Rozhodla jsem se sepsat mé dojmy z pohybů. Přesto, že ještě mimi ve mě 3měsíce bude, chci se podělit již teď, dokud kopance nebolí. Není to tak dávno, co jsem čekala na první zašimrání, strašně jsem se soutředila, byla jsem hrozně moc v klidu jen abych něco ucítila.

Pak přišlo jemné polechtání jak pírkem, nebyla jsem si vůbec jistá, zda to je ono, ale přesto jsem to za to ono považovala. A měla jsem pravdu, co týden to sílilo. Následně už jsem necítila jen šimrání ale jakoby tlačení na určitých místech v podbřišku z vnitřní strany. Myslela sem, že to už jsou ty pravé pohyby, byla jsem štastná jak blecha. Každý den sem kontrolovala, zda to ucítím a trvalo to takhle dlouho, takže jsem fakt myslela, že už nic jiného nepřijde, možná až v tom 30týdnu či tak. Mílila jsem se... a najednou přišlo velké vykopnutí. Jen jedno, myslela sem si, že to byl nějaký vzduch ve střevech či co 😀 A stále sem hlídala jen ty pohyby co jsem znala. Jenže pak přestaly. Vyděsila jsem se tak, že jsem ani nespozorovala, že pohyby jsou už silnější a je to ten "vzduch ze střev". Dny plynuli a bylo to za den čím dál častější, tudíž bylo jasné oč jde. Vzduch se následně proměnil ve vyložené kopnutí nožičkou nebo sem cítila otočení tělíčka.

Je to krásný pocit, vážně nejde to popsat, když víte, že ve vás žije malý tvůrek. Každý den se vás dotýká víc a víc, dělá si v břiše diskotéku nebo má vystoupení v cirkuse. Někdy se mu zalíbí váš plný močový měchýř a tak do něj štouchne i 5x za sebou. Ale díky za to! Poznám, že se miminko má k světu, že je vše v pořádku a žije si tam. Nemusím se strachovat z kontrol, jestli bije srdíčko, protože už když tam jdu, tak mě naše malá Natálka doprovází kopáním všude možně.

Někdy ale miminko spinká, a má třeba celý spací den, tudíž se moc neozývá, a pohyby mě dost chybí. Nesnažím se ani pomyslet na to, že by se něco stalo, když se nehýbe, prostě si říkám, má odpočinkové dny , ale potřebuju to hýbání v bříšku. Je to jako droga, čekám na to každou hodinu. Vím, že v příštích týdnech už to tak super nebude, když mě bude kopat do žeber, ale věřím, že i přesto budu štastná, že dává najevo svůj život.

A taky vím, že i po porodu budu stále čekat na štouchnutí v bříšku a bude mi divné, že už to nepřijde. Určitě mi to bude chybět, vím to. Ale zároveň už teď chci naši malou držet v náruči ♥

S přicházejícím podzimem obchůdek zateplujeme – novinkami jsou textilní doplňky do chladného počasí a hřejivé botičky + capáčky pro miminka a batolata.

Nejprve představíme značku Surtex - jedná se o českého výrobce, který staví na kvalitě výrobků z ovčí vlny, doplněné o další vlákna pro vyšší elasticitu. Jednotlivé doplňky nejsou nijak extra designově atraktivní, ale 100% funkční - máme odzkoušeno např. při nošení dětí na těchto návlecích na nožičky, dále vyberete ponožky, podkolenky i rukavice, jak pro děti, tak rodiče.

Teplé botičky pro miminka a capáčky pro batolata - to je značka Saling. Výborně jsou řešeny právě botičky, které jsou vhodné třeba do kočárku, sporťáku pod fusak při zimních procházkách. Botičky jsou dostatečně teplé - vyrobeny z hřejivé ovčí merino vlny.

Podobný sortiment, akorát jiné provedení od značky Liliputi (je známá pro nádherné motivy capáčků) - zařadili jsme zateplené botičkocapáčky ve více barvách i velikostech od 6 měsíců až do 3 let. Vnější materiál je pravá kůže a vystýlka z kroucené vlny "beránek".

Už máte doma jedno dítě, možná dvě a teď čekáte další. Vy jako rodiče jste plní očekávání a představ, jak si děti budou spolu hrát, jak jednou až dospějí, tu budou jeden pro druhého. Pravděpodobně se na příchod miminka těšíte a připravujete. Nebo už doma máte dvě děti a přemýšlíte, jak jeden druhého vnímají, proč si někdy dělají naschvál nebo ubližují.  

Co prožívají vaše starší děti?

Když je mimiko ještě u maminky v bříšku, tak se většina dětí těší. Menší děti mají představu, že budou mít živou panenku na hraní, že to bude zajímavé, dobrodružné. Děti školního věku si už dokáží uvědomit, že kolem miminka budou mít rodiče spoustu práce a na ně nebudou mít čas. Ve chvíli, kdy se miminko narodí a rodiče ho donesou domů, stává se pro starší sourozence konkurencí. Starší sourozenci se s ním musí o vše dělit – o pozornost rodičů, o hračky, někdy o svůj pokoj...

V dětech se začínají vytvářet vůči miminku ambivalentní pocity. Na jednu stranu miminko mají rády, na druhou stranu ho nesnáší. Začínají s ním bojovat o postavení v rodině a hlavně o pozornost rodičů. Často od rodičů slyším, že ten starší zlobí, předvádí se, ubližuje miminku, zkrátka nedaří se mu adaptovat na novou rodinnou situaci nebo se nechce smířit s touto změnou.  

Dítě příchod miminka vnímá asi tak, jako kdyby si váš partner domů přivedl novou ženu a vy se s ní musela o vše dělit a vše s ní sdílet. Jak by vám bylo? Přáli byste si, aby odešla, aby neexistovala. A totéž si mnohdy přejí starší sourozenci. Chtějí, aby se vše vrátilo do původního stavu, aby tu miminko nebylo. Rodiče pak dítě přesvědčují, že má svého mladšího sourozence rádo nebo mu vyčítají, že říká zlé věci (př. „Kdyby tu miminko nebylo, bylo by to lepší.“) a v dítěti vyvolávají pocity viny a nejrůznější úzkosti.

Co můžeme jako rodiče v této situaci udělat pro staršího sourozence?