"Miláčku, jsem ve čtvrtém týdnu, na testu mám dvě čárky, půjdu si ještě nechat udělat test hCG, jestli je to doopravdy." Za minutu jí pípla SMS s odpovědí: "Vůbec nerozumím, co to píšeš. Jsi nemocná? Zkus to ještě jednou a česky, prosím."

I takto vtipně mohou někdy dopadnout pokusy oznámit těhotenství partnerovi. Hlavně, pokud použijete, mužům neznámou, terminologii, kterou chcete poukázat na vaše snažení. Přinášíme vám pár rad a nápadů z Modrého koníka, které vás můžou inspirovat, jak vaše těhotenství oznámit budoucímu tatínkovi. Nebo on vám. Říkáte si, co to plácáme? Jak může chlap oznámit těhotenství ženě? Tak čtěte dál.

"O miminko jsme se snažili poměrně dlouho, skoro 2 roky. Každý test, který jsem si dělala, byl už jen rutinou. Abych nakrmila ty vnitřní zvědavé hlasy, které se dožadovaly důkazu, že zase nic. A tak jsem očůrala těhotenský test. Manžela jsem už ani neupozorňovala. Zjistil to vždy sám. Podle mého výrazu v obličeji. Tak to bylo i tenkrát. Ten kousek plastu jsem vyhodila do koše. Zaspala jsem nešťastná ze svého osudu na gauči. Najednou mě budí manžel se slovy: 'Vstávej, maminko!' Myslím si, to mě budí jen proto, abych si udělala další test? A v rukou jeden drží. Říkám mu: 'Už jsem ho dělala. Zas nic, je v koši.' A on na to: 'Já vím, všiml jsem si ho tam a viděl jsem tam druhou čárku. To je on.' Vytrhla jsem mu test z rukou a fakt tam byla. Takový slabý nádech. Ale byl tam! Můj první nádech druhé čárky na testu v životě. Dnes má už 5 let," vzpomíná Zuzka, matka předškolačky.

Radši vysvětlujte polopatě

Pokud patříte mezi trpělivé osoby, které vydrží, dokud nepodstoupí první ultrazvukové vyšetření, tak můžete tatínkovi darovat fotku z prvního sona. Chtělo by to nějaké slovní vysvětlení, protože z prvního sona je opravdu velmi těžké odhadnout, co chtěl básník říct. A u méně chápavých tatínků by to mohlo dopadnout tak, jako v úvodu tohoto článku.

Milým dárečkem i krásnou vzpomínkou do budoucna bude nějaká drobnost, kterou tatínkovi věnujete. Dudlík, dupačky, ponožky či body s vtipným textem.

Předkus, ptačí profil, zdeformovaný obličejový skelet, dýchání pusou, nosní polypy, angíny, chrápání. Toto je jen pár z diagnóz, o které si koledují naše ratolesti s palečkem v puse.

Kromě hygienické stránky a faktu, že se cucání palečku považuje za společensky nepřijatelné, je to opravdu nebezpečný zlozvyk. A především velmi těžko odstranitelný.

Osvěta v oblasti kojení, kdy se matky snaží přistupovat svědomitě ke své přípravě (opravdu velmi správně), má za následek, že mnoho maminek se snaží vyhnout používání dudlíků. Výrobci sice argumentují jejich tvarem "přátelským" k dětskému chrupu, ale i tento argument má rovněž své odpůrce.

Stále se však dudlík považuje za rozumnější volbu, než nechat miminko si cucat palec. Než se pokusíte nabídnout kojenci dudlík, je důležité ponechat mu dostatek času na osvojení a zafixování kojení.

"Dcerce jsem dudlík nenabízela. Měla jsem doma asi 4, které jsme dostali od rodiny a známých. Ale chtěla jsem se vyhnout jeho používání. Dcerce nechyběl. Odmítala ho už od začátku. Při jednom nekonečném záchvatu pláče, kdy jsme již vyzkoušeli opravdu všechno, ho cumlala asi 5 minut a i přesto skončil vyplivnutý na opačném konci pokoje. Až si jednoho dne, nebylo jí ještě ani půl roku, začala cucat palec. Nejdříve mi to přišlo jako milé, roztomilé. Ale když jsem si uvědomila, že se z toho stává regulérní závislost, snažila jsem se jí nabídnout dudlík. Jenže jí žádný nevyhovoval. Za dudlíky jsem utratila dohromady přes 600 korun. Zkoušeli jsme kaučukové, silikonové, menší, větší, tvarované, obyčejné, svítící. žádný nechtěla. Dcerce je teď dva a půl roku a palec žužlá stále," stěžuje si na zlozvyk svého dítěte maminka z Modrého koníka.

Reflex či zlozvyk?

Zítra...
Zítra to bude přesně rok, co vyhasl život mého manžela.
Přesně rok, co jsem ho naposledy políbila na nehybnou tvář.
Přesně rok, co jsem naposledy dala průchod slzám.
Nejsem z těch, co budou tvrdit, že je smrt milovaného člověka obohatila.

Ne. Smrt manžela mi vzala nejen lásku a otce dětí, ale i dlouholetého kamaráda, důvěrníka, milence.
Moje děti nejenže tátu nemají, ale nedostaly možnost si ho pamatovat. Neuchovají v mysli jedinou osobní vzpomínku. 
Nevím, jestli by náš vztah vydržel, ale vím, že byl skvělý a milující otec.

Za ten rok jsem zjistila, že je jen málo věcí, co nezvládnu. Že lidské tělo a mysl jsou neskutečným zdrojem síly. A také to, že lidstvo není tak zkažené, jak se zdá. Mnoho lidí mi nabídlo a poskytlo pomoc ( i zde na koníku - děkuji vám moje milé říjnovky :-* ).
Že moje rodina je naprosto úžasná a plná lásky. Že moje děti jsou zdrojem únavy, pocitů beznaděje, smutku, štěstí i radosti a hlavně nekonečné lásky.
Při pohledu na ně cítím obrovský žal, že je nevidí můj muž a obrovskou pýchu na ně. Vidím v nich částečky nás obou. Každý den...

Nikdy nezapomenu na poslední hádku - hrozní jí lituju, na poslední slova lásky, polibek a poslední pípnutí, po kterém nastalo ticho, které ukončilo všechnu naději.

Nikdy nezapomenu na minuty, kdy jeho rakev sjížděla z pódia a já hledala sílu v dětech. Tu sílu z nich čerpám dodnes. My všechny víme, že děti jsou bezednou studnou naděje, síly a lásky...Naštěstí

Včera skončilo čtvrté kolo jarní charitativní dražby, ve kterém se zlomila pomyslná hranice částky potřebné na speciální kočárek pro Dominička (syna uživatelky @haficek).

I tentokrát výsledek celého kola je více než parádní. Jen za čtvrté kolo se podařilo vydražit věci za 12 008 Kč! V této chvíli je tedy dražební výtěžek již 50 722 Kč!

Včera odstartovalo poslední páté kolo jarní charitativní dražby, které bude končit v pátek 27.04.2018 ve 22:00 hodin.

Celá dražba probíhá ve skupině Charitativní dražba zde. I v tomto posledním kole dražby na Vás čekají skvělé výrobky od koníkovských uživatelek.

Přeji všem krásný slunečný den a moc se těším na finální částku celé dražby, kterou budeme moci přispět Dominičkovi!

Aby vás to nezmátlo, jaro mám vlastně ráda. Sice je to takové meziobdobi, ale čím dál lepší. Jenže můj organismus na to má jiný názor a každé jaro je pro mě utrpení. Bez kapesníku nemůžu vylézt z domu, neužívám si kvetoucí stromy, ale kdyz chci být v přírodě (a že já chci), tak to prostě má svou daň v podobě neustálé zásoby kapesníků.

Když byla možnost přihlásit se do testování kapesníků Kleenex, tak jsem to zkusila (jako snad všechno testování, kde byla malá naděje na úspěch). A pak jsem na to úplně zapomněla. Zpráva v IP na mě vykoukla ve chvíli, kdy starší pro změnu přinesl ze školky rýmu jako trám, od něj ji chytl mladší a já. Takže kapesníky byly všude a byly nedostatkové zboží. Ale přišla kouzelná krabice a my se vrhli na testování.

Přišly nám tahací a balíčkové vzorky, takže zásoba velká. Vítek se na ně hned vrhnul. 😂

Výhody:

• Kapesníky jsou pevné, ale přesto měkké, takže ani po týdnu jsme neměli odřené nosy, jako z jiných kapesníků. 
• Nevím jak vy, ale já když smrkám, tak strašně troubím. Obyčejné tenké kapesníky to mnohdy neobstojí a roztrhnou se. Tyhle ne. 
• Balzám v nich není vůbec cítit, nejsou navoněné a smradlavé. 
• Když chcete vytáhnout z krabičky jeden, opravdu vytáhnete jeden. 
• Cestovní balení je pevné, nestalo se mi, že bych utrhla část obalu jako u levnějších kapesníku. 

Nevýhodou je poněkud vyšší cena, takže to není na to, mít je všude na stole a využívat je i jako ubrousky na utření vylité vody či pokecaného trika.