Minulý týden proběhlo pod záštitou světové organizace zdraví, krásy a nevyspání mistrovství světa otců, veřejnosti spíš známé pod názvem mistrovství ve fotrovství.

Letošní ročník se konal v Berlíně a byl plný skvělých výkonů. Dokonce padlo i několik světových rekordů.

Samotný začátek mistrovství sice lehce zastínila kauza Norských reprezentantů, kterým bylo cestou do dějiště mistrovství přímo v autobuse zabaveno norským úřadem na ochranu dětí Bernevernem patnáct dětí, jelikož klimatizace příliš klimatizovala a kapitán norských otců, Jørgen Kristiansen, byl na odstavném parkovišti úřadem dokonce zbičován, jelikož dal svému synovi pohlavek za to, že házel šutry po kočkách, nicméně toto nedorozumění nemělo na samotný průběh mistrovství žádný vliv. Vždyť Norové za celou stoletou historii mistrovství dorazili s dětmi pouze jednou ( to jim úřad děti zabavil až na cestě domů), takže jejich neúčast je brána spíš jako takový humorný kolorit.

Pojďme se ale podívat na některé disciplíny, kde byli vidět hlavně Češi.

V kategorii rozvedených fotrů exceloval náš reprezentant Josef Molnár, který získal stříbro ve své parádní disciplíně neplacení alimentů. Nutno podotknout, že Pepa stříbro obhájil z loňska. Vedle medaile si reprezentant odvezl domů taktéž hodinky a exekuční příkaz na obstavení majetku.

Naopak ve stejné kategorii zklamal loňský bronzový medailista Aleš Novotný, který se v disciplíně „zapomenout dítě vyzvednout ze školky“ neprobojoval ani do finále. Aleš později poskytl krátký rozhovor: „Je to velké zklamání. Celý rok jsem trénoval. Syn ve školce v podstatě už bydlí, ale v rozhodující moment zapracovaly nervy a chybělo to štěstíčko. Prostě jsem zapomněl zapomenout vyzvednout syna. To se stává. Snad příště“

Teď nedávno mi bylo od jedné mě moc blízké osoby vysvětleno jaká by pomoc měla být... Nejprve to napíši jen v bodech a pak se to pokusím trošičku rozepsat...

1. chtěná
2. nezištná
3. nenárokující
4. dobře načasovaná
5. smysluplná
6. konkrétní

Souhlasíte?

Je strašně těžké přijímat, ale i dávat POMOC. Já jsem donedávna pomoc absolutně přijímat neuměla a ani nechtěla, byla jsem si natolik jistá sama sebou, že jsem POMOC odmítala. Pak jsem, ale zjistila, že prostě všechno sama nezvládnu a že občasné POMOC je potřeba. Ale je pravda, že i POMOC bohužel musí mít určitá pravidla. Já jako člověk, který POMOC potřebuje a přijímá bych to jednak neměla ZNEUŽÍVAT jednak bych se, ale neměla cítít NESVOBODNÁ a EXTRÉMNĚ ZAVÁZANÁ. Člověk, který POMOC nabízí by jí měl nabízet pouze za předpokladu, že si je jistý, že to chce udělat a za předpokladu, že za ní nebude nic chtít. (Jasně jsou vyjímky, například: jasně pomůžu ti odstěhovat, ale zaplatíš si benzín, jasně pomůžu ti a půjčím ti krosničku na nošení dětí, ale plánujeme druhé tak mi jí potom vrátíš...)

Pokud se podívám na nějaký FIKTIVNÍ PŘÍKLAD.

Je maminka dvou dětí, ona je nemocná. Má strašně milou tetu, která by jí nejradši nosila na rukou, ta maminka (říkejme jí třeba MOTÝLKOVÁ), ale má také manžela. Manžel je z jiného rodiného zázemí a z jiného těsta než naše teta. Manžel do jisté míry také pomáhá, ale dle TETY je to absolutně nedostatečné. A tak teta pomáhá a pomáhá... Naše MOTÝLKOVÁ v tom nevidí z počátku nic zvláštního, pak ale TETA začne zasahovat do rodiného rozpoložení a vše by ideálně mělo být podle ní a naše MOTÝLKOVÁ je najednou strašně zmatená TETU má strašně ráda, ale její zasahování začíná opravdu přecházet určitou mez. Do toho naše TETA začíná MORALIZOVAT jak by to mělo být a že ona pomáhá a tak k tomu má co říct... Mezitím se MOTÝLKOVÁ hádá se svým manželem, který nesouhlasí s některými principy TETY. Naše MOTÝLKOVÁ, ale chodí do práce a pomoc TETY tedy do určité míry potřebuje, ale stojí jí to za hádky s manželem a za to být neustále pod drobnohledem TETY jestli dělá vše tak jak si TETA myslí, že je to nejlepší???