Příběh začíná ve čtvrtek 20.7.2017 o půl 5 ze mě začiná "cosi" téct, chvilku mi trvalo než mi došlo že je to plodovka, u předchozich porodů byla píchnutá až v porodnici. V 5 jsem vzbudila přítele s tím že má vstávat že jedeme do porodnice.  Moje mamka zůstavala doma s holkama tak jsem psali i tchýni jestli nás odveze do porodnice,  v tu dobu jsme se rozhodovali kam, diky stavu dálnice ve směru na Brno vyhrál Vyškov. o půl 6 přijela tchýně a chvilku na to začli pomaličku přicházet kontrakce. zatim slabé. Ve Vyškově mě připojily na monitor, kopečky se tvořily. Asi v 7 hodin dorazil doktor, zkontroloval utz malýho, váhu odhadoval asi na 2920g, ve 38+0 krásné. O čtvrt na 8 nás poslali na porodni box, na boxu už s doplerem nikdo "neobtěžoval" jednou se došel mladičkej doktor podivat jak to vypada, to už sem mu řikala že bych se moc daleko nerozcházela, šla jsem do sprchy, vrátila sem se a  rovnou sem řekla příteli at zavolá doktora, on že proč že tu ted byl, ted už vážným tonem sem zopakovala at ho zavolá, doktor vypašeně došel, "zkontroloval" situaci a najednou fofry. RODÍME!!! Na 5 zatlačeni tu byl. Náš malý pric. S váhou 3000g a 48cm "velký".  Asi po hodince a půl  si pro malého došla dětská doktorka/sestra netušim zpětně mám doojem že se nepredstavila :-/ . Za chilku přijela pro mě sanitářka ze šestinedělí. Dovezli malého. Po noci, kdy nás budila holčička ležici s námi na pokoji, sme se s přítelem dohodli že půjdeme domů už dnes, žádný s doktorů s tím neměl problém, sestřička byla trošku nepřijemná. Po 12hodině opouštíme dveře Vyškovské nemocnice.

Konečně nastal čas, abych sepsala svůj první porod, ve kterém jsem si mimochodem střihla málem kompletní trio porodů - co se Vám může stát.. Tedy vyvolávaný...klasický prohekaný několikahodinový a MÁLEM i císař..

Všechno začalo, teda spíš nezačalo tím, že jsem projela oba termíny porodu (měla jsem za dobu těhotenství 2 doktory, a 2 termíny).

Minul první termín 28.6. a zrovna ten den jsem měla i kontrolu u dr., kde mi bylo sděleno, jak jsem krásně připravená, čípek je změklý a prakticky můžu rodit ještě ten den. 

Pro jistotu mi ale dal doporučení do porodnice, kdybych do neděle neporodila (kontrola byla v uterý), tak se mam v pondělí 3.7. dostavit na kontrolu tam..

Byla jsem natěšená, že to se mě netýká, a počítala s variantou " rodim do neděle".

 Bohužel nerodila jsem do neděle🙂. Takže v pondělí 3.7. jsem jela do porodnice  na kontrolu - málem mě kleplo - bylo tam asi 50 těhulí. Jelikož v tomto týdnu jsou 2 státní svátky, evidentně všichni gynekologové z okolé si vzali dovolené a přehodili svoje těhule na porodnici.. Podle poslechu jsem byla asi jedna ze 3, která tam byla "oprávněně" tedy po termínu porodu (a těsně před druhým 5.7.), ostatní tam byli jen na kotrolu. No co už, jsem na mateřský, kdybych rodila - jsme u zdroje, takže"no stres"🙂

Je neuveřitelné, že už mám dvouleté miminko.

Jak vypadá jeho den,

jaké hry a aktivity dělá?

Já už chodím do práce ,

takže dopoledne je s manželem a odpoledne se mnou.

Většinou chodíme ven. ALe co když to počasí nedovolí?

Máte doma půlroční mimino? Člověk tak nějak tuší, že se v dítěti toho musí spoustu "odehrávat" a to nejen na poli řečového vývoje. A i když dítě ještě nemluví "opravdovými" slovy, každý rodič ví, že dítě komunikuje už dávno před tím, po svém. Než ale spustí se slovy, musí řeč nebo jazyk, chcete-li, doslova nasát. 

Víme, že děti jsou v kontaktu s jazykem už v prenatálním období /předčítáme břichu/, tedy v 6 měsících už jsou to zběhlí posluchači. Děti totiž v tomto období disponují mimořádnou fonematickou citlivostí, což znamená, že rozlišují i ty kontrasty jednotlivých hlásek, které my dospěláci už NEjsme schopni zachytit i kdybychom se snažili sebevíce.                                         

(fonematická od slova foném = zvuková podoba hlásky)

 Citlivost k hláskám dětí okolo 6. měsíce je omračující.

naše malá "houba" v 6měsících ;)

Pokud máte doma dítě tohoto věku, věřte, že je nyní "ultrahoubou" na hlásky. Werkerová a Tess (1984) svým výzkumem prokázali, že děti 6-8 měsíční dokáží například zachytit a rozeznat hlásky, které vůbec nejsou obsaženy v jejich mateřštině. Citlivost se dále vztahuje třebas i na nuance jedné hlásky  (př. slovenská a česká varianta hlásky L).

Františkovy lázně jsou malé město, známé pro svoji léčbu gynekologických potíží.
Má největší tradici právě v léčbě neplodnosti a patří spolu s Karlovými Vary a Mariánskými lázněmi do tzv. lázeňského trojúhelníku. Poslední dvě zmíněná města jsem již v minulosti navštívila a teď mě čekala návštěva posledního z nich, a to právě Františkových lázní. Poté, co mi přišel dopis z lázní s termínem a informacemi o hotelu, mi nezbývalo než už se jen těšit na můj třítýdenní františkolázeňský léčebný pobyt. 
 

Město je to opravdu malé, má necelých 5500 obyvatel a připomíná jeden velký park, kde je spousta zeleně a ideální místo na procházky, zato nádherné. V sezóně je tady samozřejmě mnohem více lidí, jak lázeňských hostů, tak turistů, ale i přesto, že jsem byla v lázních na přelomu května/června, kdy lázeňská sezona začala, nepřišlo mi, že bych se prodírala davy. Ubytovali mě do 3* hotelu Luisa přímo naproti parku v docházkové vzdálenosti několika minut od lázeňské kliniky a Císařských lázní, kde probíhají jednotlivé procedury. Hotel, kde jsem byla, byl opravdu moc hezký, i když jsem měla od kamarádky, která tam byla pár měsíců přede mnou, tip na hotel Dr. Adler, kam jsem chtěla jet. Po odeslání žádosti do lázní je totiž možné si hotel předrezervovat, ale v době, kdy jsem měla jet já, byly právě kvůli začátku lázeňské sezony již všechny hotely vyprodány. Je pravda, že jiné hotely jako již zmíněný Dr. Adler mají procedury přímo v rámci hotelu, ale přiznám se, že vzhledem k mému sedavému zaměstnání a krásnému počasí jsem se moc ráda prošla. Měla jsem moc příjemnou spolubydlící, se kterou jsme se seznámily díky MK už před odjezdem, ale netušily jsme, že nás ubytují spolu. Měly jsme pěkný světlý pokoj s vlastním sociálním zařízením, jídelna byla přímo v hotelu, kde se podávaly snídaně, obědy a večeře formou rautu. Bylo vždy dost na výběr včetně zeleniny a jídlo chutnalo moc dobře.

Procedury probíhaly od pondělí do soboty dopoledne a někdy i brzy odpoledne. Většinou bylo možné si ty odpolední obejít už dopoledne, aby pak měl člověk půl den volný a my tak mohly podnikat výlety a chodit se bavit. Procedury stanovuje lékař v prvním týdnu po příjezdu. Pokud vás něco láká či zajímá, doporučuju ptát se, jinak to lékařka napíše podle sebe. Uprostřed pobytu probíhá kontrolní vyšetření a na konci závěrečné, kde dostanete zprávu pro svého lékaře.
Mezi dvě základní, které se střídaly obden, byla vaginální irigace – jedná se o výplach léčivou kostelní vodou a slatinný tampon a zábal – dovnitř se vstříkne slatina, zašpuntuje vatovým tamponem a žena si pak lehne do slatiny na lehátko, kterou jí ještě dají na břicho a zabalí ji. Mezi další procedury patří masáž zad, parafínový zábal zad a rukou, suchá uhličitá obálka – pytel naplněný oxidem uhličitým, koupele – uhličitá, perličková a vířivá, cvičení podle Ludmily Mojžíšové, šlapací bazénky. Vím, že jinde se chodilo i na sedací uhličitou koupel, např. v již zmíněném Dr. Adlerovi. Já jsem navíc chodila k primáři na akupunkturu a vyzkoušela jsem si jógu. Zhruba v půlce pobytu je opět setkání s lékařem, kde se probere, jak se pacientka cítí a zda je vše v pořádku. Chvíli předtím jsem cítila silné bolesti v podbříšku a měla jsem hodně nafouknuté břicho, což bylo podle personálu dáno právě prokrvením po procedurách. Během pár dní ale vše ustoupilo.

Lázně vydávají svoje noviny – Františkolázeňské listy, které je také možné si stáhnout z jejich webu před odjezdem. Město a okolí nabízí spoustu zábavy. Co se týče města samotného, hodně jsem chodila na procházky a ochutnávala prameny, nejvíc jsem si oblíbila procházku k pramenu Natálie, která vedla lesem, dalo se pak pokračovat dále k silnici, která vede k Aquaforu, popř. pokračovat ještě k zámečku a lesní cestou zpět. Každý hotel nabízí odpolední a večerní posezení u živé hudby, my jsme byly se spolubydlící posedět u klavíru a příčné flétny. Hotely také nabízí prohlídky hotelů, zašly jsme obhlédnout hotel Dr. Adler, který hodně holek doporučuje, ale ve srovnání s naším hotelem jsme vůbec nelitovaly, kde jsme. Hodně lidí preferuje hotel Pawlik, který má určitě větší výběr jídla, ale jinak je podle mého názoru zbytečně o dost dražší. Vše je samozřejmě o preferencích, my jsme v pokoji trávili málo času a brali jsme ho jen na přespání a odpočinek.

Ve městě se nachází Divadlo Boženy Němcové, je velmi blízko hotelu Luisa, tam jsme byly na dvou představeních. Co se týče výletů, vyrazily jsme do přírodní rezervace SOOS, na Komorní hůrku, kde jsou sopečné pozůstatky, na hrad Seeberg, Vildštejn, do Chebu, kam vede z Fr. Lázní krásná lesní cyklostezka podél vodní nádrže. Tam jsme se zastavili v kavárně pod hradem s názvem Krajinka. Na závěr jsme si ještě udělali výlet vlakem do Mariánských lázní. Na bližší výlety jsme využívaly kola, které je možné si půjčit v Infocentru za vratnou zálohu tisíc korun. Výlety organizují také lázně, ale za mě je to zbytečná investice navíc. Moc hezká procházka vede po cyklostezce na Ameriku, lze využít i brusle, je tam minizoo a pár restaurací. Zpět je možné se vrátit přes rozhlednu Zámeček, kde jsou hotely, restaurace a také minizoo, jsou tam ptáci, pštrosi a klokani.
Mezi další kulturní večery, které jsme zažily, byla přednáška doktora Radima Uzla, která se konala v Císařských lázních, kde bývá občas kulturní či hudební program. Přednáška nás moc pobavila. Jeden večer jsme vyrazily do letního kina, které je v zahradě městského muzea.

V městském muzeu se nachází expozice lázeňství, kde jsme se byly také podívat a dočetly se hodně o historii a součástí byly i dobové fotografie, přístroje a vybavení lázní. Několikrát jsem si byla zaplavat v bazéně v Aquaforu a po večerech jsme ve dvou a někdy i ve více chodily posedět do klubu Gruzie, protože seznámit se v lázních hlavně díky Modrému koníkovi nebyl žádný problém.

Vzhledem k tomu, že Natálka je naše první dítě, tak jsem se o porod hodně zajímala, četla jsem diskuze, knihy a chodila na předporodní kurz (ten bohužel doporučit nemůžu - za ty prachy!). Poměrně brzo jsem se dle dostupných informací rozhodla pro porod ve Vyškově, ač bydlíme v Brně, okolí kroutilo hlavou, ale manžel i rodina moje argumenty přijali. Bydlíme na kraji Brna, takže do Bohunic by to bylo skoro stejně daleko🙂Do Vyškova jsem chtěla hlavně kvůli tomu, že je to malá porodnice s rodinnou atmosférou a je zde možnost rodit s vlastní porodní asistentkou. S PA jsem měla několik schůzek už v těhotenství, vše jsme spolu probraly - mou anamnézu, mé pocity, přání, obavy, průběh těhotenství, představy o porodu, péči o miminko v porodnici, šestinedělí, kojení atd. Bylo opravdu úžasné, že mě znala, tykali jsme si a já jí mohla plně důvěřovat. Byla velkou oporou nejen mně, ale i manželovi, nabádala ho jak mi pomoct, jak ulevit při porodu, namasírovat záda, informovala nás o postupech a o tom co se bude dít. Za mě můžu jen vřele doporučit, byly to nejlépe investované peníze, příště rodím zase s ní!

V noci z neděle na pondělí (40+0) jsem se začala od tří do šesti budit mírnou bolestí v podbřišku a ráno mi odešla velká část hlenové zátky. Bolesti byly asi jako před menstruací celé pondělí, ale jinak se nic nedělo. Kolem osmé večer přišel manžel a to už se bolest trochu prohloubila a tak jsem si stáhla aplikaci na měření kontrakcí. Kolem 10 večer jsem si napustila horkou vanu, muž seděl u mě a měřil kontrakce (nepravidelné po 5-7minutách), já si v klidu holila nohy, ale věděla jsem, že už to vážně začalo. Přesunula jsem se do postele, ale spát už jsem nemohla, kontrakce jsem pěkně prodýchávala a mezitím odpočívala stále s úsměvem na rtech. Kolem jedné hodiny jsme volali PA, že stahy jsou po 4-5 min a je to už celkem síla, ale voda neodtekla, cítím se dobře, jen dost unavená, bolest stále sílí. Ve 4 ráno přijíždí, kontroluje miminko a jsem otevřená na 2 prsty těsně. Tak to mě dostalo, myslela jsem, že už pojedeme do porodnice! Nechává nás v soukromí a já si hekám dál. Později k ránu už bolest vystřeluje i do zad, hekám nahlas. V troubě nahřívají ručníky a dávají mi je kolem břicha a kolem zad, zkouším do sebe dostat banán a čokoládu. Celou dobu ležím na jednom nebo druhém boku s kojícím polštářem a ten tisknu. Kolem 7 ráno nález cca 3 cm, ozvy jsou v pořádku, ale já už bych jela do porodnice. PA volá, mají plné všechny tři boxy i čekací pokojíček, do Brna nechci, takže zůstáváme doma. Manžel dobaluje poslední věci a až ve 12 vyrážíme s tím, že se asi brzy jeden box uvolní. Cesta v autě bylo peklo, ale dálnice je krásně opravená a byla úplně prázdná. Ještě chvíli čekám, než mě přijmou, mají plno (všechny papíry už jsem měla vyplněné předem s PA, takže se mě nikdo nevyptává, vše zařizuje PA, pak už ultrazvuk (odhad 3100g) a monitor - ten jsem dost protrpěla, navíc byl zrovna den otevřených dveří, takže za plentou chodili budoucí rodiče (snad jsem je mým řevem moc nevystrašila). V jednu hodinu nález na 5 cm, jdeme na box. Opět si lehám na bok na žíněnku na zemi s kojícím polštářem. Střídavě chodím do sprchy a hlavně na záchod, tam se mi dobře sedí a otvírám se. Bolest je neskutečná, ale tím, že dobře dýchám, tak malá má ukázkové ozvy. Už to chci mít za sebou. Manžel mi dává napít, hroznový cukr, studený obklad na čelo a na zátylek. Pak už ztrácím pojem o čase, stále odchází hlenová zátka a na záchodě i praská voda. Kolem páté hodiny souhlasím s kontrolou od lékaře - 8 cm. V boxu jsem jen já, manžel a PA. Jsem unavená, mezi kontrakcemi upadám do mikrospánku, ale soustředím se na dech. Zkouším si stoupnout, kleknou, ať trochu pomůže gravitace. K porodu vybíráme pozici na boku, dle postavení miminka napravo, nohu mám na rameni PA a druhou se jí zapírám do kolene. Cítím hlavičku doslova mezi nohama, ale moc to nepostupuje. Ozvy jsou v pořádku. Klekám si na všechny čtyři, PA nahřívá obklady a přikládá mi je na hráz. Hlavička už vykukuje, sahám si na ni. Manžel se přesunuje k mé hlavě a pak ještě na několik zatlačení rodím hlavičku, snad centimetr po centimetru. Nakukuje doktor, zda je vše ok, pak přijde po porodu znova, zda bude PA šít, a přichází novorozenecká sestra, sedá si do kouta. Ticho, klid a přítmí. Rodím hlavičku a na další zatlačení je malá venku, hned mi ji dají na hrudník. Manžel je dojatý, já šťastná a plná euforie, energie, cítím se jako bohyně, že jsem to zvládla. Dotepe pupečník, manžel stříhá, to už se s malou mazlíme. Trochu si lokla plodovky, tak souhlasíme s odsáním - asi za dvě minuty už ji manžel nese zpět. Krásně se přisaje k prsu. Placenta hned následuje, vše je ok, bez nástřihu, bez poranění, bez šití. Užíváme si bonding. Nakonec má 49 cm a 3220 gramů. Navíc břicho mi okamžitě splasklo, jako bych ani nebyla těhotná! 🙂 Bylo to dlouhé a náročné, bez PA v jiné porodnici by mi už asi něco cpali na urychlení, na bolest, píchali vodu atd. Já na svůj porod vzpomínám s láskou a klidně si to ještě zopakuju, stojí to za to!  Natálie se narodila v úterý 18.7. 2017 v 19:05 (40+1).

Oblékat své děti do značkového už málem od batolecího věku je sice pěkné, ale hrozně to leze do peněz. Výdaje za oblečení často patří mezi největší položky rozpočtu, protože potomci rostou jako z vody a úžasné drahé kalhoty jim jsou kolikrát už po měsíci krátké. I já jsem měla ze začátku představu, že do oblečení pro své dítě klidně investuji vyšší částky, nicméně když jsem zjistila, jak často je potřeba výbavu obměňovat, protože z toho ten můj prcek už zase vyrostl, odhodlala jsem se k jinému řešení. Začala jsem nakupovat dětské oblečení v online second handu a kolikrát si tam vyberu i něco pro sebe.

Každý se ke zboží ze second handu staví jinak, nicméně v posledních letech obliba nákupů z druhé ruky stoupá. Já to jenom chválím, protože jsem odmala vychovávaná k šetrnosti a přijde mi škoda, když lidé vyhazují krásné použitelné oblečení. Dnešní second handy už nejsou to, co bývávaly. Možná se u vás ve městě nachází nějaký, kam jste kdysi zavítali a zděsili se ze všech těch modelů minulého století, avšak jsou i takové, kde se prodává zcela moderní textil. Často jde o značkové kousky a co je na tom, že už je někdo nosil, když jsou ještě v perfektním stavu?

Klasické secondhandy také moc nemusím, radši nakupuji online

Upřímně řečeno představa klasických second handů, kde se musíte v oblečení přehrabovat a ty nejlepší kousky jsou už stejně vybrané, mě vůbec neláká. Preferuji menší krámky s vybraným zbožím a vůbec nejraději nakupuji v second handu online. Většina maminek ani nemá tušení, že taková možnost existuje, a právě proto bych se o svou zkušenost ráda podělila.

Už několik měsíců nakupuji v second handu na snadno zapamatovatelné adrese Second-hand.cz. Možná podobných existuje více, ale já mám zkušenosti jenom s tímhle. Podle dostupných informací se jedná o největší second hand online v ČR, jak co se týče počtu zboží, tak zaměstnanců. Navíc zaměstnává převážně hendikepované lidi, a tak mám z nákupu vždy trojnásobnou radost:

1. Nakoupím levné, a přitom kvalitní i pěkné oblečení.