Co si představit pod psychoterapií? Co se během sezení vlastně děje? Jak to, že to "povídání" funguje? A v čem je to tak specifické?

Existuje velká řada popisů i definic, co je to psychoterapie. Laických i odborných. Jednotlivé směry a psychoterapeutické školy se v odpovědi na tuto otázku různí, každý přikládá důraz něčemu jinému. Nechci zde předkládat přesný popis principů psychoterapie.

To, co zde mohu nabídnout, je můj pohled na psychoterapii z role terapeuta, jak to vidím já. Mnoho klientů totiž vůbec neví, co od psychoterapie očekávat...

Přicházejí za mnou lidé s nejrůznějšími tématy a příběhy. Ani není možné, je zde všechny vyjmenovat a vypsat. Společné ale mívají jedno – člověk se ve svém každodenním běžném životě vyrovnává se vším, co ho potkává. Někdy vyzkouší všechno možné, vyčerpá všechny možnosti, které ho napadnou, ale to nepomáhá. Někdy se pokusí získat pomoc od svého okolí. Nebo se naopak jedná o téma, které nemůže sdílet se svými nejbližšími a je na něj sám. Ať už je to jakkoliv, většinou dospěje do bodu, že už si ve svém životě „neví rady“ a změna se pořád nedostavuje. V tuto chvíli přichází nejčastěji za mnou.

To, co vám může terapeut nabídnout, je bezpečný a neutrální prostor, který je mimo váš každodenní život. Nemusíte být zaměstnancem/zaměstnavatelem, manželem nebo manželkou, rodičem, dcerou/synem… Najednou můžete být sami sebou a tento čas a prostor využít pro sebe. A čím je tento prostor bezpečný a neutrální? Tím, že můžete mluvit o všem – o svých obavách, negativních pocitech, strachu. Terapeut je vázán mlčenlivostí. Vše zůstává jenom mezi vámi a terapeutem. Neexistují zde správné nebo špatné odpovědi, není zde viníků, nehodnotí se a neodsuzuje. Nehledá se objektivní pravda a nesoudí se. To, co zde můžete nalézt, je nový pohled na svůj příběh. Zjistit, co potřebujete, kam chcete směřovat, co vám brání a jak vám vlastně je. V běžném životě se často ptáme „Jak se máš?“, ale většinou to bývá spíše small-talk otázka. Během terapie se ale často ptáme „Jak se máme?“ a odpověď na tuto otázku je důležitější, než si na první pohled myslíme.

Terapeut vám nemůže dát jednoduchý návod, co a jak udělat jinak. Domnívám se totiž, že takový univerzální návod neexistuje. On není expert na váš život. Tím jste jedině vy sami. Terapeut je expert na proces hledání nápadů, nových pohledů a myšlenek. Jeho cílem je pomoci vám objevit v sobě novou sílu a stabilitu, najít nové způsoby vyrovnávání se s životními situacemi.

Porod byl minulost ale čekalo mně nekrásnější setkání na světě...setkání s mou malou bojovnici. Domluvila jsem se s manželem , že mně vezme na vozik a zajedeme se na ten náš valounek štěstí podivat. U dveří nás uvítala milá sestra a zavedla nás k inkubátoru kde ležela naše princezna. První okamžik ´- šooooook, to stvoření v inkubátoru napojené na hadičky je moje zlato???? začala jsem bulet jako želva...milá pani doktorka nám vysvětlila co se s malou děje a řekla že se uvidi jak bude reagovat na ATB léčbu....naštěstí po 2 dnech razeagovala a infekce byla fuč... později večer volala tchýně, a jsem vybuchla v hysterický pláč :( reakce personálu byla neohleduplná až sobecká, jako malému fakanovi mi přikázali vypnout si mobil.....strašně ponižující.....nakonec kecy typu: Kdyby nám tady takhle řval každý tak to tady bude jako v zoo :( mně dostaly úplně:(:(:( naštěstí mi  milá sestřička přinesla něco na uklidnění a já jsem mohla aspoň na pár hodin spát a nabrat síly. Další den se cítim mnohem lépe, ale mlíčko které vyždímu s prsou malé nosi sestřička. Konečně opouštím ARO, začala jsem jist a mám zase chuť bojovat. Nevzdám to, už kvůli Vali to nevzdám 🙂