Aneb hřích déle kojících matek dnešní doby...

    V posledních dnech jsem tu narazila hned na několik diskuzí, mnozí z vás, kteří tohle budou číst, jistě budou vědět. V mém dnešním článku se chci zamyslet nad tím, kde se vzala ta celospolečenská averze ke kojení batolat.

    A včera večer, když jsem si lehla, mě to napadlo. Proč, když se náhrady mateřského mléka vyrábí pro děti do věku 3 let a když dítě není například v 15 měsících kojené, se mu tyto náhrady podávají, je pro společnost tak nepřijatelné, mu poskytnout mateřské mléko?

    Ženy se do pracovního procesu nejvíce začaly zařazovat během světových válek. Bylo to prostě potřeba. Tam začala vznikat první celospolečenská potřeba pracující ženy. První impuls pro brzké osamostatnění dítěte. Totalitním režimům se to do krámu hodilo, protože potřebují jedince závislé na státě a na společnosti. Všechny děti odnesené po porodu na dětské oddělení, pevný režim kojení i doma a po přebalení a nakojení hezky v povijanu uložit do postýlky. Během totality vznikla tzv. Osvobozená domácnnost, která měla ženám umožnit ulehčení domácích prací. Kapacita jeslí mnoho let vůbec nestačila poptávce. Pracující matka byla vzor. Tady vidím to hluboké zakořenění pocitu, že žena by měla dítě co nejdříve osamostatňovat, mělo by umět samo usnout, nemělo by se příliš dlouho kojit, mělo by umět bez problému chodit v 1,5 roce či ve 2 letech na nočník atd. ...

    A v denšní době je to zase ještě ta emancipace žen, rovnost pohlaví. Že by tatínkové měli třeba v 1,5 roce dítěte vystřídat maminku, aby mohla do práce, aby byli zaměstnavatelé nuceni předpokládat, že ne jen ženy na rok i více vypadnou z pracovního procesu, aby i otcové měli možnost péče o dítě atd (nejsem samozřejmě proti, 🙂 ale o tom dnes nepíšu ). Čili je tu celkem vysoký celospolečenský tlak na matky, které kojit déle chtějí a ony se tomu zuby nehty brání.

    Kolik z vás si tu postěžovalo, že se některý doktor, nebo rodina či přátelé pohoršovali nad tím, že ve 14, 18 měsících kojíte!! I batolata mají jiné výživové potřeby, než předškolní a školní děti. 

Brzy to bude už rok a půl, co jsem porodila první dcerku. Často ale vzpomínám na dobu, kdy jsem si jako prvorodička neuměla představit, co mě čeká po narození miminka. Jako většina jsem pročetla pár diskuzí a článků a vyslechla rady od zkušenějších… Realita se však lišila.

Dostalo se mi mnoha informací a varování. Vesměs jsem byla se vším smířená, ale dál se tím moc nezabývala. Pro jistotu ale opět začala docházet na psychoterapie jednou za měsíc, kdyby náhodou…

Teorie a zkušenosti x realita

Vyvolávaný porod

Zkušenosti z okolí hovořily jasně. Bude to dlouhý, nepovede se to a po několika dnech to skončí císařem. No tak co nadělám, no. Stane se co se má stát…

Ano, stalo se.  Můj vyvolávaný porod trval necelých 6 hodin a byl krásný.

Máte pocit, že s dětmi můžete trávit volný čas pouze na hřišti nebo ve vyhrazeném dětském koutku v kavárně? Že galerie jsou pouze pro dospělé? V tom případě neváhejte navštívit jednu z šesti budov Národní galerie v Praze, kde je pro vás a vaše děti připraven bohatý program.

V jedné z nejvýznamnějších funkcionalistických budov v Evropě, ve Veletržním paláci v pražských Holešovicích, pořádá Národní galerie pravidelně výtvarné herny, ateliéry a víkendové dílny. Třikrát týdně mohou rodiče společně se svými 1,5–5letými dětmi přijít tvořit a hrát si. Herny, každý týden zaměřené na jiná umělecká díla či výstavy, inspirují k tvorbě malé i velké.

Ateliéry pro děti ve věkových kategoriích 6–8 let, 8–10 let, 10–16 let probíhají od září každý týden v průběhu školního roku. Mladí umělci mají možnost získat zkušenosti v celé škále klasických (kresba, malba, grafika, sochařství, fotografie) i multimediálních technik s možností jejich přesahů, experimentů a volného kombinování. Prostředí uměleckých děl ze sbírek Národní galerie zajistí dětem nejen dostatek inspirace pro samotnou tvorbu, ale i základní orientaci v oblasti dějin umění.

O víkendech mohou děti od 4 do 15 let projevit svou kreativitu na dílnách umožňujících výjimečná setkání s originálními díly českého, evropského a asijského umění. Zážitek z vlastní tvorby si odnesou i rodiče. Dílny v různých tématech od starověku po současnost probíhají v několika objektech včetně:

• Anežského kláštera a paláce Kinských na Starém městě,
• ve Šternberském, Salmovském a Schwarzenberském paláci na Hradčanech
• ve Veletržním paláci v Holešovicích.

Kromě programu pro děti se Národní galerie pyšní především největší sbírkou výtvarného umění v Česku, které pro veřejnost vystavuje v šesti budovách v Praze. Navštívit můžete Klášter sv. Anežky České plný středověkých pokladů, Palác Kinských a jeho expozici Umění Asie, Šternberský palác s díly od Rembrandta, El Greca nebo Rubense, Schwarzenberský palác vystavující to nej, co u nás vzniklo v období baroka, Salmovský palác s malebnými díly 19. století a Veletržní palác nabitý moderním a současným uměním.