Je to těžké přiznat nahlas, ale udělám to.
Soudila jsem.
Každou z Vás, které se dítě válelo vzteky po zemi uprostřed ulice.
Každou z Vás, která psala, že její dítě ještě v deset večer nespí.
Každou z Vás, která si stěžovala, že její dítě skoro nic nejí.
Každou z Vás, která si nevěděla rady.
Soudila jsem Vás a říkala si, že až budu máma, já takové problémy mít nebudu. Moje děti se nebudou vztekat, budou jíst vše co jim uvařím, budou dobře a pravidelně spát a všechno bude naprosto ideální. Protože to záleží na mě a každý problém, který se svými dětmi máme, je jen naší vinou a toho jací jsme rodiče.
Dnes se Vám všem musím omluvit.
Soudila jsem Vás a neznala jsem Vaši SITUACI, PODMÍNKY, ANI VAŠE DĚTI.
Dnes už vím, že každá lžička, která skončí úspěšně v puse Vašeho dítěte je vykoupena několika pokusy o uvaření jídla, kterého se sní sotva čtvrtina.
Dnes už vím, jaké to je mít dítě, které jí jeden druh přesnídávky rok a půl v kuse a další jídlo, které vezme na milost, jsou čokoládové lupínky bez mléka.
Dnes už vím, jaké to je kupovat jídlo a vyhazovat ho hned po první lžičce a dnes už také vím jaké to je, dávat dítěti mléčný řez nebo hranolky jenom proto, aby se konečně po celém dni najedlo, protože NECHCE JÍST NIC.
NENÍ TO VAŠE VINA.
Dnes už také vím, že spánek dítěte je vzácný a když usne samo a spí bez přerušení šest hodin, je to zázrak.
Dnes už také vím, jaké to je uspávat dceru a držet jí za ruku, aby se hned za hodinu znovu probudila a budila se celou noc, celé první čtyři roky života.
Dnes už vím, jaké to je zkoušet bylinky, koupele, písničky, pohádky, hlazení, nošení, aby nakonec nepomohlo nic, jen ČAS.
Dnes už vím, že spánek dítěte není VINA RODIČE. Že každé dítě nespí celou noc, nespí ani přes den a nic s tím někdy neuděláme.
NENÍ TO VAŠE VINA.
Dnes už vím, že období vzdoru začne ze dne na den a trvá tři roky, někdy déle.
Dnes už také vím, že vzdor není jen o vztekání a házení věcmi o zem. Je i o pláči, který přichází nekontrolovatelně kvůli naprostým nesmyslům, třeba při zapínání bot nebo během jídla.
Dnes už vím, že prchající rodič se vztekajícím dítětem v náručí, který nemá žádný výraz ve tváři, jen myšlenku na to, už aby byl co nejrychleji pryč, dělá to nejlepší co lze.
Dnes už vím, že záchvat vzteku může skončit převracením skříně, křičením, a to vše bezdůvodně.
NENÍ TO VAŠE VINA.
Než jsem porodila první dceru měla jsem jasné představy. O tom jak bude spát, co bude jíst a jak se bude chovat.
Každá z mých dcer mě vyvedla z omylů a naučila mě spoustu věcí.
Naučily mě věřit, že každý špatný den jednou skončí a druhý bude snad lepší. Byly dny, kdy bych se bez této naděje asi zbláznila.
Naučily mě netrvat si vždy na svém, i když bych měla, ale nutit dítě jít spát přesně v osm, když je unavené o půl hodiny dříve, ničemu neprospěje. Naše poslední dcera mě také naučila, že děti opravdu hlady neumřou a že snaha dostat do ní oběd není vždy korunována úspěchem. Lupínky jsou také jídlo.
Naučila jsem se být vděčná, když u nás proběhne týden, kdy jsou všechny zdravé, relativně spokojené a dobře spí.
A také mě naučily, že i ten nejhorší den nebo týden neznamená, že jsem špatná máma.
Je to jen další špatný moment, který musím zvládnout a takových bude ještě hodně.
Naučila jsem se tak, že zvládnu víc, než jsem si kdy myslela a i vyčerpaná a dně svých sil, dokážu ujít ještě další kilometr.
Takže dnes se omlouvám všem, které jsem odsoudila, protože každá z Vás jste jiná.
Když se tak podívám kolem sebe a vidím cizí mámu se svým dítětem říkám si, že možná to, že jí hranolky místo brokolice má prostý důvod. Možná se jí to nelíbí a chtěla by to změnit, ale nejde to.
Máma, která nereaguje na křičení svého dítěte a jen bez hnutí se dívá dopředu ho neignoruje, jen už prostě nemá sílu, aby mu odpověděla.
Bojujete se svými démony, se svými představami, které se nenaplní a mnohdy bojujete se svými dětmi i samy se sebou.
Nemusíme tedy ještě bojovat proti sobě navzájem. Místo toho bychom se měly podpořit a pochopit.
I beze slova.
Stačí, když si odpustíme poznámky a vyčítavé, pálivé pohledy do zad.
S Láskou,
Monika 💖
@mimi1004 děkuji moc <3 Sofinka je s v jídle tak vybíravá, že sní jenom gervais s kečupem a čokoládové cornflakes. Ale bude líp, musíme tomu věřit 🙂
@paur děkuji ❤
@pitrsova máš pravdu, to mě pobavilo 😀
Kéž by takto prohlédly všechny matky, pro mě především ty, které mají klidné deti a tudíž hodné a my co máme živé zvídavé neposedy, máme automaticky nevychované spratky..... Jinak Krásně napsané 😊
Ano, přesně tak😀 Jediné, co nepochopím je maminka v obchodě, která trpělivě už půl hodiny vysvětluje vztekajícímu, kopajícímu, ječícímu, na pohled rozmazlenému dítěti, že mu to nekoupí a potom jí potkáte přesně s tou věcí, kterou koupit nechtěla, jen aby byl klid. To je to jediný pravidlo, které dodržuji na 100%-když řeknu ne, myslím NE!😉
krásné... škoda jen, že toho pochopení je tak mála ať už z rodiny, od maminek, babiček, bezdětných kamarádek a žen, žen co mají děti a ty jsou asi svaté a vždy jen hodné a poslouchají a tyto ženy si mateřství jen užívají (nebo nepřiznají že ne) . mám první dítko a od narození na něj neplatí 99% toho co na ostatí děti, do jeho 11m jsme ho uspávali na rukách, jinak to byl jen křik a křik, taky do té doby spal jen v jedoucím kočárku, mizerně mi pije, nechce kousat, v roce a půl jen mu sundám plínku a vidí nočník tak začne brečet a odstrkovat ho, chvilku neposedí... no mohla bych pokračovat... na druhou stranu je to strašný mazel a na některé věci mi přijde strašně šikovný, rychle se učí a když má dobré dny nebo když, je to prostě andílek a zlatíčko... jen mě mrzí, to nepochopení a kritizování okolí, nevyžádané rady co bych měla dělat líp a jak... snažím se vše dělat jak nejlíp můžu, abychom některé těžké situace zvládli všichni dobře... a podpora a pochvala by fakt bodla. asi se musíme víc chválit samy sebe, protože nikdo jiný to asi neudělá 😀
Myslím, že určité představy o výchově dětí má před dětmi každá z nás... Ale realita je pak o něčem úplně jiném...Já se musela smířit s tím, že se vztekajícím dítětem venku neudělám vůbec nic ( nemůžu ho vzít vzpínající do náruče a utíkat domů)... Můžu jen čekat až se dítě uklidní samo, což je někdy hodně dlouhé.. A o těch pohledech lidí ani nemusím nic psát... Jo, není to jednoduché.... Ale jsem ráda, že je mám, bez nich bych byla nešťastná...
👏 bravo!!!! Výborně napsané a tak upřímně. Neodsuzovala jsem, ale naprosto chápu, že dokud člověk nezažije, nepochopí. Spíš se teď občas bojím situací, kdy se musím sebe jako mámy zastat a malé taky. Ale taky se bojím těch pohledů, kdy mě malá staví do role neschopné osoby, která neumí vyřešit danou situaci. V jednom ale mám jasno. Pokud se mi sekne v nebezpečném místě např. uprostřed silnice, nekleknu si k ní a nevysvětluju dvě hodiny, že tady se stát nemá, klidně ji řvoucí beru za ruku a rychle odtáhnu na chodník, kde ji dám pořádnou na prdel, protože když to už dávno ví, jak se chovat, tak proč toto dělá. V některých situacích, kdy jde o zdraví a život, není domluva k ničemu, klidně udělám divadlo na celou ulici.
Amen! 🙂 To je tak krasne napsané ze bych to nejraději Asi mela pro vsechny zname ktere nemaji deti
Perfektně napsáno, ve zkratce .... než jsem měla děti, měla jsem spoustu teorií, jak je vychovávat. Teď mám 3 děti .... a teorii ani jednu 😀😀😀 ( není to z mé hlavy, někde jsem to četla, ale sedí to dokonale ) Kždé mé dítě je jiné, ale přesto mají něco společného, období, kdy nic nejí a záchvaty vzteku. Sedmiletého to ještě nepřešlo, pětiletý ho napodobuje už nějaký ten pátek a nejmladší 18ti měsíční už si vzteky taky sedá na zem, takže super, co víc si přát??? 😉 Ale tak hlavně že jsou zdravý..... snad z toho do 15 vyrostou?? 🙄
Krásně napsané a s tím jídlem jako bys psala o mé dceři. Taky jsem nechápala, jak může někdo dítěti objednat v restauraci hranolky a dnes jsem ráda, když sní aspoň je. Ale pomalu se to zlepšuje 🙂