princezna na papíře a3 dry brush
Je to těžké přiznat nahlas, ale udělám to.
Soudila jsem.
Každou z Vás, které se dítě válelo vzteky po zemi uprostřed ulice.
Každou z Vás, která psala, že její dítě ještě v deset večer nespí.
Každou z Vás, která si stěžovala, že její dítě skoro nic nejí.
Každou z Vás, která si nevěděla rady.
Soudila jsem Vás a říkala si, že až budu máma, já takové problémy mít nebudu. Moje děti se nebudou vztekat, budou jíst vše co jim uvařím, budou dobře a pravidelně spát a všechno bude naprosto ideální. Protože to záleží na mě a každý problém, který se svými dětmi máme, je jen naší vinou a toho jací jsme rodiče.
Dnes se Vám všem musím omluvit.
Soudila jsem Vás a neznala jsem Vaši SITUACI, PODMÍNKY, ANI VAŠE DĚTI.
Dnes už vím, že každá lžička, která skončí úspěšně v puse Vašeho dítěte je vykoupena několika pokusy o uvaření jídla, kterého se sní sotva čtvrtina.
Dnes už vím, jaké to je mít dítě, které jí jeden druh přesnídávky rok a půl v kuse a další jídlo, které vezme na milost, jsou čokoládové lupínky bez mléka.
Dnes už vím, jaké to je kupovat jídlo a vyhazovat ho hned po první lžičce a dnes už také vím jaké to je, dávat dítěti mléčný řez nebo hranolky jenom proto, aby se konečně po celém dni najedlo, protože NECHCE JÍST NIC.
NENÍ TO VAŠE VINA.
Dnes už také vím, že spánek dítěte je vzácný a když usne samo a spí bez přerušení šest hodin, je to zázrak.
Dnes už také vím, jaké to je uspávat dceru a držet jí za ruku, aby se hned za hodinu znovu probudila a budila se celou noc, celé první čtyři roky života.
Dnes už vím, jaké to je zkoušet bylinky, koupele, písničky, pohádky, hlazení, nošení, aby nakonec nepomohlo nic, jen ČAS.
Dnes už vím, že spánek dítěte není VINA RODIČE. Že každé dítě nespí celou noc, nespí ani přes den a nic s tím někdy neuděláme.
NENÍ TO VAŠE VINA.
Dnes už vím, že období vzdoru začne ze dne na den a trvá tři roky, někdy déle.
Dnes už také vím, že vzdor není jen o vztekání a házení věcmi o zem. Je i o pláči, který přichází nekontrolovatelně kvůli naprostým nesmyslům, třeba při zapínání bot nebo během jídla.
Dnes už vím, že prchající rodič se vztekajícím dítětem v náručí, který nemá žádný výraz ve tváři, jen myšlenku na to, už aby byl co nejrychleji pryč, dělá to nejlepší co lze.
Dnes už vím, že záchvat vzteku může skončit převracením skříně, křičením, a to vše bezdůvodně.
NENÍ TO VAŠE VINA.
Než jsem porodila první dceru měla jsem jasné představy. O tom jak bude spát, co bude jíst a jak se bude chovat.
Každá z mých dcer mě vyvedla z omylů a naučila mě spoustu věcí.
Naučily mě věřit, že každý špatný den jednou skončí a druhý bude snad lepší. Byly dny, kdy bych se bez této naděje asi zbláznila.
Naučily mě netrvat si vždy na svém, i když bych měla, ale nutit dítě jít spát přesně v osm, když je unavené o půl hodiny dříve, ničemu neprospěje. Naše poslední dcera mě také naučila, že děti opravdu hlady neumřou a že snaha dostat do ní oběd není vždy korunována úspěchem. Lupínky jsou také jídlo.
Naučila jsem se být vděčná, když u nás proběhne týden, kdy jsou všechny zdravé, relativně spokojené a dobře spí.
A také mě naučily, že i ten nejhorší den nebo týden neznamená, že jsem špatná máma.
Je to jen další špatný moment, který musím zvládnout a takových bude ještě hodně.
Naučila jsem se tak, že zvládnu víc, než jsem si kdy myslela a i vyčerpaná a dně svých sil, dokážu ujít ještě další kilometr.
Takže dnes se omlouvám všem, které jsem odsoudila, protože každá z Vás jste jiná.
Když se tak podívám kolem sebe a vidím cizí mámu se svým dítětem říkám si, že možná to, že jí hranolky místo brokolice má prostý důvod. Možná se jí to nelíbí a chtěla by to změnit, ale nejde to.
Máma, která nereaguje na křičení svého dítěte a jen bez hnutí se dívá dopředu ho neignoruje, jen už prostě nemá sílu, aby mu odpověděla.
Bojujete se svými démony, se svými představami, které se nenaplní a mnohdy bojujete se svými dětmi i samy se sebou.
Nemusíme tedy ještě bojovat proti sobě navzájem. Místo toho bychom se měly podpořit a pochopit.
I beze slova.
Stačí, když si odpustíme poznámky a vyčítavé, pálivé pohledy do zad.
S Láskou,
Monika 💖
Maminky nebudete prodávat některá skate na bugaboo donkey?
Vede se nám dobře 🙂 Adámek plně kojený, Barunka se snaží! Dnes se rozhodne, kdy Barunce uzavřou vývod zpět do bříška! A po operaci už hurá domů 😊
Testování s koníkem - Zubní pasta Zendium
Tamtadadá - aneb stala jsem se testerkou zubní pasty Zendium 🙂
Jako ostatní vybrané testerky, jsem se těšila až mi kurýr přiveze balíček s pastou. Nečekala jsem dlouho a před víkendem jsem balíček obdržela. Radost z krabice měla i dcerka. 🙂 Ihned jsme se spolu daly do rozbalování.
Ihned jsme se spolu daly do rozbalování.
A také jsem se hned pustila do testování:
Pasta má super obal, dobře padne do ruky - není velký ani malý. Už při otevření tuby je cítit příjemná svěží vůně. Konzistence pasty je dobrá - není tuhá a dobře se mačká z tuby. Pasta jako taková není moc pěnivá, jako od jiných značek. Chuť je zvláštní - mě osobně moc "nechutnala", ale po vypláchnutí mi v puse zůstal čistý příjemný pocit. Zuby jsou po použití pasty krásně čisté a jemné. Co jsem spozorovala jako velké plus je menší krvácivost dásní což velice oceňuji.
Pastu vyzkoušel i manžel a jemu pasta přijde super - nepění i chuť mu přišla fajn a nepálí. Při používání pasty Zendium si už nestěžuje, že ho i při čištění bolí zuby. Uvidíme jaké budou naše zoubky po delším testování než bylo toto. Pastu mohu vřele doporučit - stojí za vyzkoušení.
Co jsem během testování okukovala ceny v obchodech, tak cena se krám od krámu liší, ale určitě za ty korunky stojí.
Zatim nemame fotoplatna a fotime jen v exterierech jelikoz zaridit si fotoatelier nas zatim nelaka, takze experimentujem a improvizujem za pochodu 🙂 aneb ,,prosteradlo misto fotoplatna,, 🙂
Fo-Fo-rever...To-To-gethet 😘❤️ PS: Ještě se ptám:" netrčí mi nikde nic, miláčku?...Neee".....A co ty šnůrky, ty vole??!😄😅
My to jaro potřebujeme. Chceme. Tak si ho pomalu přivoláme🙂 Kynutý beránek s tvarohem a rozinkami🙂
Když vás chemoška pošle do háje aneb ne vždy se rande vyvede
Ne každý rande se vyvede to je jasný. Zvlášť pak rande dohozený, to je vždycky taková sázka do loterie, buď jo nebo ne, nebo možná jo a za chvilku ne.
Moje první chemoškový rande, to byla taková malá oťukávačka, nějak jsme ani jeden nevěděli, jak na sebe zareagovat. Tak vypadalo to, že jo. Čas ale ukázal.
Na svý druhý rande jsem přišla s celým teamem podporovatelů. Amík byl jasnej, ten nechce u žádný schůzky chybět, si asi myslí, že bych ho mohla podvíst nebo co. Máma, tak ta šla taky, a posledním a naprostým nováčkem byl pak můj brácha. Chudák, pro toho bylo tohle rande vlastně takovej úvod do světa raka. Samozřejmě, že ví o všem, ale ono je asi něco jinýho vidět to na vlastní oči než to sdílet přes telefon nebo skype.
Někdy si myslím, že tyhle věci jsou skoro horší, když se na ně koukají ostatní, než když si to prožíváte na vlastní kůži. Já totiž vím co se mi děje v těle, ale ti ostatní to nevidí a a ni necítí. A když se zpětně dívám na některý ty fotky sama sebe, tak teda uff.
Rande probíhalo poměrně bez problémů, brácha s mámou se šli dvakrát vydejchat, při jejich druhým vydejchávání ale propásli můj menší "možná nebudem kámoši" moment. Při nandání jednoho komponentu chemošky, taxolu, se u mě projevila reakce na hranici, zhoršený dejchání a vlna vedra, po zastavení procedůry a navrácení dvou třetin mýho podpůrnýho teamu z venku, se všechno opět rozjelo jako po másle.
Moje třetí randíčko začalo dobře. Můj brácha byl ustanovenej jako mini chlapíkův hlídač. Trénoval na to tejden a to naprosto perfektně. Den před chemoškou jsme ho nechali na chvilku na pospas mini chlapíka a on se chudák poblil při mytí mini chlapíkova hovínečka, který vonělo po pomněkách. Po mým návratu z práce si brácha pořád ještě mumlal něco o "mytí hovnabezodmovce, kterej tři měsíce žral shnilý maso a zalejval to doma udělaným likérkem z chcanek." Naprosto nechápu o čem to mluvil. Moje dítě je voňavý a jí jenom ta nejvybranější jídla.
Konečně usíná sám. 9 měsíců života 💕
Moje první knížka, díl 4. Co když inspirace nepřichází?
Říkám tomu získávání klíčů. Jo, jako ve videohře.
Když jsem nakreslila obrázky, které mi hned vyskočily před očima, dostavilo se prázdno. Žádná inspirace, kde nic tu nic. Jak pokračovat? Měla jsem náladu jít do kina. Tak jsem šla. Shlédla jsem nádherný animovaný film Červená želva. Téma trosečníka na opuštěném ostrově.
Vzala jsem si k němu i prospekt a pečlivě ho pročetla. Vida, to muselo dát práce! Autor dokonce na nějaký ostrov jel, aby nasál atmosféru. Nechal to v sobě pracovat. Věnoval se tomu naplno. Strategicky sledoval cíl. Pozoroval oblohu, pozoroval krajinu, pozoroval slunce nad mořem a pak to všechno nesmírně autenticky ve filmu použil. Ne jako já, flákač, který se není schopný soustředit ani týden a už si chodí po kinech. Měla bych zkrátka zasednout ke stolu a usilovně přemýšlet a kreslit!
Jenže jsem se pořád nemohla hnout. Jakoby obrázek už někde v hlavě byl, ale za zamčenými dveřmi, ukrytý v temné kobce a já se k němu nemohla dostat. Nemám klíč. Přemýšlela jsem nad ním večer před usnutím i ráno při probuzení. Něco mě napadlo, ale po pár dnech práce mi to přišlo k ničemu a zničila jsem to. Byla jsem nervózní. Čas běží a moje týdenní produkce obrázků má skluz. Mezitím jsem mimoděk pracovala na jiném obrazu. Na obrazu, který s knížkou vůbec nesouvisel. A pořád jsem se peskovala: Tak dělej, dokonči to už, práce na knížce stojí!
Pak jednou u telky jsem si jen tak vzala akvarelky a plácala je na papír. Jedno oko u papíru, druhé sledovalo seriál. Vzniklo docela hezké dílko, tak jsem vyfikla rovnou ještě jedno. Bylo to příjemné, jen tak bez očekávání a představy o výsledku něco takhle vytvořit!
Další den se to stalo. Najednou mě popadla náhlá inspirace a já musela začít kreslit! Představa byla jasná a šlo mi to docela pěkně od ruky. Použila jsem zcela novou techniku a nevěřila vlastním očím, kde se to ve mně najednou bere. Tak vzniknul obrázek k básničce Noc.
Dnes nákupy😄
Zůstala jsem v šoku, po papání nás Maxík všechny poslal někam 😂
Paseme...Je nám 6týdnů a krásně držíme hlavičku 😇
Z lásky pro moji princeznu k prvním narozeninám
Holky prosím co na svědění a pálení v těhotenství?:(
Tak včera po roce na ples💃
Maminky, prosím máte některá zkušenost s dětských chirurgem Mudr. Liborem Janečkem z Kolína?
Již zítra! 13.3.2017!
A foto č.2 :D ♥
Tak dneska má ta naše veverka už půl roku :D ♥.. to neni možný.. MILUJU, MILUJU, MILUJU!!!
