Tak je na čase, abych i já popsala svůj porod.

Termín naše malá měla mít 27.6.2013, týden před ním jsem ráno byla na kontrole a zkusla sinechat udělat Hamiltona. Večer přijel manžel z práce, tak jsme jel na obří povýplatní nákup do Kauflandu. Tak si tak nakupujeme a uprostřed regálů se sýry mi praskla voda.Bylo 17:45hod. Kouknu na muže a říkám mu to....děláš si prej srandu ne, když viděl že voda mi teče po nohou,tak mu došlo, že je to tady. Kupodivu jsme se řehtali jak blázni, ještě, že hned vedle měli vložky, tak jsme si je tam mezi lidmi narvala a sli jsme zaplatit.

Doma jsme vyndali nákup a vzali tašky do porodky. Dorazili jsme tam a natočili mi monitor,čekali jsme na doktorku. Ve 20:00 jsem už byla na pokoji.

Cca o hodinu později ve 21:00 mi začaly bolesti,nejdřív po 10 minutách a hdně rychle se to kracovalo az na minuty 2. Takhle jsem měla bolesti až do 03:00 do rána (mezitím jsme se několikrát z kontrakcí poblila). Pak jsem unavou na hodinu usnula. Bohužel po probuzení to tu bylo znova,ale cca po 7 minutách.

Pak se to zase stupnovalo. V 05:00 hodin jsem měla vodu na vložce totálně zelenou bahnitou, hned jsem to řekla doktorkám.

Neustále mě chodili ty sadistky kontrolovat jak moc jsem otevřená. já nevím jak ostatní holky,ale mě to teda neskutečně bolelo,až jsme u toho brečela a to si nedělám srandu. No jak jinak jsme se neotvírala, stále jen na 2 prsty. 

Že jsme se zbláznili? Vůbec ne, kojící polštář Matýsek je univerzální podložka, která má mnohostranné využití například v těhotenství, při hrách či cvicích stimulujících rozvoj dítěte, k polohování dětí, dospělých i starších lidí.

Po pravdě: kdo by nechtěl poskytnout dítěti a samozřejmě mamince to nejlepší, a navíc si z kojení udělat příjemnou záležitost?

Pokud nebudete kojit tak Vám polštářek pomůže již v těhotenství, zvláště pak v posledním trimestru. Každá maminka ví, že dobře se vyspat v těhotenství je někdy „nadlidský“ úkol. Pořád Vás něco tlačí, a když konečně usnete, musíte pro změnu na záchod.

• Kojící pošltář vám poskytne oporu při ležení na boku. Podkovu (polštář) vložíme mezi kolena, uleví se tím kyčlím a vytvoří zvýšenou podpěru pro ruku (např. i s knihou).

• V poloze na zádech se může polštář využít k zvýšené poloze hlavy nebo i ramen, při sezení jako opora pro bederní část zad či jako podložka pod kolena (ulevující napětí břišním svalům – např. po břišních operací - císařský řez).

• S kojícím polštářem lze kojit ve všech základních polohách, kojící polštář velikost Maxi je vhodná i ke kojení dvojčátek

Rozšířili jsme sortiment od belgické značky Babylonia, která vyrábí populární šperky pro těhotné maminky Mexickou bolu. Teď máme i šátky na nošení dětí.

Aktuální novinky jsou tyto:

 Sit Fix je potah na kojící polštář, ze kterého během momentu uděláte podsedák, nebo relaxační polštář. jedná se o super doplněk, díky kterému využijete polštář po ukončeném kojení. Takový polštář využijete v dětském pokojíku, nebo v obýváku jako opěrka na gauči apod.

Nosítko s popruhy na nošení dětí BB-Tai má vázací šátkové popruhy. Jedná se o méně tradiční typ nosítka, vycházejícího s asijských způsobů nošení dětí. Můžeme říct, že se jedná o kompromisní kombinaci mezi šátkem a klasickým nosítkem z hlediska snadné manipulace s dítětem.

Známou mexickou bolu – šperk pro těhotné maminky, který také aktuálně nosím 🙂 máme teď v nových barvičkách, podívejte se na odkazy vybraných vzorů:

• mexická bola s vlnkami

ZAČNU TROCHU JINAK 🙂

Bylo mi 18 let. Byla jsem normální holčina, studující, jako každá jiná. Jedinou vážnou nemoc jsem prodělala ve 14-cti letech a to byla mentální anorexie. Ale s tou jsem bojovala statečně 🙂.

Stalo se to jednu sobotu (nevím už přesně jaké bylo datum, ale vím že byl únor). Jsem vyučená kadeřnice, tak jsem byla domluvená s mým dědečkem, který byl po mozkové mrtvici, že ho přijdu ostříhat. On byl ležák, tak jsme ho museli dát na invalidní vozík a na něm ho ostříhat. Potom jsme dědečka uložili zase do postele a šli uklidit věci po sobě. Pak jsem si sedla na vozík, že si odpočinu. Přišel ke mě brácha a začal mě ze srandy vozit na vozíku. Já jsem mu hned řekla at toho nechá. Když nás viděla mamka, tak říká: "nedělejte si z toho srandu, nebo se vám to vymstí. Z nemocných se sranda nedělá". Potom jsme šli domů. Přítel šel něco dolů do kuchyně, něco tam potřeboval a jak odešel, já jsem si sedla k pc. Najednou jsem cítila jako by mě zalehlo v uchu. Jako když máte v uchu vodu a nemůžete ji dostat ven. Bylo to divné, až nepříjemné. A najednou se mi začalo uplně všechno točit. To nebylo že bych měla motáka jako když je někdo opitý (jo a nikdy jsem opilá nebyla :D ) prostě všechno se točilo dokolečka. Chtěla jsem si jít pro telefon ale já jsem nemohla na čtyřech udrže rovnováhu, normálně jsem padala na bok. Proště jsem nemohla stát, nemohla jsem lézt po čtyřech. Nějak jsem se doplazila k telefonu a napsala Radkovi: "Honem přijd nahoru je mi zle". Já nemohla ani křičet tak proto jsem psala tu sms. On dobjehl i s mamkou a divaji se na mě jako co mi je? Já jim říkám: "Mě se uplně všechno točí". Z té závratě se mi začalo dělat špatně. Tak mamka mi říká: "Tak se obleč zajedeme na pohotovost". Ale jak jsem se pohla, začala jsem zvracet. Museli mě držet po pažema, Radek z jedne strany mamka z druhe strany. Dovlekly mě do auta, a hned sme jeli. To auto ty zavratě trošku stabilizovalo. Ale jakmile jsme zastavili tak to byl děs. Zvracela jsem před poliklinikou. Hned mě přijmuli, vyšetřili a doktor říká hned volejte erzetu a jedem do Hradiště do nemocnice. Přišel chlap ze záchranky že mě odvede. Chytl mě za ruku a já vstala a říkám: "Já padám držtě mě'. A všichni mi říkaji:"nepadáš vždyt stojíš rovně"... No byl to děs. Takže mě převezli do nemocnice, kde mi točili EKG, dělali odběry. 4 dny jsem byla na JIP a pak jsem šla na normální pokoj. Brala jsem prášky a bylo to v pohodě. Hlavně jsem nesměla žádné rychlé pohyby. Ale když mě přijmuli v nemocnici tak doktorka na mě zůstala hledět jak pařená, že to jsou příznaky Menierovy choroby. A že jaktože jsem to dostala v 18-cti letech dyž to může člověk dostat až k 30-ti rokám. No nechápali jsme nikdo. Ale ty prášky mi pomáhali. Ale já měla jen ten jediný záchvat. A asi po roku jsem začala žít zase normální život kdy jsem dělala uplně všechno. Začala jsem zase chodit do posilky, cvičit, prostě v ničem ne neomezovat.

Nejvic mě ale štvalo že všude psali, že ženy co prodělali Menierovu chorobu nesmí mít miminka. Nevim teda proč, ale pořád mě to trápilo. Jako každá jsem chtěla mít miminko, stát se maminkou 🙂 mít svoje bydlení. A když jsem tohle někomu řekla (bylo mi 20 let) tak na mě každý hleděl jak opařený, že holky v mých rokách chodí po diskotekach a baví se a já přemýšlím o miminku a o svem bydleni? No jo holt jsem jina. Nebavi mě někde skotačit. Ano šli jsme si sednout s přítelem do baru s kámošema a to bylo všechno.

Když mi bylo 21, tak jsme se s přítelem v květnu odstěhovali do podnájmu do bytu. Samozřejmě jsme chtěli mít svoje vlastní bydlení, ale zatim jsme se spokoji s podnajmem. Rok postupoval jako každý. Chodili jsme do práce, v létě na koupaliště. A nějak v září mi řekl přítel, že po vánocích si vezmeme hypoteku (on podnika takze musel počkat do března na daně a apka si vzit hypoteku), koupime si baráček, zajedem si na první a poslední dovolenou a pak se budeme snažit o miminko. Tak jsem byla šťastná, pořídíme si bydlení, založíme rodinu. O svatbě jsme ani moc nepřemýšleli. Zatim nám to nepřijde nutné.

Tak jsme dál chodili do práce a po tom září jak jsme se bavili o miminku, jsme se na to tema bavili uz opravdu často. Mě to začalo chytat čím dál víc :D..  Apřítel se taky ptal kdy mam plodné dny atd. V listopadu jsem přešla k jinemu gynekologovi. To si pamatuju uplně přesně, že 20. lustopadu mi začala MS, 26. listopadu mi skončila a 29. listopadu jsem šla na kontrolu. A tak jsme se bavili a ja se ho ptala jak pozna zenska ze ma plodne dny atd. Tak my to všechno vysvětlil a já mu říkám: " abych tu nebyla za měsíc že jsem těhotná". :D ještě jsm se tomu zasmáli a doktor mi říká žto by byla sranda :D...