Spolupracujte s námi. finclub.wbs.cz

Dneska jsem se zvážila, zatím jsem za celé těhotenství nabrala 5 kilo, tak jsem zvědavá jak dlouho mi to vydrží. Ale jelikož nám mají dělat nový výtah a nemá jezdit 3 měsíce tak do 5 patra to bude celkem fuška, tak hlavně aby to stihli do vánoc než se narodí Sněhulda

Dneska jsem byla na testu na cukrovku, nebylo to tak  hrozné. Na doporučené doktorky jsem si udělala černý čaj s 2 vymačkanými citrony a bylo to jak normální čaj akorát ten konec jsem měla zřejmě špatně rozmíchaný tak to bylo sladší, ale vypila jsem to. Pak už jsem tam jen seděla 2,5 hodiny, během té doby mi 3x nabrali krev. Hned druhý den, jsem dostala výslekdy a dopadlÿ zcela v pořádku, takže super.

Prenatální diagnostika: Triumf techniky, nebo Pandořina skříňka?

Prenatální diagnostika Triumf techniky, nebo Pandořina skříňka? Prenatální diagnostika se zabývá zjišťováním vrozených vad dětí v prenatálním období. Neustále se zdokonaluje vzrůstající odborností medicínských technologií. Všeobecně bývá přijímána bez námitek a označována za vymoženost. Pokud dojde k diagnostikování větší abnormality plodu, ve většině vyspělých zemí je legislativně umožněn potrat. Prenatální diagnostické testování je tak postaveno na předpokladu, že většina žen, které se dozvědí o postižení svého dítěte, zváží a následně uskuteční ukončení svého těhotenství. Je tomu ale skutečně tak? Svět těhotných žen se v každém případě dramaticky mění. V současné době jsou nastávající matky kvůli technickým vymoženostem v předporodní péči nuceny činit volby, které v historii lidstva nemají obdoby. Nezřídka jde o rozhodování složitá a mimořádně bolestná. 

Screening versus diagnostické testy 
Až jedna z dvaceti matek, které se rozhodnou podstoupit screeningový test mateřského séra ve druhém trimestru (STMSS), známý též jako Triple test (mezi 15. až 18. týdnem těhotenství), má pozitivní výsledek a musí čelit úzkosti, která je s pozitivitou testu spojená. Jenže pouze jedna z padesáti "pozitivních" matek opravdu nosí pod srdcem skutečně postižené dítě. Ostatní matky mají výsledek falešně pozitivní. STMSS má zároveň detekční citlivost 60 - 70 %, takže jedno ze tří dětí s Downovým syndromem naopak není diagnostikou rozpoznáno. Detekční citlivost pro rozštěpové vady - další defekt odhalitelný pomocí STMSS, se pohybuje okolo 70 %. 
Důvodem nepřesnosti je relativně nízká specificita (určení typu nemoci) i senzitivita (procento záchytu – detekční citlivost) všech tří zkoumaných ukazatelů – lidský gonadotropin, fetální protein a estriol (proto triple test). To znamená, že nepřináší diagnózu dítěte, nýbrž pouze odhaluje rizikové pacientky – tzv.screeningově pozitivní populaci, která následně podstupuje diagnostický a invazivní test buněk dítěte pomocí amniocentézy. Diagnostický test je nabízen ženám, jejichž riziko, že budou mít postižené dítě, je 1 : 250 - 300. To ovšem představuje riziko dvojnásobné, protože ve skutečnosti má dítě s Downovým syndromem jen jedna žena ze 600. V ČR je ročně statisticky počato 150 dětí s Downovým syndromem, z nichž cca 70 je odstraněno (usmrceno) a cca 70 se jich narodí. Většina z nich screeningu unikla, přičemž k důvodům patří „nedostatečná“ těhotenská péče, sociálně slabší nespolupracující skupiny, chyba lékaře či laboratoře apod. K dobrovolnému informovanému donošení se rozhoduje minimum žen. 
Několik studií odhalilo, že screeningové testy ze séra bývají falešně pozitivní v určitých situacích. Speciální přístup k serologickým testům vyžadují zejména vegetariánky, kuřačky, ženy s odlišných etnických skupin a ženy, které měly pozitivní výsledky v předchozích těhotenstvích. Vyšší procento falešně pozitivních testů mívají také matky, které čekají děvčátka. Další příčinou falešně pozitivních výsledků bývá nepřesné datování těhotenství. Podle stáří těhotenství se liší hladina hormonů. Zpřesní-li se stáří plodu podle ultrazvuku, zjistí se, že původně patologické hodnoty hormonů jsou vlastně normální. Takto falešně pozitivních výsledků bývá nalezeno 20 – 40 %. 

Ultrazvuk a nuchální translucence (NT) 
Jde o druhou novější metodu screeningu vrozených vývojových vad (VVV), která se doplňuje vyšetřením z krve. Vyšetření specializovaným ultrazvukem měří tloušťku kožní řasy na dorsální straně krku dítěte v období mezi 11. a 13. týdnem těhotenství. Test je znám jako test nuchální translucence (NT). Děti s Downovým syndromem a některými méně obvyklými abnormalitami mívají kožní (nuchální) řasu vzadu na krku silnější právě v tomto období těhotenství. Avšak stejně jako i u jiných screenigových testů bývají některé děti pozitivní při NT zcela normální. 
Test určování NT vyžaduje zdravotníka zkušeného v oboru sonografie a vhodné vybavení se sofistikovaným počítačovým programem zpracovávajícím data, například věk matky a přesné určení stáří plodu. 
Stejně jako screenigové testy z krve poskytuje i nuchální translucence pouze odhad rizika Downova syndromu, nikoli jeho přesnou diagnózu. NT má vyšší senzitivitu než triple test, zachytí až 85 % chromozomálních aberací, tedy ztrojení 21. chromozomu – Downův syndrom, ale i některé vzácnější jako je trisomie 18 (Edwardsův syndrom), trisomie 13 (Patau sy). NT je však prováděno v období, kdy je plod ještě málo vyvinutý, takže přesná diagnóza abnormalit těla, kůže, ledvin, srdce a páteře při tomto testu není možná. Z tohoto důvodu je někdy nutné provést nové UZ vyšetření mezi 18. a 20. týdnem, kdy se rozpoznají strukturální vady, např. srdeční malformace. 
Bezpečnost rutinního a častého používání ultrazvuku v prenatální diagnostice a u malých dětí nebyla jednoznačně ani potvrzena ani vyvrácena. I nadále trvá potřeba nových studií dlouhodobých biologických efektů použití ultrazvukových vln. 

Časnější detekce, dřívější úleva? 
Obecně se má za to, že podobné testy přinášejí matkám užitek, protože celý proces (screening, diagnostický test a případné ukončení těhotenství) probíhá v ranějším stádiu těhotenství, a tedy v době kdy vztah k dítěti ještě není tak intenzívní. Například CVS lze jako diagnostický test provést již od 10. týdne, a tak lze těhotenství, pokud se k tomu žena rozhodne, ukončit rovněž v takto časném stádiu. Nicméně, vzhledem k složitosti prováděných procedur a vzhledem k času na rozmyšlenou, většina žen, která podstoupila krevní testy (FTMSS) v prvním trimestru, neukončuje těhotenství dříve než po 16. týdnu. 
V současné době se v některých zemích provádí takzvaný dvoukrokový integrální test, který odhalí až 90 % dětí s Downovým syndromem a četnost falešně pozitivních výsledků je 2,6 %. Integrované testování zahrnuje FTMSS v 10. týdnu, NT v období mezi 11. a 12. týdnem a ve 14. týdnu STMSS. Po obdržení výsledků ze všech tří testů, žena získává odhad rizika a může se rozhodnout, zda podstoupí amniocentézu. 

Amniocentéza 
Amniocentéza je invazívní metoda, při níž se vstupuje do mateřského lůna, aby se odebraly vzorky plodové vody, respektive vzorky rostoucí placenty, které se následně testují na genetické abnormality. 
Tento test má svá rizika jak pro dítě, tak pro matku. Amniocentéza se provádí obvykle mezi 15. a 16. týdnem. Odebírá se při ní malé množství plodové vody. Vyšetření se provádí jehlou pod ultrazvukovou kontrolou. V plodové vodě se vznášejí buňky plodu, které se z tekutiny extrahují a v laboratoři se nechají množit. Genetické abnormality (např. Downův syndrom) se pak zjišťují zkoumáním chromozomů, které jsou součástí jádra těchto buněk. 
Výsledky jsou známy zhruba za dva týdny. Nové genové technologie tuto dobu zkracují na několik dnů. Jsou však pro rutinní použití příliš drahé. Amniocentéza zapříčiňuje potrat cca 1 % případů. K potratu dochází až tři týdny po vyšetření i déle. Zkušenější zdravotníci, provádějící amniocentézu, mívají mnohem menší procento následných potratů. Větší riziko následného potratu mívají starší ženy, ženy které během těhotenství krvácely a ženy, které mají v anamnéze více než tři časné spontánní potraty nebo interrupci anebo jeden pozdní spontánní potrat či přerušení. Unikání plodové vody vagínou (ačkoliv amniocentéza je prováděna přes děložní stěnu) se vyskytuje asi u jedné ženy ze sta. Velmi vzácně se stává, že vyšetřující jehla poškrábe nebo propíchne plod a následky, někdy i velmi závažné, se mohou objevit až při porodu. 
Studie potvrdily, že novorozenci, kteří byli prenatálně vystaveni amniocentéze nebo CVS mohou mít narušený plicní růst a zrání a děti, které se narodily po časné amniocentéze (prováděné v 10. - 13. týdnu), mají vyšší pravděpodobnost potíží s dýcháním a mnohem častěji vyžadují po narození intenzivní péči. Velká evropská studie zjistila, že amniocentéza prováděná v rámci prenatální diagnostiky může zvýšit riziko předčasného porodu a může být příčinou velmi nízké porodní hmotnosti u přibližně jednoho dítěte z dvou set. Nezralost a velmi nízká porodní hmotnost jsou hlavními rizikovými faktory fyzického a intelektuálního postižení, včetně mozkové obrny. 

Odběr choriových klků (CVS) 
CVS znamená odběr vzorku z rostoucí placenty pod ultrazvukovou kontrolou. Provádí se jak přes děložní stěnu, tak i vaginální cestou, a to přibližně v 11. až 12. týdnu. CVS je novější metoda, ale má svá specifická rizika, srovnatelná s amniocentézou. Frekvence potratů po vyšetření se pohybuje mezi jedním z 25 až ze 100 všech vyšetření. Potíže při provádění vyšetření nebo laboratorní analýze jsou mnohem častější při CVS než u amniocentézy, 2,2 – 10 %, a mohou si vyžádat opakování CVS nebo později provedení amniocentézy. Opakování těchto vyšetření pochopitelně zvyšuje riziko potratu. Buňky získané CVS se mohou jevit jako normální, ačkoliv dítě trpí méně obvyklou (obvykle mírnější) formou Downova syndromu, tzv. mozaikou. Zcela normální dítě může mít naopak mozaiku v buňkách získaných z CVS. Mozaicismus je nacházen přibližně v jenom procentu všech CVS. 
CVS rovněž může být příčinou poškození plodu: Starší studie prokázaly, že děti, u kterých byla prováděno CVS před 10. týdnem gestace, mají sice malé, ale signifikantní riziko deformit končetin. Proto se tento test provádí i mezi 11. a 12. týdnem, tzv. časná biopsie choria. Jiné studie zase upozorňují na zvýšené množství dětí po CVS, které trpí koňskou nohou (pes equinovarus) nebo malformacemi čelistí a kůže, a také hemangiomy (známé jako malinové znaménko). Jedna malá studie zaznamenala vyšší riziko vysokého krevního tlaku a preeklampsie (toxémie) později v těhotenství v souvislosti s penetrací placenty během CVS nebo amniocentézy. 
Rh negativním matkám by po CVS nebo amniocentéze mělo být aplikováno RhoGAM, aby se tak zabránilo případné krevní inkompatibilitě v dalších těhotenstvích. 

Nic není jednoznačné 
Po mnoha rozhodováních a testech těhotná žena doufá, že výsledky z amniocentézy nebo CVS jsou jednoznačné a že rozhodnutí, které potom učiní, bude rovněž zřejmé. Naneštěstí to vůbec není tak jednoduché. Jasná laboratorní diagnóza Downova syndromu neznamená vždy jasnou míru postižení dítěte. Mnohé děti mají i jiné genetické abnormality, většinou vázané na sex chromozomy. Míra jejich exprese však není nikdy předem zřejmá. Rodiče mohou být nejednoznačnými výsledky velmi zaskočeni. Mnoho žen raději volí potrat, než aby žily v nejistotě. Nová genová technologie, fluorescentní hybridizace in situ (FISH), dává mnohem méně nejasných výsledků, nicméně se užívá pro diagnostiku úzkého spektra chorob. Není sice schopna diagnostikovat abnormality sex chromosomů, ale pro diagnostiku Downova syndromu je velmi přesná. Ne vždy je však dostupná. 

Kvalitní poradenství před i po testování je více než žádoucí 
Specializovaní genetičtí poradci jsou těmi nejvhodnějšími profesionály a konzultace s nimi je doporučována všem ženám, které mají pozitivní screenigový nebo diagnostický test. V ideálním případě by měla být poskytována všem ženám, které se rozhodly testování podstoupit. 
Genetičtí poradci jsou však součástí odvětví prenatální diagnostiky, jejímž účelem je především redukovat počet přeživších plodů s Downovým syndromem. Proto mohou mít potíže s podáváním nestranné informace. 

Ukončení těhotenství po prenatálním diagnostickém testování 
Časné ukončení těhotenství představuje přímou kyretáž - mininterrupci (vakumaspirace do 8. týdne, kyretáž - oškrabání sliznice dělohy a odstranění plodu do 10. týdne, poté pomocí potratových kleští). Pozdější ukončení těhotenství (od 12. týdne) pak již zahrnuje přípravu děložního hrdla a indukci porodních stahů, které mohou trvat stejně dlouho a být stejně bolestivé jako porod v termínu. Od 16. týdne se někdy porodník musí uchýlit k odstranění plodu břišní stěnou, tzv. sectio minor. U nás je legální ukončit těhotenství z důvodu vývojové vady do 24. týdne těhotenství, kdy už ale plod váží cca 600 g a je v 50 % životaschopný. Aby se porodník ujistil, že dítě se porodí mrtvé, používá se někdy infuze slaného roztoku nebo letální injekce do amniového vaku. Proto děti porozené mezi 20. a 24. týdnem musejí v některých zemích mít vystavený úmrtní list, dostat jméno a být obvyklým způsobem pohřbeny. Cílem prenatální diagnostiky je tedy časné ukončení těhotenství, údajně méně traumatické pro matku. Navzdory tomu, že ukončení těhotenství pro abnormalitu plodu v prvním trimestru je z medicínského hlediska méně komplikované, některé důkazy svědčí o tom, že bolest pro matku se tím nijak nezmenší. 
Jedna z postmortálních studií prokázala omyl u jednoho dítěte ze 128 diagnostikovaných CVS nebo amniocentézou a tři normální děti z 215 dětí potracených pro patologické výsledky z ultrazvuku. I když se ukončení těhotenství považuje za závěr prenatální diagnostiky, výzkum v Británii dokazuje, že až jedna čtvrtina žen po pozdějším ukončení těhotenství prožívá tíseň ještě dva roky poté. 

Jistota neexistuje, soudních sporů přibývá 
Emocionálně vypjatá situace je v literatuře o prenatální diagnostice stroze zmiňovaná např. jako „terapeutické ukončení těhotenství dítěte s abnormalitami“. Potrat je brán spíše jako léčba onemocnění než jako zákonná, společensky přijatelná forma eugeniky, a někteří rodiče, kteří se rozhodnou pro ukončení těhotenství, dokonce tvrdí, že jednají v nejlepším zájmu dítěte. 
Pokud se stane, že se navzdory vši diagnostice narodí postižené dítě, mnozí rodiče se – stále častěji úspěšně - soudí pro zanedbání péče při porodu. Tyto soudní spory zpětně vyvíjejí tlak na zdravotníky kteří ještě urputněji nutí svoje klienty k rutinnímu testování, a vzniká začarovaný kruh - tím spíše, že žádné testy nám nedají jistotu, že naše dítě bude normální a zcela zdravé. Závažná onemocnění, jako například mozková obrna nebo autismus nejsou zjistitelné žádným dostupným vyšetřením, a ani jiné tělesné vady, např. srdeční nebo ledvinné, rovněž limitující životaschopnost dítěte, nelze prenatálním screeningem spolehlivě odhalit. 

Evino jablko: Důsledky poznání 
Je překvapivé, jak málo se píše o pocitech a názorech žen spojených s prenatální diagnostikou. Technologické porodnictví staví na domněnce, že vědět více je vždy lepší. Jenže stejně jako ochutnání Evina jablka v Edenu, i tyto vědomosti nás navždy vyhánějí z těhotenského ráje a mají zásadní a dlouhotrvající důsledky pro matku, dítě i celou rodinu. Pro ženy, jejichž děti jsou shledány postiženými, se následující volba může stát osobní tragédií i Sophiinou volbou. Mají ukončit těhotenství a trápit se myšlenkou, že možná zemřelo zdravé dítě, nebo pokračovat s vědomím, že dítě je možná postižené, možná se narodí mrtvé nebo s celoživotním handicapem? 
Je otázkou, jaký má stres vyplývající z prenatální diagnostiky vliv na vznikající vztah mezi matkou a dítětem. Někdy se stává, že matka zmobilizuje své ochranné instinkty a k dítěti se ještě více přimkne. Jindy se ale od svého dítěte i těhotenství emocionálně distancuje, dokud nedostane uklidňující výsledky. Některé ženy tvrdí, že toto distancování narušilo jejich vztah k dítěti i na dlouhou dobu po porodu. Úzkostnost anebo emocionální neúčast, vyplývající ze strachu z abnormalit, se navíc mohou objevit i v dalších těhotenstvích. 
Porodní asistentka Anne Frye to komentuje slovy: "Příroda nikdy nepředpokládala, že budou mít rodiče k dispozici tak podivné informace. Těhotenství, které má být dobou bezvýhradného citového zaujetí dítětem, je těžce narušeno snadno dostupnou technologií.“ 

Právo na dokonalé děti 
Prenatální diagnostika otvírá hluboké etické a filozofické otázky. Jak se můžeme nazývat vyspělou tolerantní společností a chlubit se tím, že respektujeme potřeby menšin a chráníme slabé, a přitom necháváme vzkvétat medicínské odvětví, zabývající se odstraňováním dosud nenarozených postižených dětí? Copak jsou děti komodita, již lze podrobit testu kvality, a když nevyhoví, pak „zmetky“ prostě vyhodit? Jak se asi budou děti cítit, když se nakonec přece jen narodí, a časem třeba zjistí, že jsme nad nimi takto uvažovali? A jak toto naše zvažování ovlivní naši celkovou rodičovskou roli? Tyto otázky zatím hledají své odpovědi. 

Klam technologie 
Podíváme-li se na věc zblízka, zjišťujeme nápadnou paralelu mezi prenatální diagnostikou a medikalizovaným porodem. Obě odvětví jsou zaměřená na technologii a její dokonalou znalost, obě považují vlastní pocity ženy a její instinkty týkající se jejího těla a dítěte za méně podstatné. 
Ženy, které se „zapletou“ s některou z těchto technologií, se vystavují riziku kaskády intervencí od indukce porodu k císařskému řezu, resp. od screeningu k potratu, v obou případech pod tlakem vyhovět představám o "správném rozhodnutí". Kam tento trend povede? Představuje prenatální diagnostika osvobození od nebezpečenství přírody, nebo začátek šikmé plochy vedoucí k selekci dětí, považovaných za zdravotně nebo sociálně nepřijatelné? A jak ovlivní prenatální diagnostiku "nová genetika" s obrovským množstvím dalších informací o našem nenarozeném dítěti? Nebudou pak ženy svá těhotenství vnímat jaksi „podmíněně“, a to až do doby, než dostanou výsledky, které je – bez záruky - ubezpečí o perfektním stavu dítěte? Ani v tomto případě zatím neznáme odpověď. A tak zatímco se nové technologie stávají stále sofistikovanější a naše rozhodování čím dál složitější, Matka Příroda neví, zdá se nám má vysmát, nebo nad námi zaplakat. 

Zdroj Sarah 
J. Buckley: Prenatal Diagnosis – Technological Triumph or Pandora´s box?, Midwifery Today, jaro 2006 Zkrácenou českou verzi článku připravily MUDr. Petra Flégrová, PhDr. Eva Labusová a MUDr. Helena Máslová. 
Rozsáhlý seznam použité a doporučené literatury je k dispozici v redakci časopisu Porodní asistence. 
Sarah J. Buckley Autorka je praktická lékařka a publicistka, a také matka čtyř doma narozených dětí ve věku od 5 do 15 let. Napsala mezinárodně uznávanou knihu Gentle Birth: Gentle Mothering: The wisdom and science of gentle choices in pregnancy, birth and parenting (viz recenze na str. Xxx). Pochází z Nového Zélandu, ale je známá v mnoha zemích. Více informací na www.sarahjbuckley.com. 

Co prozrazují výzkumy 
Těhotné ženy nejsou o testech prenatální diagnostiky dostatečně informovány. Navíc ani sami zdravotníci nemají dostatečnou míru znalostí dané problematiky. Studie provedená nedávno v USA ukázala, že až jedna třetina lékařů v primární péči, kteří radí těhotným ženám s prenatální diagnostikou Downova syndromu, nedokáže předstoupit před pacientku bez předsudků vůči této diagnóze. Zármutek matky je stejně velký, ať už je dítě s letální abnormalitou potraceno samovolně, arterficiálně nebo zemře během porodu nebo po něm. Stres z prenatálního screeningu ohrožuje matku a dítě. Výzkum dlouhodobých důsledků stresu v těhotenství dokládá, že těhotná žena, vystavená jakékoliv zvýšené úzkosti, je ve velkém nebezpečí spontánního potratu a předčasného porodu a má rovněž vyšší pravděpodobnost, že porodí malformované nebo růstově retardované dítě. Děti takových matek jsou pak také celoživotně náchylnější ke stresovým reakcím a problematickému chování. Zjištění abnormality před porodem zbavuje matku výhody přirozeného vzniku náklonnosti, mohutně hormonálně podporované při porodu, k dítěti, ať už je jakékoliv. Mnoho žen nese ztrátu radosti z těhotenství velmi těžce. Prenatální diagnostika navíc ovlivňuje i ženy, jejichž test byl normální, a přesto pak porodily postižené dítě. V jedné studii se prokázalo, že rodiče dětí s Downovým syndromem, kteří měli falešně negativní výsledek, zažívají mnohem více potíží s přizpůsobením se situaci. Trpí mnohem větším stresem i pocity viny a úzkosti, než rodiče, kteří testy nepodstoupili.

Za poskytnutí článku děkujeme časopisu Porodní asistence, který vydává Unie porodních asistentek. Uvedený materiál vychází v tomto časopise v září 2006.

27.4.2010 odpoledne jsem mela poradnu dle ms uz tyden po TP ale on bral v potaz ten utz a to bylo 28.4 v poradne na monitoru opet vubec nic podle vysetreni jakto ze uz nerodim ze jsem prakticky pripravena ze me posle do porodnice a do vecera mam odrozeno nakonec ze teda az rano moc se mi to nezdalo jen tak si jit k porodu od svyho dr o tom rozhodujou v nemocnici tak jsem tam cinkla tam se taky divili a rekli at prijdu rano nejdriv do poradny ze se uvidi takze jsem vedela prd nakonec jsme rano dali malou babicce a jeli a po skoro hod moniroru a pul hodine ceani mi sestra prinela papir se slovy tak zas za tyden to jsem sla do kolen ale jedna sestra se me zaslala ze v papirech mam k porodu a ze tam cekam od rana tak me protlacila k dr. ten na me prej co potrebuju obmekcilo ho to kdyz zjistil ze jsem po cisari prohlid me vrazil papir do ruky a at jdu na sal. V papirech jsem vycetla ze uz jsem na 5 otevrena a me stale nic nebylo Na sale jsem sepsala mraky papipu staraly se o me dve supr studentky pani dr byla taky mila ale videla jsem ji jen chvilku.Pak jsem byla dobu na monitoru pak mi udali pripravu yal musela jsem pak chodit a az budu v\ypraznena ze pichnou vodu furt se me ptaly na kontrakce a ja furt nic necejtila chodila jsem na chodbe a nakukovala na dalsi chodbu na manzela zacaly me bolet zada jsem myslela od toho chozeni🙂) furt mi nak nedochazelo ze rodim. Pak jsem si dosla pro manzela a sli jsme na sal ja se tesila na naky to skakani na balonu a sprchu apd jak vetsina pisou a oni me prikurtovali na monitor a pichli vodu pak si ke me moh sednou manzel a za chvilku to zacalo kontrakce jako prase drtila jsem MM ruce chodli me kontrolovat mohla jsem si lehnout na bok pak bylo jeste asi 5 kontrakci nozna ani ne a pekne stavnatych a uz jsem nebyla teda takova hrdinka prohlidli me prej uz jsem na 8 zpet na bok pri dalsich kontrakci uz jsem myslela ze se pokadim najednou ze se mam otocit primontovaly nohy dali mi kapacku pripravili dalsi stul a ze budem tlacit dve tlaceni a nic potreti uz jsem citila hlavicku ale zas se vratila a to uz PA rikala ze musi rychle ven ze uz se ji nedari dobre tlacili na bricho a nic myslim ze pak jsem citila nastrich bylo mi desne zle na omdleni myslela jsem ze to zabalim pri dalsi kontrakci jsem mela poradne zatlacit lezeli mi na brise najednou jsem ucitila jak mala vylitla ven a desnou ulevu(v papirech bylo ze je vytahli za snuru) a slysela jsem jak rikaj no ona je velka jako ze asi proto nesla ven.(bylo 11:59 za necelou hodinu od pichnuti vody takze ani ne hodina kontrakci takze az na tlaceni nadhara vsichny kteri v tech kontrakcich vydrzi cele hodiny obdivuju) Mala vubec nebrecela to bylo jedine na co jsem se zmohla zeptat hned ji odnesli ani u druhe holcicky jsem se nedockala toho polozeni na brisko ja moc nevnimala jen jsem zaznamenala ze odnasej bezvladne telicko viselo sestre pres ruku pak nam prili rict ze se napolykala vody a ze je v poradku
(az papiru jsem si vycetla ze mela apgar 3 4 6 ze byla krisenachudinka mela na male)   MM  si ji mohl jit podepsat a nafotit jenze v te rychlosti jsme nechali fotak u me v tasce tak bohuzel nemame fotecky pak me ji jen pivezli ve vozejcku ukazat klapala kasnickama a sla do inkubatoru me hod sili MM byl se mnu a jsem rada byl to des nastrich mam silenej nakonec jeste kontrola jizvy po cisari jestli neco neprdlo a mohla jsem konecne na pokoj

Prvni prilozeni bylo az v 16hod a kupodivu se chytla dokonce i bez kloboucku prvni holcicka se vubec nechytla.A k sobe jsem ji dostala druhy den pred obedem celalo se az bude mit po utz mozku.

Jsem stastna ze mam dve krasne zdrave holcicky vyzkousela jsem si obe varianty a s rozenim deti predavam stafetu dal ja jsem skoncila🙂))

18.2.2008 jsem sla do rizikovy poradny pac sem byla 40+2 stravila jsem tam cele dopoledne dala jsem si kolecko monitor ultrazvuk a nakonec jsem skoncila u dr. Mindzaka neprisel mi nijak hroznej jak tu vetsina strasila jen je teda drsnej na prohlidku au au no a naznacil mi ze teda dr.Veselou bych mela zmenit a at si to jde chytrak zenska odrodit ze poslat me s KP(konec panevni) po terminu ze je frajerka no a protoze odhad byl 3,5kg doporucil mi cisare mela jsem na vyber ale protoze rikal ze zas tak moc to na porod nevypada jak furt Vesela plasila a ze muzu rodit klidne za tyden a s prihlednutim k te predpokladane vaze a ze nakonec by mi ho tŕeba delali u rozjeteho porodu jsem teda cisare odkejvala.No a hned me napsal na druhy den.Byla jsem rada protoze jsem byla pekne nervozni.
Na 7hod jsem prisla do nemocnice manza musel byt venku sepsali se mnou plno papiru u toho mi tocili monitor hodinu uz jsem nemohla vydrzet v 8hod me sestra odpojila a ze v 8:15 jdem na to.Mela jsem si vzit veci co chci mit u sebe na jip jeste jsem vystrcila nos na chodbu abych to vse rekla manzelovi byla jsem desne nervozni. No pak jsem si to napochodovala na sal mela jsem mit jen lokalni dali mi injekci do zad (uz nikdy vic) bylo mi desne zle na omdleni a kdyz chteli rezat rvala jsem ze vse citim a ptala se co mam citit oni jen ze se dotykaji ale ne bolest no stipali me do bricha a to jsem cejtila ptali se zda muzu pohnout nohama pohnula jsem a slysela jak rikaj ze hejbu pak uz jen vim ze doktor rek ze mi maj cosi dat a uz nic nevim. Ale kazdopadne mi potom nikdo nevysvetli proc mi to nezebralo a proc me uspali celou aniz by mi cokoli rekli. Mala se narodila 8:27 a doted me mrzi ze jsem ji nevidela Doufam ze priste budu moc rodit normalne.
Na jipce jsem zacala vnimat kolem poledne kvuli te blbe narkoze nejen ze jsem byla priblbla ale jeste jsem vubec necitila nohy az do vecera dva nocni pokusy o vstavani nic moc malem jsem se jim tam slozila.Malou mi prinesli odpolko coz si teda jeste moc nepamatuju a sat nechtela ma malou pusinku a ja plochy bradavky doted bojujem.
No od stredy mi slibovali presun na sestinedeli nakonec jsem se dockala az v patek silene jsmem to orvala sestinedeli bylo narvany a stale meli prednost normalni porody takze ja s bolavym brichem litala po trech hodinach o patro vejs na kojeni v patek odpolko jsem se dockala. Jinak sranda byla ze jsem si ani nevyzkousela koupani protoze jsem s malou byla na sestinedeli vlastne jen dva dny v sobotu mi to jen predvedli a v nedeli jsem sla dom.Takze celkove rodit bych do pce sla znovu vsichni mily jen bych uvitala vice info od doktoru do patka jsem o male po zdravotni strance nic nevedela.Snad se priste strefim kdyz nebude tak narvano protoze to me hodne poznamenalo.Ty dny bez male byly hrozne

Co tedy jíst?

Především dostatek ovoce a zeleniny, ideální jsou jablka, hroznové víno, broskve, meloun, rybíz a třešně. Ze zeleniny můžete vesele konzumovat špenát, ledový salát, patisony, lilek, cuketu, pórek, mrkev, ředkvičky, zelené fazolky. Maso vaše tělo ale potřebuje také – jezte především kuřecí, králičí a telecí maso. Z mléčných výrobků je vhodné jíst jogurty, kefíry, jogurtové nápoje, sýry (ne víc než 40% tuku a ne plísňové), rostlinné máslo. Z pečiva jezte to celozrnné, rýžové chlebíčky nebo kukuřičné. Jako přílohu k jídlu volte brambory, rýži, těstoviny a luštěniny (ale jen ty, které nenadýmají a připravené podle návodu). Pijte nesycené minerálky, ovocné čaje a ředěné džusy (kromě citrusových).

A co nejíst?

Při kojení je nevhodné jíst čerstvé jahody, exotické ovoce, pistácie, arašídy a kešu (způsobují alergické reakce), citrusy. Ze zeleniny není vhodná paprika, okurka, zelí, kukuřice (mohou způsobit koliku u miminka), petržel a celer v syrovém stavu. Z masa nejezte mořské ryby (i ty alergizují). Rozhodně při kojení vynechejte uzeniny (slaninu, párky, salámy), mají příliš soli. Nejezte raději výrobky z bílé mouky a kynutého těsta (i to způsobuje koliky). Sladkosti také omezte, vhodné není kakao, čokoláda, tatranky (způsobují alergie a zácpu u dětí). Voda s bublinkami není vhodná, stejně tak čaj s teinem (černý čaj), způsobují nespavost u miminek. A stoprocentní džusy také nejsou vhodné, protože v koncentrovaném stavu způsobují alergie a koliky.

V omezeném množství:

Občas si ale můžete dopřát hrušky, švestky, banány či borůvky (raději v kompotu), květák a brokolici jezte jen růžičky, česnek a cibuli nejezte v syrovém stavu a nejezte ani čerstvá rajčata. Fazole, hrách, soja, čočka – mohou způsobit koliku u kojence, ale když si je správně upravíte, klidně si je dopřejte (Dvakrát je převařte a přes noc je nechte nabobtnat. Slijte vodu, dejte čerstvou a nechte 10 minut převařit ve vroucí vodě, pak opět slijete, napustíte čerstvou a v této vodě vaříte doměkka). V omezeném množství můžete konzumovat drůbeží nízkotučnou šunku, vepřové a hovězí i sladkovodní ryby. Kravské mléko – konzumaci omezte na minimum, může způsobit alergii u kojence a vajíčka si dopřejte maximálně 2 týdně natvrdo uvařená.

Co nejíst při kojení (nadýmání a alergie)

Strava maminky při kojení by měla být pestrá a vyvážená, zároveň by neměla obsahovat potraviny, které mohou vyvolat nadýmání nebo alergie.

Potraviny, které mohou způsobit nadýmání dítěte:

Pažitka, pórek, cibule, česnek – jejich aroma může přecházet do mléka a některým dětem může vadit.
Brokolice, kedlubna, ředkvičky, květák, zelí a kapusta.
Zelený hrášek, červená čočka, sója, ostatní luštěniny - nadýmavost luštěnin lze podstatně snížit jejich předklíčením (rozloží se nadýmavé látky) a použitím koření (např. majoránka, saturejka, yzop) při vaření.
Čerstvé pečivo a výrobky obsahující kvasnice.
Vody a minerálky sycené CO2
Přemíra cukru a sladkostí
Velké množství nekysaného kravského mléka – více než čtvrt litru nadýmá. Jinou záležitostí jsou sýry, jogurty a zakysané mléčné výrobky – jejich spotřebu je vhodné zvýšit, především pro vyšší obsah využitelného vápníku.

Ovoce a zelenina, které mohou vyvolat kopřivku:

citrusy, kiwi, tropické ovoce,
jahody a drobné kyselé ovoce (rybíz, angrešt, ostružiny),
rajčata a papriky, zejména tepelně neupravené,
mandle, ořechy, pistácie, arašídy, zejména u maminek alergiček.




INFO
PRS NENÍ ZÁSOBÁRNOU MLÉKA, ALE PŘÍMO VÝROBCEM MLÉKA.
PŘEVÁŽNÁ ČÁST MLÉKA, KTERÉ DÍTĚ PŘI KOJENÍ VYPIJE SE TVOŘÍ JAKO ODPOVEĎ NA JEHO SÁNÍ BĚHEM KOJENÍ

Punkce folikulů

• Den před punkcí je vhodné konzumovat lehce stravitelná jídla, poslední nejpozději o půlnoci před dnem punkce.
• Před punkcí se nesmí od půlnoci pít. Ráno pouze douškem vody zapít lék Doxybene.
• S sebou je třeba si vzít noční košili, papuče, vhodné si vzít vodu a svačinu. Na pokojích jsou k dispozici časopisy.
• Pár se dostaví na Unicu ve stanovený čas, kde nejdříve partner odevzdá spermie. Poté je třeba nějaku chvíli vyčkat v čekárně (spermie se upravují, trvá to cca hodinu).
• Sestřička přijde vyzvednout ženu v čekárně. Pokud není v daný den na punkce více pacientek, může partner jít se ženou na pokoj. Pokoje jsou tři a nacházejí se v prvním patře. Na každém pokoji mohou být až 3 pacientky. Pokud to ale jde, neobsazují se všechna lůžka, tj. tak, aby partner mohl být případně přítomen.
• Na pokoji se žena převlékne do noční košile, navštíví WC (močový měchýř by měl být prázdný) a čeká na sestřičku. Punkce obvykle začínají od 10.00.
• Před operačním sálem nechá žena papučky a na sálku jí sestra pomůže vylézt na lehátko. Na nohy jí natáhne takové "návleky" (nejsou těsné, jsou to takové "pytlíky"), mezitím se představí anesteziolog, který podá anestezii do žíly.
• Po punkci sestřička pomůže ženě vstát, a pomůže jí na pokoj. Pacientka může sama (i když s pomocí) jít, ale neměla by se dívat na zem, protože by mohla omdlít...
• Na pokoji sestřička pomůže ženě do postele, obvykle se preventivně dá vložka pro případné krvácení a pacientka spí dále.
• Sestřička chodí průběžně kontrolovat, pokud žena trpí bolestmi, může podat injekci na tlumení bolesti. Bolesti jsou individuální, liší se podle počtu punktovaných folikulů. Připomínají silnější menstruační bolesti, ale velmi rychle odeznívají na mírnější úroveň.
• Asi po hodině přijde doktor, který prováděl punkci a seznámí ženu s průběhem punkce. Žena dostane propouštěcí zprávu. Pak (nebo před doktorem) přijde embryoložka a sdělí, kolik bylo získáno oocytů. Zároveň projde se ženou objednané úkony.
• Nakonec přijde sestřička a sdělí další postup. Pokud partner nemohl být se ženou na pokoji, žena mu zavolá, aby ho sestřička proškolila v píchání Agolutinu (injekce do zadku). Poté může žena v doprovodu odejít.
• Po punkci může žena mít i nadále mírné i větší bolesti. Pokud bylo získáno více než cca 15 oocytů, je třeba dodržovat instrukce sestřičky (měření břicha, pitný režim) pro prevenci rozvoje OHSS (ovariálního hyperstimulačního syndromu).
• Další dny se sleduje stav embryí - v pracovní dny je třeba zavolat na dané číslo mezi 10 a 11h, o víkendu v uvedenou dobu volají embryoložky samy. Vždy sdělí počet embryí a aktuální stav (kolik buněk), a také upřesní den embryotransferu.

Ceny léčebných metod nehrazených zdravotními pojišťovnami

• ICSI za základní počet (1 až 8 oocytů): : 9.990,-
  ICSI za další oocyt 1.200,-
• Prodloužená kultivace: 4.500,-
• Asistovaný hatching: 4.500,-
• Preimplantační genetická diagnostika - PGD: 38.000,-
• TESA, MESE: 12.000,-
• Umělé oplození darovanými vajíčky: 17.000,- (kompenzace nákladů dárkyně)
• Kryokonzervace embryí
  - 1 až 8 embryí jeden den po oplození: 4.500,- každé další embryo 300,-
  - 1 až 4 embrya po prodloužené kultivaci: 4.500,- každé další 600,-
  - každý další rok uchovávání zmrazených embryí: 1.000,-
• KET
  - rozmrazení a příprava embryí: 2.300,-
  - transfer připravených embryí: 1.700,-
  - asistovaný hatching při KET: 3.300,-
• Kryokonzervace spermií
  - zmražení a uchování jeden rok: 1.700,-
  - každý další rok uchovávání: 1.100,-
• IUI
  - partnerské spermie: 2.000,-
  - darované spermie: 7.000,-
• Spermiogram na vlastní žádost (bez doporučení lékaře): 850,-
• Mikromanipulační odstraňování buněčných fragmentů: 3.750,-

Ceny pro samoplátkyně

(bez nadstandardních výkonů - jejich ceny výše)

• IVF cyklus kompletní (monitorování cyklu, UTZ, OPU, ET, aplikace léků bez ceny medikamentů, odběry krve bez ceny laboratorního vyšetření): 28.000,-
• Cyklus IVF bez transferu embrya: 18.000,-
• Cyklus zrušený bez punkce např. pro nereagující vaječníky: 2.900,-
• Anestezie při OPU: 1.200,-

• půjčená hrací deka

• nové povlečení....
  

Už máme měsíc....toto letíííí

Zdravím všechny na koníkovi 🙂

Jmenuji se Pavlína. S manželem jsme spolu 8 let, z toho rok manželé. Asi před půl rokem jsem vysadila prášky a začínáme se snažit o mimi,

uvidíme kdy to vyjde..... 🙂

Kamarádka říkala, jak si na koníkovi všechny pěkně radíte a podporujete se tak jsem si řekla, že se taky přihlásím a doufám, že to nebude trvat

moc dlouho a  budu taky přidávat fotky.

 Držte nám palce 🙂)

11.1. - injekce Zoladex, příprava pro IVF

28.1. - ultrazvuk a následný rozpis pro IVF - vybrány injekce Puregon (snadná aplikace)

9.2. - ultrazvuk - folíci rostou až trochu moc - náběh na hyperstimulační syndrom

15.2. - odběr vajíček (OPU) - velká úroda 42 folikulů z toho 25 vajíček - oplodnilo se 10Třetí den po odběru břicho jako balón - kontrolní UTZ - voda v břiše a vaječníky jak pomeranče

19.2. - plánovaný ET - bohužel kvůli hyperstimuláku neuskutečněn - hospitalizace u Apolináře (2x punkce + kapačky)Plně se vyvíjelo 5 embryí - zamraženy

26.2. - propuštění z nemocnice spolu s injekcemi na ředění krve a ještě min. týden doma2 cykly pauza a pak snad KET

35. týden těhotenství

• V tomto období vývoje plodu dochází k přibývání váhy dítěte, pod kůží plodu se hromadí více tuku, aby tak dítě bylo schopno udržet si tělesnou teplotu i po porodu. Vaše dítě je již plně vyvinuto, hlavička dítěte už plně odpovídá rozměrům celého těla.

Délka plodu (od hlavy k zadečku): 32cm
Hmotnost: 2,5 kg

 Co je již u plodu vyvinuto

Jsou již méně viditelné cévy na pokožce vašeho dítěte. Pokožka je také v tomto období těhotenství méně průsvitná a zabarvuje se do růžova. Pravidelně se otvírají a zavírají oči, dítě je také schopno vnímat tmu a světlo přes břišní stěnu. Díky plně vyvinutým končetinám (včetně nervových zakončení) může vaše dítě již koordinovat své pohyby. Dochází ke zpomalení růstu dítěte.

Vnitřní orgány plodu

Začátkem roku 09 jsem ze zdravotních důvodů vysadila HA ( vysoký tlak, bušení srdce, dr. hrozila prášky na tlak), no pak jsme si nějakou chvíli dávali pozor ..

pak v létě přišlo rozhodnutí, že bychom si mohli pořídit miminko, a začli se snažit naplno ;) ze začátku jsem stále běhala do lékárny pro testíky a nedočkavě testovala.. Ms chodila více méně pravidelně , ale na podzim už ne e , těhu nebylo, tak jsem naklusala k dr. a přišel koloběh agulotinu.. Dr. pojal podezření na PCO , ale nic moc s tím neudělal , jen mi na nový rok (po vyšetření na endokrinologii, PCO potvrzeno) dal proveru, aby se srovnal cyklus.. to sice zabralo ale když není ovulka , nemůže být ani mimi.. po proveře se dostavily pouze deprese,a tak jsem ji vysadila..

no a od začátku letošního léta jsem v podstatě čekala až se dr. vrátí z dovolené.. takže jsme se za ten rok snažení ani o píď nepohli..

došla mi trpělivost a objednala jsem se na konzultaci do pronatalu na 21.9.  - už aby to bylo .

Tak toto rozhodnutí nebylo snadné,manža totiž druhé dítko nechtěl..Ale jsem ráda,že změnil názor a tak jsme se dohodli,že vysadím HA ..

20.7.2010 vysazena HA

Od 29.srpna se oficiálně snažíme o miminko,tak snad to brzy vyjde..Mé přání je,aby to vyšlo do Vánoc,ale tak uvidíme,kdy si k nám mimísek najde cestu 🙂

Doktor mi začátkem listopadu 2007 vysadil HA z důvodu zdravotních potíží,dávali jsme si tedy pozor a čekali,zda potíže ustoupí,ale 31.prosince 2007 mi manža řekl,že by chtěl miminko,byla jsem z jeho návrhu vykulená,ale byla to překrásná představa a tak jsem souhlasila..Od 8.ledna 2008 jsme se tedy začali snažit o miminko,začala jsem pít kontryhel a zobat Calibrum babyplan,aby mému tělu nic nechybělo 🙂 Nechávali jsme tomu volný průběh,ani jeden z nás na to nijak nepospíchal,nevím,proč jsem si říkala : Do roka se to snad povede 😀  A 29.3.2008 jsem měla pozitivní testík,sama jsem nechápala,jak brzy se to povedlo 🙂 Byla jsem neskutečně šťastná a stále jsem 🙂  Termín porodu dle MS 5.12.2008 a dle utz ve 12.tt 30.11.2008 Už od začátku jsem tušila,že čekám kluka a tak hned z první kontroly v 5.tt jsem si koupila modré bačkůrky pro štěstí,které se mnou chodili na každou kontrolu 🙂  Od 15.tt mi začalo celkem hodně tvrdnout břicho a chvilkama to bylo velice nepříjemné,na další kontrole,to jsem byla 18+4 , jsem to doktorovi řekla,ten mi pověděl,že se mu to vůbec nelíbí a tak mě poslal na utz,na utz jsem čekala 2 hodiny a můžu říct,že to byli nejhorší 2 hodiny v mém životě,tolik jsem se o miminko bála,ten strach,že něco není v pořádku byl opravdu k nevydržení..Přišla na mě řada a tak jsem tedy šla do kabinky a následně na lehátko na utz,pan doktor konstatoval,že všechno vypadá v pořádku a že se nemám bát,předepsal mi magnezium a že by to mělo pomoct,navíc koukám na ten utz a povídám panu doktorovi,to co tam vidím jsou kouličky? 😀 A on že jistě,že si myslel,že už to dávno vim,když se tak krásně ukazuje 😀 ,můj doktor mi řekl,že zřejmě porodím předčasně,což mě celkem vyvedlo z míry..Ale jsem optimisticky naladěnej človíček a tak jsem Honzíkovi vysvětlovala,že v bříšku musí ještě zůstat..Ve 20.tt jsem šla na velkej UTZ,kde mi opravdu řekli,že Honzík je zdravej a opět Honzík ukázal,že je 100% chlapeček 😀 Ve 26.tt jsme jeli na 4D utz do Liberce,tam se Honzík ukázal zas,no za celé těhu se nestalo,že by se na utz neukázal aa neroztáhl nožičky,máme malýho exibouše 😀 Ve 30.tt mě čekal další UTZ,vše v pořádku,Honzík už byl hlavičkou dolů a vážil 1600g ..Ve 35.tt mě doktor opět kvůli tvrdnutí břicha poslal už do ambulance,aby se o mě starali už tam.. Ten den jsem strávila v nemocnici 7hodin,fakt děsný !!! 2 hodiny čekání u mého doktora,ten mě tedy poslal už do nemocnice,takže jsem musela na UTZ,tam jsem čekala 2 hodiny,pak na natáčky,tam jsem čekala hodinu a pak na ambulanci a tak jsem čekala zas dvě hodiny ☹ Na UTZ ve 36.tt měl Honzík už 2600g ..

Rodila jsem v neděli a ve čtvrtek jem šla na kontrolu a jelikož jsem byla už od toho 35.tt otevřená na 1cm,tak mi doktor udělal Hamilltona,šla jsem domu jak posr.. No a v sobotu mi začala odcházet hlenová zátka a ten den měl manža noční,nemohla jsem usnout a tak jsem asi do 2h do rána koukala na televizi,ve 4h ráno mě vzbudili bolesti,myslela jsem,že to zaspim,ale nešlo to a tak jsem volala manžílkovi a celá jsem se třásla,ten chtěl hned přijet,ale tak jsem mu řekla,at přijede po práci,že stejně nemám pravidelné kontrakce.. Doma jsem se pokoušela hopsat na míči,ale to bylo nesnesitelné a tak jsem chodila po bytě tam a zpátky a zase tam a zpátky. Když manža dorazil,kontrakce jsem měla už po 5min,ale stále byl čas.. Do nemocnice jsme dorazili v 8h ráno,manžu hned poslali pryč a udělali mi klystýr a píchli vodu a pak tam manža za mnou mohl přijít a byl tam se mnou celou dobu,byla to neuvěřitelná podpora a nikdy mu za to nepřestanu být vděčná !!!  Honzíček se narodil v neděli,30.11.2008 ve 13:01 , přesně na termín dle UTZ , měl 3350g a 51cm , jakmile mi ho dali na bříško,okamžitě jsem se zamilovala,byl tak krásnej,hladkej,sladkej,mrňavej a jak na mě kouknul,ten pocit byl úúúžasnej,nikdy na to nezapomenu,stále to vidím před sebou,ten jeho kukuč ,, Těhotenství pro mě bylo nejkrásnějším obdobím v životě a porod tím nejúžasnějším a nejnádhernějším zážitkem !!!! Proto už se moc těším,až to vše budu moct prožít znovu !

Právě mi volala kamarádka, se kterou máme téměř stejně staré děti - její Fanda je o necelé dva měsíce starší než náš Kuba.

Hned na úvod spustila: "už stojíme v postýlce a padáme a lozíme po celém obýváku..."

Následoval výčet všeho možného od kakání po papání, co "MY" dokážeme.

Nakonec jsem získala cennou informaci, že "my máme už dva zuby"...

Následovala pauza, ve které se očekával výčet "našich" dovedností, minimálně jsem měla oslnit počtem prořezaných zoubků.

Když jsem uvedla, že "nejsme dosud majiteli ničeho podobného", dostalo se mi uchlácholení, že se určitě dočkáme.

Dnes v 10:40 nám byly zavedeny expandovaná a časná blastocycty.Tak snad se nám tentokrát zadaří. Testovat máme 11.9.

Po uspěšné inseminaci v Caru v létě 2009.... přišlo září a missed.... ☹

Neodešel jen můj andílek ale i muž který mi měl být oporou.... těžké chvilky vysřídalo štěstí a nová láska..... a ten zbytek necháme osudu... 🙂

Štěstí se nám odvrátilo zase v září 2010,začínám být pověrčivá....

Leden 2011 laparoskopie.....problémy vyřešeny.....můžeme .. 🙂)

Takže deja vu....... září 2011 missed v 9tt...................a dál ......kdo ví????

Vyrazila jsem na prvni kontrolu, ultrazvuk potvrdil 1 miminko s bijicim srdickem, 6 tydnu a pet dni stare. Zatim se zda vse v poradku. Vybrala jsem si gynekolozku, ktera byla dlouha leta primarkou. Udelala si na me dostatek casu, probrali jsme kontroly a doporuceni. Navic mi nabidla, ze pokud chci, aby byla u porodu, mame moznost si vybrat ze dvou klinik. Pro jednu vetsi, soukromou se asi rozhodnu. Dostavam fotku pro tatinka a naplnena obrovskym pocitem stesti a teseni se odebiram domu. Ted jen aby nase Poppy seed rostlo tak, jak ma.

Nechala jsem si zmerit prvni HCG. Vysledek 37 400 me svou vysi hodne prekvapil. Takze cekame. Snad si muzu oddychnout, ze tehotenstvi neni mimodelozni.