Mateřské mléko a mateřskou lásku nelze ničím nahradit. Jenže kojení jednou ustane a miminko se dožaduje jídla. Jak vybrat mléko, aby miminko co nejlépe prospívalo?

Z porodnice odchází kolem 95 % novorozenců plně kojených, ale mateřské mléko pije déle než 6 měsíců 40 % kojenců. Je dobré zvážit všechny možnosti, jaké mléko podávat dále, a při rozhodování přihlédnout i k složení náhradního mléka. Logické je volit formuli co nejpodobnější mateřskému mléku, které obsahuje kromě nezbytných živin i složky, které pozitivně ovlivňují imunitní systém miminka, a tím prospívají i jeho zdravotnímu stavu.

Co je tak cenné v mateřském mléce?

Nejde jen o výživové složky, ale i imunologické. V současnosti je známo, že mateřské mléko není sterilní (bez bakterií), ale obsahuje mnoho užitečných mikroorganismů, které ovlivňují funkci imunitního systému. První bakterie se do zažívacího traktu miminka dostávají již při prostupu porodními cestami matky a další hned s prvními doušky kolostra. Jde o bakterie, které neškodí, ale pomáhají. Je důležité, aby se do střeva dostaly ty správné bakteriální kmeny (především laktobacily a bifidobakterie), které se označují jako probiotika.

Probiotika učí imunitní systém správným reakcím.

Probiotické bakterie brání uchycení a pomnožení choroboplodných mikroorganismů, které vyvolávají například průjmová onemocnění. Tyto bakterie svou přítomností mění reakce imunitního systému a to v období, kdy je imunitní systém k těmto změnám tolerantní a přijme je. Jde o takový trénink imunitního systému, při němž se naučí bojovat s infekcí, a to nejen střevní, ale i s bakteriemi a viry, které vyvolávají onemocnění dýchacích cest.

Jen co se naučila lézt, vypadalo to, že se snaží si za každou cenu ublížit. Ještě jí nebyl rok, a už vylezla z dětské postýlky. Přitáhla se za tyče do kleku, pak do stoje, zvedla nožičku, zapřela se za horní okraj postýlky, přitáhla ručičkama a během chvilky byla nahoře a z postýlky venku. Lezla na židle, na stůl, bylo o strach si dojít i na záchod. Když jsem se chtěla vysprchovat jindy než v době jejího spánku, musela jsem ji posadit do kočárku, připoutat a postavit mezi dveře koupelny, abychom na sebe viděly.  Často se to neobešlo bez křiku „vězeňkyně“ a občas se jí podařilo vykroutit se ze sevření popruhů – výdech, posunout se, nádech, výdech, posunout se – a najednou byla volná. I Houdini by záviděl.
Jen co začala chodit, lákaly ji na hřištích především vyšší atrakce. Kdepak pískoviště a plácání báboviček! Rovnou lezla na klouzačky a prolézačky. Když ve věku patnácti měsíců vylezla pod dozorem na více než dva metry vysokou klouzačku a s nadšeným výskáním sjela dolů, pochopila jsem, že přes zákazy a vyhýbání se nebezpečným atrakcím cesta nepovede. Lákalo by ji to ještě víc.
Kamarádka se svými o trochu staršími dětmi chodila do místního Sokola na cvičení rodičů s dětmi od dvou let. Šla jsem se tam podívat a zeptat se, zda by nebylo i cvičení pro děti mladší. Během rozhovoru s paní, která cvičení vedla, dcerka bez zaváhání proběhla mezi švédskými bednami, pod kozou a přes žíněnku a vylezla na přistavenou vysokou klouzačku. Po jejím zdolání utíkala k žebřinám, a než bys řekl švec, lovila jsem ji nahoře. Paní cvičitelka se na ni s úsměvem dívala a pak mi potvrdila, co jsem sama tušila:  že zákazy nemají smysl. Jediná správná cesta je akční dítě v jeho touze po pohybu podporovat. Ukázat mu, jak bezpečně zdolat vybranou překážku, kde a jak se držet, naučit ho správným pohybovým dovednostem a návykům. Dcerka se toho dne stala nejmladší cvičenkou. Každý týden vletěla do tělocvičny jako vítr a v průběhu roku se skamarádila nejen s klouzačkou, ale i trampolínou, žíněnkami, kozou, koněm, kladinou, zavěšenými lavičkami i kruhy. Domů jsme se vracely obě unavené, ale spokojené.
Dnes je dceři šest let a výšky ji stále lákají. Na hřištích si vybírá zejména lanová centra a vysoké herní prvky určené pro starší děti. Samozřejmě mám stále obavy, aby nespadla. Průpravu má ale velmi dobrou a já dávno vím, že lepší než zakazovat, je vést, ukazovat, trénovat, fandit a věřit.

Zdroj:Slune-cz.cz