárkem budete jezdit, co považujete za důležité apod. Nikdy nejde vybrat jeden kočárek, že je nejlepší pro všechny! Ani se o to nesnažím - jen není špatné vědět, na co se při výběru vůbec soustředit - hlavně pokud vybíráte kočárek poprvé. Za případné chyby se omlouvám - kldně mě upozorněte a já je opravím🙂 (nejsem dobrý češtin)

PODVOZEK

počet kol (U tříkolového je vždy třeba kočárek v obchodě vyzkoušet, zda je stabilní, myslete i na to, že s ním třeba budete nastupovat do tramvaje apod., kde nejprve budete muset dát jen přední kolo, pak zvednout zadek kočárku a do toho držet rovnováhu na jednom kolečku.)

otočná/neotočná přední kola (Otočná do města velká pomoc, koukejte na způsob aretace - pokud je tam jen páčka na zamáčknutí, dítě ji může snadno samo stlačit nožičkou. Do velkého terénu zase lepší ty úplně neotočná, neb i při blokaci otáčení se nepevná kolečka trochu hýbají. Každopádně pokud budete jezdit do terénu jen občas, tak to stačí.)

vzorek kol (Velký členitý vzorek je vcelku na nic - nepoznala jsem jedinou výhodu, naopak při zajetí do psího exkrementu vám garantuji, že čím méně členitý vzorek, tím budete raději🙂)

Termín porodu jsem měla 5.9., jenže naše princezna měla spoustu času a ven se jí nechtělo. 10.9. jsem byla na kontrole, kde mi MUDr. udělal takového hamiltona až se mi zatmělo před očima, leč s naší malou to ani nehnulo.  Pokud by si to sama nerozmyslela, tak v neděli  15.9. nástup na preindukci. Porodní cesty nepřipravené, otevřená na špičku prstu.

Zatím to tedy vůbec nevypadalo na nějaký samovolný přirozený porod tak, jak jsem si ho vysnila. Po příjmu byl nález stejný, v 10.30 mi zavedli tabletu na připravení porodních cest. Od 12.30 jsem měla nepříjemné „plané“ kontrakce, které bohužel vystřelovaly do zad, a nic mi neulevilo.  Jediné „snesitelné“ bylo sezení na židli a kroucení se do všech možných i nemožných stran. Monitory, kde jsem musela ležet, logicky nic neukazovaly.

V 19hodin mě doktor vyšetřil, otevřená jsem byla na 2cm, cesty dozrály, nicméně jsem dostala injekci, aby mi kontrakce zastavili a já se vyspala.  Takže další zbytečný medicínský zásah, mohli to klidně nechat běžet, stejně to kontrakce nezastavilo.  A od půlnoci mi zakázali jíst a pít. Do dneška fakt nechápu proč?! Beztak jsem pila, protože jsem byla úplně vysušená.

Ve 3 hodiny ráno byly kontrakce pravidelné po 4 minutách, už nešly do zad, ale do podbřišku a celého bříška, malá se mlela jako blázen a já jsem v mezičase usínala. Natočili mi monitor, kontrakce přestaly být pravidelné a byly max. 50. Doktor mě vyšetřil, otevřená na 3 prsty, odcházela hlenová zátka.

Na porodní sál to prý ale ještě není. A dostala jsem další injekci na zastavení kontrakcí s opiáty. Souhlasila jsem s ní, dneska vím, že kdybych to nechala běžet bez ní, tak bych to taky přežila. Injekce totiž účinkovala jen tak, že jsem byla jak sjetá a kontrakce se prodloužily a pokračovaly po 15-20minutách. O tom, že mimino bylo taky sjeté radši pomlčím. Takže moje tělo bylo už úplně zmatené. Nejdříve se po něm chce, aby rodilo, pak se po něm chce, aby nerodilo ☹

V 6hodin ráno se kontrakce pomalu vracely a já jsem koukala z okna a říkala jsem si, co mě proboha ještě čeká.

V 6.30 jsem se otočila v posteli a břichem mi projel takový zvláštní pocit. Následně jsem cítila čůrek vody. Vyskočila jsem z postele jako laňka, těhotná netěhotná a upalovala jsem do koupelny. Naše Julinka si vypustila bazén. Voda byla snad úplně všude a mně se strašně ulevilo. Polevil tlak v břiše, cítila jsem, jak se malá posunula a děkovala jsem bohu, že se to rozjelo jakžtakž samo – byla to taky jediná přirozená věc, která se stala sama. S radostí jsem volala manželovi, který vůbec nechápal, z čeho mám radost 🙂
Potom nastal přesun na porodní sál. Předtím mi ještě měřili výšku, protože se báli, aby porod neskončil sekcí. Velký plod – malá postava. Odtud tedy pramení to, že jsem neměla jít a pít, což mě neskutečně stresovalo. Poprvé jsem se napila až v 16h odpoledne.

V 8.30 mi napíchnuli infuzi na zavodnění a udělali mi klystýr. To byl jako hnus. Hrozně mě bolelo břicho, do toho kontrakce. Klystýr jsem chtěla, měla jsem zácpu celé těhotenství a přece jen ta teplá voda pomáhá otevření, takže jsem nebyla proti.

V 10 hodin jsem měla zavolat manželovi, zmohla jsem se jen na rychlé: Přijeď. Byl mi velkou psychickou podporou, nesměl na mě sahat ani mluvit, ale stačilo mi, že tam je a občas jsem mu drtila ruku.

V mezičase kontrakcí jsem škemrala o epidural. Manžel byl poučen, že ho nechci za žádnou cenu. Jooo, doma jsem byla hrdina. Ovšem na porodním sále nebyl na hrdinské činy čas. PA říkala, že čekají na výsledky z krve a pak přijde doktorka a podívá se, jak to vypadá. Bylo 11hod. a doktorka hlásila, že jsem otevřená na 8cm, epidural jaksi nebude a jdeme rodit. Hlavou mi jelo jen to, jak to chce udělat, když se mi vůbec nechce tlačit. Jsem šťastná, že se epidural nestihl. Nakonec by se porod zastavil a ještě by z toho byla sekce. Když na to vzpomínám dneska, tak to bolelo, ale bála jsem se, že to bude bolet ještě víc, ale to už bylo maximum, takže se to dalo vydržet i bez epiduralu. Ale byla jsem hodně unavená.

Chvilku ve mně šmátrala, protože nebyla zašlá branka. Proč jí proboha nenechala zajít samovolně?!  A pak řekla, že na další kontrakci už můžu tlačit. Jenže to vůbec nešlo. V polosedu na koze, musela jsem si držet nohy, co nejvíce přitažené k sobě, což prostě nešlo. Diagnóza zněla, že mám krátké kontrakce, takže mi dali světe div se, oxytocin, aby kontrakcím pomohly.  Malá nesestupovala, na boku to nešlo, byla jsem ve stresu, pořád opakovali, že musím rychle, rychle, i když malé se stále dařilo dobře. Pásy jsem samozřejmě měla na břiše, ale nijak mi nepřekážely.
Gravitace by mi možná pomohla, celou dobu jsem prochýchávala kontrakce ve stoje opřená o porodní křeslo nebo na 4 v kleče. Byla jsem z nich ale strašně vystresovaná, pořád se na mě spěchalo, doktorka chodila kontrolovat i jinou rodičku, byla jsem zoufalá, že mi to nejde.

Oxytocin nepomohl! Kontrakce byly bolestivější, ale stále stejně dlouhé. V tom do dveří vrazil nějaký docent. Vrazil do mě ruku a konstatoval, že tam je hodně místa a že malá projde. Najednou se na porodním sále objevilo několik dalších lidí. Já už jsem neměla sílu ani za půl mravence, ale soustředila jsem se na to, že maličká musí rychle ven a musím tlačit, co to dá. Docent mi tlačil jednu nohu, PA druhou, další PA mi skákala po břiše, div mě neudusila. Dokonce jsem na ní jednou musela křičet, ať toho nechá, protože se dusím. Když jsem viděla jejich zoufalé obličeje, dokonce jsem jim navrhla, ať teda udělají nástřih, když to nejde. Opět jsem u toho, že kdybych mohla rodit v jiné pozici a pořád se tak moc nespěchalo, tak by nebyl ani nutný.

Nakonec po mě chtěli souhlas s vakuumextrakcí. Byla jsem zoufalá a strašně jsem se bála sekce, takže jsem dala svolení. Pořád mě strašili, jak musíme rychle… ale malá měla pořád ozvy dobré. Ale rozumím tomu, že po 40minutách tlačení už to mohla být trošku panika.
Manžela poslali pryč, aby malé mohli nasadit vex na hlavu. Další stresující okamžik, proč musel pryč?! Opět mi ta protivná stará PA ležela na břiše a řvala na mě, že se málo snažím. Jasně, jsem na dovolené, tak co bych tlačila… Když se zadařilo, tak v kontrakci mírným tahem malé pomohli a hlavička byla venku. To byla taková bolest, že mi málem vypadly oči z důlků a křičela jsem na ně, ať jí okamžitě vytáhnou, protože to strašně bolí. Doktorka za hlavičku tahala, nikoliv kvůli vexu, ten už byl sundaný, ale pohybovala s ní nahoru dolů a tahala za ní. Bylo to hodně nepříjemné.  Na další kontrakci byla malá venku a rozkřičela se na celé kolo. Bylo to prostě nepřirozené ☹

Manžel se vrátil a vůbec chudák nevěděl, co má dělat. Řekla jsem mu, ať jde maličkou fotit. Udělal jen pár fotek, pak se ke mně vrátil a plakal, objímal mě, líbal mě a děkoval mi za krásnou dceru. Vůbec jsem jí ale neviděla, rovnou jí odnesli na vážení, měření a aplikaci vitamínu K. Injekčně. Tohle už nikdy nedopustím.

Potom mi jí vrátili na 5minutový bonding, kdy mi jí položili na hrudník fakt blbě. Dívala se na mě svýma tmavě modrýma očima a já jsem se zamilovala 🙂 Ovšem potom mi jí opětně vzali, zahousenkovali a odnesli si jí na novorozenecké odd. i přesto, že měla apgar skore 10-10-10 a klidně tam zůstat s námi.  Pokus o přiložení proběhlo, když už byla zahousenkovaná a nešlo to. Sestra to odbyla slovy, že nechce a odnesla jí ☹
Masivní nástřih doktorka sešívala skoro hodinu. Pak jsme tam zůstali s manželem sami, po 3 hodinách mě odvezli na šestinedělí. Měli po 2hodinách, ale protože bylo tak strašně narváno, neměli ani lůžko ani čas. Naštěstí na mě vyšel nadstandard.

Julie se narodila ve 12.32h, tedy 24 hodin po nástupu "planých" kontrakcí, 6hodin po odtoku plodové vody. Váha 4370g, délka 53cm.

Takže jsem asi splnila všechny podmínky nepřirozeného porodu:

Preindukce
Zastavování kontrakcí 2x
Zákaz pití a jídla
Oxytocin
Injekce na bolest
Monitorovací pásy po celou dobu na břiše
Lékařkou „odstraněná“ branka
Tlačení v polosedu na zádech
Skákání PA po břiše
Nástřih hráze
Vakuumextrakce
Manipulace s hlavičkou, jakmile byla venku
Nedotepání pupečníku
Okamžité odnesení – vážení, měření
Pár minutový bonding
Zahousenkování
Špatné přilození k prsu – byla zahousenkovaná
Odnesení na novorozenecké odd.

Julinku mi přinesli v 16h na přiložení, které sestra ani nezkontrolovala. Julča stejně spinkala. Po 20minutách jí odnesla a večer mi jí dali na pokoj až ve 22hodin. Do sprchy mi pomohli až po 6hodinách po porodu, protože nikdo neměl čas.

Někomu to možná přijde jako normální a standardní porod, ale pro mě to byla hrůza hrůz. Noční můra. A proč jsem jim neřekla, že to chci jinak? Baby friendly porodnice by to přece všechno měla dělat automaticky a vůbec by to nemělo být něco, co budu vyžadovat já sama jako nějakou alternativu. Byla jsem ze všeho hrozně vyjukaná, překvapená z té velké bolesti, komplikací a nějak jsem vůbec nepřemýšlela. Dneska si to hrozně vyčítám ☹

Na mě i na Julince to zanechalo velké šrámy. Julinka byla hodně nervózní a uplakané miminko. Snažím se jí vše vynahradit kontaktním rodičovstvím. Od příchodu domů spolu spíme v posteli, nosím jí v šátku, kojím jí, kdy si řekne, když byla úplně maličká, pořád jsem jí chovala, byla naprosto neodložitelná. Uspávala jsem jí v náručí. Dneska usíná u prsa nebo v šátku.  A chovat už se moc nechce, jsem ráda, že jsem si to těch předchozích 10 měsíců mohla užívat 🙂

A příští porod bude jiný!!!!

Současný široký výběr produktů pro děti potěší oko, ale většina nabízeného zboží vypadá příliš obyčejně, chybí jí pomyslná třešnička, která by potěšila milující srdce rodiče.

Nejste zastánci „mainstreamu“ a hledáte pro svůj malý poklad výjimečné a elegantní doplňky už od jeho narození? Pak Vás určitě zaujmou produkty z našeho obchodu, který reprezentuje renomované, žádané i moderní značky.

Exkluzivně Vám představujeme produkty španělské dětské obchodní značky TUC TUC a dánské dětské obchodní značky SILLY U zcela bez prostředníků. Námi nabízené zboží nenajdete v žádném jiném obchodě. Snažíme se, aby byly naše výrobky cenově lukrativní, a Vy jste tak neodešli s nepořízenou.

Vítejte ve světě BABY PARADISE, kde se plní všechna přání!

Jak je známo, touha po kráse je v nás zakořeněna od přírody. Proto nás to od samého dětství táhne ke všemu krásnému a neobvyklému. Naše exkluzivní dětské výrobky slouží nejen k vyjádření estetického cítění rodičů, ale i k nesmírnému potěšení jejich dětí.

Z kouzelného světa, vytvořeného pro uspokojení potřeb těch nejmenších, vybral náš obchod to nejlepší, co mohou Vaše děti využít:

Základní postup

1. Vyberte si problém.
2. Soustřeďte se na to, jak o problému víte, vnímejte své pocity, co se odehrává ve Vašem těle a ve Vaší hlavě jako pozorovatel. Ohodnoťte intenzitu projevu. Co nejkonkrétněji.
3. Proveďte "kolečko" (v dalším textu), soustřeďte se při tom na poklepávání prstů - na fyzické vjemy.
4. Vraťte se k původnímu problému, ohodnoťte intenzitu, zjistěte, co se změnilo.
5. Pokračujte opakováním bodu 3 a 4 dokud pocity nevymizí.
6. Zakončete změnou situace do pozitivna

"Kolečko"

Vytvořte ze 2 až 4 lehce ohnutých prstů (ukazováček, prostředníček...) "kladívko", poklepávejte postupně po uvedených bodech (frekvence několikrát za sekundu) podle Vaší citlivosti - nemělo by vám to vadit. Poklepávání podle situace trvá asi 2 i více sekund. Body jsou symetrické, můžete libovolně střídat levou i pravou stranu, nebo se věnovat jen jedné. Při poklepávání se pronáší různé věci, nejběžněji "nechávám to odejít". Tyto věty, pokud nejsou hodně specifické nejsou nijak moc důležité. Body jsou zobrazeny na obrázku. Běžný postup poklepávání (není striktní):

1. Bod akupunkturní dráhy močového měchýře - začátek obočí (u kořene nosu)
2. Bod aku dráhy žlučníku - na očnicovém oblouku (na kosti) vně oka
3. Bod aku dráhy žaludku - na očnicovém oblouku (na kosti) pod středem oka
4. Bod aku dráhy ledvin (nadledvinky, stresový orgán číslo 1) - bezprostředně vedle prsní kosti kousek pod klíční kostí
5. Tím končí poklepávání, následuje pevné uchopení levého nebo pravého zápěstí (úplné obejmutí zápěstí druhou rukou) spolu s hlubokým nádechem a výdechem - jakoby odfoukněte pocity, myšlenky...
6. Přeneste se na chvíli co nejúplněji do klidné, pozitivní vzpomínky

To je celé.

V rámci iniciativy Všichni jsou na koníku vítám na koníku: Ing. Lubomíra Prokeše a zvu vás do jejich skupiny: Emoční terapie

Čemu se věnujete?

Věnuji se metodám pomáhajícím pracovat se stresem, negativními emocemi a vším, co s tím souvisí (a souvisí s tím vlastně vše - vztahy, výkon, zdraví, sebevědomí, zlozvyky, nevhodné reakce, opakující se selhání, ... vše je spojeno s emocemi). Uvedené metody jsou z "rodiny" EFT, ale nejběžněji používám FasterEFT. Pomocí těchto metod odstraňuji negativní emoce a snažím se je přeměnit v pozitivní. Nikomu neradím, jak se v problematické situaci chovat, po změně cítění si každý přijde na svou adekvátní reakci a chování.

Co chcete šířit mezi maminkami?

Chci uvést jednoduchý postup, který budou maminky moci použít samy, reagovat na dotazy a ukazovat směr, čemu by se možná měly věnovat a pokud budou potřebovat "interaktivní" vedení, můžeme se domluvit na práci přes skype. Ohodnocení mé skype práce si určí s odstupem času (na posouzení) podle přínosu a možností. Do skupiny budu chodit minimálně jednou týdně, ale běžně spíš každý den nebo ob den.

Ještě jednou vás zvu do skupiny - Emoční terapie

Ráda bych zoodpovědal pár základních otázek, které mi kladlo moje okolí, když jsem se zmínila, že chci „látkovat“. Všechny začínali jsi mag*r…

Proč se chceš vracet 100 let zpátky, buď vděčná, že jsou papírovky…

Hlavní důvod proč jsem začala koketovat s touto myšlenkou, byli finance. Jako rodina s 6-ti členy, musíme přemýšlet, kde vyhazujeme peníze zcela zbytečně a co se dá nahradit, jinou variantou, ale stejně pohodlnou. Pak jsou taky strašně krásné… a jako studovanou ekoložku mě potěšilo, že moje dítě nevytvoří 1244, 65 kg odpadu ročně, ano propočítávala jsem si to… 341 g plně nasáklá (vážila jsem) plena x 10 za den x 365 dní J normální použitá má tak 150g nového obsahu, takže vyhazujeme jen z poloviny využitou věc na jedno použití…  

To budeš každý večer trávit vyvařováním plen?

Ne, proč bych to dělala? Jednou za 2-3 dny to hodím do pračky a je to?

Jednou za 3 dny? To máš doma 3 dny staré pos***é plíny.  To to u vás smrdí, jak ve chlívě, fuj…