Tento náš príbeh a zážitky z pôrodu píšem,aby všetci vedeli že pôrod môže byť aj celkom príjemný zážitok.

A ako to teda celé bolo?

Na bábätko sme sa s manželom tešili už od svadby no nedarilo sa nám hneď otehotnieť...tak po roku snaženia sme si povedali, že najprv postavíme domček a potom až sa budeme ďalej snažiť o bábätko. A o pár mesiacov na to, konkrétne v novembri som si všimla že som už dlho nemala menštruáciu a že mi mešká asi 2 týždne. Tak som si spravila tehotenský test na ktorom okamžite zasvietili 2 silné čiarky...bol to najšťastnejší deň v našom živote. Išla som k lekárovi a to už som bola v 9tt. Celé moje tehotenstvo bolo úplne bezproblémové , žiadne ranné nevoľnosti, všetky výsledky som mala v poriadku, pribrala som dokopy 8kg za celé tehotenstvo.. takže som sa nemohla na nič sťažovať. Ako mesiace ubiehali začala som chodiť na predpôrodnú prípravu a cvičenie a tak isto uvažovať nad pôrodnicou. Zvažovala som pôrodnicu v Galante a potom Brno. Pýtate sa prečo práve Brno? V prvom rade mi pracuje v Brne bratranec ako pôrodník a za ďalšie po všetkých preštudovaných a počutých informáciach a skúsenostiach zo Slovenských pôrodníc som bola stále viac rozhodnutá ísť rodiť do Brna. Mali sme s manželom plán, že ak neporodím do júla tak pôjdeme do Brna a tam počkáme do pôrodu. Na posledné kontroly som chodila do nemocnice do Galanty, ale v kútiku duše som dúfala, že maličký počká a vydrží až do Brna. Termín som mala 07.07 a keďže som do júla neporodila, objednali sme si ubytovanie cez Airbnb a prenajali sme si na týždeň jednoizbový byt kúsok od nemocnice. V prvý deň sme prišli do Brna navečer a tak sme sa iba ubytovali a išli spolu s bratrancom na večeru. Druhý deň ráno som išla do nemocnice na kontrolu a spravili mi monitor a vyšetrenie. Potom sme išli do obchodného centra Vaňkovka sa trochu poprechádzať, keďže každý mi kázal sa prechádzať čo najviac. Manžel si tam aspoň super nakúpil. Odtiaľ sme sa vrátili znova do nemocnice keďže mi chceli ešte zobrať krv a moč. Podotýkam ze cievkovanie bola asi najnepríjemnejšia vec okolo môjho pôrodu. Potom mi ešte bratranec povedal že mi môžu spraviť Hamiltona ak súhlasím, vraj to môže urýchliť spustiť pôrod a tak som súhlasila. Toto ma vôbec nebolelo. Potom sme prišli na byt a mne bolo neprijemne iba z toho cievkovania. Do rána som močila krv. Na druhý deň ráno to už bolo o čosi lepšie. Deň sa začal ako obvykle raňajkami a keďže môj manžel potreboval trochu pracovať, rozhodli sme sa s maminou že sa ideme prejsť do obchodu a niečo nakúpiť. Keď sme prišli naspäť bola som trochu unavená a občas ma chytili ako keby slabé kŕče. No pripisovala som to tej prechádzke. Tak som si ľahla, že to určite prejde. Ked ani do 15.00 neprechádzali bolesti rozhodla som sa stopnut interval...na moje prekvapenie to bolo kazdych 7 minut...Išla som si teda dať horúcu sprchu, že ak sú to poslíčkovia tak to prejde a ak nie tak sa to bude stupňovat. Veru bola som v sprche asi pol hodinku no nič neprestávalo. Okolo pol 5 prišiel bratranec a ked som mu povedala ako sme, trval na tom aby sme išli do nemocnice, že mi pre istotu spravia monitor a vyšetria. Do nemocnice sme dorazili niečo pred 18.00 a veru už sa rozhodli ma nechať tam..kontrakcie každých 5min a otvorená na 3cm...po prezlečení sa do nemocničnej košele a povinných vstupných papierovačkách mi ešte vzali krv a zaistili žilu. Potom ma pôrodná asistentka vzala na pôrodný box. Manžel mi medzičasom priniesol kufor a on s maminou sa išli ešte navečerať že za hodinku sa vrátia...to bolo uz asi 19.00 Po ich odchode mi navrhla PA klistír, že to môže pomôcť rýchlejšie sa otvoriť. Tak som súhlasila. Podotýkam že každú jednu vec čo mi robili mi PA najprv vysvetlila a spýtala sa či s tým súhlasím. Po klistíre a hodinke čakania prišiel moj manžel s maminou...to som už bola otvorená na 4-5cm.. okolo 21.00 mi PA navrhla čípok na rýchlejšie otváranie...po ňom to už bolo cca 7cm. Dovtedy boli bolesti v pohode zvládnuteľné, dali sa predýchať a môj manžel mi bol velikánskou oporou keďže mi od 20.00 vkuse masíroval cez každú kontrakciu kríže. O 22.00 mi pustili plodovú vodu nakoľko mi neodtiekla sama. Po tomto sa však už kontrakcie naozaj zosilnili. Striedala som chodenie, ležanie, na začiatku aj cvičenie na fitlopte, sprchu...o 23.00 ma PA opäť skontrolovala a bolo to 9cm...kázala mi ešte trocha stáť alebo chodiť. Vtedy už boli bolesti naozaj silné a dali sa rozdýchat jedine psíčkovaním. Zároveň som už mala veľké nutkanie tlačiť. O 23.15 ma PA naposledy skontrolovala na posteli a bolo to už 10cm. Tak mi kázala nech skúsim pomaly potlačiť. Potlačila som a takmer vyšla hlavička. PA rýchlo zavolala doktora že rodíme a mne manžel s maminou pomohli vyliezť na pôrodnu stoličku. Len co prišla PA naspäť spýtala sa že ak by bolo nutné ma nastrihnúť či môže. Povedala som jej že jedine ak to bude ozaj nevyhnutné. Za minútku som mala kontrakciu cez ktorú keď som zatlačila vyšla hlavička. Potom mi kázali už tlačiť aj bez kontrakcie. Na dve potlačenia bol maličký vonku. Bol to neuveriteľný a neopisateľný pocit keď mi maličkého položili na brucho...to malé telíčko a jeho malé očká pozerali na mňa s láskou a nevinnosťou. Bola to láska na prvý pohľad. Medzičasom som porodila aj placentu. Otecko si prestrihol pupočnú šnúru a maličkého odvážili a zmerali. Náš Jakubko sa narodil 06.07.2017 o 23.27 s mierami 3550g a 50cm. Ja som skončila bez nástrihu a bez šitia...bez akýchkoľvek poranení. Po pôrode ma nechali ležať na posteli ktorá bola na pôrodnom boxe ďalšie 2hodiny a maličkého mi dali na celý ten čas na mňa. Zároveň tam bol aj môj manžel a mamina. Po týchto 2 hodinách mi navrhli nech sa skúsim postaviť a osprchovať sa ak vládzem. Keďže som vládala ísť aj na malú toaletu aj sprchu si dať tak bolo všetko v poriadku. Maličkého na prvú noc previezli na novorodenecké oddelenie a mňa previezli na šestonedelie okolo 2 h ráno. Od tolkej eufórie som ani zaspať nevedela. Na druhý deň som sa cítila úplne v pohode.  Na rozdiel od mojej spolubývajúcej ktorá po 5 dňoch po pôrode ledva chodila, som ja behala ako srnka. Myslím, že takto super bez nástrihu to dopadlo aj vďaka tomu, že som poctivo cvičila s Aniballom pred pôrodom a nacvičila som 29cm obvod. Musím vyzdvihnúť celkový ľudský prístup lekárov, sestier či už na pôrodnici, šestonedelí ale aj novorodeneckom oddelení. V nemocnici sme strávili 4 dni a naozaj stálo za to odísť rodiť do zahraničia...so zdravotnou starostlivosťou na Slovensku sa to nedá porovnať. Toľko skúsenosť odo mňa z Nemocnicou Milosrdných Bratří v Brne.

    Nikdy jsem nebyla taková ta typická holčička, která si hraje s panenkami a odmala touží stát se maminkou. Naopak, radši jsem si hrála s auty a lezla po stromech. Milovala jsem tmu a ráda jsem se bála. Jak šel čas, tak jsem si občas i říkala, zda se to někdy změní a já začnu o děti stát. Pořád tomu nějak nic nenasvědčovalo. Změnilo se to vlastně až po svatbě. A rozhodně to nebylo tak, že by se mi najednou rozezněly biologické hodiny - spíš jsme oba s mužem najednou dostali pocit, že náš vztah si zaslouží povýšit o level výš.

     Pár měsíců od našeho rozhodnutí jsem už držela v ruce pozitivní těhotenský test a měla ohromnou radost. Kromě radosti se taky dostavil strach. Chvilkami byl úplně skličující. Hlavou se mi honilo, že jsme se snad museli zbláznit a že se o to malé ani nezvládnu postarat. Časem tyhle pocity naštěstí vymizely a já se začala moc těšit. Muž se teda těšil od samého začátku, což mi dodávalo hodně odvahy.

     Celé těhotenství neskutečně rychle uteklo a přiblížil se termín porodu. Čekal mě porod - chvíle, která mě fascinovala a děsila zároveň. Ale byla jsem připravená. Miminko taky. I když pořád v poloze koncem pánevním. A tak se i opravdu narodil. Měla jsem tušit, že to hodně vypovídá o jeho povaze. Paličák, paličák, paličák. S tvrdou hlavou🙂

    Narodil se, dostala jsem ho na prsa a svět se na chvíli přestal točit. Byli jsme jen my dva, vlastně my tři. A všechno do sebe rázem zapadlo. Byla to opravdu láska na první pohled. Náš život se tím změnil a už nikdy nebude takový, jaký byl před jeho příchodem. Svět je od té doby prostě jiný. Lepší. I když nebudu tvrdit, že občas s nostalgií nevzpomínám na doby, kdy jsme třeba celý den nemuseli vylézt s mužem z postele a dali si nonstop všechny díly Harryho Pottera. Nebo maraton Teorie velkého třesku. Jó, to byly časy🙂

     Nikdy jsem nečetla knížky o tom, jak se starat o dítě či jak ho vychovávat. A to i přesto, že moje první zkušenost s miminkem byl právě Eliášek. Tak nějak ještě věřím v instinkty a intuici. A musím říct, že to u mě prostě funguje.

     Eliášek dnes slaví 3 roky. A jaké byly? Celkově úžasné, i když občas samozřejmě byly chvíle, kdy jsem měla chuť bušit hlavou do zdi. Ale věděla jsem, že by to stejně nepomohlo. Život s malým dítětem je prostě o obdobích. Všechna přejdou, i když se to někdy vleče. Sakra vleče. I když přerod z bezstarostné holky v mámu nebyl vůbec jednoduchý, nikdy bych to nevyměnila.

„Žena je počátkem i koncem rodiny.“ Ulpianus

-----------------------------------------------------

V tomto článku najdete velmi krátký a stručný souhrn toho, jakou drogerii a kosmetiku používám na Adámka od jeho narození. Článek je hlavně pro maminky, které se zajímají o jednotlivé složení drogerie/kosmetiky a nekupují výrobky, protože "hezky a dlouho na miminku voní" a nebo protože " v reklamě/lékárně říkali, že to je přírodní a že..........".

♠PRANÍ♠:

Veškeré oblečení peru v Sonett NEUTRAL se změkčovačem vody stejné značky. Aviváž nepoužívám. Místo toho dávám do nálevky pro aviváž velkou lžíci octa a nastavím dvojité máchání. Toho obyč, co z něj děláte zálivku na salát :D. Ocet prádlo dezinfikuje přirozenou cestou, zbavuje posledních zbytků gelu/prášku a také prádlo osvěží. A né, oblečení po octu nesmrdí...pokud teda do přihrádky na aviváž nenalejete celou flašku :D. Prací prášky/gely typu Persil Sensitive, Lovela..atd. jsou zbytečně zatíženy o syntetické látky, fostáty, bělidla, parfemaci, rozjasňovače..atd. Složení pracích prášků - článek ZDE.

Tip: Na českém trhu je více druhů pracích prášků/gelů s šetrným složením vhodným i pro ekzematiky, článek ZDE.

Plena přes kočárek na slunci může zvýšit teplotu uvnitř až o 15 stupňů během krátkého času. Zvyšuje se tak riziko přehřátí a riziko syndromu náhlého úmrtí dítěte.

http://pruvodcematerstvim.webnode.cz/ruzne/prikryvat-kocarek-plenou-muze-byt-nebezpecne/

Nenechávejte dítě v autě

Tahle zpráve se šíří světem a stejně se najdou tací co to dělají ☹

A já bych Vám ráda sdělila něco jiného.

• Auto není jediné nebezpečí číhající na malá miminka.

Toto téma by vystačilo na článek o desítkách (možná stovkách) stran. Já bych vám ale ráda předala co nejjednodušeji alespoň základní informace a hlavně bych chtěla docílit toho, abychom bakterie nevnímali jen jako nepřátele. Bez nich bychom totiž nepřežili.

Lidské tělo obsahuje desetkrát více bakterií (ale i některých jiných mikroorganismů – např. kvasinek), než vlastních buněk. Jen pro zajímavost – jejich celková hmotnost se v lidském těle pohybuje kolem 1,2kg! Všechny tyto mikroorganismy, které s námi za normálních podmínek žijí v symbióze (vzájemně prospěšném soužití) se nazývají fyziologická mikroflóra (nebo také mikrobiota či mikrobiom).

Tato mikroflóra se přirozeně vyskytuje na kůži, v respiračním, urogenitálním a zažívacím traktu (v nose, v dutině ústní, ve střevě, v pochvě….) a plní zde velmi užitečné a důležité funkce – pomáhá s trávením a vstřebáváním živin, produkuje některé vitamíny, brání usídlení patogenních bakterií atd. Pokud se však bakterie dostanou z místa svého přirozeného výskytu někam jinam – např. při poranění, dobrým příkladem může být i zavlečení střevních bakterií z konečníku do pochvy při nesprávném utírání zezadu dopředu, můžou vyvolat infekci. Stejně tak mohou „hodné“ bakterie z naší mikroflóry napáchat paseku u osob s oslabenou imunitou, nebo při narušení prostředí např. po užívání antibiotik. Dále platí, že fyziologická flóra jednoho člověka může být potenciálně riziková pro jiného člověka.

Lidské tělo se mikroorganismy osidluje ihned po narození. Vlastně ještě dříve – k prvnímu osídlení dochází již v průběhu porodu. Spousty studií prokázaly, že způsob porodu hraje důležitou roli v prvním osidlování.

Během přirozeného porodu miminko „sbírá“ matčiny střevní a vaginální bakterie, kdežto miminko narozené císařským řezem je o to ochuzené. Velkou roli pak při osidlování střev prospěšnými bakteriemi hraje kojení. Z výzkumů jasně vyplývá rozdíl mezi mikrobiální výbavou kojených a uměle krmených dětí – střevo kojených dětí je osídleno četněji a rozmanitějšími druhy prospěšných bakterií.

Správná střevní mikroflóra navíc nesouvisí jen se správným zažíváním, ale i s imunitou. Ve střevě se totiž nachází až polovina imunitního systému!