V neděli 27.8.2017 jsme se s rodinkou vydali do nedaleké Bioparku do Štítů, kde malý lvíček slavil již jeden rok svého života, a byla možnost se sním fotit a to i s dalším lvíčkem 😊 

Cesta nám trvala 32 minut, když jsem dorazili na místo určené kde byl zrovna docela navál tak jsme krásně hned zaparkovali. U vstupu do zařízení nás přivítala velice milá slečna která nám vysvětlila řád provozu a program dnešního dne který byl focení s lvíčatama vstup od 18-ti let cena fotky 100,-Kč na osobu, focení s 2 měsíčním lvíčkem i děti 100,-Kč na osobu, Focení s papouškama i děti 100,-Kč na osobu. Vstupné dospělá osoba 100,- příspěvek na krmení. Děti do 3 let zdarma, od 4let do 17 let za 50,- Kč, v Bioparku jsme viděli opičky, papoušky, kozy, Tygra Sumerského, lvici a Lva a také bílého tygra kterého jsme bohužel neměli přístup až takový jaký k jinným zvířátkům. Největší zážitek takový pro mě a partnera byl pocit být v přímé blízkosti lvíčat bílých, je to ohromující a nepopsatelný zážitek. Rozhodně stojí se tam podívat. A určitě jsme tam nebyli naposled. Jen je boužel škoda že s bílýma lvíčatama se nemohl fotit snáma syn 😏 

Po neblahé první zkušenosti (Brno Bohunice 2014, nesnesitelné monitory vleže bez možnosti pohybu, řízené tlačení vleže na zádech, oxy, KE, nástřih, separace) jsem si už v 7tt domluvila svou PA, která má smlouvu s Vyškovem. Celé těhu probíhalo bez komplikací a já se těšila na porod. V hlavě si představovala jak dojedu do porodnice, tam si mně převezme má PA a já tak max do hodky porodím nejlépe vkleče a bez poranění samozřejmě 🙂 No a ono se mi to splnilo! V neděli večer 20.8. ve 20hod jsem synovi ještě přečetla pohádku na dobrounoc a cítila, že bolesti už nejsou jen poslíčci nebo tvrdnutí, ale že musím zatnout zuby, tak mně v uspávání vystřídal muž a já s úsměvem na rtech, že se konečně (40+3) něco děje, dobalila poslední věci a volala PA, že se sejdem ve Vyškově. Vlny byly po 7min a trochu jsem si připadala jak vystrašená prvorodička, co jede do porodky s prvním píchnutím, ale než jsme dojeli do porodnice, byly už vlny po 5min, 21.30 dorazila PA, vstupní monitor už probíhal na mou žádost ve stoje, ten už se ale nedodělal, protože konec zápisu už byl na všech 4 s hlasitou vokalizací 😀 Došel dr.Vašíček, velký gentlman (už jsem ho znala z dvou poraden), chtěl mi podávat ruku a představit se, zeptal se, jak se mi vede, ale došlo mu, že už je pozdě na nějaké dekorum 😀 konstatoval, že jsem na 8 a že můžeme na porodní box, než jsem ale došla k boxu (uplně na konci chodby, takový velký s vanou a sprchou), 3x jsem si na chodbě klekla a už cítila jak miminko sestupuje, na boxu už mi PA dala jen žíněnku na zem, světlo šlo jen ze sprchy, jinak tma a ticho, byla jsem na kolenou, zapřena lokty a hlavou o zem, PA mi chránila hráz teplými ručníky a já nechala tělo tlačit, napřed praskla plodovka, pak jsem cítila hlavičku a přitlačila jen na porod tělíčka. Syn se narodil 22.28, hodinku a něco po příjezdu do porodnice, měl 4,04kg, 51cm, hlava 37cm a já byla bez poranění! Neproběhla žádná medikace před ani po, placenta vyšla taky sama do pul hod. Syna jsem měla pořád u sebe a i když jsem zvažovala ambu porod, nakonec jsem v porodnici setrvala 3 noci na nadstandardu a bez reverzu mně pustili domů dřív než po 72hod. 

Dítě..

Pře dvěma roky jsem si nedokázala vůbec představit co se přesně skrývá pod spojením "mít dítě"! Jak se mě, ale i všem okolo změní život. Nejvíce jsem se ale změnila já! Ještě v těhotenství jsem si neuvědomovala co to bude znamenat být matkou!

Když se můj syn narodil zjišťovala jsem jak se postupně mění nejen můj život, ale moje vlastnosti, moje priority. Vše se začalo točit jen kolem toho krásného uzlíčku štěstí, který dost času probrečel a já nevěděla jak ho utišit.. Nacházeli jsme k sobě oba cestu.. Já obalila svoje nervy trpělivostí a láskou a začali jsme spolu s manželem a synem žít jako šťastná rodina.