Jsem člověk, který rád hloubá a pitvá se ve svých pocitech a naládách. Takže by se dalo říct, že od té doby, co je ze mě máma, jsem ve svém živlu. Tolik podnětů a emocionálních výkyvů mi už nic jiného, co mě v životě potká, nenabídne. Pravdou ale je, že jsem občas v koncích.

Nicméně ten první společný rok s mojí holčičkou mě vytrénoval tak, že se ve finále vždycky spíš všemu směju. Když se tak zamyslíte, nepřijde Vám to taky někdy k smíchu? 

Takové to, když se mi nelíbí třeba tvar mých rtů a najednou si prohlížím svoji dceru, která je zdědila po mně a ona mi přijde se vším všudy dokonalá. Jak můžu být na sobě s něčím nespokojená, když mám vedle sebe svoji malou kopii, na které nevidím ani jednu sebemenší chybu? Nehledě na to, že si každý den v hlavě říkám, jakou jsem stvořila čistou krásu a vlastně jí i nadále tvořím.Tak jak si vůbec někdy můžu připadat třeba ošklivá nebo neschopná? To jsme právě my ženy, jeden den zvládáme nemožné s úsměvem na rtech, navlněnými vlasy a lehkým make-upem a druhý den se modlíme, aby už manžel přišel co nejdřív z práce a stíháme tak akorát si dát mastné vlasy do drdolu, opláchnout si obličej vodou a doufáme, že nás přece miluje takové, jaké jsme přirozeně. Teď mi to přijde úsměvné, ale jakmile přijde den mastných vlasů, raději bych se neviděla. 🙂

Dalším paradoxem je vnitřní touha po pokrocích vlastního dítěte. Znáte to také? Nikdy bych své dítě do ničeho nenutila, ale ve skrytu duše si přeji, aby už zvládalo tohle a tamto. A teď přichází to absurdní. Ve vteřině, kdy toho mnou vytouženého pokroku dosáhne, tak já si najednou postesknu. Už je to tu, máme další milník za sebou, tak rychle mi roste a za chvilku už to nebude miminko. Někdy se sama sebe ptám, jestli to je normální. Ale asi je. Pro všechno v životě platí, že není důležitý cíl, ale cesta k němu. Samotný cíl nás tolik neobohatí, jako ta cesta, kterou musíme absolvovat. A tak je to i s našimi dětmi. Proto už u těch druhých a dalších potomků to maminky asi tolik neřeší. Protože už vědí, že to, kdy začne jejich maličké sedět, lézt, chodit, není důležité. Důležité je být prostě spolu a prožívat chvíle se svým miminkem naplno. No, ty maminky od více dětí asi primárně ani nemají čas vést si v hlavě takovéhle úvahy. 🙂

Když jsem byla těhotná, představovala jsem si, jak asi bude moje miminko vypadat, jaké bude. Nicméně realita mě dostala na kolena, protože nic tak perfektního jsem si představit nedokázala. Už rok jsem s ní každý den a jsem svědkem jejího objevování světa a stejně mám pocit, že nikdy úplně neuvěřím tomu, že je to pravda. Také máte někdy ten pocit, že se Vám to jenom zdá? Do teď jsem žila život, který mě bavil a motivoval a já si ho moc užívala, ale najednou žiju v úplně jiném rozměru. A ta intenzita žití mi přijde tak silná, až někdy jen nevěřícně koukám na svého muže s dcerou, jak si spolu hrají uprostřed obýváku a fakt se mi nechce věřit, že mám to, co jsem si vždy přála. A hlavně, že tohle je teprve začátek a až tu bude běhat víc prcků, tak teprve pak to bude mít grády a já se budu štípat, jestli se mi to jenom nezdá.

Na závěr bych chtěla napsat jen to, že u nás samozřejmě není každý den sluníčkový a jsou dny, kdy mám pocit, že je všechno nesmírně těžké. Avšak jako maminka na mateřské mám to štěstí, že ten nejlepší lék na špatnou náladu mám pořád u sebe. Gábinku. 

Určitě máte celé dny plné aktivit, věnujete se děťátku na sto procent a rozvíjíte ho po všech stránkách. Každá maminka ví, co na její dítě platí. Ale občas prostě nápady dojdou. Nebo se člověku zdá, že všechno omílá stále dokola. Mně se to alespoň sem tam stane 🙂 Už nevím coby, klasické činnosti jsou ohrané, Karolínku zrovna nebaví... nejraději by se nosila a chovala.

Tak jsem sedla k papíru a sepsala si všechny aktivity, které podnikáme, které jsme vyzkoušely a které teprve mám v plánu. Nenáročné na přípravu, jednoduché. Dají se zařadit do jakékoliv denní doby, v jakýkoliv podmínkách. Třeba někoho inspiruji 🙂

1. Rozhovory

Promluvte si s dítětem. Měňte tón hlasu. Mluvte ve vyšších polohách; v nižších. Vložte do hlasu pocity: štěstí, smutek, znudění,.. Sledujte reakci.

2. Čtení knih a prohlížení obrázků

3. Bublifuk

Tak i my s malickym jsme meli diky Konikovi moznost testovat plenecky Pampers Premium Care ve velikosti cislo 2. Byli jsme velice zvedavy jelikoz je nyni na trhu velka skala vybornych plenek na miminka, jake pro nas budou ty nejlepsi? 🙂

Hned zezacatku jsme byli prekvapeni velikosti, ikdyz pri testovani mel nas syn 3,5 kg plenky nam byli o “chlup” vetsi.

Nase testovani Pampersek probihalo zrovna v dobe, kdy mel malicky strevni koliku, takze nase zkouseni bylo “VAZNE” zatezove, bali jsme se ze to co dokazali strivka naseho syna, nepobere snad zadna plenka 😀😀 ale kupodivu, a radi oznamujeme ze Pampers Premium Care to zvladni na VYBORNOU 👏🏼👍🏼 Postranni gumicky nenechali projit sebemensi pohromu (samozrejme jednou se stalo, ale jen diky dlouhym nakupum, kde maminka nemela moznost prebaleni) 😊😃😀

Chteli jsme hlavne vyzkouset jake budou noci protoze zacatek naseho spolecneho ziti byl v noci sileny 😔 mnoho maminek psalo jak miminka vydrzi v plenecce celou noc 😯 to u nas bohuzel nikdy nevyslo, pri kazdem nocnim krmeni jsme plenecku menili ale to bude tim ze nas syn je “cita” 😂😂 za obrovske dekuji temto plenkam, protoze pri nasazeni zacli u nas klidnejsi noci 🙂🙂 kde dnes uz vydrzime spinka i 6 hodit bez prebaleni 😌😌

Absorbce techto plenek za nas k NEZAPLACENI 🍀 pokazde at byla plenka sebevic mokra byl zadecek naseho chlapecka vzdy suchy a bez opruzenin, pupinku a cehokoliv jineho 👍🏼 Jedina nevyhoda, kterou jsem psala i behem testovani je zapach plenech “umelotinou” 😔😔 to bylo zklamani protoze zvykat si na ten zapach bylo nekdy silene 😷🤧 kord kdyz plenecka byla opravdu jak balonek nasakla moci 😶

CELKOVE SHRNUTI?? “ SPOKOJENOST” jak ze strany mimiska tak ze strany rodiny, plenky jsou k nezaplaceni, maji tolik pozitiv ze tu jedinou vec zapachu clovek prehledne, jen kdyz je malicky vklidu neosypany, suchy a spokojeny 👍🏼❤️

Miminko krásně roste a začíná vyžadovat více, než jen chování, krmení a spánek. Pomaličku si chce hrát, objevovat svět. Činnosti se často a rychle střídají, protože miminko ještě dlouho nevydrží. Kolikrát již docházejí nápady, tak jsem zapátrala v paměti a vzpomínala, co jsme rádi dělali, když měla Karolínka přibližně 2 měsíce 🙂

1. Zpívat písně

    miminka milují, když se jim zpívá. Klidně i zrovna vymyšlené slova a rýmy

2. Básničky, říkanky a rýmovačky

    s ukazováním, s hrou na tělo (maminky i miminka)

3. Nácvik pasení koníčků