Ještěže jsem loni popisovala na blogu, co si vzít s sebou na dovolenou, protože jinak nevím, jak bych si zabalila. Byla jsem do poslední chvíle v práci. Den před dovčou jsem z ní odcházela v osm večer. 

Naštěstí jsem měla vše vypráno, to jsem tak nějak průběžně zvládala, ono na tom totiž nic není, pere pračka 🙂. No ale to ostatní: nic nakoupeného, nic vyžehleného, nic uklizeného, kytky nezalité, akvárko nevyčištěné atd. No hrůza.

Takže čím začít? 

Vytisknout článek: Co s sebou na dovolenou (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/06/co-si-vzit-s-sebou-na-dovolenou.html), dle toho vytřídit, co je potřeba vyžehlit, ostatní počká po dovolené (je toho pořád hromada, fuj). 

Nakoupit základní věci, teď už mám sama pro sebe radu na příště, dát si někam velkou ceduli s upomínkou na věci v lednici. Tím pádem jedlé dárky pro brášku zůstaly v Čechách ☹ . Aspoň jsme měli po návratu něco v lednici (stačilo dokoupit chleba). 

A dále: uklidit, zalít kytky, dojít s košem, naházet vše do kufru a jít spát. V kolik? V 5:00 a v kolik jsme vstávali? V 6:30, protože v 8 už jsme vyjížděli na letiště. Vše jsme stihli. 

V Řecku na nás na letišti nikdo nečekal. Nika (brácha) říkal, že to zvládneme MHD a busem, protože je to levnější i rychlejší. Levnější to rozhodně bylo, ale taky trochu stresové. Nikča byla unavená z celodenního cestování, takže v buse MHD narvaném k prasknutí usnula (naštěstí nás jedna paní pustila sednout). Mně stékaly čůrky potu po zádech, malá na mně byla přilepená a Luky? Toho jsme nechaly i s kufry mezi dveřma. Dál se nedostal. Ty dveře ho dvakrát skříply a v půlce cesty už myslel, že bude muset vystoupit, ať je to kdekoliv. 

Dálkový bus jsme se zpožděním u vyzvedávání zavazadel nestíhali ani náhodou. Tak jsem se v buse ptala na vlak. Říkali nám, že i ten stihneme stěží. Jelo nám to v 17.15, s busu jsme vystoupili v 17.11 a jakmile jsme vlezli do vlaku , tak se rozjel. Bylo to jen tak tak. My s sebou žádné pití. No paráda. Naštěstí jsou Řeci pohostinní a tak nám pan průvodčí zařídil dodávku vody přímo do vlaku na jedné ze stanic. Ani ji nechtěl zaplatit. No museli jsme vypadat hrozně. A jak to bylo dál? Posuďte z fotek sami. Moc jsme si to užili. Ani se mi nechtělo domů...
       Slunili jsme se...
      ...výletovali jsme...  

I když tenhle výlet se změnil na pěkné dobrodružství. Snažili jsme se totiž v Řecku dodržovat jejich siestu. A tak jsme to odpoledne vstali až kolem 18 hodiny. A než jsme se na výlet vypravili, tak jsme na stezku vycházeli v 19:15. Ze začátku jsme bloudili než jsme stezku našli. No a pak nás v půli cesty přepadla tma. Ještěže byl Luky prozíravý a vzal s sebou baterku. Všichni nás strašili, ať nechodíme, že je letos hodně hadů, když nebyla žádná zima. No a tak jsme za chvíli neviděli na krok. Luky nesl Nikču v náručí. Já v ruce baterku, která se musela ručně dobíjet a běželi jsme o sto šest. Dolů jsme doběhli úplně rudý. Nika nás nabíral na asfaltce okolo 21:45 🙂 Nikolce se to moooc líbilo.

      Letos poprvé jsme měli komáry, na Nikolce si pěkně smlsli.

Pro zklidnění jsem ji místa mazala Bepanthenem Plus. Nejprve teda framykoinem, protože jsem si říkala, že ty štípance jsou hnus, a když už ho mám s sebou kvůli klíštěti, tak ji určitě neublíží. Ale framykoin to akorát víc zahnisal. Takže jsem se hezkdy rychle vrátila k dezinfekčnímu Bepanthenu. Je pravda, že místa, která jsem mázla tím framykoinem, tak má dodnes trochu napuchlá☹

      ...a znovu jsme výletovali, tentokrát lodí na ostrov Skiathos...

               Nikča strejdu nezapře 🙂

Byli jsme teď 14 dní na dovolené v Řecku. A byla to paráda. Sluníčko, klidné moře, jednou vlny (což ocenil Luky, ale hlavně Nika - můj brácha). Nika žije už dva roky v Řecku a tak, když se rozhodujeme kam na dovolenou, je volba jasná. Musíme za bráchou. Vůbec toho nelituji.

Řecko je můj druhý domov. Několik let jsem tam pracovala jako delegátka a jezdilla jsem tam už jako malá s babičkou a dědou (jajakou a papusem).

No a tak jsem tam byli znovu. Nikolka potřetí, já po třicáté, Luky asi po desáté. Ale co jsme dělali všichni poprvé? Jezdili jsme za Nikou a Niku jsme kromě práce nenašli nikde jinde než na kitu. A kiteování jsme podlehli i my. 

Je to prostě adrenalin, zábava a skvělá podívaná, která baví malé i velké. Nikolka se na svého strejdu vydržela koukat skoro celý den a když už ji to náhodou nebavilo, tak sbírala mušle, těch bylo v Lamii plno (to se o Velice, našem letovisku, říct nedá).

Banda, která kiteuje je super. Na nic si nehrajou, jsou pohodový, celý den sportují a večer posedí u tsipoura a dobrého meze a shrnou si ty nejlepší triky, které se jim ten den povedly. Cítili jsme se s nimi moc příjemně. Luky už spekuluje s myšlenkou, že si kite také pořídí. Jenže jemu se v Čechách spíš vyplatí ten zimní, protože jsou draci rozdílní na léto i na zimu. No posuďte sami, není to nádhera???

Ani jsme nebyli na houbách, které teď tak rostou a stejně se nás chytlo klíště. Pravda je, že byla Nikolka s dědou na procházce na kraji lesa a když se vrátili, tak potřebovala čůrat a tak jsme si ho všimli. Bylo malé jak zrnko máku.

Říkala jsem si, že hned musí ven. Půjčila jsem si od sousedky speciální kleštičky na klíšťata, dezinfekční Bepathen Plus jsem měla po ruce a šla jsem do boje.

Jenže ta malá mrcha se nedala, držela se doslova jako klíště. Nikolku jsem 2x skřípla, protože, jak bylo maličké, tak nešlo chytit, pak už plakala a nechtěla, abych ji to dělala já. No tak se konečně zadařilo a chytla jsem ho za prdelku. Jenže hlavička tam zůstala. No já byla vytočená. Tchyně a sousedka hned, ať jedeme na pohotovost, tak jsme se tam vydali. Dva dny pře odjezdem na dovolenou. Doktorka říkala, že ji nebude trápit a nebude hlavičku hnípat. Že ji vypadne sama jako strup. Ať jen místo sleduji a pokud by se objevil flek, tak hned jít k doktorce. Pro jistotu udělat na podzim krevní test na boreliózu (www.borelioza.cz). A kdyby měla horečky a zvracela (http://www.klistova-encefalitida.cz/), tak hned běžet k doktorovi. Fajn, jak bych v Řecku vysvětlovala, že měla klíště, když je skoro neznají. Tak mám jen místo mazat framykoinovou mastičkou, ať má antibiotický účinek.

No hlavička vypadla. A když jsem o tom mluvila se známýma, tak říkali, že je lepší namazat to zubní pastou, olejem nebo dezinfekcí a nechat klíště, ať se dusí. Já oponovala tím, že se přeci to klíště vyzvrací. Ale oni říkali, že se vyzvrací, i když se chytne těma kleštičkama. No a pak babo raď. Každopádně příště zkusím tu dezinfekci a nebo ještě lépe, příště nenecháme žádné klíště, aby se nás chytlo.