Zítra v 10 si jdu potvrdit mini kulihráška 🙂 z hormonů už mi hrabe, ale už nebliju. Něco za něco evidentně
Myslím, že pro dnešek bylo pamětihodností Valašského Meziříčí až až 🙂 Zítra bude ještě troška historie a pak mám v plánu přidat pár tipů, kam vyrazit hlavně s dětmi "více do přírody".
A abyste si nemysleli, že ve Valmezu máme jenom Mňágu, rozloučím se s Vámi pro dnešek písničkou jiné místní kapely - Docuku. Určitě na ni během týdne dojde ještě "řeč" 😉
Kousek od Gobelínky, vedle hlavní silnice se nachází kostel Nejsvětější Trojice, který určitě stojí za návštěvu. Kostel sloužil jako hřbitovní kostel města Meziříčí a okolních vsí a nejstarší zmínku o něm bychom našli až v roce 1605. Kostel Nejsvětější Trojice je polodřevěná jednolodní církevní stavba, k liturgickým účelům sloužil až do 50. let 20. století. Nejstarší dochovanou částí kostela je zděný presbytář z 16. století. Z hlediska slohového je na něm patrné doznívání pozdní gotiky (polygonální závěr kněžiště), typické pro českou sakrální architekturu 16. století. V současnosti se v kostele nachází lapidárium Trojice, spravované Muzeem regionu Valašsko. Je zde umístěna expozice architektonické, sepulkrální a oltářní plastiky. Exponáty pocházejí z poloviny 16. až z počátku 20. století a provenienčně souvisí s místním prostředím. Vedle sbírkových předmětů Muzea regionu Valašsko a rožnovského skanzenu jsou v lapidáriu vystaveny předměty převzaté od města Valašského Meziříčí a od valašskomeziříčského a hošťálkovského římskokatolického farního úřadu. Vedle stálé expozice kostel občas hostí i krátkodobé výstavy. Kostel i expozice jsou přístupné pouze v letních měsících. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Když už budete u gymnázia či v parku Botanika, doporučuji návštěvu Moravské gobelínové manufaktury. Je hned vedle gymnázia. My ji říkali zkráceně Gobelínka a já si dodnes pamatuju, jak jsem z chemické učebny měla výhled na její historický komín, kde každoročně sídlila čapí rodinka 🙂
Manufaktura se již déle než 50 let zabývá ruční výrobou a restaurováním klasických gobelínů i uměleckých tapiserií s moderními motivy. Je považována za první manufakturu na výrobu gobelínů v Československu a jedinou svého druhu na Moravě a v Českém Slezsku. Jejím zakladatelem byl v roce 1898 Rudolf Schlattauer. Továrna se během prvních let své existence potýkala s ekonomickými potížemi. Vleklý problém nakonec vedl k žádosti o státní finanční podporu, což nakonec vyústilo k převzetí manufaktury Moravskou oblastní komisí a následnou přeměnu na Jubilejní zemskou tapiserii a školu se sídlem ve Valašském Meziříčí. Z uměleckého hlediska je počáteční období školy ve znamení textilních návrhů vytvořených jejím ředitelem Rudolfem Schlattauerem: jeho tapiserie, plátna a polstrování nábytku zdobí secesní motivy, tvary a ornamenty. Stejného významu byla i spolupráce manufaktury s českým malířem a Schlattauerovým spolužákem z vídeňské akademie Hanušem Schwaigerem. Továrna vyráběla gobelíny se Schwaigerovým ozdobným vzorem, jehož variace byly často žádány i v pozdějších letech. Tkané nástěnné tapiserie spolu s druhým hlavním produktem manufaktury – ručně vázanými koberci – byly považovány za potenciálně stylové ozdobné prvky v tvorbě interiérů, a tak se manufaktura zaměřila na spolupráci s architekty. Mezi nimi byli i Dušan Jurkovič - autor staveb na Pustevnách (Libušín, Maměnka) či lázeňských domů v Luhačovicích. Ojedinělým projektem Moravské gobelínové manufaktury je Živé muzeum gobelínů. Za vstupné 40 Kč/dospělý umožňuje návštěvníkům muzeum navštívit gobelínové a kobercové dílny s více než stoletou tradicí za plného provozu, a vychutnat si tak atmosféru tradičního uměleckého řemesla.
Během prohlídky nejen uvidíte vznikat gobelín či vázat kobercové uzly, ale spoustu věcí si budete moci osahat a sami vyzkoušet. Navíc uvidíte v chodu historické stroje, které jsou dnes již technickými památkami, můžete shlédnout dobové filmy o dílnách a řemeslech na Valašsku. K dispozici je zde Schlattauerova kavárna. Mají zde několik druhů výborné kávy, skvělé dezerty. Pro polovičky pak tři druhy piva - teď v pátek jsem testovala 12° a super 😉 . Kavárna je nekuřácká, má k dispozici dětský koutek a v létě je v provozu venkovní zahrádka, u které je pískoviště. Za mě jedna z dobrých kaváren, kam může člověk zajít i s dětmi 🙂
Na závěr otevírací doba muzea je Po-Pá 8-14hod. Kavárna pak Po-Čt 10-21, Pá 10-23 a So-Ne 15-21.
Spousta z vás se tu chlubí tím, jaké vám muž donesl květiny. U nás dárek k MDŽ chodí ze sexshopu. Prej lepší než karafiát, tak si nemám stěžovat 😀
Ze života s Jessou: od té doby, co jsme byli nuceni sundat mini chlapíkovi jeho zábranu u postýlky nabrali naše večery naprosto jinej spád. Zjistili jsme, že máme následující tři možnosti:
1. Výhra ve sportce, ehm za chvilku vyhraju fakt tu sportku spíš než se mi tohle splní. Mini chlapík dostane flašku mlíka jeho milovaná mamá mu zazpívá pár ukolébavek a mini chlapík to zalomí hned u flašky, následuje velice opatrný přenes do postýlky a volná zábava.
2. Mám žízeň tak to je teď asi nejčastější scénář, mini chlapík dostane mlíko, ukolébavky, mazlení, přenos do postýlky za mini chlapíkova usilovného chrápání, který je teď velikym hitem, problém je, že čím víc mini chlapík chrápe tím menší je šance, že bude brzo spát. Po přenesu do postýlky, zavře jeho věrná mamá dveře, jenže za tri sekundy je mini chlapík zpět a znakuje, že má žízeň, to se opakuje cca dalších 10-15 minut, následuej volná zábava zkrácená o cca 40 minut.
3. chó pší a hají, ehm jsme v háji všichni, mini chlapík je v děsně sladký náladě, muchluje nás, nechce nás pustit ze svý postýlky ani z naší, předstírá, že má žízeň ze svý postele slejzá asi tak každý 3 minuty, bohužel zpátky to prej samo nejde, volná zábava se nekoná neb oba rodiče jsou naprosto K.O. když to mini chlapík zabalí, což může trvat klíďo do půl jedenáctý večer....celkově bych byla spíš proto udržet mini chlapíka v zamřížovaný postýlce až do puberty...
Gymnázium Františka Palackého je jedna z nejstarších českých středních škol na Moravě. Snad největší zásluhu o její vznik má městské představenstvo, které na svém zasedání dne 17. 2. 1871 požádalo prostřednictvím okresního hejtmanství ve Valašském Meziříčí tehdejší ministerstvo osvěty a vyučování ve Vídni o zřízení nižšího reálného gymnázia. Hlavními iniciátory tohoto rozhodnutí byli advokát dr. Alois Mikyška a starosta města Josef Müller.Na dlouhou dobu byla škola jediným českým gymnáziem na severovýchodní Moravě. O jejím významu byl jistě přesvědčen i hodslavický rodák, historik František Palacký, který v roce 1873 navštívil staveniště školy. Podle něj pak gymnázium v roce 1936 dostalo své jméno.
Do gymnázia na prohlídku se sice nedostanete, ale pokud si přece jen uděláte procházku, zajděte do nedalekého parku Botanika. Park se vzácnými dřevinami a památníkem T.G.Masaryka byl založen v letech 1890 a 1891 pro potřeby výuky studentů gymnázia.
Vše nejlepší k svátku!
Dnes je mezinánarodní den krásných,
úspěšných,inteligentních a sexy žen.
Jestli nějakou znáš,pošli to dál.
Zpátky neposílej,o sobě vím 🙂
http://www.kerstinhacker.org/CZmaternity Docela drsné vidět takto "naživo", jak rodily naše matky.
Na základě níže uvedeného příspěvku si neodpustím, jak to vlastně bylo s tou Gabrou a Málinkou. Jsou skutečné a nebo vymyšlené? Kdo tyto knížky neznáte, doporučuji co nejdříve někde sehnat, jsou prostě kouzelné. 🙂
Gabra a Málinka Tauberovy pocházejí z pera spisovatelky Amálie Kutinové. Autorka je ve skutečnosti knižní Málinka a v knihách popisuje své dětství a dospívání po boku starší sestry Gabriely, které nikdo neřekl jinak než Gabra. Do Valašského Meziříčí se přestěhovaly ze Štítné nad Vláří a obě "dcerky" zde navštěvovaly gymnázium. Tyhle knížky pro mě osobně znamenají moc, jako malá jsem je četla strašně ráda a kdybych měla dvě dcerky, jmenovaly by se 100% Gabra a Málinka 🙂 Ráda bych skončila s nostalgií, ale ještě to se mnou budete muset vydržet, protože další příspěvek věnuji gymnáziu, které jsem v roce 2003 absolvovala 😀
Tip na výlet s většími dětmi, aneb ráj mašinek a recenze na místní kuchyni. 😉
http://hladovamama.cz/vytopna-vaclavske-namesti/
Tak jo. Budu aktivní tady na blogu minimálně týden a každý den sem napíšu, co úžasného a super jsme s Teri zažily a pak to přepíšu do fotoknihy. Takže dnes jsme zase museli k doktorce, což je samo o sobě pruda a raději to nebudu rozebírat. Každopádně, když jsme odcházeli, tak říkám dcerce, řekni papá a ona nahlas na celou čekárnu zřetelně: " Papá"...i ten největší škarohlíd se v té chvíli v té čekárně usmál.
Vyhrála jste někdy některá na nějakým stíracím lose nebo třeba sportku?Překvapuje mě,kolik lidí u nás na vesnici ujíždí na losech

DĚTSKÉ BOTY ANEB KOJÍME, ŠÁTKUJEME A NIČÍME DĚTEM NOHY
http://www.maminka.cz/getthumbnail.aspx?q=100&height=330&width=660&crop=1&id_file=120744127
UPOZORNĚNÍ: Všechny mnou publikované články jsou laické. Opakuji, že nejsem ani lékař, ani fyzioterapeut, ani podiatr, ani podolog. Všechno, co zde píšu, prosím berte jen jako inspiraci a pomoc při hledání vaší vlastní cesty. Není mým zájmem se s kýmkoli přít o (ne)vhodnosti chůze naboso. Každý ať dělá, co považuje za nejlepší.🙂
Už dlouhou dobu chci napsat tento článek. Sbírala jsem čas, náladu a hlavně materiály. Dnes a denně vidím venku děti. Dnes a denně jim koukám na boty. A dnes a denně mě neopouští jistá míra zklamání. Zklamání z toho, že všechny mámy si hlídají kojení, nošení, výchovu nevýchovou. Ale na nohy vlastních dětí jim asi nezbývá čas.
Ve spoustě věcí už nedáme na pediatry, nemocniční personál v porodnici, drahé polovičky, matky, otce, babičky, dědečky, jiné matky. Máme přístup k informacím a vlastní rozum. Stále jsou ale oblasti, kde mohou naše znalosti pokulhávat. Obouvání (nejen) dětí je jednou z nich.
„Děti instinktivně chápou, že obuv je něco nepřirozeného. Malé dítě se okamžitě pokouší zout si cokoli, co mu obujete, batolatům je nutné neustále připomínat, že se mají obout (nebo si botky nechat na nohou), a dokonce i starší děti nejraději chodí bosé (ačkoli některým už ‚nezbytnost‘ bot stačilo okolí vtlouct do hlavy). Než děti dokončí základní skolu, jsou plně přizpůsobené a přesvědčené, že chodit naboso je nebezpečné, nehygienické a za určitých okolností i nezákonné (nic z toho samozřejmě není pravda). Je to nešťastné, nezdravé a naprosto zbytečné.“ (Howell, 2012, s. 101)
Nohy jsou takové naše druhé ruce. Přestože nám už neslouží k uchopování potravy, obejít se bez nich by nám dělalo značné potíže. Jejich hmatová funkce má svůj smysl. Pro člověka jdoucího bosky je důležité (a často také příjemné) cítit povrch, po kterém jde. Je měkký, tvrdý, studený, teplý, jemný, hrubý, suchý, mokrý. O tohle všechno nás konvenční obuv ochuzuje. Často slýchám: Když mně je to nepříjemné, chodit bosky. Bingo! To je právě to. Něco, co bylo tisíciletí naprosto přirozené (a to hlavně fyziologicky!), nám najednou není příjemné. Dětem však ano. Jejich nohy ještě nejsou zdeformované společností. Pro ně jsou nohy stále ještě nedílnou součástí jejich propriocepce. Ale jen na chvíli. Než přijde máma a všechno to změní.
Já už chci jaro, tohleto střídavé sněžení s oblevou už mě štve, všude viry, že se jich už 3. týden nemohu zbavit....sluničko a teplo, kde jsi..
První den v nové pracicce a spokojenost. Tak zase ve čtvrtek a už se to pomalu bude rozjíždět.
Nel ve školce po 14 dnech super a od příštího týdne budou mít angličtinu tak jsem na to zvědavá a za 14 dni půjde poprvé do divadla 😊













































































































































































































