Tráva – zkuste namočit hadřík do benzínu nebo metylalkoholu. Je-li skvrna na bílém prádle, zkuste použít citrónovou šťávu, ovocný ocet, prostě něco kyselého. U barevných látek hrozí, že flek sice zmizí, s ním ale i barva kolem. Podle babských rad může pomoci i namočit prádlo přes noc do mléka a potom vyprat.

Špenát – Pepek námořník by se divil! Stačí vzít rozkrojenou bramboru a potírat místo, dokud není čisté.

Mrkvička je zdravá – flíček na dětské košilce však vábně nevypadá. Nemusíte vše hned přebarvovat na červeno, pomůže vám obyčejný dětský olejíček. Když s ním flíček pořádně potřete, zmizí. Ale že teď máte pro změnu mastnou skvrnu? Stačí dočistit benzínem a vyprat.

Borůvky – nejlepší je okamžité vyprání pod tekoucí vodou. V boji se zaschlými borůvkami vám pomůže nízko koncentrovaný peroxid vodíku.

Kakao – s tím by si mohl poradit čpavek. Vyzkoušejte!

Červené víno a pivo – po divokém večírku jistě naleznete řadu stop. Na červené víno platí starý trik – posypte postižené místo solí, nechte chvíli působit a nakonec přeperte v teplé vodě. U piva přebijete alkohol alkoholem. Stačí trocha pálenky zředěné vodou a po chvíli tření a vyprání bude oblečení zachráněné.

A co jiné tekutiny? Káva, čaj, ovocné šťávy - neuvěříte, co dokáže mýdlo s jelenem. Nejdříve použijte studenou vodu a obyčejné mýdlo na praní. Skvrna sice úplně nezmizí, ale stačí si připravit roztok z kávové lžičky boraxu (vodnatý tetraboritan sodný) a čtvrt litru teplé vody. Postiženou látku do něj na 10 až 15 minut namočit a ve finále pak samozřejmě vyprat.

Žvýkačka – existují dvě finty. V prvním případě ji stačí zchladit kostkou ledu a pak jen odloupnout. V druhém nám s odstraněním pomůže odlakovač na nehty.

Inkoust, fixy, propiska – vaše děti se zase činily, ale jak to teď dostat dolů. Zkuste položit na skvrnu savý papír, z rubové strany navlhčit technickým nebo čistým lihem. Inkoust se do papíru vpije, jen s ním nesmíte zapomenout posouvat. Na fix stačí nastříkat lak na vlasy. Po čtvrthodince působení vyperte.

Vosk – nejdříve seškrábněte tupou stranou nože. Látku vloženou mezi dva savé papíry přežehlete. Teplotu nastavte co nejnižší, vosk se rozpouští už při 50 až 65°C. Terpentýn nebo technický benzín si poradí se zbytkem práce.

Lak na nehty – starý dobrý savý papír položený na skvrnu a látka z rubu pokapaná odlakovačem – to dokáže zázraky.

Krev – studená voda a kuchyňská sůl – tento zaručený recept zná snad každý. Je-li krev zaschlá, zkuste směs zředěného peroxidu vodíku a trošky amoniaku (vynechejte u silonových a barevných látek).

Skvrna od rzi – položte na rezavou skvrnu bílý savý hadřík, pokapejte citrónovou šťávou, posypte solí, po půlhodině opláchněte a vyperte.

Asfalt, dehet, tér – ty jdou dolů snad nejhůř. Zvládnout by to mohl terpentýn (hned pereme). Babská rada říká, že vám pomůže máslo. Skvrnu od něj pak odmastěte jarem nebo prostředkem na odstraňování skvrn.

Deti si oblecky hodne uspini a nektere fleky uz nejdou vyprat. Bylo mi lito veci vyhazovat a tak jsem vymyslela 2 vychytavky. Puvodne jsem si rikala, ze bych pres fleky nazehlila treba nejaky motiv, ale za prvne jsou casto fleky v mistech, kam se nazehlit nic neda, a za druhe ne vzdy se nejaky hezky a "tenky" nazehlovaci motiv najde.

1) kdyz je flek na rukavu, tak ho lze ustrihnout a zalozit a mame jeste tricko s kratkym rukavem - to uspelo hodne u dcery, nebot nejak odmita tricka s dlouhym rukavem. Lze to i u satu🙂

2) foukaci barvy na textil - uzasny vymysl - + sablony:
U mensiho ditete (batolete) se takhle da pospravovat spoustu obleceni🙂 A nevadi, ze jsou motivy i na zadecku a podobne.
Bud muzete nafoukat konkretni obrazek podle sablony v miste fleku anebo muzete prestrikat skoro cele (nebo kus) obleceni. Coz uz teda je narocne, ale treba pod krkem, kdy je to hodne usmudlane od mrkve a pod. (u batolat) lze taky nastrikat jakoby limecek nebo podobne.

V rozumne mire lze pouzit i u dospelaku🙂

Kdy a jak často dávat děti na břicho

Poloha na bříšku je pro děti hodně důležitá. Přibližně od pátého měsíce, kdy se děti otáčejí ze zad na břicho, se celý vývoj začne odehrávat pouze z této polohy. A proto je potřeba, aby děti polohu na břiše dobře znaly, uměly v ní vydržet dostatečně dlouhou dobu, a aby se jim tam hlavně líbilo. V porodnici často maminkám radí, aby děti na břicho nedávaly z důvodu syndromu náhlého úmrtí, či vdechnutí vlastních zvratků. Určitá opatrnost je na místě u novorozenců (do konce 1. měsíce), kteří ještě sami neumí otočit hlavičku na břiše. Ale i v této době může být miminko několikrát denně na břiše pod dohledem matky. Není tak dávno doba, kdy všechny děti od narození vyrůstaly v poloze na břiše.

Kdy začít děti pokládat na zem

Mezi třetím a čtvrtým měsícem je vhodné začít nechávat děti často na tvrdé podložce, kde se můžou dobře opřít a volně pohybovat. Z hlediska bezpečnosti je nejvhodnější zem. Pokud máte doma chladněji, lze použít hrací deku, pěnové puzzle či kusový koberec. Hrazdičku dávejte jen občas, línější děti se rádi jen dívají a nesnaží se uchopit vzdálenější hračku. Fixace v lehátku dítěti neublíží, pokud tam bude tak 10% času. V jiném případě (nad 50% času stráveného v lehátku) se hodně blokuje vývoj dítěte. V tomto věku bývají děti často na posteli či gauči. Pro miminko to není ani bezpečné ani prospěšné. Matrace je moc měkká, dítě se nemůže pořádně opřít a dochází k blokování vývoje. Miminko, které si hraje na zemi, naopak můžete volně přenášet, podle toho v jakém pokoji zrovna jste. Většinou dětem stačí, když vás vidí a jsou spokojené. Výhodou pobývání dětí jinde než v postýlce je i získání určitého režimu - postýlka je na spaní, zem na hraní. Tento režim vám hodně usnadní ukládání dítěte ke spánku.

Kdy děti samy sedí

Existuje velmi rozšířená fáma o tom, že v 6 měsících by mělo dítě už samo sedět. Z hlediska vývoje je ale tento požadavek zcela nereálný. Tento názor přetrvává ještě z doby, kdy byly děti běžně pasivně posazované, z důvodu trénování zádových svalů. Bohužel, až když tato generace dorostla, zjistilo se, že je bolí záda mnohem častěji a dříve, než jiné generace. A pátralo se proč. Nakonec došly odborníci k závěru, že záda byla přetěžovaná už v dětství, a názor o pasivním posazování dětí se diametrálně změnil. Bohužel v USA jsou ve fázi pasivního posazování teprve nyní, takže spousta knih přeložených z angličtiny, vás může k pasivnímu sedu nabádat. Sed je vyvrcholením celého vývoje. Většina dětí nejdříve stojí a leze, a až poté, co si lezením posílí zádové svaly, začíná sedět. Sednou si tak, že z polohy na všech čtyřech jdou na bok a poté si vyndají jednu nebo obě dolní končetiny. Ze začátku se většinou ještě drží rukama země. Až v okamžiku, kdy si uvolní ruce pro hru, jsou záda připravená na sed. V žádném případě není možný sed z lehu na zádech, tak jako u dospělých. Někdy si děti tak sednou, když jsou ve zvýšené poloze (autosedačka, kočár, klín ad.), nebo se za něco chytnou a vytáhnou se do sedu (tyčky od postýlky, madlo v kočárku). Ale i to je pasivní sed, stejný jako by jste je posadily na zem vy samy. Zde je na místě pevně kšírovat bezpečnostními pásy tak, aby se dítě nemohlo posadit. A proč je pasivní sed tak nebezpečný. Protože kromě toho, že dětem ničí záda, je schopný i zablokovat psychomotorický vývoj. Většina pasivně posazených dětí nikdy, nebo jen velmi krátce leze. Sed je cíl celého vývoje a lezení je cesta k němu. Pokud dítěti nabídnete cíl dřív, než projde cestu, pravděpodobně už se po ní nikdy nevydá.