Často se zde i jinde řeší otázka "vzít dítě na pohřeb nebo ne?" Tenhle článek jsem četla asi před rokem a půl, velice mě zaujal a přiměl se zamyslet i když jsem v té době děti ještě neměla. Sama jsem jako malá "díky" rodičům prošvihla dva pohřby blízkých a dodnes mě to mrzí. Pamatuji si, že asi jako 8mi letá jsem se rodičů pořád ptala proč jsem tam nemohla být a rozloučit se a moc jsem to oplakala. Na svém prvním pohřbu jsem byla když mi bylo asi 23 let a dokonce to ani nebyl nikdo z rodiny, ale můj bývalý zaměstnavatel.... 

Ale dost už o mých pocitech.... jde tu o ten článek.........

V první řadě bych chtěla upozornit, že článek jsem našla na internetu tudíž není z mé hlavy. Snad nebude vadit jeho zkopírování, protože i já si ho ráda připomenu až se některá z těchto zkušeností bude týkat i mě.....

Autorkou je Bára Kopecká 
(1970, Kašťáková) pracuje jako režisérka, střihačka, dramaturgyně, scenáristka, publicistka. Vystudovala katedru střihové skladby FAMU, později krátce katedru vedla. Několik let strávila ve Vancouveru, Torontu a New Yorku. Dnes přednáší na FAMU International.

UMÍRÁNÍ PRO ZAČÁTEČNÍKY
Bára Kopecká

Svému dítěti zásadně nelžu, odmalička říkám pravdu sice adekvátně zjednodušenou, ale nic si nevymýšlím. Sama nevím, proč je to pro mě tak důležité, ale výhodu to má jednoznačnou – moje dcera mi důvěřuje. Na téma smrti jsme několikrát narazily a mluvily o něm tak upřímně, jak to šlo. Ukázalo se, že to bylo opravdu důležité, protože krátce po jejích čtvrtých narozeninách jí smrtelně onemocněl tatínek. Po krvácení do mozku už to nebyl člověk, jakého jsme znaly. Ale byl s námi doma a nějak jsme se s tím musely vypořádat.

Že čekáme vymodlené miminko jsem zjistila poměrně brzy. Poslední MS přišla 29.6., ovulace dva týdny potom a 20.7. večer se na testu objevily vytoužené dvě čárky. (Ne nevydržela jsem testování až na ráno, jak píší v každém příbalovém letáku. Ale jako správná nedočkavá ženská jsem testovala hned po nákupu v lékárně. Ale těhu potvrzeno, tak jakýpak copák ?! 😉

Následovaly ještě další 3 testování. (Na rozdíl od předchozích těhotenství jsem to tentokrát vydržela a netestovala se jako magor každý den, ale alespoň v rozestupu dvou dní. 🙂 )

Pak jsem zavolala k doktorovi a objednala se na ultrazvuk. A 11.srpna ráno tam byla. Moje bublinka! Moc krásný pocit, na který nechci nikdy zapomenout. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. A bylo to tak strašně rychlé, že jsem se ani nestihla vzpamatovat a už jsem byla venku z ordinace. Možná je to dobře, protože i ta chvilka stačila, abych měla slzy v očích. A kdybych byla v ordinaci déle určitě bych byla rozněžnělá a ubulená jak Šafářův dvoreček.

Pak jsem zavolala manželovi a pochlubila se, že v 6týdnu už máme i tepající srdíčko. Oba jsme měli velkou radost. Bublinka byla na svém místě. To nejlepší, co jsme si mohli přát.

Odnesla jsem do práce neschopenku a začal mi pobyt doma.

Chvilkama to bylo náročné. Chyběli mi lidi. Komunikace s nimi i denní řád. Do toho ještě kolísání tlaku a nevolnosti. Ne nezvracela jsem, ale neustále jsem byla nafouklá jak balón, unavená, nevyspalá a nevrlá. Hormony lítaly nahoru a dolů. Tedy spíš dolů než nahoru a já byla spíš podrážděná než optimisticky naladěná a natěšená na miminko.

Ahojky, tak po 7-mi měsících látkování se také mohu podělit o zkušenosti a postřehy s používáním látkové výbavičky. Tak moje konečná výbava obsahuje:

Čtverce a vv plenky:

30 čč

-10kikko lux - ujdou, ale zobdélníkovatěli          

- 10 kikko lux eko - zobdélníkovatěli a zkrabatěli (už bych nekoupila)          

- 10 libštátek - jsou super, stále je to +- čtverec a i na omak jsou lepčejší