Tak jsem byl požádán o vyslovení mých slov týkajících se pocitu z porodu. A poněvadž svou ženušku moc miluji, tak jí i takovouto drobnost sepíšu 🙂

Než začnu dnem či dny před zrozením našeho klučíka, tak bych rád řekl, že já jakožto muž i manžel jsem se zapojil do sázek (samozřejmě bez finančních výher, nejsme Kellnerova rodinka) o určeni data narození deťáťka. Rodina tipovala všechna možná data, to měla v hlavě nejvíce vryté asi ženuška, a její mamča, ale já jako první sdělil, že mé díťe se narodí 16.6. , vše sem si těch 9 mesíců dopředu naplánoval, od dovolené až nakonec po rodičovskou 🙂 A krom všech možných datumových tipů od brzkých dat až po zdlouhavé přenášecí data, se na můj tip přifařila ta o berle se pouze opírající , čaryfuctvím se zaobírající babička ze strany ženiny🙂 Bral jsem to jako srandu, protože to bylo datum které slyšela jako první, tak ho zřejmě jen zopakovala.

Dále bych rád zveřejnil, že nápad s miminkem a stvořením dalšího ďábelského potomstva po tatínkovi byl hlavně a hlááávně můj nápad. Maličká se toho totiž strašně bála, ale to už je nyní minulostí, byl jsem tááák neodolatelný, neodbytný a mé geny by byla škoda nevyužít 🙂

A naposledy bych sdělil skutečnost, že i přes prvotní neskutečné přaní maličké holčičky, jsem strašně rád za toho maličkého mužíčka co nyní máme. Byl jsem s tím vyrovnán asi tak 2 sekundy po tom, co nám to pan doktor na 3D ultrazvuku sdělil na 100% s tím, že našeho kluka nadobíčko mu už určitě neupadne a velectěny pan Rosenberg by mu ho jen záviděl . Asi tak 2 sekundy poté jsem totiž přestal vnímat okolní svět a dění a viděl se mezi regály v nákupním centru, kde vybírám ten nejfanovějši obleček pro mýho kluka🙂 Horši to bylo u Maličké, té to trvalo déle, padlo pár slz , že mi nesplní holčičku, že už se těšila, ale pak po opětovném zapůsobení mé osobnosti pochopila, že kluk či holka je ve finále jedno, hlavně že je miminko zdravé a má všech 20 prstů . A pro mě je to tak, že to beru z pohledu, že holčička bude lepší až jako druhá, kluk bude už větší, takže sestřičku bude bránit.

A teď k samotnému dni, kdy se nám tu vyloupl malý klučík jménem Kristianek. Samozřejmě musím uznat, já už byl doma o týden dřív, kdy začali první větší poslíčci, ihned jsem prohlásil, že do práce nejdu, zůstávam doma v očekáváni toho malého človíčka. Určitě jsem svou dotěrností svou ženušku dostl štval, ale ona moc dobře ví jakou jsem z toho měl radost. I přes pár náznaků a předvojů nakonec den D padl v nočním čase 15.6., kdy já jsem byl tak v očekávání, že jsem vytuhl na posteli 🙂 Naštěstí mě Sašenka vzbudila s tím, že jí zřejmě praskla voda. Poté co jsem viděl čůrek vody po její nožce, jsem ihned ožil (větší vzpruha než 2 plechovky redbullu zapité mým půl litrem kávomléka). Samozřejmě nejsem takový znalec ani študovaný doktor , pouze jsem si něco málo vygooglil a přečetl , ale nejlépe ihned jsem chtěl vyrážet. Mé oblečení trvalo pár sekund, Usain Bolt by si ani nenavlíkl trenky jak jsem byl rychlý. Ale naskytl se problém, má žena nikam nepojede dokud se trochu neopláchne a hlavně neupraví, takže jsem tam prešlapoval jako blázen a pořád opakoval, už bychom měli jet, už bychom měli jet. To víte , plný euforie a očekávání, vždyť má nejčastější otázka na denním pořádku a už budeš rodit?? A už dneska?? A už?? 🙂 V tu chvíli jsem se nemusel ptát , ale musel jsem dostat ženu do auta, což občas není lehký úkol, támhle to vzít, támhle to, támhle to, ještě že psi do nemocnice nesmí, jinak bych musel sešít dvě Ikea tašky k sobě a vzít i našeho maxi psa Connie 🙂

Když už jsme zamkli konečně dveře s rozloučením se se spící Connie, přiměřeně rychle, nespěchající cestovní rychlostí( co já vím, kdo to bude číst:D ) jsem nás dopravil do porodnice v Ostrově nad Ohří. Měl jsem to natrénováno z předešlých týdnů, čas zveřejňovat nebudu, ale Schumacher by mi určitě nabídnul misto ve stáji🙂
Po přihlášení na porodní sál, převlečení do zelených mondurků k porodu , otestování ženy, zda to není jen Kristiankovo další diskotéka, jsme se přesunuli na porodní sál, který jsme měli předem vybraný🙂
Uznávám byl to náročný týden, samozřejmě víc pro mou maličkou ženušku s bříškem náročnější než pro mě, ale i tak. Po několika koupelích, několika procházkách, několika sezeních, kdy jsem chtěl nakonec otestovat kvalitu sedacího pytle pro rodící maminky, ve kterém jsem vytuhnul dokud mě neprobudila sestřička🙂 Značku pytle nevím, ale kvalitní poleženíčko. Maličká okolo mě vždy s kontrakcemi prošla, chytala mě za ruku a šetrně se mi jí při své bolesti snažila rozdrtit na maličkaté kůstky a ještě menší kostičky 🙂 A pak že nemá sílu, od teď nosí nákup do 4. patra sama, sil má evidentně víc než já🙂 Podporoval jsem ji, že to vše hladce zvládne, samozřejmě totiž panikařila, že to nezvládne , což asi říká 90% žen 🙂 Je tu chvíle, kdy započal porod , 16.6. něco určitě před 8 hodinou ranní, nemám pamatováka na časy, žena v polostoje či jak to mám nazvat, porodni asistentka u ní, úžasná to paní porodní asistentka, vše hlídala, vše kontrolovala, a hlavně ve všem se snažila poradit a pomoci, přatelský a rodinný přístup, což dost pomohlo tomu, že má maličká žena nebyla pod tlakem a ve stresu a je po porodu bez poranění a jakéhokoliv šití. V polostoje Sašenka tlačila, kupodivu nekřičela, uklízečka se i jednou spletla a už chtěla jít uklízet . Tlačila, já se nakonec stal oporou za jejími zády, samozřejmě jsem využil opět sedacího pytle, tentokrát už jsem spát nedokázal, ba naopak vůbec nechtěl. Snažil jsem se jí pevně držet , ulehčit jí nápor na nohy při tom tlačeni s porodními bolestmi musel být totiž neskutečný. Když jsem prvně uviděl po menší krvavé lázni malou vlasatou hlavičku, věděl jsem, že už to za chvilku bude a miminko bude u nás v náruči. Byl jsem natěšený, porodní asistentka náhle při rychlém zatlačení mé vysílené ženušky drží maličké fialkové miminko, odmotává šňůru z krčku a my při pohledu na sebe víme, že to je nová generace nás a nový začátek našeho společného života. Ten pocit, kdy jsem poprvé viděl toho malého človíčka, kterého jsme si vysnili nedokáži ani popsat. Ale vnímal jsem nadšením pouze ženu a to čerstvě narozené miminko. Kdyby venku řádil orkán či padali bomby , tak já nic nevěděl. Viděl jsem pouze krasné, maličké, pro mě jako strašně hygienicky založeného člověka neuvěřitelně čisté a jemné zrození nového života , života který se stal součástí nás. Přestřihnul jsem pupeční šňůru, přál jsem si to (z fleku bych mohl být doktor já vím🙂), doufám, že maličkej bude mít v paměti, že já byl ten kdo ho odřízli od toho provazu a dal mu volnost pohybu dál než na toho necelýho půl metru.

Nastala chvíle ,kdy jsme mohli miminko držet ve svém náručí a tisknout ho ke své hrudi. Tu jsem si nemohl odpustit. Ten pocit , kdy cítíte ten rychlý tlukot vašeho maličkého potomka, každý jeho nádech byl nádechem nás tří dohromady. Teploučké a křehké tělíčko, konečně se červenajíci a prokrvující. Náš syn. Nemohl jsem se na to malé miminko vynadívat. Má první slůvka s nadšením byla, jak má krásně maličká ouška🙂 (jako já, celý tatínek naštěstí, hrozně sem se totiž bál sloních uší😀, nebudu radši říkat proč - ale žena je nemá 😀). V náručí jsme tiskli nový život, nerad jsem našeho maličkého Kristianka dával komukoliv z rukou, hold jsem netykavka, moje je moje 🙂 Na pokoji , kde žena po porodu byla jsem si udělal své teritorium , kde jsem trávil asi tak tři čtvrtiny dne, zbytek byl věnován závislačce Connie, jinak by mi asi ve spánku ohlodala nohu. Musel jsem tam být pořád, chtěl jsem to, přál si to, každá chvíle s maličkým Kristiankem byla jedinečná. Pořád jsem ho musel mít u sebe. Při návštěvách jsem se moc nadšeně netvářil, když Sašenka chtěla miminko nechat někomu pochovat, snad sem na někoho nevrčel 🙂

A jak bych toto všechno shrnul? Asi tak, že už je tu mezi námi, človíček s obrovskou budoucností, ďábelskými úmysly po tatínkovi a proklatě velikými kukadly po mamince 🙂 A otec, který nechce být u porodu a zrodu svého genetického potomstva, jen kvůli svým hloupým výmluvám a možnému podražení ega omdlením z krve je otec k ničemu. Pro mě srábotka co si dítě neměl dělat. Ten pocit prvního pohledu na čerstvé miminko je totiž nenahraditelný.

Ptáte se jak je to dnes? Je to tak, že 2 měsíce mých takzvaných děckých prázdnin na rodičovské dovolené jsme maminku potřebovali pouze jako chodící mléčný bar. Na kočárek mi nikdo nesmí sahat, to smí pouze pár vyvolených, i psa jsem díky obětování několika párečků učil aby kočárek hlídala 🙂 Týden před návratem do práce jsem musel Sašenku podrobit kurzu z rozkládání a skládání kočárku 🙂 Kristiankovo nebezpečně vypadající výtvory v plenkách mě nezastraší ( aneb nepřebaluješ své miminko? Neprožil si s ním to správné dětství a soužití) a uspávací techniky budu muset mou malou milovanou ženušku ještě doučit🙂

Na závěr bych chtěl poděkovat jen a jen mé ženě , malé ale i přesto nebezpečné Sašence , která mi splnila to přání splodit někoho tak úžasného jako je náš Kristianek. Pokud sem na někoho zapomněl, tak vás ujisťuji, že nezapomněl 🙂

Miluju vláčný a voňavý perník. A protože jsem setsakra zmlsaná, tak se nespokojím jen tak s nějakou "dusivkou". Proto jsem si více než oblíbila následující muffinky. Jsou to takové roztomilé jednohubky, které v sobě skrývají jedno nečekané (ale neuvěřitelně lahodné) překvapení.

Na asi 20 kousků budeme potřebovat:

• 280 gramů (2 hrnky) hladké mouky
• 160 gramů (3/4 hrnku) cukru krupice
• 1 balíček kypřicího prášku do perníku
• 1 vajíčko
• 120 mililitrů (1/2 hrnku) rostlinného oleje 120 ml (používám slunečnicový)
• 120 mililitrů (1/2 hrnku) mléka
• 1 polévková lžíce povidel
• 1 polévková lžíce medu
• 2 lžíce kakaa
• vypeckované sušené švestky (předem namočené do rumu nebo čaje)
• krystalový cukr na posypání                 

Jdeme na to:

Alespoň hodinu předem si namočíme sušené švestky do rumu. Pokud budeme muffinky podávat i dětem, švestky naložíme do čaje. Je jen na vás, jestli sáhnete po ovocném nebo černém, záleží na chuti. Sušené švestky krásně nasají chuť rumu i horkého čaje a stanou se neuvěřitelně šťavnatými.

Dnes jsem dělala jen poloviční dávku na jeden plech, ale když nepůlím, pak jednu formu na muffinky naplním švestkami pro dospělé a druhou pro děti. Pak už to jen nepoplést při servírování – v tom případě si pomáhám tak, že muffinky s čajovými švestkami na závěr zdobím třeba bílou čokoládou, brusinkami, oříšky a podobně. Vy si jistě poradíte. Byla by škoda se ochudit o tu poctivou rumovou příchuť, to mi věřte!

Letos se nám advent zamotal a nejenom na facebookovských diskuzích se dohadují, kdy vlastně ta 1.adventní je. Spousta z nás finišuje s vánoční výzdobou (přiznám se, stále mám na verandě dýně, teď komicky zasněžené) a dodělává věnce, abychom tu první svíčku v neděli mohli zapálit.

Venku nám celý den sněžilo, krajinu pokryla bílá peřina a na mě zlehýnka ta předvánoční atmosféra doléhá. K tomu zapálený krb, světýlka a voňavý čaj.

Loni i předloni jsem vyhlašovala vánoční kolotoč. Letos si říkám do třetice, naposledy?

Pokaždé, když otvírám poštovní schránku, jsem ráda, když tam něco najdu, pokud to tedy není složenka anebo pofiderní nabídka🙂 A teď  by to těšení bylo dvojnásobné🙂

Pravidla měnit nebudu, osvědčila se loni i předloni. Mnohým z Vás je již následující text důvěrně známý🙂 Jen znovu nabádám, pokud nechcete poslat pohled, nehlaste se anebo mi to pak napište. Nebylo mi vůbec příjemné číst i zklamané IP, že něco nedošlo:(

Princip je jednoduchý…