K tomuto krátkému článku mně inspirovaly velmi časté dotazy maminek po císařském řezu: ,,Proč je to pod jizvou bolí a jakoby táhne hlavně vlevo?´´ A já to vždycky při každé vizitě na šestinedělí vysvětluji minimálně pětkrát 🙂

Takže je to o technice šití Pfannestielova řezu - to je ten ,,bikinový řez´´ v podbřišku. Šijeme každou vrstvu , kterou jsme prořízli zvlášť. Nejříve tedy zašijeme dělohu, poté peritoneum - to je taková blána, která vystýlá celou břišní dutinu a je to struktura, která je inervovaná - takže nejvíce bolí - jsou i názory, že by se peritoneum nemělo šít a studie, které potvrzují, že pokud se peritoneum nešije, je pooperační rekonvalescence méně bolestivá.  Dále máme svaly - ty se nepřeřezávají, jak si mnohé ženy myslí, ale jen se rozevřou a odsunou do stran, takže svaly nešijeme. Maximálně je můžeme několika stehy sblížit k sobě.  Následuje stěžejní struktura a to je fascie - to je pevná tuhá blána, která pokrývá svaly - její pevné uzavření je stěžejní pro eliminaci rizika vzniku kýly v jizvě. Fascie se šije tak, že se nejprve udělá kotvící steh vlevo a poté šijeme pokračovácím stehem zprava doleva a vlevo se steh přiuzlí k tomu kotvícímu a to je ten důvod vyšší citlivosti v levém pólu jizvy. Nakonec sblížíme podkoží a šijeme kůži. 

Každé pracoviště má své zaběhlé zvyky a některé konkrétní postupy se mohou lehce lišit.

Tak co holky císařky? Kde vás to bolelo? 🙂

Malá Aissatou se narodila v roce 1989. Když jí bylo patnáct let, byla zařazena do projektu Centra Dialog “Adopce afrických dětí - projekt pomoci na dálku”. Brzy Aissatu začala podporovat jedna česká rodina, která jí od roku 2004 umožnila pravidelně navštěvovat školu. Úspěšně pak dostudovala práva na univerzitě Kofi Annan v Conakry. Dnes Aissatou pracuje v pojišťovně a chce založit místní školku pro děti. Je přesvědčená, že musí vrátit vše dobré, co jí samotné bylo dáno.  

Aissatou, můžeš nám říct, kdy a jak jsi se seznámila s projektem Centra Dialog?

Kamarádka mé maminky, Mariama Souare, která byla jedním z koordinátorů Centra Dialog jí pověděla o možnosti této podpory. Maminka je vdova a vychovává 5 dětí úplně sama. Chtěla jí pomoci...Tak jsem byla přijata do projektu “Adopce afrických dětí-projekt podpory na dálku”.

Jak tvoje rodina vnímá tento projekt?

Moje rodina byla velmi šťastná, když se objevili lidé z Čech, kteří mi začali platit školné. Mamince se moc ulevilo, protože se už nemusela bát o mé vzdělání. Nastoupila jsem hned do soukromé školy, kde jsem dostala kvalitní vzdělání, na které bych sama nikdy nedosáhla.

Dokážeš si představit, jak by to s tebou asi vypadalo, pokud bys nebyla součástí našeho projektu?

Se značkou Joie jsem se poprvé setkala v těhotenství, když jsme vybírali autosedačku pro našeho syna. Preferovali jsme „vajíčko“ jednak proto, aby se dalo umístit na podvozek kočárku a také proto, že jsme v té době ani neměli tušení, že existují „rostoucí“ autosedačky. Navíc se mi líbí, že autosedačka je vyrobena dle nové evropské normy i- Size označené ECE E129, která má vyrábí autosedačky dle přísnějších podmínek (více zde https://www.modrykonik.cz/blog/mummy88/article/i-size-niet6m/).

Prioritou ve výběru pro nás byla hlavně bezpečnost a jelikož autosedačka Joie dopadla v testech nejlépe, a navíc byla za rozumnou cenu, byla pro nás jasnou volbou. Později, když jsme měli možnost srovnání s autosedačkami jiných značek, nepochybovali jsme o správnosti výběru i po jiných stránkách.

Něco málo o autosedačce:

• součást bezpečnostního systému schváleného dle i-Size
• splňuje nároky na standard ECE R129/00
• exklusivní systém Tri-Protect - podhlavník ze tří různých materiálů
• patentovaná vrstva Intelli-Fit pro nekompromisní ochranu proti bočnímu nárazu
• Grow Together systém s nastavením výšky pásů a podhlavníku zároveň
• ergonomická rukojeť nastavitelná v několika pozicích, s pohodlným úchytem
• plně odnímatelná vnitřní vložka a opěrka hlavy
• pětibodové pásy s polstrováním
• zatažitelná a odnímatelná sluneční stříška s uzavíratelnou ventilací
• tvar skořepiny umožňuje houpání, nebo stabilní pozici pro odpočinek
• kompatibilní s většinou kočárků Joie (kromě aire twin)
• instalována ve vozidle pomocí báze Joie i-Base Advance, nebo i-Base.
• možnost instalace pomocí tříbodového pásu automobilu
• změna směru uchycení sedačky pomocí jednoho tlačítka
• 5 - bodové pásy s polstrováním
• vítěz prestižního ocenění red dot design award 2015 

Co se týče do zpracování materiálu sedačky, je Joie zpracována velmi kvalitně, má oproti jiným známějším a dražším značkám měkké příjemné polstrování a materiály jsou velmi příjemné na dotek. Má několik vnitřních vložek, aby v ní miminko bylo co nejbezpečněji umístěno, které se postupně oddělávají s tím, jak dítě roste.

S autosedačkou Joie máme i jednu úsměvnou vzpomínku na odjezd z porodnice. Protože novorozenecká vložka asi se zimním miminkem v huňatém plyšovém overalu moc nepočítá, trvalo nám půl hodiny, než se nám podařilo jednodenního syna do autosedačky ve všech těch vrstvách zapnout. 🙂 Každopádně hned po příjezdu z porodnice v autosedačce Mikuláš doma spal ještě další 3 hodiny, takže on byl očividně spokojený. Při další jízdách už jsme samozřejmě byli šikovnější.

Mini chlapík mluví hodně, mluví rád. Většinou anglicky, to se moc nezměnilo, prostě je to zrádce a schválně odmítá poetickou mluvu Vladislava Vančury a bohatá synonyma Karla Čapka. Je fakt, že zatím to ani s Čapkem ani Vančurou nepřeháníme. Ač je mini chlapík dítě velice chytré, nechci ho zahltit, a tak po večerech většinou čteme Ferdu Mravence, což mi připomnělo, že si musím napsat tátovi a zkásnout ho o nějaký nový český knížky. Ony se ty tři díly díly Ferdy přeci jen mírně zají. A ani ta blbá Beruna už nevyvolává ty správný emoce.

Včera večer jsem se rozhodla přerušit naši čtecí rutinu a vyrukovala s vlastní pohádkou a sice mírně pozměněnou formou "O vlku a kůzlátkách." Mini chlapík si to děsně užíval, zvlášť když jsem přidala přídavek ve formě rytíře, na kterýho skočí medvěd a lev. "Teda já ti řeknu, stejně je to neuvěřitelný, jak on ti fakticky rozumí," ozval se po dokončení pohádky obdivně Amík. "Neříkej, žes tomu nerozuměl?" "No pokud ta pohádka nebyla o vlku a třech prasátkách, tak asi ne." Řekl s nadějí v hlase Amík a když uviděl můj obličej hned zaspěchal s vysvětlením, "ale zase jsem se nesoustředil." Tak to se dá pochopit, když se nesoustředil, že nerozuměl, to je jasný.

Mini chlapíkova dvoujazyčnost nám ale dává taky docela zabrat. Nerada to říkám, ale někdy mu fakt nerozumím ani náhodou. Naštěstí jsem si vychytala několik odpovědí, který se hodí podle výrazu a mini chlapíkovi urgence. Většinou se dá odpovědět: "Fakt? Ne, to není možný!" Pokud gestikuluje a ukazuje hodí se: "Kde? Ukaž." Blbý je, pokud na něj není vidět a něco na mě volá, potom se rozhodně nevyplatí nezvednout se a nejít se okamžitě podívat, protože jeho nesrozumitelná hatmatilka může znamenat něco jako: "Našel jsem tvůj červenej lak na nehty, otvírám ho a matlám všude kolem." Popřípadě: "Jdu se sám napít, nalejvám si z tý třílitrový láhve a jde mi to docela dobře, myslím, že jsem to vychytal." Nebo: "Mami, kdes to nechala ten nůž, nemůžu ho nějak najít."

Asi měsíc nám unikalo mínění mini chlapíkova pořekadla: "Enděmation." Křičel to i několikrát denně, někdy si to i zpíval. Přiznám se, netušila jsem, až předevčírem jsem odhalila, že "enděmation" znamená "ants are marching on," to když jsem našla mini chlapíka, jak nadšeně výská nad pochodujícíma mravencema v jeho zapomenuté zmrzlině nechané na dvorku. Jak je vidět Ferda v něm zanechává vřelé city, které jsou viditelné nejen v mluvení, ale i v akci, což se pozná tím jak moc chce, abych na ně všechny vystříkala sprej, kterej je zahubí než ho sežerou. Ano, ze dvorku se k nám stěhujou celý čety Ferdů. Myslím, že je opravdu načase změnit literaturu.

Mini chlapík také přidává do svýho anglickýho repertoáru čím dál tím víc češtiny. To je pořád: "Poouzoul," neboli "pozor" "Dassi sám," je teď taky hodně oblíbený nebo "mami light no has," to když nechce, abych mu večer zhasla lampičku. Myslím, že ho budeme muset začít předávat tchánovi s tchyní s českým slovníkem. Je fakt, že se oba děsně snaží porozumět. Tchyni jsem teď nadávno zničila její naděje, že je mini chlapík genius a mluví plynule česky. "Hele, ale víš, že on mluví tak z 95 procent anglicky, že jo?" Chechtala jsem se potom, co se mě ptala na to, co to česky znamená "kašl," nepochopila, že takhle se přeci vyslovuje "castle." Chápu, že čeština zní dost nesrozumitelně, ale že by to bylo až tak děsný?

 Mini chlapík si ale tchána s tchyní skvěle vycvičil. Minulej tejden jsem se u nich musela jít natáhnout a než jsem usnula slyšela jsem mini chlapíka s tchánem, jak spolu konverzují. "Dassi no hají!" Děsil se mini chlapík toho, že by musel jít spát se svojí unavenou matkou. "No, of course not, you dont go hají. Only your mum goes hají." Uklidňoval ho tchán. "And would you like some ham?" Ptal se ho tchán, jestli nemá hlad, ne šunku mu nenabízel.